Ze zahraničí - 22. page

Panafričané z Afrického rohu za osvobození a solidaritu (Horn of Africa Pan Africans for Liberation and Solidary – HOA PALS) chápe Roh jako Etiopii, Súdán, Keňu, Jižní Súdán, Džibuti, Ugandu, Somálsko a Eritreu. Z těchto osmi zemí jediná Eritrea nemá vztah s AFRICOMem (Africa Command; americké velitelství pro Afriku), což ji vystavuje neustálým hrozbám, sankcím a dalším formám napadání ze strany imperiální tvrze.

V sedmi zbývajících zemích má AFRICOM na Rohu asi jedenáct základen, což znamená, že v oblasti Afrického rohu má AFRICOM víc než třetinu trvalých nebo polotrvalých afrických základen. Když je rozdělíme podle jednotlivých zemí, tři základny jsou v Keni dvě v Džibuti, jedna v Ugandě a pět v Somálsku. Hrají různé úlohy, když třeba základny v Somálsku a Džibuti podporují USA a další západní mocnosti v získávání přístupu do Adenského zálivu, Indického oceánu a dalších vodních tras, aby získávaly, přivlastňovaly si a vyvážely ropu ve vlastním firemním zájmu. Číst dál →

Předpokládá se, že levně a účelně doručí poštu, ne že ji promění v zisk. Což dělá.

Podnikoví ideologové nikdy nepřestanou žvanit o tom, že vládní programy by měly fungovat jako podnik.

Skutečně? Jaké podnikání by si vybrali? Farmaceutičtí šmelináři? Ropní magnáti? Peněžní manipulátoři na Wall Street? Miliardáři, zbohatnuvší na špičkových technologiích? Podvodníci s cenami letenek?

Dobrá zpráva je, že velká většina lidí tohle podnikatelské žvanění nebere. Ve skutečnosti Američané ohromili samolibé pravičácké privatizátory konkrétním vyjádřením v loňském hlasování, poměrem 2:1, že naše Americká poštovní služba by neměla být „provozována jako podnik“. Opravdu drtivá většina, včetně poloviny Republikánů, říká, že doručování pošty by mělo fungovat jako „veřejná služba“. Číst dál →

Tenhle sloupek britského komunistického deníku The Morning Star pokládám za dobrý komentář k pádu Bohemia Energy a následnému prudkému růstu cen energií. (pozn. překl.)

Energetická krize ovládá titulky zpráv už po celé týdny. Příběh o tom, co to znamená a jak se z toho poučit, už dostává jiný směr.

Nejzarytější linií části sdělovacích prostředků i politické reprezentace (v Británii; pozn. překl.) je, proč jsme neměli opouštět Evropskou unii – navzdory skutečnosti, že Evropa právě zakouší úplně stejnou krizi. Jako obvykle se nedokázali dostat k jádru věci – nebo jej vědomě, aktivně skryli. Tento nedostatek energie a zvyšování cen jsou jen dalším příkladem všeobecné krize státně monopolního kapitalismu v Británii. Zprivatizovaný energetický trh funguje právě tak, jak jsme očekávali. Číst dál →

Tento název nesla přednáška pořádaná brněnskou pobočkou Společnosti česko-kubánského přátelství Lázara Cruze, která se konala v úterý 14. září v Brně. Zmíněné aktuální téma zpracoval a přednesl jeden z našich nejaktivnějších členů a majitel českokubánského muzea z Lukové, pan Milan Carbol.  Přednáška v režii pana Carbola byla tradičně na vysoké úrovni. Posluchači se dozvěděli mnoho skutečností týkajících se průběhu boje kubánských lékařů s nebezpečnou nemocí jak v Kubánské republice, tak ve světě. Pro představivost efektivity postupů zvolených kubánskou vládou v boji s nemocí byla použita také srovnání s výsledky dosaženými v České republice.

V následujícím článku uvádím několik informací, které si mohli vyslechnout všichni zúčastnění. Číst dál →

Roe versus Wade, soudní pře, uzavřená 22. ledna 1973, tehdy monumentální rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, legalizující potraty v celých Spojených státech (pozn. překl.)

Ženám je zakázán přístup k potratům ještě předtím, než zjistí, že jsou těhotné. Odměny 10 000 dolarů vyplacené z veřejných peněz pro kohokoliv, kdo podá soudní žalobu na zastavení potratu. To je jen pár detailů o drastickém novém zákonu, který útočí na reprodukční zdraví žen v Texasu a který Nejvyšší soud nechal vstoupit v platnost ve středu pozdě večer. Číst dál →

Zveřejňujeme srpnové prohlášení vydané Korejskou ústřední tiskovou agenturou. I přes pozdější zveřejnění jsou argumenty v prohlášení stále platné a na situaci v regionu a jejích dlouhodobých souvislostech se nic nezměnilo. Naše redakce je proto přesvědčena, že je dobré pro svou argumentační kvalitu prohlášení zveřejnit.

26. srpna přinesly Haló noviny dopis České ženské lobby „na obranu práv afghánských žen po vítězství Tálibánu“. 4. září přinesly nesouhlasnou glosu. No, nevím. Kdo z autorů kterékoli z těchto dvou statí ví vůbec něco o skutečném stavu věcí, krom těžko ověřitelných zpráv zavedených tiskových agentur? ČTK ani jiné buržoazní agentury zde nejsou hodnověrný zdroj. Následující článek byl napsaný ještě před rozhodnutím o stažení vojsk NATO z Afghánistánu. Na rozdíl od výše uvedeného jej napsal někdo, kdo byl v epicentru popisovaného dění. Můžu mít výhrady, ale to je asi tak všechno. Autorka to vše zažila. Já ne, stejně jako spousta jiných vyjadřujících se s takovou jistotou a lehkostí k danému problému. Posuďte sami.  (Vladimír Sedláček)  

Číst dál →

Afghánistán už není problém Západu. Je na Afgháncích, aby si to vyřešili mezi sebou. „Musí bojovat za sebe, bojovat za svůj národ,“ řekl Biden. Pokrytectví…

Před dvaceti lety bylo úkolem USA a jejich spojenců dát do pořádku krvežíznivý Tálibán. Před dvaceti lety bylo úkolem USA vnést do této vzdálené středoasijské země demokracii. Před dvaceti lety bylo úkolem Spojených států vyvést ženy této země z temnoty burky.

Skutečným důvodem a prokletím byla potrubí, ropná pole a geostrategické zájmy. Číst dál →

Prezidente Bidene!

Nedávno jste se zmínil o Kubě v Bílém domě, kde jste řekl: „Byl bych připraven poskytnout značné množství vakcín, pokud by… tyto vakcíny aplikovala mezinárodní organizace a udělala to tak, aby k těmto vakcínám měli přístup průměrní občané.“ Nazval jste také Kubu „zkrachovalým státem“. Číst dál →

„Jsou poučení, jež si afghánské ženy mohou vzít od svých kurdských sester, jejichž jednotky domobrany, YPJ, se zaměřily víc na ideologické školení, pochopení svých dějin patriarchátního útlaku, než na výcvik se zbraní, což je povzbudilo víc nejen v boji proti ISIS, ale i proti násilí a útlaku od mužů v jejich vlastních společenstvích.“

(Rahila Guptaová, Medya News)

Číst dál →

Pád Kábulu a návrat Talibanu k moci v Afghánistánu v neděli 15. srpna je pro tamní lid kolosální tragédií. Záměry kapitalistických mocností G7 za posledních čtyřicet let jsou hlavním faktorem a nesou hlavní odpovědnost za tuto pohromu. Financování a vyzbrojování afghánských islamistických skupin „mudžahedínů“ ze strany CIA, Saúdské Arábie a pákistánských vojenských vládců na konci 70. let po vítězství Saurové (dubnové; saur je druhý měsíc v roce podle perského kalendáře; pozn. překl.) revoluce v Afghánistánu mělo za cíl podkopat a svrhnout vládu Lidově demokratické republiky Afghánistán. Na konci sedmdesátých let nebyl globální imperialismus v žádném případě ochoten akceptovat změnu rovnováhy sil v této oblasti nebo nástup národních, pokrokových a demokratických sil k moci. Prosazování tohoto plánu vydláždilo cestu růstu nejrůznějším reakčním „džihádistickým“ skupinám, které se těšily ze saúdských fondů, aby narušily jakoukoliv progresivní společensko-politickou změnu v západní Asii. Vláda Lidově demokratické republiky Afghánistán si kladla za cíl vytvořit novou a moderní společnost prováděním národní rozvojové politiky, zmírňováním chudoby a odstraňováním sociálně-ekonomické zaostalosti podpořené feudálním systémem, který v zemi vládl před Saurovou revolucí. Reakcionářští islamisté v Afghánistánu podporovaní Západem však vyjádřili otevřené nepřátelství vůči demokratickým lidským právům a svobodám zakotveným ve Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace spojených národů, zejména těm, které se týkají žen a dětí. Reakcionářská politika nového íránského režimu po revoluci v únoru 1979 spolu s vojenským pučem v Pákistánu (1977), který vynesl k moci generála Zia-ul-Haqa, nástroj britského imperialismu, a který zažil popravu (v roce 1979) premiéra Zulfiqara Aliho Bhutta, byly dalšími významnými faktory přispívajícími k utváření událostí kolem Afghánistánu. Číst dál →

Náš postoj coby komunistů v Irsku zůstává neochvějný tváří v tvář další brutální katastrofě způsobené imperialistickými vládami. V západním světě z dálky sledujeme války, které se odehrály v Iráku, Palestině, Sýrii, Jemenu a dalších zemích.

Protiválečné hnutí v Irsku a Velké Británii je malé ve srovnání s obrovským množstvím škod, smrtí a destrukcí, které války způsobují.

Teprve když to ovlivňuje životy lidí, začnou se zvedat a všímat si také. Jako antiimperialisté víme, že když Británie opustila některou ze svých kolonií, zanechala rozdělení a násilí; Kypr, Indie, Afrika a Irsko jsou toho příkladem. Číst dál →