Ze zahraničí - 22. page

Náš postoj coby komunistů v Irsku zůstává neochvějný tváří v tvář další brutální katastrofě způsobené imperialistickými vládami. V západním světě z dálky sledujeme války, které se odehrály v Iráku, Palestině, Sýrii, Jemenu a dalších zemích.

Protiválečné hnutí v Irsku a Velké Británii je malé ve srovnání s obrovským množstvím škod, smrtí a destrukcí, které války způsobují.

Teprve když to ovlivňuje životy lidí, začnou se zvedat a všímat si také. Jako antiimperialisté víme, že když Británie opustila některou ze svých kolonií, zanechala rozdělení a násilí; Kypr, Indie, Afrika a Irsko jsou toho příkladem. Číst dál →

Kábul, jak známo, nebyl ztracený včera. Byl to nevyhnutelný definitivní pád kalamitní, arogantní, dvacetileté, mnohamilionové (v amerických dolarech) imperiální nehody s příliš mnoha úmrtími, odsouzené, stejně jako mnoho dalších před ní, k nezdaru od jejího neobratného začátku. Biden ve svém projevu, obecně považovaném za rozhodný, ale necitelný vůči nepokojům, které se odehrávají, položil tvrdou, dobrou otázku: „Kolik generací amerických dcer a synů byste chtěli, abych poslal bojovat do afghánské občanské války?“, ale zarámoval ji cynickým, neupřímným způsobem, když dodal: „Když v ní afghánské jednotky (bojovat) nebudou?“ Čtvrtý prezident, který měl dohlížet na další nesmyslnou válku na „hřbitově říší“, tak našel snadný cíl pro to, co je „dechberoucím selháním“ dlouholeté americké zahraniční politiky, zatímco lehkovážně ignoroval krví nasáklou a arogancí nabitou historii, která se za ní skrývá – „postimperiální západní fantazii“ o katastrofálních vojenských zásazích či intervencích CIA přes Afriku, Latinskou Ameriku, jihovýchodní Asii a pak Írán, Sýrii, Libyi, Irák, Afghánistán, který nikdy neválčil s USA a kde Donald Rumsfeld, ať nemá žádný klid, požadoval po Bushovi: „Potrestat a vypadnout.“ Číst dál →

Buržoazní sdělovací prostředky byly nuceny přiznat, co bylo očividné už na začátku července. Už předtím, než americké jednotky odešly z Afghánistánu, reakcionářský islamistický Tálibán, který jejich invaze svrhla, dobyl zpět obrovské části země. Po dvaceti letech a utracených dvou bilionech dolarů Washington čelí masivnímu neúspěchu, za nímž je vidět jen smrt a zkáza.

To, čemu se omlouvači amerického barbarství za každou cenu vyhýbali, byl soupis devastace nebo lží použitých k jejímu ospravedlnění. Zkorumpovaní kolaborující vládní činitelé a jejich spojenci vyplenili zemi. Nejen Tálibán, ale i al-Káida a Islámský stát (ISIS nebo Daeš) jsou silnější než kdykoliv předtím. Číst dál →

Za dnešní rozsáhlou katastrofu v Afghánistánu jsou zodpovědné Británie a USA, když síly Talibanu vstoupily do hlavního města Kábulu a prezident Ashraf Ghani uprchl ze země. 

Organizátorka seskupení Stop the War Coalition (StWC; koalice Zastavte válku) Lindsey Germanová řekla, že zoufalá situace je následek neúspěšné dvacetileté vojenské intervence. 

„Odpovědnost nesou vlády USA, Británie a dalších zemí NATO, které se ponořily do války, jež byla vždy odsouzena k nezdaru. Problém byl začátek konfliktu, ne způsob jeho konce,“ řekla. Číst dál →

Denis Rogatyuk hovoří s Reném Gonzálezem 

René González je jeden z Kubánské pětice, dlouho vězněné v USA za zpravodajskou činnost, potírající ultrapravicové teroristické skupiny z Miami. Pro časopis Jacobin hovořil o blokádě a o tom, co mu jeho proces řekl o zájmu USA o lidská práva na Kubě.

René González je bývalý člen kubánské sítě »Wasp Network«, sestavené, aby bojovala s terorismem, dlouho mířeným ultrapravicovými miamskými exilovými seskupeními proti ostrovu. Po zavraždění více než dvou set Kubánců během vytrvalých útoků na kubánské sektory civilního letectví, lodní dopravy a turistiky – organizovaných lidmi jako byl agent CIA Luis Posada Carriles – se tato zpravodajská jednotka snažila infiltrovat a narušit teroristické prostředí. (Pro ty, kteří snad nevědí – je to přece jen už pár let: působila na Floridě, tedy na území USA, se souhlasem americké vlády. Ta ovšem bezprostředně poté, co její členové předali floridské centrále FBI důkazy o činnosti miamských skupin proti Kubě, nezakročila a naopak skupinu známou jako Kubánská pětice zatkla. O celém případu informoval v ČR krom Haló novin a několika webů pokrokové mládeže pravidelně a podrobně čtvrtletník Venceremos, periodikum SČKP vydávané nakladatelstvím Orego; pozn. překl.) Číst dál →

S následujícími řádky, nebo alespoň s některými vyslovenými názory, nemusíte souhlasit, přinejmenším z marxistického pohledu. Ale poukázání na společné znaky vývoje obou ostrovních republik je brilantní, odvážné a viditelné; navíc, kdo z levicových analytiků uveřejnil něco podobného? (Pozn. překl.) 

Osud Haiti a Kuby, oněch blízkých sousedů v Karibiku, jsou jedinečně propletené, jako by byly jednovaječná dvojčata.

Haiti, francouzská kolonie, zahájila svou revoluci v roce 1791, věrná své době. (USA v roce 1775, Francie 1789.) byla to první latinskoamerická válka za nezávislost, a také vzpoura otroků, jediná vítězná v dějinách. Napoleon ale zahájil odvetnou invazi v roce 1804, Haiti zvítězila. Potom, jak říká otec v (komiksu) Maus, když dosáhne bran Osvětimi, jejich trable začaly. (Biografický kreslený román; příběh muže, který se dobrovolně vydal do Osvětimi, aby pomohl dceři, držené v táboře se svými čtyřmi dětmi; pozn. překl.) Číst dál →

Bidenova vláda vyhlásila stažení amerických jednotek z Afghánistánu. Jaký vliv měla válka na ty, kdo sloužili?

Michaelu Davisovi bylo 11, když válka v Afghánistánu začala, 19, když narukoval do americké armády a 21, když dorazil do afghánské provincie Wardak jako příslušník bojové ženijní jednotky, pověřené hledáním improvizovaných výbušných zařízení (improvised explosive device; IEDs).

„Přišel jsem z opravdu malého městečka uprostřed Washingtonu (státu; pozn. překl.) z dělnického zázemí. Neměl jsem kam jít; poflakoval jsem se ve škole a neměl jsem vysokoškolskou budoucnost,“ vysvětlil. „Nechtěl jsem trčet na farmě. Vstoupil jsem (do armády) v roce 2009, přesně uprostřed kolapsu bydlení.“ Číst dál →

píše ve své úvaze pro deník The Guardian Helen Yaffeová, docentka katedry hospodářských a společenských dějin na Glasgowské univerzitě

Kritici odmítají Kubu coby nefungující stát, ale neuznávají, jak hluboce je ochromená americkou blokádou

Násilné protesty, které na Kubě vypukly počátkem července, byly prvními vážnými sociálními nepokoji od událostí v Maleconazu v roce 1994, před 27 lety. Obě tato období byla charakterizována hlubokou hospodářskou krizí. V polovině 90. let jsem žila v Havaně a byla jsem svědkyní podmínek, které vyvolaly povstání: prázdné trhy s potravinami, obchody a lékárny, pravidelné výpadky elektřiny, zastavování výroby a dopravy. Takové byly důsledky rozpadu socialistického bloku, který představoval asi 90 % obchodu ostrova. Číst dál →

Následující očité svědectví z nedávných protivládních protestů na Kubě přišlo od Kathryn Guerrerové, dopisovatelky kanadského pokrokového periodika People’s Voice.

Jako Kanaďanka s rodinnými příslušníky žijícími na Kubě, která byla na Kubě během protivládních protestů, k nimž došlo 11. července, jsem se ocitla v jedinečné a znepokojivé situaci, kdy jsem mohla vidět a cítit rozpor mezi tím, co hlásily zavedené sdělovací prostředky doma, a tím, co se na Kubě skutečně dělo. Číst dál →

Protikomunistické síly v čele s americkou vládou chystají neomezený útok na revoluční Kubu. Tato země pokračuje s odhodláním na své vlastní cestě k socialismu, započaté 1. ledna 1959, kdy síly vedené Fidelem Castrem a Ernestem „Che“ Guevarou svrhly vládu diktátora Fulgencia Batisty podporovanou Spojenými státy.

Současný útok na Kubu byl zahájen v plném rozsahu na sociálních sítích na začátku července. Spojené státy však poprvé vyhlásily ideologickou a ekonomickou válku Kubě v roce 1960, když uvalily brutální hospodářskou a sociální blokádu na zemi, která zůstala zachována.

Od té doby zkoušejí USA každou taktiku, jak revoluci zlomit – od přímé vojenské síly v invazi v Zátoce sviní (Playa Giron) v roce 1961 až po vytvoření tajného „kubánského twitteru“, který by rozdmýchal nepokoje a zorganizoval „chytré davy“ pro „kubánské jaro“, které by svrhlo vládu. (The Guardian, 3. dubna 2014) Číst dál →

Dcera Ernesta Che Guevary o současných událostech na Kubě

Žiju na Kubě, miluji svůj lid a budu hájit naši revoluci. Jsem internacionalistka, lékařka, a jsem na to hrdá. Vidím realitu dnešní Kuby a jsem kritická. Chápu, že tu je hodně věcí, jež musíme zlepšit, a mnoho dalších, jež musíme změnit. Mé ideály hluboce ovlivnil kubánský velký národní hrdina a básník José Martí, jenž řekl, že i když slunce má své skvrny, my je přehlížíme, protože nám dává tolik tepla a světla. Martí nás učil respektovat každou lidskou bytost; nemyslíme si všichni totéž, ale všichni máme právo být slyšeni a především bráni v úvahu. Ale musíme si ono právo také zasloužit. Číst dál →

Šedesátiletou americkou blokádu Kuby zostřila vláda Donalda Trumpa. Joe Biden může tato opatření zrušit a okamžitě zlepšit život 11 milionů lidí žijících na Kubě.

Časně zrána 17. července se Johana Tablada připojila k desítkám tisíc Kubánců, kteří se shromáždili podél bulváru Malecón v Havaně, aby se postavili za kubánskou revoluci. „Jsme lidské bytosti, které žijí, pracují, trpí a bojují za lepší Kubu,“ řekla nám. „Nejsme roboti, trolí farmy ani nic podobného.“ Zmínila se o tom, co bývá označováno za zátoku tweetů, o kampani na sociálních sítích vyvinuté v Miami na Floridě, která se pokusila rozdmýchat sociální problémy Kuby do politické krize.

Sociální problémy, jak nám řekla, vyplývají z americké blokády Kuby, která začala v 60. letech, ale byla prohloubena 243 donucovacími opatřeními bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Spojené státy kriminalizovaly kubánské veřejné služby,“ řekla, „včetně našeho systému veřejného zdravotnictví a našeho systému veřejného vzdělávání.“ Tyto sankce znemožňují Kubáncům navštívit své rodiny ve Spojených státech. Znemožňují zasílání finančních prostředků na Kubu a znemožňují Kubě přístup k základnímu zboží a službám (včetně pohonných hmot). Trump navíc označil Kubu za „státního sponzora terorismu“, což je rozhodnutí, které americký senátor Patrick Leahy označil za „lehkovážné“. Americká vláda tvrdí, že blokáda a tato donucovací opatření mají vládu potrestat, ale podle Tablady „zemi kriminalizují“. Číst dál →

22. července zveřejnili americký prezident Joe Biden a jeho viceprezidentka Kamala Harrisová „přehled faktů“ o amerických „opatřeních“ vůči Kubě. V prohlášení Bílého domu se uvádí, že Kuba je pro vládu Bidena a Harrisové „nejvyšší prioritou“. 9. března Bidenova tisková mluvčí Jen Psakiová prohlásila: „Politický posun na Kubě v současnosti nepatří mezi hlavní priority prezidenta Bidena.“ Reportérka NBC News Kelly O’Donnellová se jí 12. července zeptala, zda Biden po včerejších protestech na ostrově přehodnotil své priority ohledně Kuby. „Pokud jde o to, kam se řadí v pořadí podle priority,“ odpověděla Psakiová, „nejsem v pozici, abych to mohla nabídnout, ale mohu vám říct, že budeme úzce zapojeni.“ Číst dál →

Jestli se dotknou Kuby, svět povstane

Následující prohlášení solidarity s kubánskou revolucí iniciovali čilští a argentinští komunisté a podepsaly jej četné organizace, včetně Workers World Party. Překlad (z původní španělštiny do angličtiny) John Catalinotto, vedoucí šéfredaktor (týdeníku) Workers‘ World (jeden z prvních, kdo organizovali svého času demonstrace za propuštění Miamské pětice). Český text je překlad anglické verze z WW, zveřejněné 27. července.

My, níže podepsané politické strany dělnické třídy a antiimperialistické organizace z různých zemí světa, zvedáme hlas k vyjádření solidarity s kubánským lidem a vládou pod vedením prezidenta Miguela Díaz-Canela, jež čelí blokádě a agresivní kampani USA proti socialistické Kubě. Číst dál →

Následující článek vznikl v Austrálii. Někdo si třeba řekne, že Austrálie je daleko. Ale zkuste si, alespoň pro tu legraci, dosadit Česká republika – alespoň do některých vět (potažmo Češi). Nepřijde mi, že by tím vznikl nějaký rozdíl. (pozn. překl.) 

Supermarkety za kapitalismu jsou vykořisťovatelské a ekologicky škodlivé, utvářejí to, co produkujeme, stejně jako co spotřebováváme. Ve veřejných rukou by podle jiné logiky mohly dodat tvůrčí jádro demokraticky plánované socialistické ekonomiky.

Supermarkety se staly nepostradatelnou součástí moderního života. Většina z nás u nich nakupuje několikrát týdně. Skoro každý si tam kupuje ovoce, zeleninu, maso a mléčné výrobky, stejně jako čisticí prostředky, toaletní potřeby, základní medicínu a veškeré nutné domácí potřeby.

Supermarkety jsou centrem našeho potravinového systému. Produkty, které se rozhodnou skladovat a podporovat, mají dopad na zdraví a dobré životní podmínky celé populace. Ale jejich skutečný vliv vychází z jejich kupní síly.

Protože jsou největší odběratelé, rozhodnutí, která řetězce supermarketů činí, proudí celou naší ekonomikou. Od toho, co pěstují zemědělci, až po to, jak přepravní společnosti rozvrhují své flotily, stanovují supermarkety program potravinového systému. Ten systém je rozbitý. Abychom to napravili, musíme supermarkety sebrat ze soukromých rukou. Číst dál →

Následující řádky napsal Jeffrey St. Clair, šéfredaktor časopisu CounterPunch. Překládám jeho statě poměrně často, takže soudím, že podle drsnějšího slohu než obvykle byl dost naštvaný. Odstavce, které se nedotýkají Kuby, jsou obžalobou těch kruhů americké společnosti, jež blokádu ostrova zplodily, takže jsem jich většinu zachoval. Haló noviny otiskly jeho esej „Tiché umírání americké levice“ (http://www.halonoviny.cz/articles/view/7671599 ) V. Se  

+ Nenávist vládnoucí třídy USA vůči Kubě je druh politické neurózy. Je pudová, nerozumná a násilná. Kuba nepředstavuje pro USA hrozbu, vojensky ani ekonomicky. Přesto se zdá, že její samotná existence dohání tvůrce americké politiky k šílenství. Tento týden (2. týden v červenci; pozn. překl.) starosta Miami, republikán a Trumpův odpůrce, naznačil, že bude možná nutné bombardovat Havanu. Proč? Protože existuje. Dobrá, nebylo by to poprvé. USA Kubu přepadaly, financovaly četná povstání, podnikly desítky pokusů o atentát na její předáky, použily biologické zbraně k vadnutí její úrody a otrávení jejího dobytka, vysledovaly a odpravily Che Guevaru, zasypávaly ostrov hysterickou propagandou, vyřvávaly proti němu v OSN, financovaly, cvičily a chránily tlupu výtržníků, kteří plánovali a zosnovali výbuch bomby v kubánském civilním letadle (zabili 73 civilistů), zinscenovali operace s falešnými vlajkami k obvinění Castrovy vlády a uplatnily desítky let trvající embargo (jež by stěží zlomila i Čína), jež by ochromilo téměř každý jiný národ. Skutečnost, že Kuba stále trvá, byť během doby trochu vratce, ale stále vzdoruje, prostě dohání USA k šílenství. Je to živoucí příklad jiného způsobu organizování společnosti, což nelze tolerovat, zvlášť tak blízko domova. Číst dál →

Dezinformace, podvody a manipulace se snaží zvrátit scénáře, vytvořené v amerických laboratořích, na sociální nepokoje. O Kubě nebylo řečeno mnohé, ale tohle je nepochybně zásadní.

Informační válka ve starém stylu, již zažíváme v těchto týdnech proti Kubě, nezačala s Bidenem. USA od roku 2017 nepřetržitě a nepřesně mluví o sociálním výbuchu na Kubě, se svým kouzelným řešením, „humanitární intervencí“. Ve stejné době Trump pokročil ve svých litaniích o přidání dalších sankcí ke blokádě, abych byla přesná o 243, jež se současnou vládou zůstávají nenarušené. Číst dál →