Naše polistopadová politická reprezentace (tedy abych byl přesný, její většina; komunistů [skutečných, ne těch, kteří jsou opět pouhými členy strany] s jejich nekompromisním protiválečným postojem a několika dalších jedinců, kteří si i v dnešní sobecké agresivní době zachovali aspoň špetku soudnosti, se tohle netýká, naopak před nimi smekám, že se nenechali strhnout euforií proamerických doktrín) se (opět) dopustila vraždy (i když tentokrát spíše „pouhého“ zabití „z nedbalosti“). Nebo přinejmenším dopustila, aby k onomu činu došlo. Za což by měli být obžalováni a souzeni dle zákona, a stejně tak potrestáni. Exemplárně. Než dojde k dalším. Číst dál
Monthly Archives: Listopad 2020
Ta nejlepší lekce v boji proti smršťování společenských a demokratických práv
Žijeme v zajímavé době. Všechno okolo nás se mění, aniž bychom v mnoha případech byli schopni změny pochopit. Kde jsou ty časy, kdy stačilo koupit si nedělní vydání novin a člověk dostal poměrně přesný obraz dění doma i ve světě. Ještě měl čas si to promyslet. Ale kdeže loňské sněhy jsou? Dnes žijeme v období super rychlostí.
Mezinárodní vyhrocenou krizi potkal koronavir. Vlády po určitém počátečním šoku rychle pochopily, načež se chopily příležitosti. Ani to neměly vlastně v plánu, ale ani nemohly přijmout náležitá, vědecky podložená opatření na ochranu životů a zdraví obyvatel. Zároveň po celou dobu ohrožení koronavirem pokračuje nevídaná koncentrace bohatství v rukou malé partičky trubců. Naopak drtivá většina lidí na světě upadá do bídy. Nikoho by to nemělo překvapit. Je to očekávaný chod věcí. Není to poprvé, kdy se v historii setkáváme s podobným vývojem. Stačí, když se rozhlédneme okolo sebe. Vlády často přijímají nesmyslná a navzájem si odporující opatření, aniž by braly v potaz názory vědců. Mnohá zdravotnická zařízení byla zavřena nebo zrušena, aby se ušetřil kapitál pro krachující podnikatelské kolosy. Posílení zdravotnického personálu? Jenom velmi opatrně. Všude karanténa pro obyčejné lidi a o to větší svoboda pro podnikatelské kolosy a mezinárodní oligarchy. Tisíce malých podniků bylo nuceno zavřít a každý den zavírají další, aby uvolnily prostor pro nadnárodní řetězce. Číst dál
Středověk se vrací (zatím v sousedním Polsku)
„Máte na talárech krev,“ řekly ženy protestující napříč Polskem nejvyšším soudcům v zemi po soudním rozhodnutí zakázat téměř všechny potraty.
Polský ústavní soud 23. října 2020 rozhodl, že potraty v případě poškozeného zárodku jsou neústavní, s prohlášením jeho předsedkyně Julie Przylebské, že jsou neslučitelné s ústavou. Julia Prilebska byla mezi ultrapravicovými a katolickými politiky, kteří tvrdili, že přerušení těhotenství u plodu s vrozenými vadami popírá ochranu života jednotlivce. Číst dál
Současná pandemie: Debakl kapitalismu na všech frontách
Kritici nekapitalistických systémů minulosti a současnosti rádi svádějí vinu na smyšlené, domnělé či skutečné chyby v těchto zemích na systém a stát samotný. Mnohokrát jsme se na různých místech těmito způsoby argumentace zabývali a snažili se je demaskovat. Z druhé strany veškeré nedostatky, chyby ba přímo zločiny kapitalismu tito kritici buď ignorují, nebo zamlčují, případně je shazují na různé jednotlivce, skupiny lidí, politické strany či vlády. Slouží jim k tomu ohromný rozpor mezi podstatou, základy systému a jeho jevovým zdáním, mezi formálně přiznaným a reálně platným, který je přímo zakódován v samotném nitru organismu kapitalistického systému. Nynější kolaps kapitalistických struktur na celém světě je však natolik zjevným a masivním, že nabízí jedinečnou možnost příčiny a průvodní jevy jeho totálního selhávání v mnoha rovinách života člověka a společnosti demaskovat. Nečiní nám to v žádném případě radost, protože jde v prvém případě o lidské životy. Číst dál
Jiný 17. listopad
17. listopad, Mezinárodní den studentstva, který byl vyhlášen jako mezinárodní svátek v Londýně v roce 1941, jako reakce na projev fašistického barbarství – uzavření Československých vysokých škol a perzekuce československých studentů je hanebně po kontrarevoluci upozaďován a jeho podstata je zamlčována. Místo tohoto mezinárodního svátku akcentuje buržoazie kontrarevoluční události z roku 1989.
Jinak tomu je v řeckých Athénách. 17. listopad je v Řecku datum, které je mobilizační pro pokrokovou část společnosti. V tento den si řecký lid připomíná události z roku 1973.
17. listopad 1973 byl zlomovým bodem odporu tisíců pracujících a studentů proti diktatuře vojenské junty podporované USA a NATO vládnoucí v Řecku. Číst dál
OS ČMS k výročí 17. listopadu
Připomínáme si Mezinárodní den studentstva, připomínku teroru nacistických okupantů, kteří brutálně potlačili manifestaci vysokoškolských studentů 17. listopadu 1939. Symbolem této události se stal zavražděný student Jan Opletal, rodák z hanácké Litovle. Po tomto masakru začala masová vlna zatýkání, studenti byli deportováni do koncentračních táborů, řada z nich zavražděna. Následně nacisté uzavřeli české vysoké školy ve snaze pomoci zničit český národ znemožněním růstu pro něj tak typické vzdělanosti.
Toto výročí, hlavní připomínka 17. listopadu, bylo účelově zastíněno výročím demonstrace na Národní třídě, provokace vedené agentem Státní bezpečnosti, která vyústila v převrat a porážku socialistického zřízení, které padlo nakažené nemocí perestrojky a všelijakých oportunistických veletočů za poslední desetiletí. Byla to i zrada kariéristických odborářských špiček a dalších kariéristů. Toho všeho disident dovedně využil i lživými slovy, že socialismus bude zachován. Ti všichni otevřeli cestu k převratu, na kterém většina ze jmenovaných vydělala. Většina společnosti si dříve nebo později musela projít složitostí kapitalistické restaurace, nezaměstnaností či neúspěšnou snahou obnovit řemeslné živnosti. Číst dál
Stručně k současné situaci v lesnictví
Státní podnik Lesy České republiky ohlásil další svoji reorganizaci. Stáváme se svědky objevování Ameriky v přímém přenosu, nyní však k novému kontinentu připlouvají přelakované lodě naklánějící se na bok. A fraška pokračuje.
Proč už úvodem tolik ironie? Ony postupně probíhající reformy státního podniku a celé lesnické legislativy, které s sebou aktuálně probíhající kalamita vleče jsou totiž smutným obrazem toho, kterak kapitalistická krize ničí to nejcennější, co nám zůstávalo. Lesy. Krize v tomto oboru plně koresponduje s krizí celého systému. Pro omezený prostor si řadu věcí shrneme jen heslovitě, k hlubšímu rozboru se vrátím. Číst dál
Někdo to rád horké, někdo řecké básníky…
Vím, že je text strašně dlouhý, vím, že přesně to se dnes v době nesouvislých internetových výkřiků považuje za nepatřičné. Ale jak vtěsnat jeden celý plodný život do pár vět? Jak obsáhnout dílo básníka, který žil dějiny? Navíc, opít se tím, co má člověk rád v případě poezie není rozhodně nic špatného…
V listopadu 1990 jsem se v Soluni nachomýtla k demonstraci na paměť studentského povstání, které vyvrcholilo 17. listopadu 1973 a spustilo události, které přinesly pád plukovnické junty. Už na shromaždišti na Aristotelově náměstí mně zaujali někteří účastníci s transparentem, kde bylo napsáno Jannis Ritsos „Z“. Pravděpodobně čtenáři Kominetrnetu-Dialogu jsou lépe informováni než já tehdy a budou vědět, že přízvisko „Z“ je zkratkou slovesa ζει, tedy žije. Používá se jako symbolický titul pro toho, kdo zemřel, ale jeho odkaz je nejenom živý, ale také aktuální a aktivní. Poprvé bylo použito po vraždě poslance EDA (Jednotná demokratická levice) Grigorise Lamprakise (1961) v době, kdy komunistická strana byla mimo zákon a její členové se politicky aktivizovali právě v EDA. Český čtenář bude patrně znát román Vasilise Vasilikose „Z“ (1967), který byl přeložen do více než 30 jazyků, včetně češtiny. Ritsos zemřel 11. 11. 1990 a lidé tak chtěli vyjádřit, jak si považují jeho díla. Tehdy jsem neměla tušení, kdo to byl Jannis Ritsos, a když jsem se dozvěděla, že básník, začala jsem přemýšlet, který současný básník by v České republice musel zemřít, aby si ho připomínali lidé napříč generacemi, aby si to sdělovali mezi sebou a na každém jednom bylo patrné pohnutí. Číst dál
Vojenské prostory – zahaleny tajemstvím
Vojenské prostory, kolik jich vlastně máme? Asi sedm nebo osm. V podstatě ubyly pouze Brdy, kde zůstaly některé zóny zákazu vstupu. Všechny tyto prostory sloužily v minulém režimu dlouhodobě výcviku naší armády a občas v nich probíhalo cvičení vojsk Varšavské smlouvy. Sloužily především armádě Československé socialistické republiky a mnohonásobně vyššímu počtu vojáků a technice, než je doposud.
Já sám, protože tatínek byl vojákem z povolání, jsem prožil podstatnou část mého mládí v jednom takovém vojenském prostoru, a to i v době po roce 1968, kdy v tomto vojenském prostoru byla umístěna vojska SSSR. Od třetí třídy základní školní docházky až do mých sedmnácti let. Život kluka ve vojenském prostředí, mezi vojáky byl naprosto úžasný, dobrodružný a rád na to vzpomínám. Život uprostřed přírody, tam jsem formoval svůj vztah k přírodě. Mohl bych popisovat mnoho mini příběhů, které moji vrstevníci nemohli prožít. To je však už dávno. Číst dál
Válka v Náhorním Karabachu: Pro dělníky skutečný nepřítel leží doma
Stoletý konflikt
Válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach není ničím novým. Nicméně, vysídlení asi sta tisíc lidí a smrt stovek dalších během pár dní ukazují zoufalou situaci, jež sužuje nejen oba státy, ale stále víc se tříštící globální kapitalistický systém.
Od konce první války o sporné území o Náhorní Karabach uplynulo přesně jedno století. V roce 1920, se stále ještě zuřící občanskou válkou v Rusku, vyhlásily dvě bývalé provincie Ruského impéria nezávislost a okamžitě proti sobě začaly bojovat o enklávu arménské většiny, obklopenou územími s ázerbájdžánskou většinou. Když síly SSSR znovu obsadily celou oblast Kavkazu, „vyřešily“ problém tím, že v roce 1923 vytvořily autonomní oblast Náhorní Karabach (jehož obyvatelstvo bylo ze 70 procent arménské) uvnitř Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky. Číst dál
Důchodci – neuchopitelná skupina
Celý život jsem rád pozoroval lidské divadlo. Sedl jsem si trochu bokem třeba na pěší zóně, ale taky v hospodě a díval jsem se na komunikaci lidí mezi sebou, jejich mimiku, pohyb a výraz. Důchodci a děti jsou z tohoto pohledu nejzajímavější. Sám jsem již tři roky v důchodu, ale chodím na poloviční úvazek do práce. Ne, že bych doma neměl co dělat, ale chyběl by mi kontakt s lidmi ve fabrice a tak jsem v jednom kole. Mám možnost i pozorovat, jak se mění důchodci i po několika letech v důchodu. Měl jsem možnost taky několikrát pozorovat, jak se důchodci postrkují vozíky před otevírací dobou v Kauflandu, napadají se slovně a div se nepoperou a to jsem stál hodně opodál a tak trochu jsem se i za ně styděl. Nedávno, když se tak tlačili u vchodu, tak jsem si říkal, že jsem zvědavý, jak se budou tlačit u desinfekce. K mému překvapení to vzali všichni útokem a na desinfekci zapomněli – nejohroženější skupina. Jeden můj starší kamarád, ten měl dokonce takovou taktiku, že večer před akcí se chodil vyptávat personálu, kde co z letáku bude a na ráno měl plán. Zatím co ostatní hledali, on měl jasno a šel najisto. Kde se to v nich vzalo ta řevnivost, ani trocha úcty a studu strkat se o levnější květák a zapomenout na základní slušné způsoby chování. Rozhodně to nebyl hlad a nebo snaha výrazně ušetřit. Číst dál