George Perros: „O vývoji na Blízkém východě a aktivitách odborů“
Důležitým zásahem dělnické třídy v Řecku, Itálii, Francii a dalších zemích jsou mobilizace ve všech formách, demonstrace, pochody, stávky, organizované dělníky a jejich odbory, kteří bojují za kolektivní smlouvy, důchody, proti privatizaci, za zdravotní a bezpečnostní podmínky na pracovištích, aby se mohli vrátit ke svým rodinám živí a nezmrzačení. Číst dál
Generální rada sdružení „My, kteří jsme studovali za socialismu“ vyjadřuje hluboké znepokojení a rozhořčení nad vývojem situace ohledně stíhání členů marxistické skupiny ve městě Ufa v Rusku. Číst dál
Dělnickým, marxistickým, revolučním hnutím prošla řada lidí známých i anonymních. Každý zanechal nějakou stopu. Jak málo je známe! Marxe, Lenina a Stalina vyjmenuje každý, občas probleskne pár dalších jmen. Může to vypadat, že ani nikdo jiný nebyl. Někdy je záměrné zamlčovat postoje, názory a politickou aktivitu některých osob, které jsou známé, ale kapitalismus s nimi má jiné záměry.
Jednou z takových postav je William Morris (24.3.1834 – 3.10.1896). Číst dál
Tento román vyšel poprvé v roce 1896, tedy v roce autorovy smrti. Od tohoto data byl publikován mnohokrát v různých jazycích. U nás naposledy v roce 2019 v nakladatelství Černý drak, edici Základní kameny fantasy. Jedná se o obsáhlé dílo o několika stovkách stran. Má budit dojem středověké rytířské ságy. Morris společně se svým přítelem malířem E. Burne-Jonesem jej vybavili ilustracemi a kapitálami v gotickém duchu. V angličtině používá poměrně konzervativní jazyk, jehož úlohou je také přispívat ke klimatu románu. Číst dál
V nedávné minulosti probíhaly v levicovém, ale i revolučním hnutí ČR diskuze o tom, zda může mít strana s názvem „komunistická“ volební charakter, jestli může být volební stranou. Tyto otázky se přirozeně diskutovaly v „oázách povolené kritiky“ – rozhodující představitelé zejména KSČM a podobných uskupení měli jasno a opakovaně deklarovali, že strana musí být volební. Odpovědné orgány však nikdy nerozhodly, jak by měla strana v buržoazních volbách postupovat a jak by měla působit mezi veřejností, ale rozhodující byla praxe. Číst dál
Jak praví jedno známé přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Pod džbánem si v dnešním světě můžeme představit imperialismus (neboli monopolní stádium kapitalismu, jak jej definoval Lenin), který si místo pro vodu chodí do zemí třetího světa pro superzisky. Těch dosahuje neustálým zbídačováním tamního lidu. Toto zbídačování však také vyvolává reakci v podobě lidových povstání a demonstrací, čímž se začíná ucho imperialistického džbánu pomalu trhat. Číst dál