Skip to content

Monthly Archives: Červenec 2026

Jsou oběti veder způsobeny přírodou?

Teploty nad Evropou 24.6.2026

Prudký nárust počtu tropických dní a nocí od 90. let je v ČR, SR a okolních zemích statisticky dokázaným faktem. Slova a fráze o oteplování planety, klimatickém rozvratu, dokonce o klimatickém stresu plynou více než deset let nejen z úst představitelů vládnoucích tříd EU, jejích vazalů a pomocníků, ale často je pronášejí také různé levicové a ekologické organizace. Pokud kritizují tzv. zelenou politiku EU, pak za její asociálnost, aniž by prohlédli její podstatu. Tou je alespoň udržení, případně navýšení zisků v zemích potýkajících se půlstoletí s tíhnutím ke stagnaci a s nadbytečnými masami kapitálu. K tomuto „řešení“ mělo dojít prostřednictvím tzv. zelených technologií a na úkor příjmů, práv, majetku a životních podmínek dělnicko-lidové většiny obyvatel EU. 

Realizace těchto plánů, pozměňovaných militarizací EU a jejím prohráváním v konkurenčním boji zejména s ČLR, stála většinu lidu stovky miliard eur. Uskutečňování „ekologicky šetrného hospodaření“ se každoročně v celé EU rozplývá (nejen) v obdobích rozsáhlých povodní a požárů, ale také veder. Vedra, která v nedávné době zasáhla ČR, SR a celou střední Evropu přinesla na mnoha místech absolutní teplotní rekordy, v ČR, SR i Maďarsku historicky maximální naměřené teploty. V českých Doksanech padl dva dny po sobě tento rekord, který nakonec činí 41,9 stupňů a o 1,5 stupně překonal předcházející, na Slovensku bylo naměřeno 41,3 stupňů a zaznamenáno překonání rekordu z r. 2007, ze stejného roku pocházel maďarský rekord, který nyní činí 42 stupňů.

Absence kvalitního a vlivného dělnického a lidového hnutí v ČR a SR zapříčinila, že jsme si zvykli považovat důsledky veder, požárů, povodní, sucha atd. za čistě přírodní záležitost, s níž člověk fakticky nemůže příliš dělat. Maximálně si postěžujeme na nedostatečné odstranění škod jevů, jež jsme se naučili nesprávně pojmenovávat přírodními katastrofami. Nebo posloucháme plány na zastavení změn klimatu, opřené mnohdy o jeden, maximálně o dva minimálně sporné, ale zcela jistě nedostatečné ukazatele (CO2, skleníkové plyny). Ty jsou jednak prodchnuty anthropocentricko-exploatačním vztahem k přírodě, jednak vyhovují vládnoucí moci EU a jejím spojencům. Stejní představitelé v poslední době stále zuřivěji prosazují a realizují militarizaci života, přípravy na válku a zapojení do současné světové války. Jestliže jejich válečnická praxe jednoznačně likviduje přírodně-společenské prostředí, jak prospívá v civilních oblastech? 

To jednoznačně ukázala nedávná vlna veder. Ve Francii zemřelo v jejich důsledku více než 1000 lidí, v ostatních zasažených státech 300 lidí. U osob starších 65 let vzrostla úmrtnost o 40 %. Stejně jako u nás byli vyzýváni, aby zůstávali doma. Ve sklenících, z nichž jen cca 20 % je vybaveno klimatizací a ve kterých jsou zcela bezprizorní. Lépe na tom často nejsou ani pacienti nemocnic. Např. v Německu jich je klimatizována zhruba 1/3. Podobná situace je u školek a škol, z nichž mnohé v západní a střední Evropě uzavřely a děti ponechaly na pospas zaměstnaných rodičů. Právní stát EU naplno zazářil v budově Evropské komise, která byla klimatizována jen v horních patrech svých komisařů a vedoucích pracovníků a v nižší patrech řadových zaměstnanců byla klimatizace vypnuta, aby údajně nedošlo k výpadkům elektrického proudu… (1)

Co dokazují zkušenosti z ČR?

Dle Moniky Hojdanové z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe zemřelo v době dosud nejdelšího období veder z léta 2015 na následky kardiovaskulárních onemocnění o 17 % lidí více, než činil dlouhodobý průměr.(2) Tomáš Janoš z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity uvedl, že v souvislosti s vedry zemře v ČR ročně o 200 až 400 osob více než v letech 1991-2000.(3)

Vedle seniorů, hospitalizovaných, osob s postižením, v sociálních zařízeních, dětí a dalších lidí uzavřených doma, kteří nemohou mít v době stagnující/klesající životní úrovně prostředky na zdravé klimatizování svých příbytků, jsou hlavní obětí veder pracující – dělnická třída, zaměstnanci, drobní zemědělci, OSVČ. I oni samozřejmě žijí v stejně rozžhavených podmínkách jako jejich rodiče a děti, i oni narážejí při snaze o koupi ventilátorů na spekulaci s jejich rostoucími cenami a nedostatkem. Ve výhni výrobních hal, dílen, nemocnic, škol, kanceláří a dalších pracovišť narážejí na snahu udržet je na pracovištích a nenaplňovat jako v jiných případech ani jejich zákonná práva. 

Tušíte jako zaměstnanci, že existují teplotní limity pro různé kategorie prací? Slyšeli jste o nich od vašich odborových organizací? Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (4), obsahuje tyto limity, které jsou rozděleny do jednotlivých kategorií prací dle jejich fyzické náročnosti. U kancelářských prací činí teplotní maximum 27 stupňů, u práce na pokladně a řízení osobního automobilu o stupeň níže. V případě řidičů nákladních vozů, autobusů, tramvají a trolejbusů je maximální teplota stanovena na 30 stupňů. Do této kategorie náleží i zdravotní sestry. Při práci mechaniků, v automobilovém průmyslu atd. 30 stupňů, při méně náročnějších pracích ve stavebnictví 26 a při náročnějších 24 stupňů. Pokud je dosaženo limitu, má zaměstnavatel či šéf povinnost zajistit lepší větrání, stínění, ochranné nápoje a bezpečnostní přestávky. Při teplotách nad 36 stupňů přestává jít o běžné podmínky a zákon přikazuje rozsáhlejší bezpečnostní přestávky. 

A jaké jsou zkušenosti nás jako zaměstnanců, nebo našich blízkých a kolegů? O limitech se neví, neinformuje, fakticky nejsou dodržovány a jejich dodržování není vymáháno. Dle informací z výrobní haly nejmenované automobilky v ní docházelo k pravidelnému vypínání klimatizace, i když teploty přesahovaly 30 stupňů. Ochranné nápoje či přestávky ve stavebnictví a v jiných provozech většina z nás v životě neviděla a nezažila. Rozsáhlejší bezpečnostní přestávky už vůbec ne. Oficiální, tj. prosystémové odbory není vidět ani slyšet, jejich weby neobsahují k tomuto tématu ani řádku. Pochopitelně mlčí také buržoazní média. 

Stav infrastruktury a veřejného prostoru 

Všimněme si také stavu infrastruktury kapitalistického státu a hospodářství. Vysoké teploty, podobně jako teploty nízké nebo jen náznak bouřky vedou pravidelně k výpadkům proudu, mobilních sítí a internetu, kolapsům dopravy, které odhalují skutečnou odolnostřádu, jenž plodí války, touží po nich a žije z nich. Katastrofální zanedbávání údržby infrastruktury, které se vždy projeví i při menší změně počasí, je toho důkazem. 

Dokladem skutečného vztahu vykořisťovatelského řádu k ekosystému je stav veřejného prostoru ve městech, ale také zacházení s půdou, vodou a lesy mimo ně. Likvidace trávníků a stromů ve městech kvůli snižování nákladů jejich údržby, dláždění a betonování každičkého prostoru pod heslem modernizace (esteticky většinou nevkusné), zastavování zelených ploch pod heslem využívání brownfieldů, stavby velkoplošných obchodních center a korporátních sídel jsou teplotní bombou (teplotními ostrovy), které z našich měst vytvářejí protiživotní prostředí. Změna charakteru (fakticky ničení) půdy zastavované sklady a halami, překladišti a dalšími betonovými plochami je možná v souladu se zájmy vládnoucích v závislé zemi, jakou je ČR. Nikoliv v zájmu drtivé většiny jejích obyvatel a ekosystémů, k nimž nerozlučně náleží. Ze stejného ranku pochází drancování lesů v ČR kvůli vývozu dřevní hmoty ke zpracování do Německa a Rakouska. V příkladech bychom mohli pokračovat.

Oběti kapitalismu, ne přírody 

Oběti veder přirozeně nejdou na vrub přírody, planety, Slunce…, nýbrž řádu, jehož hlavním cílem není naplňování potřeb lidí, ale dosahování zisků. Reprodukce kapitálu a její podmínky včetně kultury a životního stylu vytvářejí takové odcizení od přírodního prostředí, tak rozsáhlé rozbíjení ekosystémové jednotky příroda-člověk, že se celý ekosystém stává obětí kapitalismu. Způsobuje a zvětšuje metabolickou trhlinu, jejímiž následky jsou i katastrofy, kterým se říká přírodní. Přitom přírodního původu je cca 1 % požárů, povodňové škody se týkají z 90 % výstavby v záplavových územích.(5) A sucha? Bylo dokázáno, že naši předkové dovedli po tisíciletí efektivně hospodařit s vodou na územích, která plné ovládnutí trhem a kapitalismem v polovině minulého století změnilo ve vyprahlé oblasti.(6) Stejně tak z historie víme, že obyvatelé mnoha regionů dokázali vztahem ke svému prostředí, svou kulturou vylučovat nebo minimalizovat následky změn vývoje počasí a podnebí.(7)

Svádět oběti veder a dalších vlivů na přírodu je klasickým příkladem buržoazní praxe, která je zároveň rozporem: Společenským entitám a důsledkům se připisuje přirozený charakter, který je věčný a který nemá dějiny, ale zároveň se z abstraktního člověka (dnes souhrnného kapitalisty) činí pán tvorstva, schopný vyřešit všechny problémy planety. „Řeší“ však jen to, co je v zájmu souhrnného kapitalisty, tedy podporovat zdání, že lidé při požárech, povodních či vedrech umírají a trpí jen a jen kvůli přírodě. Je pak odpovědností každého jednotlivce se na případnou katastrofu připravit a ochránit se. 

Není-li dekadentní řád schopen učinit takové změny, které oběti znemožní nebo minimalizují, nebo tvrdí-li, že takové změny nejsou možné, protože jsou přírodního původu (nic jako čistý přírodní původ odtržený od člověka neexistuje!), musí být vystřídán řádem orientovaným na uspokojování potřeb lidu, socialismem. Jeho lidové a dělnické hnutí musí dnes začít prosazovat revoluční i dílčí cíle, které k jeho vítězství povedou. V našich podmínkách například zákaz práce, nikoliv přestávky v různých kategoriích a profesích, dokud teplota neklesne pod určitý bod – mzdy a platy za toto období hrazené plně ze zisků kapitalistů. Poskytování povinných ochranných prostředků a pitného režimu. Ke zdraví šetrnou povinnou klimatizaci všech pracovních a pobytových prostor od určité teploty. Vše výše navržené pod dohledem zaměstnanecko-odborové kontroly. Dále péči o osoby odkázané na sebe v jejich příbytcích – zajištění bezpečného prostředí v době veder. Zákaz ničení půdy s veřejnou a komunitní kontrolou vykonávání tohoto zákazu, zákaz komodifikace půdy, péči o veřejný prostor včetně zastavení jakýchkoliv pseuodomodernizačních vydlážďovacích kampaní, a naopak prolnutí měst s přírodním prostředí a přírodního prostředí s městy. 

Jsme si ale vědomi skutečnosti, že ani tyto dílčí cíle nelze v dnešních podmínkách prosadit bez podstatného narušení základů kapitalistického systému, tedy bez lidového hnutí. Navíc se jedná jen o některé návrhy, které je možné doplňovat, rozšiřovat a měnit. 

 

Pokud vás další návrhy a doplňky napadají, neváhejte a pošlete nám je. Budeme rádi!

Jaromír Jandák 

Poznámky:

[1] https://www.902.gr/eidisi/politiki/423750/te-kentrikis-eyropis-kke-lionei-ston-kaysona-afigima-tis-prasinis-proigmenis

[2] https://www.zdravotnickydenik.cz/2026/06/vlny-veder-narust-umrti/

[3] https://www.novinky.cz/clanek/pocasi-kazdy-stupen-navic-je-znat-riziko-umrti-z-vedra-roste-varuje-expert-40584943

[4] Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. – Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2007-361#f38245

[5] Zeman, J. 2026: Co s Green Dealem? Časopis Argument. Online 29. 1. 2026. Dostupné z https://casopisargument.cz/68537. [citováno 2026-07-06].

[6] KLONTZA, Věra. 2025: Voda nad zlato. Živá historie 7-8/2025 s. 88-91.

[7] https://internationalfireandsafetyjournal.com/wildfire-crisis-in-greece-understanding-and-mitigating-future-risks/, https://thebulletin.org/2025/08/a-perfect-firestorm/

 

Zdroj obrázku: https://www.meteocentrum.cz/zpravy/26052400-prvni-vyhled-na-cerven-oproti-kvetnu-nas-ceka-zcela-jiny-raz-pocasi

Meta a Google odsouzeny za návykové platformy

Rozhodnutí stanoví základní právní precedens pro řešení téměř 1 500 podobných žalob podaných školními obvody a státními zástupci, kteří požadují občanskoprávní odpovědnost od společností sociálních médií.

Kalifornská porota 26. března odsoudila společnosti Alphabet a Meta za návykový design jejich platforem a nařídila jim zaplatit odškodnění mladé ženě, jejíž duševní zdraví trpělo dlouhodobým používáním, což odhalilo záměr společnosti maximalizovat zapojení uživatelů za účelem finančního zisku. Číst dál

CWCS’s Statement of Solidarity with the Slovak Communists

We condemn the entire criminal prosecution process and the decisions of the courts of the Slovak Republic directed against the political actions of communists.

This is not the first time that such developments have occurred in Slovakia. Under similar conditions—whether during periods of capitalist crisis marked by the economic turmoil of the 1920s and 1930s, or under the Slovak nationalist state during World War II (the Communist Party’s activities were suspended on September 10, 1938)—communists have been subjected to comparable forms of persecution by the ruling capitalist class and its political representatives. Číst dál

Radecký, marš!

Část sochy v prostorách Lapidária NM

V červnu 2026 odsouhlasili zastupitelé města Prahy znovuumístění památníku Josefa Václava Radeckého z Radče na Malostranské náměstí a pověřili město k jednání s ministerstvem kultury o vydání originálního díla uloženého od roku 1919 v Lapidáriu Národního muzea. O jeho navrácení na původní místo usiluje od roku 2011 Spolek Radecký Praha. Celý akt může vypadat jako úsměvný nápad staromilců nebo dokonce jako památková iniciativa, ale rozhodně tomu tak není. Přenesení sochy na její originální místo zapadá do série aktivit spojených s přepisováním historie, očerňováním lidového a demokratického hnutí, znevažováním různých forem pokrokového hnutí v naší historii a tradicích. Problematice přepisování dějin, selektivního přístupu k jednotlivým událostem a jejich vytrhávání z kontextu jsme se zabývali na stránkách Kominternetu opakovaně, naposledy: https://kominternet.cz/antikomunisticke-prepisovani-dejin-pripad-2-svetove-valky/ Číst dál

Vyjádření solidarity KPKV se slovenskými komunisty

Odsuzujeme celý proces trestního stíhání a rozhodnutí soudů Slovenské republiky namířené proti politickým aktivitám komunistů. 

Není to poprvé, co se něco takového na Slovensku stalo. Komunisté se v podobných podmínkách krize kapitalismu: V době hospodářské krize 30. let 20. století, za tzv. druhé republiky po vyhlášení autonomie Slovenska (činnost KSČ zde byla zastavena 9. 10. 1938) a za existence slovenského fašistického státu stali obětí podobných a postupně mnohem rozsáhlejších perzekucí ze strany kapitalistické vládnoucí třídy a jejích politických posluhovačů.  Číst dál

Antikomunistické přepisování dějin: Případ 2. světové války

Čirou náhodou jsem se nedávno dostal ke sledování debaty mezi Tomášem Zdechovským a Kateřinou Konečnou. Většina debaty se odehrávala v duchu neustálého opakování stejných, stokrát předtím opakovaných frází a nesmyslných urážek, což je ostatně pro současné televizní debaty běžné, avšak v čase 4 minuty a 45 sekund vyslovil Tomáš Zdechovský myšlenku, že prý komunisté kolaborovali s nacisty a nebojovali proti nacismu.1 Tato myšlenka je samozřejmě čistá lež. Komunisté byli mezi prvními, kdo proti nacismu otevřeně vystupoval, bojoval (v Československu působila  například odbojová skupina Předvoj, po níž nese název tiskovina KPKV Nový Předvoj) a také se stal jeho první obětí a naopak to byli kapitalisté (nejen němečtí, ale také například Henry Ford), kdo nacismus od počátku podporoval2 a jejichž zájmům nacistická politika sloužila.3 Kromě toho, že je tato myšlenka čirou dezinformací, tak podíváme-li se na kontext současné doby, zjistíme, že je také nebezpečná. Jedná se totiž o další součást postupného přepisování historie (zejména) 2. světové války ze strany vládnoucí kapitalistické třídy a jimi ovládanými institucemi a státy, jehož cílem je kompletně obrátit roli komunistů a potažmo i Sovětského svazu v této válce. Podívejme se proto na nejvýraznější příklady těchto snah o přepisování dějin, které se za posledních 36 let objevily ve veřejné diskuzi; také na to, jakým způsobem jde o manipulaci a jaký byl skutečný průběh těchto událostí. Číst dál

140. výročie udalostí na Haymarket Square v Chicagu: Boj za osemhodinový pracovný čas

Tento rok si pripomíname 140. výročie udalostí na Haymarket Square v Chicagu, ktoré boli kľúčovou epizódiu v boji za osemhodinový pracovný čas a v rozvoji medzinárodného robotníckeho hnutia.

Koncom 19. storočia bol v Spojených štátoch amerických štandardný pracovný čas pracujúcich v priemysle 12 až 14 hodín denne, a to v náročných a často aj nebezpečných pracovných podmienkach. Požiadavka na osemhodinový pracovný čas sa preto postupne stala ústredným cieľom organizovaného robotníckeho hnutia. Číst dál