Plameňáci v centru Tirany

Již celý měsíc se objevují zprávy o každodenně probíhajících demonstracích v Albánii. Zhodnotit situaci není jednoduché, a to zvláště na základě kusých zpráv v systémových médiích. Proto jsme uvítali, že někteří členové naší redakce navštívili tuto balkánskou zemi s cílem získat informace přímo na místě. Našim čtenářům tedy přinášíme – patrně jako jediní v ČR – analýzu opírající se o primární zdroje a zkušenosti z přímé účasti na shromážděních v Tiraně.

Jak začala „plameňáková revoluce“? (1)

Hnutí vypuklo v pozdním květnu jako místní protest v pobřežní oblasti chráněné krajinné oblasti Zvërnec a Nartë poblíž města Vlorë.(2) Iniciativu podnítila bezprostřední reakce místních obyvatel, ekologických aktivistů a dalších skupin, např. Lëvizja BASHKË – Faqja kryesore (Hnutí Společně).

Důvodem byl počátek výstavby ohromného luxusního turistického komplexu ve výjimečném chráněném krajinném komplexu, který spojuje pobřežní mokřady, brakické vody a ostrůvky v laguně Nazar i deltě řeky Vjosje, vyznačuje se velmi citlivou ekologickou rovnováhou a výraznou biodiverzitou. Oblast je domovem plameňáků růžových, ale také dalších stěhovavých vodních ptáků a mnoha druhů vodních živočichů a rostlin.

Zpočátku se jednalo o malý, ekologický protest, který argumentoval pro ekologickou specifičnost oblasti, ale rovněž pro nutnost zachovat volný přístup do oblasti pro veřejnost.

Situace se však postupně začala vyostřovat. Spouštěčem masových demonstrací byl moment, kdy do oblasti – i přes protesty místních a ekologů – vstoupila těžká technika a začala konat. Zároveň byly umístěny zábrany vybavené ostnatými dráty, aby bylo zamezeno přístupu veřejnosti do prostoru budoucího areálu, jenž se má stát luxusním hotelovým komplexem.

Místní protestující byli surově vyhnáni soukromou ochrankou a albánská policie jim odmítla poskytnou pomoc a nijak nezasáhla v jejich prospěch (30. 5. 2026). Naopak následně celou situaci „vylepšila“ vodními děly namířenými proti protestujícím a násilím, jehož cílem bylo demonstranty rozehnat. Videa z tohoto incidentu se začala šířit internetem.(3)

Tyto události pozvedly vlnu nesouhlasu, pobouření a protestů v celé zemi i v zahraničí. Kauza ale nezůstala jenom na poli ochrany krajiny a životního prostředí. Účastníci demonstrací začali přidávat i další aspekty a témata:

odpor k vládní korupci,
nesouhlas s cizími gigantickými investicemi,
nesouhlas s neprůhledností vlastnictví půdy,
rozladěnost s politickým systémem,
nespokojenost se zdravotnictvím a sociálními jistotami.

Prakticky okamžitě hnutí přijalo symbol plameňáka, který je typickým obyvatelem zasažené oblasti, a také slogan: Albánie není na prodej.

V centru protestů je rovněž nesouhlas s propojením současného ministerského předsedy Edi Ramy se zájmy rodiny Donalda Trumpa. Plánovaný resort je investicí developerské firmy patřící Jaredovi Kushnerovi, jenž je manželem Ivanky Trump a zetěm Donalda Trumpa.(4) Plánovaný rezort je investicí jdoucí do miliard dolarů. Tento projekt dostal v Albánii status strategického investora. To znamená, že si může v zemi dělat co chce. Neplatí pro něj zákony na ochranu krajiny a památek.

Zde přistupují další argumenty přinášené protestanty: Takové gigantické stavby nejenom decimují ekosystém, ale také vytlačují malé podnikatele z trhu, zemědělce z jejich půdy, místní obyvatelstvo z tradičních rekreačních oblastí, favorizují cizí investory a chybí jim jakákoliv transparentnost.

I když protest začal jako ekologický, tak otevřel řadu ožehavých politických, sociálních a systémových problémů. Demonstranti se kriticky vyjadřují ke korupčním aférám, k protekcionismu a nepotismu Ramovy vlády a Socialistické strany. Dalším aspektem je vyjadřování nedůvěry opozici bývalého předsedy vlády Sali Berishy, přičemž zastávají názor, že jsou oba součástí stejné hry. Lidé nesouhlasí s netransparentním rozprodáváním krajiny a půdy, která donedávna byla veřejná, státní, komunitní nebo z ústavy volně přístupná. Nesouhlasí s tím, aby jim byl zakázán přístup do oblastí, které jsou po generace jejich domovem.Mnozí z demonstrujících, které jsme oslovili, jasně konstatovali, že je nepřípustné, aby jim někdo prodal domov pod nohama, jenom proto, že o něj má zájem mocný boháč, oligarcha. Výrazným tématem je také problém s emigrací, která i dnes je v Albánii velmi důležitým fenoménem. Mnoho, hlavně mladých, lidí odchází ze země, protože nevidí v Albánii žádnou perspektivu.

Jak protesty vypadají?

Demonstrace a manifestace trvají již od 23. května a každodenně se uskutečňují od 30. května. Jejich intenzita neutuchá. Členové naší redakce se jednoho z protestů zúčastnili, a tak přinášíme bezprostřední informace a postřehy. Oficiální albánské sdělovací prostředky napojené na Socialistickou stranu E. Ramy, jež je následovníkem Albánské strany práce, I opoziční Demokratickou stranu I. Berishy se snaží ukázat demonstranty jako nepřátele Albánie, součást hybridní války proti Albánii, USA a Izraeli, agenty cizích velmocí (Řecka, Srbska nebo Íránu) nebo minimálně jako chuligány a vandaly.

Zúčastnili jsme se demonstrací v Tiraně 16. a 17. června. Kolem sedmé hodiny večerní se začaly na centrálním tiranském Skanderbegově náměstí shromažďovat lidé nejrůznějšího věku. Nechyběli senioři, ale ani lidé středního věku, rodiče s dětmi, studenti, muži i ženy. Někteří přišli jen tak, jiní měli po domácku vyrobené plakáty a transparenty (k jejich obsahu se vyjádříme dále), další drželi mávátka v podobě velkých růžových plameňáků, časté byly albánské vlajky. Lidé skandovali hesla, že Albánie není na prodej, že Rama by měl odstoupit a společně s Berishou by měli být zavřeni. Občas se ozývalo skandování slova “revoluce”, ale ne ve smyslu změny systému, ale změny vlády.

Postupně se skupinky shromáždily a vyrazily směrem k sídlu vlády, které se nachází na bulváru Bulevardi Dëshmorët e Kombit (Bulvár mučedníků národa) několik stovek metrůod hlavního náměstí. My jsme byli v zadních řadách pochodu. Když jsme vyšli na bulvár, čelo průvodu již bylo u vládní budovy, směřoval tam další průvod z opačného směru, ale také množství lidí z bočních ulic. Manifestace byla velmi početná. Jednalo se minimálně o vyšší tisíce lidí. Před vládní budovou byla tribuna a probíhaly proslovy, které prokládal umělecký program (hudba, poezie). I když nás limitovala nedokonalá znalost albánštiny, můžeme rovněž potvrdit, že hlavním tématem byla nedůvěra vládě i opozici, nutnost jednoty albánského lidu.

Také můžeme potvrdit, že demonstrace byla absolutně mírumilovná a bezpečná. Lidé si vyjadřovali solidaritu, rodiče s dětmi tvořili velkou část shromáždění. Byla zajistěna ostraha demonstrace. Na kritických bodech sice byla policie, ale nijak nezasahovala.

Setkání trvalo do pozdních večerních hodin a do deváté hodiny lidí výrazně přibývalo.

Hnutí informuje potencionální účastníky manifestací a své příznivce prostřednictvím internetové stránky: https://flamingorevolution.org/

Na stránkách jsou hlavní požadavky demonstrací: odstoupení vlády, vytvoření úřednické vlády, která zastaví plánovaný projekt a dovede zemi ke svobodným volbám. Naleznete zde různé možnosti zapojení se, informace o dalších setkáních a kontakty na organizátory, kteří jsou však anonymní.

Na demonstraci jsme systematicky sledovali bannery a transparenty. Mnoho demonstrantů bylo vybaveno transparenty vyzývající EU k podpoře Albánie, ale osobní komunikace s demonstranty odhalila, že řada z nich nevěří v pozitivní vliv EU. Dále bylo intenzivně upozorňováno na Ramovo zapojení v různých korupčních aférách, mnoho hesel bylo namířeno proti Trumpově administrativě a samotnému projektu Ivanky Trump a Jareda Kushnera. Objevovala se i hesla upozorňující na sílu lidové vůle.

Jaký je charakter a budoucnost hnutí?

Rozhodně je třeba vidět pozitivně lidovou základnu hnutí. Výraznou účast mladých lidí, rodin s dětmi. Není zřejmé, kdo je praktickým organizátorem. Hnutí nemá (možná prozatím) žádný politický program kromě odstoupení vlády a “svobodných voleb”. Je to hnutí nesouhlasu, ale bez alternativy. Připomíná barevné revoluce ve svých počátcích, kdy se z anonymního bezprostředního lidového hnutí najednou “vyloupne” alternativa současné vládě, která byla již dávno podporovaná z různých míst obvykle v zahraničí. I když Rama se se vyjadřuje o demonstracích opovržlivě, nazývá je nepřáteli Albánie, výrobci molotovů a agenty, tak momentálně vláda nic proti demonstrantům nepodniká. Patrně očekává, že se lidé unaví a protesty přestanou a po 20. 6. bude klid, protože večerní tyranské demonstrace jsou podle organizátorů plánovány jenom k tomuto datu. Následovat má pochod z Vlory do Tirany (21.6.) a 22.6. demonstrace Albánců žijících v zahraničí.

Většina účastníků, se kterými jsme komunikovali osobně, vyjadřovala podobné obavy. Také řada našich známých, kteří donedávna podporovali současnou vládu nebo Socialistickou stranu volili, změnila názor. Kauza je rozhořčila.

Naše hodnocení

Hnutí nevyjadřuje žádné ani elementární třídní požadavky. Nazpochybňuje kapitalismus. Jako příčinu všeho zlého v Albánii shledává vládu E. Ramy, korupci, absolutismus, nepotismus a protekcionismus. Zcela chybně personifikuje příčiny všech prezentovaných problémů. Dokonce i samotné ekologické argumenty jsou momentálně upozadněné za požadavky odstoupení současného premiéra. Stále výrazněji se projevují hesla vyjadřující důvěru v evropskou solidaritu.

I kdyby hnutí bylo teoreticky dostatečně silné a zorganizované, narazí na omezenost svých požadavků a představ, na neřešitelnost situace prostřednictvím změny jmen ve vládě v rámci téhož systému.

Původní, prvotní reakce bránící krajinu, právo místní komunity na vlastní krajinu, právo Albánců na Albánii jsou rozhodně legitimní a zaslouží si podporu. Je pochopitelné rozhořčení se současnou vládnoucí stranou i minulými vládami. Avšak víra v “dobrý” kapitalismus, v “demokratickou” EU jsou minimálně naivní představy, které nepřinesou nic jiného než další zklamání.

Pokud hnutí nepřeroste v třídní, organizovanou sílu, nemá šanci ani na dílčí úspěchy. Bohužel takový přerod zatím není možný.

Komunistická strana Albánie a Jednotná komunistická strana Albánie podporují hnutí, protože jej považují za nutný krok k vypořádání se s parazitickými kapitalistickými strukturami, které vzešly ze samotné Strany práce po pádu socialismu na počátku 90. let 20. století. Kauza plameňáků a projektu luxusního hotelového komplexu je pro ně charakteristickým příkladem chování oligarchů současného imperialismu. Nevěří v pozitivní změny bez změny systému. Jejich vliv v hnutí a obecně společnosti je velmi malý. (5)