All posts by redakce

Zcela bez povšimnutí sdělovacích prostředků, 11. a 12. května uplynulo desetileté výročí založení Doněcké a Luhanské lidové republiky.

Výchozím bodem založení lidových republik je fakt, že Donbas spolu s Krymem je velmi silně ovlivněn ruskou kulturou. Ve velkých městech byl podíl obyvatel, pro které je ruština jejich rodným jazykem, více než 80% a v některých dokonce více než 90%. Obyvatelstvo Donbasu bylo také tradičně silně ekonomicky orientováno na Rusko a jasná většina preferovala vstup do Euroasijské celní unie. Silné spojení s Ruskem je také u většiny obyvatel průmyslových měst Charkov, Dněpropetrovsk a Záporoží a také na jihu Ukrajiny v okolí Oděsy. Během Euromajdanu zůstávalo zmíněné proruské obyvatelstvo převážně pasivní. Na Krymu však již v prosinci 2013 vznikly sebeobranné síly, což vysvětluje dobře organizovaný odpor po převratu. Číst dál →

Přeložená verze článku publikovaného na atexnos.gr.

V posledních měsících došlo ve Venezuele k rychlému vývoji (psáno v roce 2016, pozn. red.). Od loňského prosincového volebního vítězství pravicově-reakční opozice až po nedávný atentát na armádního generála ve výslužbě jsme byli svědky řady událostí, které vedly k destabilizaci vlády Nicolase Madura. Osmnáct let od nástupu Huga Cháveze k moci, v roce 1998, se „Bolívarovská revoluce“ nebezpečně chvěje, zatímco konzervativní opozice je v protiútoku a řada vnějších činitelů (vláda USA, OAS atd.) se snaží zasahovat do vnitřních záležitostí země.

Krize ve Venezuele má dvě stránky: Na jedné straně vláda a její lidé čelí multidimenzionálnímu útoku imperialistických center, jejichž cílem je vyostřit situaci do takové míry, že případná (vnější) vojenská intervence by byla oprávněná. Útok na Venezuelu je třeba prozkoumat jako součást širšího rámce meziimperialistických, meziburžoazních rozporů a antagonismů, které – podporované americkou politikou – se odehrávají v Latinské Americe. Vyplývá to i z vývoje v Brazílii (7. největší ekonomika na světě), kde meziburžoazní konfrontace a skandály vyvolávající politické orgie vedly k rezignaci prezidentky Roussefové. Číst dál →

Bylo to 24. března 1999 – před 17 lety (text vznikl r. 2016 – pozn. red.) – když ozbrojené síly NATO zahájily barbarské bušení proti lidu Jugoslávie. Několik kilometrů severně od řeckých hranic vtiskla Severoatlantická aliance vlčí smečky svou krví potřísněnou značku poslednímu velkému masakru 20. století. Bylo to tehdy, když se balkánský poloostrov opět stal akčním pólem imperialistů a Federativní republika Jugoslávie (nebo to, co z ní zbylo) se zřítila mezi mlýnské kameny euroatlantických zájmů.

Bylo to poprvé v historii NATO, kdy se rozsáhlá vojenská operace uskutečnila bez – alespoň konvenčního – souhlasu Rady bezpečnosti OSN. Účast ve zločineckých vládách členských států aliance (převážně USA, Spojeného království, Německa, Francie) si samozřejmě již našla vhodnou záminku: bylo to ukončení domnělé „agresivity“ vlády Slobodana Miloševiče v regionu Kosova. Aby ospravedlnili nadcházející vojenskou intervenci, byli vůdci gangu NATO (Clinton, Blair, Schroeder atd.) zapojeni do bezprecedentního veřejného politického nepokoje a předstírali, že se „starají“ o budoucnost albánské menšiny v Kosovu. Číst dál →

Autor: Nikos Mottas

9. listopad je mezníkem pro ty, kteří proměnili antikomunistickou propagandu v profesi. Je to den, kdy v roce 1989 začalo ničení takzvané „Berlínské zdi“.

Od té doby každoročně pozorujeme menší či větší fiesty o „pádu zdi“ a obnovení kapitalismu v Německé demokratické republice (NDR). Vítězové studené války na těchto fiestách zapojují svou antikomunistickou fantazii, aby oslavili „velkou událost“ – například v roce 2014, během 25. výročí, byla mezi oficiálními hosty v Berlíně mizerná loutka mezinárodního imperialismu Michail Gorbačov.

Více než 27 let (psáno r. 2016 – pozn. red.) v rámci pomluv proti skutečně existujícímu socialismu vedou buržoazní historiografie, buržoazní média i různí oportunisté válku překrucování historie Berlínské zdi. Záměrně haní Německou demokratickou republiku a úspěchy socialistické výstavby, zatímco se pokoušejí manipulovat evropské a mezinárodní veřejné mínění známou, protivědeckou a antihistorickou rovnicí mezi komunismem a fašismem. Číst dál →

Upravit z rozmaru historická fakta a přizpůsobit je příběhu, který škodí suverenitě národů, je opět sázkou vlády USA proti kubánskému národu. To je to, o čem je výpověď, kterou tyto noviny před několika týdny umocnily, týkající se operace amerických speciálních služeb koncipovaných – když ne – za účelem „změnit režim“ na Kubě.

Operace Streaming, což není příliš nový termín, má mimo jiné za cíl přepsat historii Kuby, poskytnout přeslazený popis kapitalismu před rokem 1959 a samozřejmě představit obílenou verzi neokolonie a roli USA v této historii.

Jejich cílem je rozložit to, co nazývají oficiální verzí kubánské historie, a ovlivnit zejména mládež. Vycházejí ze skutečnosti, že Kuba čelí nejen ohromným peripetiím ekonomické situace, ale také procesu větší složitosti reality s existencí nových ekonomických aktérů a jejich sociálním dopadem.

Usilují proto o to, aby po šesti desetiletích konečně zvítězilo myšlení a hodnoty promytého, idylického kapitalismu, zbaveného katastrofy, kterou tento systém s sebou nese pro velkou většinu v nerozvinutých zemích a stále více v prvním světě.

Za tímto účelem mají mediální stroj a zdroje, aby se pokusili prosadit v digitálních sociálních sítích, ve kterých hyperbolizují jak problémy, kterými zde trpíme, tak výhody takzvaného amerického snu, to vše formulované vládou USA, která, jak bylo oznámeno, zaručí v roce 2024 pro tyto účely nejméně 50 milionů dolarů. Číst dál →

Autor: Nikos Mottas.

Původně publikováno v atexnos.gr

Ernesto Che Guevara je nepochybně historickou postavou komunistického hnutí 20. století, která přitahuje zájem lidí z široké škály politických ideologií. V letech následujících po jeho zbabělé vraždě v Bolívii se Che stal revolučním symbolem pro různé marxisticky orientované, levicové a progresivní strany a organizace – od trockistů po militantní leninisty a od sociálních demokratů po anarcholibertariány. Značný počet těch, kteří obdivují argentinského revolucionáře, sebe identifikují jako „antistalinisté“, nenávidí a proklínají Stalina, zatímco často odkazují na takzvané „zločiny“ Stalinovy éry. Co je protimluv a ironie historie, je následující: Sám Che Guevara byl obdivovatelem Josifa Stalina. Číst dál →