Když se Hugo Chávez dostal k moci ve Venezuele v roce 1999, zbořil triumfální tvrzení imperialismu, že historie skončila. Kuba již nebyla v subregionu sama – další antiimperialistická hnutí, která do té doby omezovala své akce na ekonomickou sféru, nyní pochopila důležitost uchopení politické moci. To byl případ Evo Moralese v Bolívii a poté Rafaela Correi v Ekvádoru, následoval El Salvador, návrat Sandinistů v Nikaragui, Pepé Mujica v Uruguayi atd.
Americký imperialismus si samozřejmě uvědomil, že ztrácí kontrolu nad svým proklamovaným dvorkem, a tak v roce 2002 podnítil státní převrat, aby sesadil Cháveze a obnovil podřízenou buržoazní vládu. Ale venezuelská pracující třída to převrat odmítla a mobilizovala, aby lidé vrátili svého legitimního prezidenta na místo. Imperialismus se tedy pokusil o další špinavé triky, z nichž nejnovější zahrnují pokus o puč Juana Guaidóa (kterého Kanada stále uznává i přes jeho naprostý nedostatek důvěryhodnosti) a zoufalé vojenské útoky vedené žoldáky proti Madurově vládě. Číst dál
