Skip to content

Panorama – 39. týden 2023: Otázky nad budoucností OSN

18.-22. 9. se koná v New Yorku 78. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů. V českých sdělovacích prostředcích byla věnována pozornost téměř výhradně projevům prezidentů Petra Pavla, Volodymyra Zelenského a Joea Bidena. Přední tiskové agentury západního bloku zmiňují jednání především v souvislosti s rusko-ukrajinskou válkou a projevenou podporou Ukrajiny ze strany západního bloku. Jednání se však zabývá i problémy rozvojových zemí a následky klimatických změn, o čemž informovala ve své zprávě Tisková agentura Nová Čína (Sin-chua), ukrajinskou otázku naopak opomíjející. Projev ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova je na pořadu dne 23. září.

V souvislosti s pokračujícími ozbrojenými konflikty a prohlubujícími se ekologickými katastrofami se v politických komentářích stále častěji objevuje otázka, zda má smysl další existence OSN, když její jednání žádný podstatný problém nevyřeší a nedokáže zajistit světový mír, natož harmonický rozvoj. Ostrá kritika dopadá zvláště na Radu bezpečnosti, paralyzovanou právem veta stálých členů. Stojí za pozornost, že tohoto svého práva nevyužila Ruská federace při schvalování přísných sankcí proti Korejské lidově demokratické republice, nyní jednomu ze svých nejbližších spojenců.

Lze předpokládat, že při tlaku na reorganizaci Rady bezpečnosti například dle návrhů ukrajinského prezidenta Zelenského, tedy rozšíření počtu stálých členů a zrušení práva veta, případně dokonce s vyloučením Ruska jako pachatele ozbrojené agrese (přičemž jiní pachatelé imperialistické agrese by ovšem směli zůstat), by vedlo k odchodu Ruska a jeho spojenců či dalších odpůrců západního bloku z OSN, čímž by se tato stala buďto jen platformou států orientovaných na USA, nebo by se rozpadla úplně. Pravděpodobnější je ovšem „zamrznutí“ OSN a Rady bezpečnosti v základě víceméně v podobě z roku 1945.

Zásadové antiimperialistické stanovisko ostatně nelze od žádného členského státu OSN očekávat, protože všechny zbývající státy hlásící se k antiimperialismu a socialismu jsou poznamenány dekádami oportunistického a revizionistického vývoje, který je postavil víceméně na stranu některého z velkých imperialistických bloků nebo balancují mezi nimi.

 

Redakce