Další selhání sociální demokracie

Když se v listopadu 2025 stal Zohran Mamdani starostou New Yorku, vzbudilo to vlnu nadšení zejména mezi sociálními demokraty a dalšími levicovými reformisty. Ti si od Mamdaniho slibovali mnohé, jelikož ve své volební kampani často sliboval provedení poněkud radikálních opatření, například zajištění bezplatné hromadné dopravy, nebo zastropování nájemného bydlení, což jsou na poměry USA relativně radikální kroky.

V minulosti se Mamdani také vyjadřoval negativně o kapitalismu a sám sebe označuje za „demokratického socialistu“. Podle Mamdaniho „demokratický socialismus“ znamená, že stát občanům garantuje dostatek prostředků na zajištění jejich důstojnosti.1 Pro změnu vlastnických vztahů a plánování ekonomiky zde v Mamdaniho pojetí „socialismu“ není místo. Místo socialismu má totiž Mamdaniho definice nejblíže k sociálně-demokratickému kapitalismu. Ten dosáhl svého nejvyššího rozvoje v 70. letech 20. století v Západní Evropě a Skandinávii, avšak kvůli systémovým rozporům (především klesající míře zisku) byl sociálně-demokratický kapitalismus postupně demontován. Druhá velká vlna sociálně-demokratických vlád proběhla na začátku 21. století v Jižní a Střední Americe. Sociálně-demokratické vlády vládly například ve Venezuele, Bolívii, nebo Chile. Nicméně díky tomu, že tyto vlády nebyly schopny vyřešit problémy, které plynou z podstaty kapitalismu, jejich popularita nakonec mírně slábla a nespojení obyvatelé radši zvolili ultrapravicové neoliberální strany, které dokázaly nespokojenosti lidí využít ve svých volebních kampaních a obrátily nespokojenost lidí z ekonomické situace proti jiným skupinám pracujících, např. imigrantům.2 Prvním výsledkem Mamdaniho vlády je vytvoření rozpočtu města New York na rok 2026. V rozpočtu se nejlépe ukazují priority dané vlády, jelikož rozpočet dává možnost na tyto priority vynaložit potřebné peníze, bez kterých by nebyly realizovatelné. Co tedy Mamdaniho první rozpočet obsahuje? Narozdíl od Mamdaniho předvolebních slibů rozpočet sníží financování pro parky a knihovny, kterým Mamdani ve své předvolební kampani dokonce sliboval zvýšit financování.3 Škrty v těchto dvou oblastech přitom budou mít širší společenské následky. Knihovny jsou důležité nejen pro vzdělávání, ale také slouží jako místo pro setkávání s novými lidmi a pro organizaci nejrůznějších akcí a přednášek, na které budou mít nyní méně finančních prostředků, čímž se množství pořádaných akcí jistě sníží. Parky rovněž slouží jako místo pro setkávání lidí, což je vzhledem k čím dál větší osamělosti lidí (nejen) ve Spojených státech v současnosti velmi důležité. Parky mají mnoho pozitivních vlivů na zdraví lidí například díky tomu, že poskytují klidné a bezpečné místo pro sport a celkově zlepšují kvalitu života ve městě.4 Snížení financování parků tedy může ještě více zhoršit již tak špatný zdravotní stav obyvatel New Yorku, ve kterém trpí nadváhou či obezitou téměř 64% lidí.5 Mamdaniho rozpočet tedy může mít za následek podporu osamělosti, zhoršení zdraví obyvatelstva (jak fyzického, tak psychického) a snížení přístupu ke vzdělávání. Takto tedy vypadá sociálně-demokratické zajištění důstojnosti občanů… Mamdani a jeho administrativa nejenže nezajistili důstojnost návštěvníkům parků a knihoven, ale také lidem bez domova. Už v únoru totiž obnovili praxi vyklízení a ničení táborů vytvořených lidmi bez domova. Tento postup v kampani sám kritizoval, ale jak je u něj tradicí, jeho slova jsou v rozporu s následnými kroky. Starostova administrativa tvrdí, že nyní budou vyklízení provádět zaměstnanci města na rozdíl od policie, která je prováděla dříve, čímž se má docílit šetrnějšího přístupu k vyklízenému majetku. Administrativa dále tvrdí, že lidem bez domova nabídne místa ve vyhřátých přístřešcích. Tato prohlášení se setkala se silnými pochybnostmi ze strany organizací pomáhajících lidem bez domova. Organizace upozorňují na problém ztráty důvěry v zaměstnance města ze strany vyklizených lidí. Ztráta důvěry může vést k horším výsledkům budoucích snah o pomoc lidem bez domova.6

Politika se vždy musí přizpůsobit logice ekonomického systému, přestože by si ti, kteří vládnou, přáli mnohdy něco jiného. To dokazuje právě případ vlády Zohrana Mamdaniho, který nejspíš i své předvolební sliby chtěl splnit, nicméně poté narazil na bariéry kapitalistické fiskální politiky. I v ČR se před každými volbami objevují politici a strany slibující změny podobné těm, které sliboval Mamdani. Jsou to však pouze prázdné řeči, protože jak nám historie ukázala, jediným možným trvalým splněním slibů o sociálním státě je ukončení současného systému vykořisťování člověka člověkem a plánování ekonomiky za cílem naplnění lidských potřeb. Takováto změna však není tak snadná, jako je vhození volebního lístku do urny. Vyžaduje aktivní účast každého z nás a můžeme jí dosáhnout jedině pokud budeme sjednocení, proto se snažme co nejvíce organizovat a společně budovat hnutí, které dokáže zajistit (samozřejmě nejen) bezplatnou hromadnou dopravu natrvalo, a nikoliv jen pro jedno volební období.

AVG

Zdroje: 1. https://edition.cnn.com/2025/11/06/politics/mamdani-democratic-socialism-explained