Nedávné události v Morónu opět odhalily skutečnou dynamiku, která na Kubě probíhá: Lid snáší materiální tíseň v obléhání a hrstka rušivých elementů se snaží tyto těžkosti proměnit v politickou destabilizaci.
V časných ranních hodinách 14. března provedla skupina jednotlivců vandalismus proti místnímu ústředí komunistické strany, zapálila majetek a pokusila se vytvořit obraz všeobecného nepokoje.
Kubánské úřady jednaly rychle, zatkly viníky a identifikovaly činy jako to, čím byly – ne legitimní protest, ale kriminální násilí namířené proti institucím revoluce. To, co následovalo, je ještě více odhalující – a nepřátelské mezinárodní zpravodajství to do značné míry ignorovalo. Během několika hodin se v Morónu mobilizovaly prorevoluční síly, které na místě útoku zorganizovaly politický akt a znovu potvrdily podporu revoluci, odmítly vandalismus a bránily suverenitu země tváří v tvář provokacím.
Prezident Miguel Díaz-Canel Bermúdez vydal k situaci úplné a politicky jasné prohlášení:
„Chápeme frustraci a nepohodlí, které dlouhodobé výpadky proudu způsobují našim lidem. Tyto potíže ještě zhoršila energetická blokáda zavedená Spojenými státy, která se v posledních měsících zostřila. Stížnosti a požadavky jsou legitimní, pokud jsou vyjádřeny se slušností a respektem k veřejnému pořádku. Co nikdy nebude pochopitelné, ospravedlnitelné ani přijatelné, je násilí a vandalismus, které ohrožují klid občanů a bezpečnost našich institucí. Vandalismus a násilí nezůstanou beztrestné.“
Tento zásah stanoví rozhodnou hranici: uznání těžkostí – a naprosté odmítnutí pokusů o jejich zneužití proti zemi.
Roberto Morales Ojeda, vedoucí představitel Komunistické strany Kuby, tento postoj potvrdil a přímo poukázal na hlavní příčinu krize. Zhoršující se energetická situace, zdůraznil, je neoddělitelná od zpřísňující se blokády USA, zejména jejího dopadu na dodávky paliva, které vážně ovlivnily národní elektrickou soustavu. I když uznal frustraci lidí, byl stejně jasný: Nepořádek, vandalismus a útoky na instituce jsou nepřijatelné a respekt k zákonnosti a revolučnímu řádu zvítězí.
To, co se na Kubě odehrává, není izolovaný „sociální nepokoj“, ale učebnicový případ imperialistického tlaku, který vyvolává materiální napětí, v kombinaci s pokusy – jakkoli omezenými – přeměnit toto napětí v politickou roztržku. Americká blokáda, která nyní zesílila v otevřené ekonomické a energetické obléhání, je navržena právě k tomu, aby vyvolala takové podmínky: nedostatek, výpadky proudu, vyčerpání – a nakonec nestabilitu.
V tomto kontextu se role takzvaných „disidentských“ elementů stává nezaměnitelnou. Nejedná se o neutrální aktéry. Ať už vědomě nebo objektivně, činy, jako ty v Morónu, jsou v souladu s dlouhodobou strategií zaměřenou na podkopávání kubánské státu zevnitř a živí narativy, které ospravedlňují další intervence a tlak.
Okamžitá reakce v Morónu však vypráví jiný příběh než ten, který je propagován v zahraničí. Rychlá mobilizace revolučních sil ukazuje, že kubánská společnost se pasivně nehroutí pod tlakem, ale aktivně se brání – politicky, sociálně a kolektivně – na obranu svých institucí a své suverenity.
Poselství kubánského vedení je proto jasné a nekompromisní: Ano, lidé čelí těžkostem – těžkostem záměrně umocněným neúnavnou americkou imperialistickou agresí – ale odpovědí na tyto těžkosti nikdy nebude zničení revolučních institucí ani vzdání se národní suverenity. Ti, kdo se snaží zneužít obtíží k destabilizaci země, jsou odhaleni, ať už jednají zevnitř, nebo opakují plány sil v zahraničí. Kuba se neskloní, nezlomí a nevrátí se do éry podrobení – o její cestě rozhodne její lid, nikoli imperialistický tlak ani její místní komplicové.
Vybrala a přeložila redakce KPKV