„Kapitalismus vyzvedl miliony lidí z extrémní chudoby.“ Jistě jste se s tímto tvrzením již někdy v životě setkali. Ať už na sociálních sítích, kde jej často zmiňují neoliberálové, libertariáni a další pravicoví obhájci současného kapitalistického systému, na webových stránkách miliardáři financovaných think-tanků a propagandistických politických institutů, nebo v literatuře snažící se vás přesvědčit o prosperitě a pokrokovosti kapitalismu (ukázkovým příkladem takovéto literatury je kniha Hanse Roslinga a kolektivu: Faktomluva). Otázkou nyní zůstává, zda je toto tvrzení pravdivé, zda skutečně po desítky tisíc let lidské existence žilo lidstvo v permanentním nedostatku jídla, šatstva, topiva a zdrojů světla a teprve až s příchodem průmyslového kapitalismu se lidstvo začalo z tohoto stavu trvalého nedostatku dostávat? Pokud je tedy pravda, že pouze kapitalismus byl schopný odstranit extrémní chudobu, pak je logické, pro kompletní eliminaci extrémní chudoby, aby fungoval s co nejmenšími překážkami a nebyl narušován státními zásahy. Není tedy překvapením, že právě největší zastánci státem neomezovaného kapitalismu jsou zároveň těmi, kdo tvrzení o snižování extrémní chudoby nejvíce podporuje. Číst dál
Základem této eseje je odborná studie zabývající se specifikami architektury muzejních budov, které vzešly z ateliéru současného předního architekta Santiaga Calatravy. Text byl obohacen a proložen komentáři a analýzou společenského „přínosu“ těchto konkrétních budov.
O architektovi Santiagovi Calatrava jsem poprvé slyšela, když jsem žila a pracovala v Řecku. Před olympijskými hrami plánovanými do Athén na rok 2004 se o něm hodně mluvilo. Aby ne! Byl jedním z hlavních obličejů příprav her, do kterých Řecko investovalo i to, co nemělo. Diskutovala se jak forma navrhovaných konstrukcí olympijského stadionu, tak jejich cena, ale také zrychlené stavební řízení.
Ale převládaly optimismus a naděje, že OH změní Athény na elegantní, moderní město, kde se propojí „take it easy“ řecké tradiční povahy s vkusem italských a hispánských designérů a architektů, aurou ekonomické pohody, celé se to uzemní tradičním pohledem na řeckou antiku a z Bruselu k tomu zadují Beethovenovu Ódu na radost. Jen ať se španělský grant činí a neomezuje svou fantazii!
Santiago Calatrava se narodil 28. července 1951 v Beninemetě, v obci, která je dnes součástí Valencie. Je potomkem starého rytířského španělského rodu. Od dětství se u něho projevoval výtvarný talent. Již jako třináctiletý se dostal v rámci studentské výměny do Paříže, dokončil tam střední školu a byl přijat na akademii krásných umění. V Paříži však propukly studentské nepokoje, a tak se vrátil do vlasti a rozhodl se studovat architekturu na polytechnice ve Valencii, protože ho zaujalo propojení techniky a výtvarného umění. Již tam byl výraznou osobností. Následně v roce 1975 se pustil do navazujících studií v Curychu, kde v roce 1981 obhájil doktorský titul.
Ihned po dokončení studií otevřel vlastní ateliér a začal tvořit. První projekty, které se mu podařilo získat byly z oblasti dopravy: nádražní budovy, nástupiště a zastávky, ale také obchody. Už při realizaci těchto projektů byl patrný jeho osobitý styl, který jen stěží dává prostor pravým úhlům a rovným liniím. Jeho stavby se se téměř kroutí do prostoru, jako by byly živé.
V roce 1984 navrhl a postavil svůj první most (Bac de Roda) v Barceloně. To bylo také první dílo, kterým na sebe upozornil na mezinárodní scéně. Jeho reputaci originálního a odvážného architekta upevnil další most, patrně ještě zajímavější konstrukce, jenž se stal součástí kolekce nových staveb postavených v souvislosti s Expem 1992 v Seville.
Pomalu se zvětšovalo portfolio jeho ateliéru: přišly objednávky na telefonní věže, nádražní budovy, obchodní centra nejenom ve Španělsku, ale také v jiných evropských zemích. Jmenujme například stanici TGV, Exupéryho nádraží v Lyonu, východní nádraží v Lisabonu a mnoho dalších. Číst dál
Autor: Doc. RSDr. Zdeněk Košťál, CSc.
Uvedené téma je zvláště dnes velmi aktuální. Zároveň se však nenachází ani na periferii zájmu společenskovědních pracovníků z tzv. levicových stran, včetně těch, kteří se alespoň verbálně hlásí k marxismu, natož z teoreticko-metodologického hlediska, v centru jejich pozornosti a zájmu!
Kontrarevoluční převraty s obnovou kapitalismu ve většině zemí světové socialistické soustavy, včetně toho, co jim i na ideologické frontě předcházelo (revize marxisticko-leninské teorie pří odmítání právě i její třídnosti a stranickosti, zejména v období „přestavby“ a prosazování „nového myšlení“!), tak nakonec jen naplno potvrdily, jak velký, nezastupitelný a aktuální význam má marxistické chápání a respektování uvedeného tématu. Proto můžeme říci, že nebylo vůbec náhodné, že obdobný přístup, jaký vidíme dnes, nejdříve zpochybnění a poté otevřené odmítání třídnosti a stranickosti společenskovědních teorií, bylo v popředí zájmu již v polovině 50. a zvláště pak v 60. a 80. letech, včetně ideologů transformujících KSČ v KSČM a „jepičí“ KSS-SDL! Číst dál
Redakce KPKV je přesvědčena, že je třeba vracet se k závažným a aktuálně rezonujícím tématům. Mnoho spoluobčanů si bláhově myslí, že správně zorganizované a personálně obsazené buržoazní orgány zajistí spravedlnost a rovnost pro všechny. Proro zveřejňuje druhý článek autora o Ústavním soudu. Autor je právník. První autorův článek: https://kominternet.
Ústavní soudy mají být ručitelem ústavnosti a zákonnosti (mají být!). Nejsou součástí obecných soudů. Jejich funkce má „na rozdíl od obecných soudů“ zvláštní charakter, který záleží ve specifickém společenském významu projednávaných věcí. Ústavní soud rozhoduje otázky ústavního práva, které je nejpolitičtějším právním odvětvím (v účastnících řízení, ve způsobu řízení, tedy procesním i hmotněprávním, které těmto zvláštnostem odpovídají). Číst dál
Redakce KPVK přetiskuje článek a báseň Marka Řezanky s poděkováním autorovi za souhlas. Originální příspěvek a další autorovi prozaické i poetické texty můžete sledovat na jeho internetové stránce.
Od upálení Jana Husa uplynulo 611 let. Něco se od té doby posunulo. Místo mečů disponujeme atomovými zbraněmi, místo kněží mainstreamovými médii a „think tanky“, a místo kacířů se dnes hovoří o „dezolátech“. Ti se dnes neupalují na hranicích, ale veřejně se škvaří v televizi a na sociálních sítích. Číst dál
Prudký nárust počtu tropických dní a nocí od 90. let je v ČR, SR a okolních zemích statisticky dokázaným faktem. Slova a fráze o oteplování planety, klimatickém rozvratu, dokonce o klimatickém stresu plynou více než deset let nejen z úst představitelů vládnoucích tříd EU, jejích vazalů a pomocníků, ale často je pronášejí také různé levicové a ekologické organizace. Pokud kritizují tzv. zelenou politiku EU, pak za její asociálnost, aniž by prohlédli její podstatu. Tou je alespoň udržení, případně navýšení zisků v zemích potýkajících se půlstoletí s tíhnutím ke stagnaci a s nadbytečnými masami kapitálu. K tomuto „řešení“ mělo dojít prostřednictvím tzv. zelených technologií a na úkor příjmů, práv, majetku a životních podmínek dělnicko-lidové většiny obyvatel EU. Číst dál
Tento rok si pripomíname 140. výročie udalostí na Haymarket Square v Chicagu, ktoré boli kľúčovou epizódiu v boji za osemhodinový pracovný čas a v rozvoji medzinárodného robotníckeho hnutia.
Koncom 19. storočia bol v Spojených štátoch amerických štandardný pracovný čas pracujúcich v priemysle 12 až 14 hodín denne, a to v náročných a často aj nebezpečných pracovných podmienkach. Požiadavka na osemhodinový pracovný čas sa preto postupne stala ústredným cieľom organizovaného robotníckeho hnutia. Číst dál
Dánská vláda uvolnila veškerá omezení dětské práce, aby tak poskytla zaměstnavatelům laciné zaměstnance
První polibek, první kamarád, první práce…
V rozvinutém a „civilizovaném“ Dánsku – jedné ze zemí, které propagují, že tam vyrůstají „nejšťastnější děti“ – je dětská práce nejen legální od 13 let, což je dokonce nestoudně propagováno. Vedle všech důležitých zkušeností, které by dítě nebo teenager měl v tomto útlém věku bezstarostně prožívat jako přátelství, společenské vztahy, lásku, dánský kapitalistický stát umisťuje i práci! První zaměstnání ve 13 letech. Číst dál
Když se v listopadu 2025 stal Zohran Mamdani starostou New Yorku, vzbudilo to vlnu nadšení zejména mezi sociálními demokraty a dalšími levicovými reformisty. Ti si od Mamdaniho slibovali mnohé, jelikož ve své volební kampani často sliboval provedení poněkud radikálních opatření, například zajištění bezplatné hromadné dopravy, nebo zastropování nájemného bydlení, což jsou na poměry USA relativně radikální kroky. Číst dál
Nedávna série amerických operací v Karibiku, která vyvrcholila bombardováním civilních a vojenských objektů a únosem legitimního prezidenta Venezuely Nicolase Madura a jeho manželky, pouze odhalila imperiální povahu Spojených států a neexistující mezinárodní právo. V případě Venezuely je porušení mezinárodního práva jasné a nevyžaduje žádné zkreslené výklady. Článek 2. Charty Organizace spojených národů zakazuje hrozbu silou nebo její použití proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jakéhokoli státu. Tento zákaz je páteří architektury vytvořené po roce 1945, která měla zabránit tomu, aby se světová politika zvrhla v arénu preventivních válek, kolektivních trestů a trestních expedic. Číst dál
Série agresí USA, jejích spojenců a vazalů od Jugoslávie r. 1999, přes Afghánistán r. 2001, Irák r. 2003, Libyi r. 2011 a Sýrii od r. 2015 zdůvodňovala tehdejší režimní propaganda různými ušlechtilými úmysly – vlastnictvím zbraní hromadného ničení, ochranou etnických skupin, civilistů, nutností zabránit genocidě, bojem proti islámským teroristům atd. Číst dál
Písmeno Z si vybral řecký spisovatel Vasilis Vasilikos (1933-2023) do titulu svého politického románu. První písmeno řeckého slova “zei” (žije), které pokrylo zdi domů, továren, pilíře mostů, zejména v Athénách a v Soluni po velkolepém manifestačním pohřbu zavražděného pokrokového poslance Grigorise Lambrakise, lékaře, profesora athénské univerzity, sportovce a otce dvou dětí. Číst dál
Vývoj levicového hnutí českých a slovenských sociálních demokratů v Rusku vyvrcholil založením Československé komunistické strany (dále ČSKS) na Rusi. Zakládající sjezd se konal 25. – 29. května 1918 v Moskvě. ČSKS v Rusku (název při založení na Rusi) se přihlásila k návrhům na založení Komunistické internacionály. Sjezd vyzval proletariát v českých zemích a na Slovensku k zahájení proletářské revoluce, vytvoření socialistické republiky. Číst dál
Podmínkou vzniku a trvání moci ve společnosti je přítomnost skutečné nebo potencionální konfliktnosti mezi dvěma nebo více sociálními skupinami, popřípadě společností a sociálními skupinami. Moc vystupuje jako instrument a prostředek regulace meziskupinových konfliktů. Jejím posláním je uchovat jednotu sociálně a zájmově dezintegrované společnosti. Přítomnost moci svědčí o tom, že ve společnosti „…existují vládnoucí a ovládaní, řídící a řízení“ (Gramsci). Číst dál
Ústavní soudy mají být ručitelem ústavnosti a zákonnosti (mají být!). Nejsou součástí obecných soudů. Jejich funkce má, na rozdíl od obecných soudů, zvláštní charakter, který spočívá ve specifickém společenském významu projednávaných věcí. ÚS rozhoduje otázky ústavního práva, které je nejpolitičtějším právním odvětvím (v účastnících řízení, ve způsobu řízení, tedy procesním i hmotně právním, které těmto zvláštnostem odpovídají). Ústavní soudy v buržoazních zemích, tedy i v ČR, obhajují zájmy vládnoucích kruhů, které jsou v podstatě řízeny oligarchickými skupinami, vzešlými z průmyslového a finančního kapitálu. Číst dál
Mezi lidmi na pravici, zejména mezi libertariány – tj. lidmi, kteří chtějí zrušit státní výdaje až na policii a armádu, se často mluví o Argentině. Tam vládne již rok a půl libertariánský prezident Javier Milei, který ve své předvolební kampani velmi často hovořil o svobodě, a dokonce se převlékal do kostýmu „generála anarchokapitalisty“. Podívejme se tedy na to, jak se Mileiova slova o svobodě naplnila a jak svobodní jsou tedy lidé v Argentině. Číst dál
Předmluva
Nestává se často, abychom zveřejňovali otevřené dopisy. V posledních týdnech a měsících jsme obdrželi několik otevřených dopisů prezidentu ČR Petru Pavlovi. Nejkvalitnější z nich, který považujeme za cenný dokument současné doby, jsme se rozhodli zveřejnit. Jeho autorem je bývalý dlouholetý voják, pedagog, vlastenec a čelní představitel Klubu českých pohraničí (KČP)v dobách jeho nejlepšího období, soudruh RSDr. Milan Richter, CSc. Jsme rádi, že nám plukovník ve výslužbě a bývalý předseda Národní rady KČP svůj dopis poslal a že je i ve svém požehnaném věku stále veřejně aktivní. Těšíme se na další komunikaci a přejeme s. Richterovi hodně sil a pevné zdraví!
Redakce Číst dál
Každý den v mainstreamových zprávách čteme o tom, kolik budov bylo zničeno a kolik lidí bylo zabito ke konkrétnímu datu na Ukrajině, výjimečně se objeví zpráva o počtu mrtvých následkem genocidy v Gaze, avšak už se nedozvíme nic o konfliktu, který je stejně tak brutální jako zmíněné konflikty. Máme na mysli občanskou válku probíhající v Súdánu, která si za dva roky vyžádala nejméně 150 tisíc obětí plus půl milionu dětí, které zemřely hlady, a díky které muselo svůj domov opustit na 13 milionů lidí. Válka je především konfliktem mezi dvěma politickými frakcemi, které vznikly po svržení dlouholetého diktátora Omara al-Bashira v roce 2019. Jednou z těchto frakcí jsou súdánské ozbrojené síly, neboli oficiální súdánská armáda, která se po vojenském převratu v roce 2021 stala vládnoucí silou a jíž je poskytována podpora především z Egypta a Izraele. Druhou z válčících stran je paravojenská organizace RSF (Rapid Support Forces), která je podporována převážně Spojenými Arabskými Emiráty (SAE)1. Na straně RSF také bojují různorodé milice tvořené převážně arabskými nomády. Číst dál
Úvod redakce: Často se setkáváme s názory, že není čas na teoretizování, ale na činy. Na druhou stranu je mezi námi řada těch, kteří se zabývají marxismem pouze v teoretické rovině. Avšak pokud chceme být marxisty a ne marxology, musíme se řídit poznáním, že teorie a praxe nemohou existovat jedna bez druhé. Existují v dialektické jednotě. Neodtrhujme uměle teorii od praxe, poznání hmoty od hmoty samotné. Číst dál