Projev pronesený Miguelem Mariem Díazem-Canelem Bermúdezem, prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Kuby a prezidentem republiky, na slavnostním ceremoniálu k 65. výročí vyhlášení socialistického charakteru kubánské revoluce na 23. a 12. ulici v obci Plaza de la Revolución dne 16. dubna 2026, nazývaný „Rokem stého výročí vrchního velitele Fidela Castra Ruze“:
Ať žije svobodná Kuba! (Výkřiky: „Ať žije!“)
Pryč s blokádou! (Výkřiky: „Pryč s ní!“)
Hrdinští bojovníci ze Zátoky sviní zde přítomní;
Drazí přátelé solidarity s Kubou, kteří se účastní 5. mezinárodního kolokvia Patria;
Milovaný a hrdinský kubánský lide;
Krajané (Potlesk):
Před šedesáti pěti lety se zde shromáždili ženy a muži, kteří byli stejně mladí nebo mladší než my všichni, kteří dnes zaplňujeme tyto ulice – možná mnoho babiček, dědečků, matek nebo otců některých z nás – aby napsali skutečně nezapomenutelnou kapitolu v soudobých světových dějinách.
Ten den změnil dějiny, a to nejen pro Kubu. S invazí na okraji našich břehů, bez jistoty, kde se vylodí, ale s vědomím, že za útočníky stojí plná podpora mocné vlády Spojených států, se hlas vrchního velitele Fidela Castra Ruze, vyčerpaného vypětím hodin bezesnosti a napětím, ozval nad davem zaplňujícím tento historický kout, aby prohlásil, že jsme tím, čím dodnes jsme: socialistickou revolucí přímo pod nosem impéria! (Potlesk.)
Toto prohlášení je v dějinách Kuby významné, protože určilo definitivní směr revolučního procesu, který začal triumfem v roce 1959 a který se do roku 1961 hluboce radikalizoval ve prospěch tradičně vyvlastňovaných a vykořisťovaných.
Žoldnéři imperialismu se připravovali na útok proti vlastnímu národu, jenž jim dal život, přesvědčeni, že nic se nemůže rovnat ochraně, kterou jim zaručovala říše (myšleny USA – pozn. překl.). Ale historie k nim bude neúprosná.
Očekávali strach; narazili na odvahu. Vsadili na zradu; čelili sjednocenému lidu. Věřili vlastním lžím; pravda je čekala s puškami v pohotovosti, zpívajíc hymnu Bayamo.
Kubánský lid odtud pochodoval do bitvy a z bitvy k vítězství! Malý národ, čerstvě po válce, měl za necelých 72 hodin přivodit imperialismu první velkou porážku v Americe (Potlesk).
Od onoho osudného dubna budou všechny národy regionu o něco svobodnější.
Kuba se navždy změnila. Lidé, kteří bojovali za socialismus na píscích Zátoky sviní, již tehdy zahájili svou kulturní transformaci kampaní za gramotnost, která nesla sny pokorných až do univerzitních učeben.
Lidský rozvoj dosáhl výšin, které mohla zaručit pouze spravedlivá společnost. Tato revoluce pokorných, s pokornými a pro pokorné byla tak úspěšná, že se leštič bot za kapitalismu stal prvním kosmonautem Latinské Ameriky; že se mladí lidé z Afriky a celého třetího světa stali profesionály v kubánských školách; že jsme sdíleli svou krev a svůj osud s těmi, kteří byli vždy zapomenuti a opovrhováni (Potlesk).
A porazili jsme apartheid, negramotnost a léčitelné nemoci v jiných částech světa, kam jsme posílali lékaře, ne bomby; učitele, ne bomby. To je socialismus: společnost, kde je člověk bratrem, ne vlkem člověku! (Potlesk.)
Když se v osudných 90. letech 20. století socialistický experiment v Evropě sám zničil kvůli odporným spiknutím svých imperialistických protivníků, Kuba se ubránila a přeměnila se, dokud znovu nepovstala díky vlastní síle a podpoře mezinárodní solidarity.
Chávez ve Venezuele ještě nezvítězil a desetiletí integrace, které zahájila Bolívarovská revoluce, teprve začínalo.
Fidel – opět Fidel, stejně jako v Zátoce sviní, kdy řídil boje a postupoval na tanku v předvoji – vedl nadlidský boj za zachování kubánského socialismu v éře neúprosného neoliberálního postupu a unipolarity.
Zatímco jiní privatizovali dokonce i hřbitovy a parky a slepě věřili v pohádku o trhu jako všemocném vládci bohatství, které nikdy neexistovalo, tato země vybudovala monumentální dílo s využitím vědy, lidské práce a vědeckého potenciálu, které se ukul v revoluci, a s hrdinstvím a tvůrčím odporem kubánského lidu (Potlesk).
A naše lidová armáda vyšla sít a budovat, aby ukázala, jak řekl Raúl, že ano, dokážeme to! Že to vždycky dokážeme! A dokázali jsme to! To je socialismus! (Potlesk.)
V průběhu let, během kterých se naše země snažila napravit, zdokonalit a přizpůsobit ztýranou ekonomiku obklíčenou blokádou, docházelo nesčetným tichým invazím: zákonům kodifikujícím blokádu, teroristickým útokům, očerňovacím kampaním a neustálé sabotáži všech projektů integrace, solidarity a spolupráce.
Každá tichá bomba, která dopadla na rozvojové projekty, zanechala v kubánské společnosti ránu. Obzvláště bolestnou byla migrace nadějných mladých lidí, jež se bezplatně vzdělávali v našich školách a univerzitách, kterým kapitalismus odcizuje dovednosti a talent, do kterých sám neinvestoval, a zároveň obviňuje společnost, která je formovala, z toho, že jim nezaručuje to, co jim nabízí dravý trh.
Řekněme pravdu: Ten lidský potenciál, který ohromuje, a který získává na významu v každé zemi, kam dosáhne, byl utvořen socialismem! (Potlesk.) Pouze socialismus proměnil děti dělníků a rolníků ve špičkové profesionály – ne ve výjimečných případech jako za kapitalismu, ale v masivním měřítku. (Potlesk.)
Aby se zakryla genocidní a mnohorozměrná povaha šesti desetiletí trvající blokády, která dusí celý lid – a kterou ti, kdo ji zavádějí, mohou nazvat „embargem“ pouze na papíře – byl vykonstruován klamný a vysoce cynický narativ: Kuba jako zhroucený stát.
Dopady desetiletí blokády a finančního pronásledování jsou velmi viditelné v našich domovech, v průmyslu, v nedostatku zboží – dokonce i toho nejnutnějšího – v nedostatku téměř všeho, dokonce i těch nejzákladnějších a nepostradatelných životních potřeb.
Viditelné jsou i naše vlastní chyby v tomto procesu společenské výstavby s jedinečnými a velmi kubánskými rysy, v němž se snažíme proti proudu překonávat nespočet překážek; ale dokud blokáda zůstane smyčkou utaženou kolem krku ekonomiky, nikdo nemůže popřít – a opakuji, nikdo nemůže popřít – její absolutní vinu za utrpení kubánských rodin! Hlavní příčinou našich problémů je genocidní blokáda, kterou vláda Spojených států uvalila na náš lid! (Potlesk a výkřiky: „Pryč s blokádou!“)
Lháři se také spoléhají na otupující účinek vyvolaný v myslích světa znečištěného předsudky a otráveného antikomunismem od doby, kdy Říjnová revoluce přivedla k moci tvůrce bohatství.
Proti všem socialistickým experimentům byly vedeny brutální útoky a blokády, a přesto je nemožné popřít vše, co socialistické experimenty celému lidstvu přinesly z hlediska rovnováhy a blahobytu. Z historie nelze vymazat ani kolosální přínos SSSR k porážce fašismu a dobytí vesmíru; ani oslnivý rozvoj obrovských národů – ke kterým patří Čínská lidová republika – který se vynořil z hladomoru a rozšířené chudoby, ani nemůžeme zamlčet malou, ale statečnou zemi, která vydržela tři války a dnes si za svůj dynamický růst získává obdiv celého světa, hrdinský a bratrský Vietnam (Potlesk).
Socialismus je jedinou zárukou sociální spravedlnosti, jedinou cestou ke skutečné emancipaci všech lidí a v našem případě byl a zůstává i reálnou možností společné odezvy na kolektivní trest, který nám byl po celá ta léta ukládán.
Ne, pánové manipulace a lží, Kuba není selhávající stát; Kuba je obléhaný stát, Kuba je stát čelící mnohorozměrné agresi: ekonomické válce, zesílené blokádě a energetické blokádě. Kuba je ohrožený stát, který se nevzdává! (Potlesk.) A navzdory všemu a díky socialismu je Kuba státem, který se brání, buduje a – nenechte se mýlit – státem, který zvítězí! (Potlesk.)
Soudruzi:
Dnes, 16. dubna, si připomínáme zásadní milníky v našich nedávných dějinách: hrdinskou a masivní lidovou reakci na předehru invaze žoldnéřů imperialismu, na zločinné bombové útoky 15. dubna a na prohlášení o socialistickém charakteru revoluce, které Fidel pronesl na pohřbu prvních obětí probíhající agrese, a v ten samý den, ačkoli to tehdy mnozí nevěděli, se zrodila naše Komunistická strana, jak bylo zde vysvětleno.
Fidel to vyjádřil takto: „V Zátoce sviní byl prohlášen socialistický charakter naší revoluce; v Zátoce sviní byla naše strana prakticky ukována.“ Proto považujeme 16. duben za datum založení Strany, Strany jednoty, Strany kubánského národa, Strany, která organizuje a řídí úsilí všech, pro dobro všech. (Z publika: Ať žije Komunistická strana Kuby!) (Výkřiky: „Ať žije!“)
Historie by však měla pramalou hodnotu, kdybychom se z ní neučili, kdybychom si nevšímali jejích vzorců a neproměňovali je v rozhodné ponaučení.
Útoky na letiště Ciudad Libertad, Santiago de Cuba a San Antonio de los Baños v předehře invaze, s přesnými údery, s použitím letadel s falešnými výsostnými znaky Kuby; nepřetržité používání dezinformací a klamání prostřednictvím médií zaměřených na zmatení obyvatelstva, spolu s ekonomickou válkou, diplomatickým tlakem cílícím na izolaci revoluce a neustálými hrozbami odhalují lstivé praktiky a metody, které ti, kdo útočí, nikdy neopustili a kteří je dnes po celém světě opakují.
Svou agresivní a intervenční taktiku imperialisté opakovali tolikrát, a v průběhu let bylo tolik národů a procesů ohroženo a napadeno, že navzdory technologickým, vojenským a mediálním zdrojům, které bez rozdílu využívají, se stále zvedá vlna solidarity s Kubou jako důkaz izolace imperialistické politiky, která se nás snaží udusit a srazit na kolena.
Z tohoto historického pódia, kde stále zní Fidelova slova, vyzývající lid, aby se zapojil do nadcházejícího boje, a kde dnes vzdáváme zaslouženou poctu hrdinům a mučedníkům oné doby, kdy vlast rozhodně oblékla uniformu domobrany, vyzýváme k národnímu a mezinárodnímu hnutí solidarity, které by přineslo pravdu o Kubě do všech koutů světa – utrpení lidí v důsledku blokády a mnohostranné ekonomické války, zhoršené energetickou blokádou, která představuje genocidu vzhledem k extrémní míře strádání, které jsou všichni Kubánci vystaveni.
Každodenní život na Kubě je bolestivý, od nezbytného odpočinku přerušeného nejprve výpadkem proudu a jeho obnovením po dlouhých hodinách – což přesunulo domácí práce do časných ranních hodin – až po ochromení průmyslu, dopravy, životně důležitých služeb a výroby, protože je absolutní nedostatek paliva pro téměř všechno.
Seznam je velmi dlouhý, a to vše pramení z jediného výkonného nařízení, které nás prohlásilo za „neobvyklou a mimořádnou hrozbu“ – přesně to, čím nejsme.
Krajané:
Toto je mimořádně náročný okamžik a znovu nás vyzývá – stejně jako 16. dubna 1961 – k připravenosti čelit vážným hrozbám, včetně vojenské agrese. Nechceme ji, ale je naší povinností připravit se jí zabránit a pokud je nevyhnutelná, zvítězit! (Potlesk.) Máme víru ve vítězství, kterou nám vštípil Fidel.
Věříme v dialog a v mimořádnou sílu míru k udržení života na celém světě. Historie sporu mezi Kubou a Spojenými státy ukázala, že je to možné. Musíme zvážit veškeré lidské utrpení, které by to způsobilo našim dvěma národům, kdyby byly zataženy do nesmyslného, nelogického konfliktu, pro který neexistují ani záminky, ani ospravedlnění, když toho můžeme společně udělat tolik.
Vrchnímu veliteli Fidelu Castrovi Ruzovi, jehož sté výročí oslavíme v roce 2026, vzdáváme nejvyšší hold u příležitosti 65. výročí velkého eposu (Potlesk). (Z publika: „Ať žije Fidel!“) (Výkřiky: „Ať žije!“)
Fidel nejen vedl bitvu v Zátoce sviní. Fidel byl a je Zátokou sviní! (Potlesk.) Fidel ztělesňuje přesvědčení, že sjednocený lid může porazit impérium! (Potlesk.)
Odpor proti náporu každodenních invazí je epos, který dnes píšeme, nejlepší odkaz padlým, těm, kteří v dubnu 1961 položili své životy za nezávislost a socialismus. Dokud bude žít jediná žena, či jediný muž, ochotný položit život za revoluci, zvítězíme! (Potlesk.)
Socialistická povaha naší revoluce není frází z minulosti; je to štít současnosti a záruka budoucnosti! (Potlesk.)
Odkaz Zátoky sviní je platný dnes a navždy!
Kuba se nevzdá! (Potlesk.)
Nikdo se zde nevzdá! (Potlesk.)
Budeme zde bojovat!
Tady, jak se zpívá v písni: Rozpálíme to! (Potlesk.)
Ať žije vzpurná důstojnost našeho lidu! (Výkřiky: „Ať žije!“)
Ať žije socialismus! (Výkřiky: „Ať žije!“)
Vlast nebo smrt!
Zvítězíme!
en.granma.cu
Vybrali, přeložili a upravili spolupracovníci Kolektivu pro práci, kulturu a vědu