Návrh publikovat stanovisko OV KSČM Praha 1 k situaci ve straně z 22. 1. 2020 vyvolal mezi spolupracovníky naší redakce bouřlivou diskusi. Ačkoli dokument v celku správně, pravdivě a objektivně hodnotí poměry v KSČM, někteří soudruzi, zejména mladší, odmítají zabývat se KSČM. Tvrdí, že jde o buržoazní stranu a je prý zbytečné o ní hovořit a psát. O jiných buržoazních stranách také nepíšeme.
Nesouhlasím s takovými názory. Jednak občas píšeme o všech stranách politického spektra, zejména o ANO a ČSSD, abychom demaskovali důsledky jejich politiky na pracující, jednak proto, že odhalovat příčiny a dopady reformismu v komunistickém hnutí patří mezi nejdůležitější úkoly našeho listu.
Jeden z diskutujících napsal: „Každé vedení KSČM od jejího založení objektivně „vzdalo“ boj proti kapitalismu a tím jeho existenci i podpořilo. Důvod je prostý. Charakter strany odpovídá tomu, jaké má od začátku až dodnes vedení.“ V tom má autor bezpochyby pravdu. Proč ji však sám zpochybňuje? Cituji: „Neustálá kritika „vedení“ na čtenáře působí zmateně. Co je to za stranu, ve které „vedení“ už 30 let provádí jakousi samostatnou politiku, nezávislou na charakteru strany a vůli a přesvědčení členské základny.“
V korespondenci k dané otázce jsem našel i odpověď: „Vznik KSČM i její program byl poznamenán atmosférou doby. Kdyby se strana vzepřela, byla by zakázána a připravena o všechny materiální prostředky. Do čela se dostali reformisté a situaci využili poražení osmašedesátníci a pevně se přisáli na vedení. Statisíce souputníků a zrádců okamžitě stranu opustilo, a to i přes její poddajnou politiku. Ale mimo ně ve straně zůstali i poctiví komunisté, byť možná méně teoreticky vybavení, a ty házíte s Filipem a Dolejšem do jednoho pytle. Vezmeme-li v úvahu, jak je „demokraticky“ deformován výběr kandidátů na sjezd, musí být pozorovateli jasné, že Filip nemá v členské základně většinu, ale před sjezdem se i média zapojí.“
Patřím mezi pamětníky, kteří stáli u zrodu našeho listu. Vzpomínám na poslední tiskovou konferenci bývalého předsedy Jiřího Svobody. Před novináři nejrůznější politické orientace mával „Dialogem“ a hřímal, že s takovými „stalinisty“ nemůže mít nic společného. I na mnohé další představitele KSČM působil náš list jako červený hadr na býka. Důsledkem byla snaha administrativně zrušit nebo aspoň omezit jim nepohodlný časopis. Vykázali nás z budovy ÚV KSČM, zakazovali distribuci na akcích KSČM. Přežili jsme především díky podpoře čtenářů a na ty bychom ve svých diskusích nikdy neměli zapomínat.
Vzpomínám na agitaci před vnitrostranickým referendem o změně názvu strany. Radovali jsme se tenkrát, že se podařilo uchovat komunistický název, aniž jsme tehdy většinou tušili, jak obratně dokáží reformisté vnutit KSČM nekomunistický charakter i program. Po celou dobu časopisu jsme s tímto reformistickým proudem bojovali a potřeba tohoto boje neustává, i když se mnozí z nás rozešli nebo rozejdou s KSČM.
Situace v KSČM není černobílá. Mnohokrát jsme kritizovali teorii i praxi reformistů, odhalovali skandály čelných představitelů i některých poslanců. K nekalým praktikám škůdců dobrého jména komunistů z nedávných let v poslední době zřejmě patří i případ z Libereckého kraje, který 16. 1. 2020 popsala Severočeská pravda: „Policie došla k závěru, že krajská zastupitelka za KSČM Pavlína Nováková Hrabálková inkasovala od firmy BusLine 20 tisíc korun. Při vyšetřování rozsáhlé korupční kauzy na severu Čech policisté odhalili, jak vlivný podnikatel v dopravě Jiří Vařil udržoval kontakty s místními politiky. V případu již policie obvinila 17 lidí a 14 firem a úplatky vyčíslila na 18,4 milionu Kč. Podnikatel v jednom z odposlechnutých rozhovorů političce komunistické strany oznámil, že už jí firma BusLine nemůže platit 20 tisíc Kč, protože má potíže se zakázkami od Libereckého kraje. Dohodli, že bude dostávat 10 tisíc od další z Vařilových firem Rybratexu.“
Na druhé straně v KSČM z různých důvodů zůstávají i soudruzi marxisticko-leninské orientace. To ani o nich, často čtenáři našeho listu, nemáme psát? Komu se hodí taková pštrosí politika?
V mnoha svých příspěvcích jsem kritizoval KSČM jako stranu s komunistickým názvem, ale nekomunistickým programem a s nekomunistickými praktikami. Zároveň jsem vyjádřil názor, že obrátit kurz od nekomunistické teorie i praxe KSČM již nebude možné. Soudruzi z OV KSČM Praha 1 soudí opak. Držím jim palce, i když příliš nevěřím v úspěch. Ovšem i v tom případě takové úsilí nebude zcela marné, může opětovně demaskovat tvůrce a nositele nemarxistických trendů v KSČM.
Ilja Jihlavský