Vojenské prostory, kolik jich vlastně máme? Asi sedm nebo osm. V podstatě ubyly pouze Brdy, kde zůstaly některé zóny zákazu vstupu. Všechny tyto prostory sloužily v minulém režimu dlouhodobě výcviku naší armády a občas v nich probíhalo cvičení vojsk Varšavské smlouvy. Sloužily především armádě Československé socialistické republiky a mnohonásobně vyššímu počtu vojáků a technice, než je doposud.
Já sám, protože tatínek byl vojákem z povolání, jsem prožil podstatnou část mého mládí v jednom takovém vojenském prostoru, a to i v době po roce 1968, kdy v tomto vojenském prostoru byla umístěna vojska SSSR. Od třetí třídy základní školní docházky až do mých sedmnácti let. Život kluka ve vojenském prostředí, mezi vojáky byl naprosto úžasný, dobrodružný a rád na to vzpomínám. Život uprostřed přírody, tam jsem formoval svůj vztah k přírodě. Mohl bych popisovat mnoho mini příběhů, které moji vrstevníci nemohli prožít. To je však už dávno.
Vrtá mi v hlavě, jak jsou asi využity vojenské prostory nyní. Naše početně zanedbatelná armáda by asi podle zaměření vojenských prostorů (dále jen VP) mohla využít tak tři, čtyři. Jezdí k nám cvičit vojáci z NATO a nikdo v podstatě neví, co se tam děje a veřejnost nemá žádné informace. Vojenské prostory, to je také hospodaření na zemědělské půdě a hlavně pak hospodaření v lese. Toto spravují Vojenské lesy a statky. VP taky představují velké množství polních a lesních ploch, na kterých se hospodařit příliš nedá, protože jsou v prostoru dopadu střeliva ze střelnic, nebo jsou rozježděny tanky a zbrázděny vojenskými okopy a dočasnými i trvalými stavbami. Především jsou pak vojenské prostory rezervoárem vzácných rostlin, výskytů hmyzu, ptactva a dalších tvorů živočišné říše, které zde žijí sice vedle vojenské činnosti, ale bez dopadu zkázonosné civilizace. Ve VP často pramení i naše významné řeky. Hospodaření ve vojenských lesích to má nyní velmi těžké, obrovské plány odlovu zvěře nedá správcům lesa spát a odlov zvěře, kterou k nám jezdí lovit lampasáci z NATO, nestačí naplnit plánované množství odlovu. Zvěři se zde opravdu daří, o čemž vypovídají každoroční výstavy trofejí a výřady po společných lovech.
Vojenské prostory se nedají jen tak předat občanské společnosti, pro jejich kontaminaci území, kde bývá soustředěna vojenská technika a především pro rozsáhlá území výskytu dopadené a často nevybuchlé munice. Navíc jsou v takových oblastech, které jsou často mimo veškeré občanské dění a život ve VP je pro osoby zde žijící velmi omezen.
Změna zaměření těchto oblastí a včlenění do běžné občanské činnosti je podle mne jediná. Opravdu vyčlenit jen ty nezbytné prostory vzhledem k opravdovým potřebám vojska. Ostatní vojenské prostory vyčlenit z možnosti provádění hospodářské činnosti a to nejen na loukách, ale i v lesích a přeměnit tyto VP na přírodní rezervace. V této rezervaci vytvořit kempy ochránců přírody, kteří by se nejen vzdělávali v ochraně přírody a zároveň by byli i správci těchto prostorů, kde by pohyb byl výrazně omezen jen na určené lokality, a to vše v režimu přírodních rezervací, žádné cyklostezky, volný pohyb. Je jasné, že vyčištění ploch od zbytků vojenské činnosti by byl asi drahý a někde i nemožný, ale armáda má dostatek prostředků a ženistů na takové akce. Naše maličká země by tím získala čím dál tím vzácnější prostor pro nerušený vývoj přírody a příležitost pro poznávání zákonitostí života v přírodě. Určitě by se v tomto řešení našla shoda mezi všemi zainteresovanými podle motta – kde je vůle, tam je i cesta.
V takovém přeměněném vojenském prostoru bych chtěl žít i já.
Pavel Horák