V mnoha evropských zemích se také letos slavil 8. nebo 9. květen jako konec druhé světové války, jako Den osvobození od fašismu a války a/nebo jako Den vítězství. Přestože se příslušné dny osvobození slaví v každé zemi v různý den, v Itálii 25. dubna, ve Francii na konci srpna osvobozením Paříže, v Nizozemsku 4. a 5. května, v mnoha zemích se konají vzpomínkové akce a vzpomínky na osvobození a osvoboditele.
Letos se FIR zaměřila na jednoduché poselství, které zní:
„Na památku 8. května 1945, Dne osvobození od fašismu a války, požadujeme od politiků ve všech evropských zemích: Přestaňte tolerovat a podporovat války na Ukrajině, na Blízkém východě a v dalších částech světa! Lidé teď potřebují mírové rozhovory!“ Samozřejmě nás také znepokojuje blížící se postup krajní pravice v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, ale 8. květen musí také vyslat jasný signál pro mír v těchto válčících časech. Politicky široce založená německá mírová iniciativa formuluje u příležitosti 8. května: „Mír v Evropě není možný bez Ruska. Zavazujeme se k evropské bezpečnostní architektuře, která rovnoměrně zohledňuje bezpečnostní zájmy všech, v níž se konflikty řeší mírovou cestou v duchu Immanuela Kanta a zbraně se stávají nadbytečnými. Naše planeta je příliš zranitelná a vývoj zbraní hromadného ničení příliš nebezpečný na to, aby další velká válka byla byť jen vzdálenou možností.“ S tím souhlasíme.
8. a 9. květen jsou také dnem, kdy si připomínáme velké úspěchy všech složek protihitlerovské koalice, partyzánů a národně osvobozeneckých hnutí, mužů a žen z protifašistického odbojového boje a vojáků spojeneckých sil, z nichž hlavní tíhu bezpochyby nesla Rudá armáda. Mělo by být politickou povinností všech vlád v Evropě a občanské společnosti to ctít, stejně jako to udělali francouzský prezident Macron, belgický král (Filip Belgický) a ruský prezident Putin.
Avšak nejen od války na Ukrajině jsme svědky toho, jak se političtí představitelé v mnoha evropských zemích stále více odtahují od odpovědnosti za tuto vzpomínku. Slaví 27. leden jako den památky všech obětí fašistické perzekuce, aniž by si připomněli, že tento den památky je neoddělitelně spojen s osvobozením vyhlazovacího tábora v Osvětimi sovětskou armádou. Před několika lety bylo dokonce slyšet, že Osvětim osvobodila Ukrajina, protože do Osvětimi se dostaly jednotky druhého ukrajinského frontu.
Co se týče skrývání role Rudé armády, v dnešní ideologicky nabité situaci zjevně neexistují žádné morální hranice.
Dva příklady z Německa. U příležitosti oslav osvobození v koncentračních táborech, v nichž byly samozřejmě uvězněny tisíce sovětských vězňů a – stejně jako v koncentračním táboře Buchenwald – zlikvidovány masovým vražděním, byla vydána směrnice, zřejmě iniciovaná úřadem státního ministra kultury, že na podobné vzpomínkové akce nemusí být zváni žádní zástupci Ruské federace a Běloruska. Těmto státům již není dovoleno náležitě si připomínat oběti fašistické perzekuce z jejich zemí?
Německá vláda oznámila, že neplánuje žádné akce, které by připomínaly Den osvobození. Kancléř a ministři se také nebudou účastnit akcí, které u této příležitosti organizují jiní. Pokyn německým vládním agenturám, aby se vyhnuly jakémukoliv oficiálnímu kontaktu s těmito vzpomínkovými akcemi 9. května, kdy si konzulární mise Ruské federace připomínají sovětské oběti „Velké vlastenecké války“, je trapný. Bylo to údajně nutné, protože takové vzpomínkové akce sloužily pouze k „ospravedlnění ruské války agrese“. Berlínský senát šel ještě o krok dál. Ve dnech 8. a 9. května 2024 zakázal zpěv nebo hraní sovětských vojenských písní, vyvěšování jakýchkoliv uniforem, stejně jako ruských a sovětských vlajek a symbolů na všech sovětských památnících v Berlíně. Tento zákaz byl vynucen za velké přítomnosti policie. Je to způsob, jak eliminovat uctění památky 27 milionů obětí Sovětského svazu během vyhlazovací války v letech 1941 až 1945, stejně jako osvobození sovětskou armádou.
FIR a její členské organizace nikdy nezapomenou na vynikající roli sovětské armády při vojenské porážce nacismu. Vzpomínáme a připomínáme národní partyzánská a osvobozenecká hnutí. Nicméně nezapomínáme na důležitou roli spojeneckých sil, jejichž hlavní břemeno na zemi hrála Rudá armáda.
Překlad redakce Kominternetu