Intervence Andreje Gromyka, zástupce Sovětského svazu v OSN, na Valném shromáždění OSN dne 14. května 1947, týkající se zřízení Zvláštního výboru pro Palestinu (UNSCOP):
Projednání zprávy Prvního výboru o zřízení Zvláštního výboru pro Palestinu (dokumenty A/307 a A/307/Corr. 1)
“Průběh diskuse, jak na plenárních zasedáních Valného shromáždění, tak v Prvním výboru, ukázal, že palestinská otázka se stala akutním politickým problémem. Tento názor zřejmě sdílejí všechny delegace, které se zúčastnily diskuse Tento závěr podporuje i samotná skutečnost, že tato otázka je projednávána v OSN.
Skutečnost, že se palestinská otázka stala předmětem diskuse na Valném shromáždění, však nejen ukazuje, že otázka je akutní, ale také ukládá OSN odpovědnost za její řešení. Tato skutečnost nás zavazuje k tomu, abychom otázku pečlivě prostudovali ze všech stran; a měli bychom se řídit cíli a zásadami naší organizace a zájmy zachování míru a mezinárodní bezpečnosti.
Průběh diskuse také ukázal, že na tomto mimořádném zasedání sněmu je zjevně obtížné přijmout nějaké definitivní řešení, a tím spíše konečné rozhodnutí o podstatě problému. Diskusi na tomto zasedání lze tedy považovat pouze za počáteční fázi úvahy o palestinském problému. Podle názoru všech delegací bude muset Valné shromáždění o podstatě této otázky rozhodnout na svém příštím řádném zasedání na konci roku 1947.
Diskuse nicméně ukázala, že delegace řady států považovaly za užitečné vyměnit si na tomto zasedání názory na některé důležité aspekty palestinské otázky. Diskuse o určitých důležitých aspektech této otázky, i když neúplná, byla užitečná. V prvé řadě to umožnilo delegacím získat lepší znalosti o skutečnostech souvisejících s palestinskou otázkou, a zejména se situací, která se v této zemi v současnosti vyvinula. Zadruhé, taková diskuse, i když je předběžné povahy, usnadňuje úkol definovat funkce a směr práce výboru, který se chystáme ustavit za účelem přípravy návrhů k podstatě otázky na řádném zasedání valné hromady.
Při projednávání palestinské otázky, byť předběžně, a při projednávání úkolů a funkcí výše zmíněného výboru nelze nepoznamenat především důležitou skutečnost, že povinný systém správy Palestiny, zřízený v r. 1922, se neodůvodnil. Neprošel testem. Je stěží možné zpochybnit správnost tohoto závěru. Je nespornou skutečností, že cílů stanovených v době vzniku mandátu nebylo dosaženo. Slavnostní deklarace, které doprovázely zavedení povinného systému správy Palestiny, zůstaly deklaracemi a nebyly přeměněny ve fakta.
Závěr, že povinný systém správy Palestiny se neodůvodnil, potvrzuje celá historie správy Palestiny na základě tohoto systému, nemluvě o potvrzení tohoto závěru situací, která se v této zemi vyvinula v současné době. V této souvislosti lze připomenout, že v roce 1937 britská Peelova komise po prostudování palestinské situace prohlásila, že mandát není možné splnit. K takovému závěru dospěla i Stálá mandátová komise Společnosti národů, která rovněž upozornila na „nemožnost“ realizace palestinského mandátu. Výbor, který se chystáme ustavit, by měl zjistit historická fakta týkající se této otázky.
K potvrzení úpadku tohoto systému správy by bylo možné uvést mnoho dalších skutečností vztahujících se k historii povinné správy Palestiny. Není však třeba tyto skutečnosti podrobně vyjmenovávat. V této souvislosti stačí zmínit například arabské povstání, které proběhlo v roce 1936 a trvalo několik let. Existuje také dostatek faktů vztahujících se k současné situaci v Palestině k potvrzení výše uvedeného závěru. Všichni víme o krvavých událostech, které se odehrávají v Palestině. Podobné akce jsou stále častější.
Z tohoto důvodu tyto události přitahují stále větší pozornost národů světa, a především Organizace spojených národů. Tuto otázku posuzuje Valné shromáždění jako přímý důsledek bankrotu povinného systému správy Palestiny, který vedl k extrémnímu vyostření situace a ke krvavým událostem v této zemi. Samotná skutečnost, že vláda Spojeného království předložila tuto otázku k projednání Valnému shromáždění, je mimořádně příznačná. Tuto skutečnost lze považovat pouze za přiznání, že je nemožné, aby stávající situace v Palestině pokračovala. Zvláštní výbor by měl pečlivě prostudovat současnou situaci v Palestině.
Je dobře známo, že zástupci vlády Spojeného království v různých časech, ještě před předložením otázky Valnému shromáždění, prohlásili, že povinný systém správy Palestiny se neodůvodnil a že řešení problému, jak se vypořádat s Palestinou, by měla najít Organizace spojených národů. Tak například pan Bevin učinil v Dolní sněmovně dne 18. února 1947 následující prohlášení:
“Máme v úmyslu předložit jim [OSN] historický popis způsobu, jakým vláda Jeho Veličenstva projevila svou důvěru v Palestině za posledních dvacet pět let. Vysvětlíme, že mandát se v praxi ukázal jako neproveditelný a že závazky přijaté vůči dvěma komunitám v Palestině se ukázaly jako neslučitelné.”
Toto prohlášení britského ministra zahraničí přímo a otevřeně uznává skutečnou situaci, kterou způsobila povinná správa Palestiny. Přiznává, že tato administrativa nevyřešila otázku vzájemných vztahů mezi Araby a Židy, což je jedna z nejdůležitějších a nejnaléhavějších otázek, a že tato administrativa nezajistila dosažení cílů stanovených při založení mandátu.
Stávající forma vlády, jak pan Bevin potvrdil, není přijatelná ani pro arabské obyvatelstvo, ani pro židovské obyvatelstvo Palestiny. Arabové i Židé proti tomu protestují. Nikdy se netěšila a netěší podpoře národů Palestiny; a bez takové podpory to může vést jen k dalším potížím a složitostem situace. Pokud jde o postoj arabského a židovského obyvatelstva k povinnému systému správy Palestiny, britský ministr zahraničí ve svém projevu v Dolní sněmovně dne 26. února 1947 uvedl, že palestinská správa stála před mimořádně těžkým úkolem, netěšila se podpoře lidu a byla vystavena kritice z obou stran.
Výbor, který se chystáme zřídit, nemůže nezohlednit závěry samotné vlády Spojeného království ohledně výsledků povinné správy Palestiny.
Je dobře známo, že k tomuto závěru nedospěla pouze vláda Spojeného království. Například takzvaný Anglo-americký výbor pro vyšetřování Palestiny, který se touto otázkou zabýval v roce 1946, dospěl k závěru, který byl v podstatě stejný. Zpráva tohoto výboru o převládající situaci v Palestině obsahuje následující pasáž:
“Palestina je ozbrojený tábor. Známky toho jsme viděli téměř hned, jak jsme překročili hranici, a každým dnem jsme si stále více uvědomovali napjatou atmosféru. Mnoho budov má ostnatý drát a další obranu. My sami jsme byli přísně střeženi ozbrojenými silami, policií a byli často doprovázeni obrněnými auty… po celé zemi jsou v podstatě postaveny policejní kasárny.“
Tak popsal Anglo-americký výbor pozici v Palestině. Jeho popis situace je zatím dalším důkazem výsledků povinné správy Palestiny. To, že se Palestina, jak uvádí Výbor, stala „ozbrojeným táborem“, je skutečnost, která mluví sama za sebe. Za takových okolností nelze vážně hovořit o hájení zájmů obyvatel Palestiny, o zlepšování materiálních podmínek její existence nebo o zvyšování její kulturní úrovně.
Tentýž anglo-americký výbor poukázal na následující mimořádně zajímavé skutečnosti:
Celkový počet osob na plný úvazek v policejní a vězeňské správě dosáhl v roce 1945 15 000. Tento údaj je velmi orientační. Vysvětluje nám, jak se vynakládají nemalé finanční prostředky, které zatěžují obyvatelstvo. Za jiných okolností by tyto prostředky mohly být použity v zájmu hospodářského a kulturního rozvoje země a v zájmu jejího obyvatelstva. Zde je další skutečnost. V letech 1944-45 bylo vynaloženo 18 400 000 amerických dolarů na udržování „práva a pořádku“. Ve stejném finančním roce bylo vynaloženo pouze 2 200 000 USD na zdravotní opatření a 2 800 000 USD na vzdělávání.
Při citování těchto čísel dospěl Anglo-americký výbor k následujícímu pozoruhodnému závěru: “Takže i z rozpočtového hlediska se Palestina vyvinula v polovojenský nebo policejní stát.”
Výše uvedená fakta ze zprávy Anglo-amerického vyšetřovacího výboru pro Palestinu jsou velmi zajímavá pro popis situace panující v Palestině a musí nás vést k vážnému zamyšlení nad tím, jak lze stávající situaci napravit a jak řešit problém Palestiny v souladu se zájmy jejích národů a také s obecnými zájmy Organizace spojených národů. Úkolem zvláštního výboru by mělo být pomoci OSN dosáhnout takového řešení problému tím, že bude přímo na místě studovat skutečnou situaci v Palestině.
Je překvapivé, vzhledem k situaci panující v Palestině, že jak Židé, tak Arabové požadují ukončení mandátu? Na tom se plně shodují; v tomto bodě mezi nimi nejsou žádné neshody. Organizace spojených národů musí vzít tuto skutečnost v úvahu, když zvažuje otázku budoucnosti Palestiny.
Při projednávání otázky úkolu výboru pro přípravu návrhů o Palestině musíme vzít v úvahu další důležitý aspekt této otázky. Jak víme, aspirace značné části židovského národa jsou spojeny s problémem Palestiny a její budoucí správy. Tato skutečnost sotva vyžaduje důkaz. Není proto divu, že tomuto aspektu otázky byla věnována velká pozornost jak na valné hromadě, tak na schůzích prvního výboru. Zájem o tento aspekt je pochopitelný a plně oprávněný.
Během poslední války prošel židovský národ mimořádným smutkem a utrpením. Bez jakékoli nadsázky je tento smutek a utrpení nepopsatelný. Těžko jej vyjádřit suchou statistikou o židovských obětech fašistických agresorů. Židé na územích, kde vládli hitlerovci, byli vystaveni téměř úplné fyzické likvidaci. Celkový počet příslušníků židovské populace, kteří zahynuli rukou nacistických katů, se odhaduje na přibližně šest milionů. Válku přežilo jen asi milion a půl Židů v západní Evropě.
Ale tato čísla, i když dávají představu o počtu obětí fašistických agresorů mezi židovským lidem, nedávají žádnou představu o obtížích, ve kterých se po válce ocitlo velké množství Židů.
Velké množství přeživších Židů v Evropě bylo připraveno o své země, domovy a prostředky k životu. Statisíce Židů se potulují po různých zemích Evropy a hledají prostředky k životu a hledají úkryt. Velký počet z nich je v táborech pro vysídlené osoby a stále podstupuje velké strádání. Na tato strádání nás upozornil zejména zástupce Židovské agentury, kterého jsme vyslechli v Prvním výboru.
Lze si dobře položit otázku, zda Organizace spojených národů s ohledem na obtížnou situaci stovek tisíc přeživších židovských obyvatel nemůže projevit zájem o situaci těchto lidí, odtržených od svých zemí a jejich domovů. Organizace spojených národů nemůže a nesmí této situaci lhostejně přihlížet, protože by to bylo neslučitelné s vysokými zásadami vyhlášenými v její Chartě, která stanoví ochranu lidských práv bez ohledu na rasu, náboženství nebo pohlaví. Nastal čas pomoci těmto lidem ne slovy, ale činy. Je nezbytné projevit zájem o naléhavé potřeby lidu, který prošel tak velkým utrpením v důsledku války způsobené hitlerovským Německem. To je povinnost Organizace spojených národů.
Vzhledem k nutnosti projevit zájem o potřeby židovského národa, který se ocitl bez domova a prostředků k životu, považuje delegace Svazu sovětských socialistických republik za nezbytné v této souvislosti upozornit Valné shromáždění na následující důležitou okolnost. Minulé zkušenosti, zejména během druhé světové války, ukazují, že žádný západoevropský stát nebyl schopen poskytnout adekvátní pomoc židovskému lidu při obraně jeho práv a jeho samotné existence před násilím hitlerovců a jejich spojenců. To je nepříjemná skutečnost, ale bohužel, stejně jako všechny ostatní skutečnosti, je třeba ji přiznat.
Skutečnost, že žádný západoevropský stát nebyl schopen zajistit obranu základních práv židovského národa a ochránit je před násilím fašistických katů, vysvětluje aspirace Židů na založení vlastního státu. Bylo by nespravedlivé nebrat to v úvahu a upírat právo židovského národa na uskutečnění této aspirace. Bylo by neospravedlnitelné upírat toto právo židovskému národu, zejména s ohledem na to, čím vším prošel během druhé světové války. Proto musí studium tohoto aspektu problému a příprava příslušných návrhů představovat důležitý úkol zvláštního výboru.
Nyní se budu zabývat základní otázkou v souvislosti s diskusí o úkolech a pravomocích výboru, který se chystáme ustavit, tedy otázkou budoucnosti Palestiny. Je dobře známo, že existuje mnoho různých plánů ohledně budoucnosti Palestiny a ohledně rozhodnutí židovského národa v souvislosti s palestinskou otázkou. V souvislosti s touto otázkou bylo zejména vypracováno několik návrhů Anglo-americkým vyšetřovacím výborem pro Palestinu, na který jsem odkazoval. Mezi známějšími plány v otázce budoucí správy Palestiny bych rád zmínil následující:
1. Ustavení jediného arabsko-židovského státu se stejnými právy pro Araby a Židy;
2. Rozdělení Palestiny na dva nezávislé státy, jeden arabský a jeden židovský;
3. Zřízení arabského státu v Palestině bez náležitého respektování práv židovského obyvatelstva;
4. Založení židovského státu v Palestině bez náležitého respektování práv arabského obyvatelstva.
Každý z těchto čtyř základních plánů má zase různé varianty pro regulaci vztahů mezi Araby a Židy a pro urovnání některých dalších problémů. Nebudu nyní všechny tyto plány podrobně rozebírat. Sovětský svaz vysvětlí svůj postoj k různým plánům podrobněji, až budou připravovány a zvažovány definitivní návrhy, a zejména až budou přijímána rozhodnutí o budoucnosti Palestiny. Prozatím se omezím na několik poznámek k podstatě navrhovaných plánů z hlediska vymezení úkolů výboru v této oblasti.
Při analýze různých plánů pro budoucnost Palestiny je nezbytné mít v první řadě na paměti specifické aspekty této otázky. Je nezbytné mít na paměti nezpochybnitelný fakt, že obyvatelstvo Palestiny se skládá ze dvou národů, Arabů a Židů. Oba mají historické kořeny v Palestině. Palestina se stala vlastí obou těchto národů, z nichž každý hraje důležitou roli v hospodářství a kulturním životě země.
Historická minulost ani poměry panující v současné Palestině nemohou ospravedlnit jakékoli jednostranné řešení palestinského problému, ať už ve prospěch zřízení nezávislého arabského státu, bez ohledu na legitimní práva židovského národa, ani ve prospěch zřízení nezávislého židovského státu, přičemž by ignoroval legitimní práva arabského obyvatelstva. Ani jedno z těchto krajních rozhodnutí by nedosáhlo spravedlivého řešení tohoto složitého problému, tím spíše, že ani jedno by nezajistilo urovnání vztahů mezi Araby a Židy, což je nejdůležitější úkol.
Spravedlivého řešení lze dosáhnout pouze tehdy, budou-li dostatečně zohledněny oprávněné zájmy obou těchto národů. To vše vede sovětskou delegaci k závěru, že legitimní zájmy jak židovského, tak arabského obyvatelstva Palestiny mohou být řádně chráněny pouze vytvořením nezávislého, duálního, demokratického, homogenního arabsko-židovského státu. Takový stát musí být založen na rovnosti práv pro židovské a arabské obyvatelstvo, což by mohlo položit základy spolupráce mezi těmito dvěma národy k jejich vzájemnému zájmu a výhodě. Je dobře známo, že tento plán na řešení budoucnosti Palestiny má své příznivce i v této zemi samotné.
Současná historie poskytuje příklady nejen rasové a náboženské diskriminace, která bohužel v některých zemích stále existuje. Dává nám také příklady mírové spolupráce různých národností v rámci jednoho státu, v jejímž průběhu má každá národnost neomezené možnosti přispívat svou prací a projevovat své nadání v rámci jediného státu a ve společném zájmy všech lidí. Není snad zřejmé, že při rozhodování o palestinském problému by bylo mimořádně užitečné vzít v úvahu existující příklady takového přátelského soužití a bratrské spolupráce mezi různými národnostmi v rámci jednoho státu?
Řešení palestinského problému vytvořením jediného arabsko-židovského státu s rovnými právy pro Židy a Araby lze tedy považovat za jednu z možností a jednu z pozoruhodnějších metod řešení tohoto komplikovaného problému. Takové řešení problému budoucnosti Palestiny by mohlo být dobrým základem pro mírové soužití a spolupráci arabského a židovského obyvatelstva Palestiny v zájmu obou těchto národů a ve prospěch celého palestinského obyvatelstva, míru a bezpečnosti na Blízkém východě.
Pokud by se ukázalo, že tento plán nelze realizovat, s ohledem na zhoršující se vztahy mezi Židy a Araby – a bude velmi důležité znát názor zvláštního výboru na tuto otázku -, bylo by nutné zvážit druhý plán, který má stejně jako první své zastánce v Palestině a který počítá s rozdělením Palestiny na dva nezávislé autonomní státy, jeden židovský a jeden arabský. Opakuji, že takové řešení palestinského problému by bylo ospravedlnitelné pouze tehdy, pokud by se vztahy mezi židovským a arabským obyvatelstvem Palestiny skutečně ukázaly tak špatné, že by nebylo možné je usmířit a zajistit mírové soužití Arabů a Židů.
Oba tyto možné plány na řešení problému budoucnosti Palestiny musí samozřejmě výbor prostudovat. Jeho úkolem musí být mnohostranná a pečlivá diskuse o plánech správy Palestiny s cílem předložit na příští řádné zasedání Valného shromáždění některé dobře promyšlené a odůvodněné návrhy, které by pomohly OSN dosáhnout spravedlivé řešení tohoto problému v souladu se zájmy národů Palestiny, zájmy Organizace spojených národů a naším společným zájmem na udržení míru a mezinárodní bezpečnosti.
Takové jsou úvahy, které sovětská delegace považovala za nutné vyjádřit v této počáteční fázi úvah o „palestinském problému.”
Zdroj: In Defence of Communism
Překlad: Kolektiv Kominternetu