1. května provedl (britský) Mírový svaz (Peace Pledge Union; PPU) celostátní sérii akcí proti tomu, co je do značné míry považováno za válku, již podporovali „téměř všichni“ Britové – není to pravda, píše SYMON HILL a odhaluje skrytou historii odboje.
2. května před 40 roky byli v britských městech pozatýkáni protiváleční aktivisté.
Argentinské jednotky vpadly na Falklandské ostrovy o měsíc dříve. Britské námořní jednotky byly vyslány do jižního Atlantiku a vláda premiérky Thatcherové se vyhnula dojednanému urovnání. Vypadalo to, že velmi brzy vypukne totální válka.
1. května 1982 PPU vyhlásil celorepublikový den protestů a odporu. Demonstrace a vigilie se konaly nejméně ve 30 městech a obcích. Některé zahrnovaly pochody malého rozsahu, jiné byly dramatičtější. Ženy v Sheffieldu obsadily náborovou kancelář Královského námořnictva. Další náborová kancelář byla vybombardována v Holbornu. Protestující v Glasgow byli zatčeni, když rozdávali letáky a prodávali noviny.
Den se časově shodoval s bombardováním letiště v Port Stanley, první britskou vojenskou akcí na samotných Falklandských ostrovech. Když se tuto zprávu dozvěděli míroví aktivisté v Británii, někteří horlivě reagovali přímou akcí.
Zhruba ve tři hodiny odpoledne zaslechli, že kolem ministerstva obrany (ministerstva obrany) jsou rozmístěny tiskové a televizní kamery. „Zdálo se, že je to příliš dobrá šance na to, aby to přešlo,“ vysvětloval Charles Davey z Londýnské mírové akce. Rychle se připravovaly plány na vigilii na ministerstvu obrany, po níž následovalo polévání schodů umělou krví.
„Věděli jsme, že nás pravděpodobně zatknou,“ řekl Davey. „Diskutovali jsme o tom, kdo může – kdo by se mohl – zúčastnit; kdo by byl v podpůrné skupině, mluvil by s tiskem, policií, pozoroval.“
Pět z těch, kteří rozlévali krev, bylo zatčeno a obviněno z trestného činu ublížení na zdraví. Ministři, generálové a admirálové zatím nebyli za prolévání skutečné krve nikdy zatčeni.
Sám nemohu tvrdit, že jsem se na některé z těchto akcí podílel. Před čtyřiceti lety mi bylo pouhých pět let, takže jsem měl v hlavě jiné věci.
Jste-li starší než já, můžete mít z první ruky vzpomínky na protesty proti válce o Falklandy. Jste-li mnohem mladší než já, pak vám to může připadat jen jako historická událost.
Jsem někde mezi – vyrůstal jsem s vědomím, že válka o Falklandy je nedávná událost. Jako teenager během války v Zálivu v roce 1991 jsem slýchal častá srovnání s Falklandy. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že mnohé z toho, co jsem o Falklandech slyšel, je chybné, nebo alespoň selektivní.
Jako většina lidí z dělnické třídy, kteří vyrostli za Thatcherové, si nedělám iluze o tom, do jakých hlubin se propadla, a tak mě nepřekvapilo, když jsem zjistil, že její rétorice o právech falklandských ostrovanů neodpovídalo její chování v předchozích letech. Britská vláda už několik let vyjednávala s Argentinou ohledně Falkland o kompromisu. Když byl v roce 1980 schválen zákon o státním občanství, byla Falklandcům odepřena britská státní příslušnost. Britská vláda s radostí povolila prodej zbraní Galtieriho režimu v Argentině.
Nic z toho neospravedlňuje Galtieriho vojenskou agresi. Slouží to místo toho jako připomínka toho, že jak britská, tak argentinská vláda měly na mysli své vlastní cíle. Existovaly lepší způsoby, jak spor vyřešit, než aby dva pravicoví vládci posílali mladé pracující, aby se navzájem zabíjeli.
V posledních letech jsem si uvědomil, že další běžné tvrzení o válce o Falklandy je také nepřesné. Často mi bylo řečeno, že bylo téměř všeobecně podporováno britskou veřejností. Ale jak jsem zkoumal svou novou knihu o historii mírového aktivismu, bylo mi stále jasnější, že opozice byla jak rozšířenější, tak aktivnější, než se často předpokládá.
I když není pochyb o tom, že většina britského obyvatelstva válku podporovala, významná menšina byla proti. Krátce poté, co válka skončila, když Thatcherová a její spojenci rozdmýchali jingoistickou hysterii, průzkum pro The Economist zjistil, že 22 procent obyvatel se domnívá, že válka byla špatná.
Vzhledem k džigoistické atmosféře nepřekvapí, že někteří, kteří měli pochybnosti, drželi hlavu dole. Starší míroví aktivisté mi řekli, že to byla „nejtěžší válka, proti které se dalo vést kampaň“.
Ann Felthamová, členka PPU, která pravidelně brouzdala proti válce, vzpomíná, že „zatímco někteří lidé byli nepřátelští, mnozí si brali letáky nebo se svěřovali, že i oni mají pochybnosti“.
V den odboje 1. května byli nottinghamští pacifisté překvapeni, kolik kolemjdoucích s nimi souhlasilo, když rozdávali letáky s místní skupinou CND (Kampaně za jaderné odzbrojení; pozn. překl.).
V námořním městě Plymouth našli aktivisté mnohem menší podporu. Mírový aktivista Robert Harris v Bangoru našel u velšských médií mnohem sympatičtější odezvu než jejich anglofonní kolegové.
Chvílemi panovalo zlomyslné nepřátelství. „Byla to velmi těžká doba být antimilitaristou,“ vzpomíná člen PPU Albert Beale. „Byla to v jistém smyslu velmi samotářská doba.“ Když 23. května pochodovali Londýnem protiváleční aktivisté, setkali se s proválečnými hesly, která z reproduktorů vysílala takzvaná Koalice pro mír prostřednictvím bezpečnosti, toryovská skupina založená k útoku na mírové hnutí.
Poslední zatýkání související s válkou o Falklandy přišlo 12. října na Přehlídce vítězství. Skupinu, která se plánovala připoutat řetězem přes silnici, nacpali do policejní dodávky dřív, než se jim to podařilo. Jeden přitom upadl do bezvědomí. Peace News informoval o „mnoha lidech držených v policejních dodávkách po celou dobu pochodu, pravděpodobně proto, že nevypadali dost nadšeně a vlastenecky“.
Koncem roku 1982 organizace Anti-Falklands War Support Network (síť na podporu těch, kteří odmítali válku o Falklandy; pozn. překl.) oznámila, že ví o 118 zatčeních protiválečných aktivistů. To je malé číslo ve srovnání s mnoha dřívějšími a pozdějšími válkami. Není pochyb o tom, že válka o Falklandy měla velkou podporu veřejnosti.
Ale jak jsem ji zkoumal, dělal rozhovory s lidmi, kteří se jí bránili, a hrabal se v archivech mírových kampaní, zjistil jsem, že je naprostým popřením důkazů tvrdit, že téměř všichni podporovali válku o Falklandy. Kdekoliv bude válka, tam bude odpor.
The Morning Star 2. května 2022
překlad Vladimír Sedláček