Imperialismus je řád destrukce a války. Pro každou buržoazní vládu, která se snaží získat v tomto prohnilém řádu převahu a rozšířit sféru svého vlivu, to také znamená, že se zaměřuje na útlak jiných národů. Berličkami expanzionistické politiky jsou nacionalismus, rasismus a šovinismus. To je smysl Putinových včerejších prohlášení o uznání nezávislosti Doněcké a Luhanské lidové republiky.
Putinova slova, jimiž pomlouval Lenina, vůdce bolševické revoluce, a Sovětský svaz, v němž vládla nejrovnostářštější a nejmírumilovnější národnostní politika, jaká kdy existovala, jsou s nepodloženými soudy nepřijatelná. Jeho argumenty postrádají historický základ a jsou zcela demagogické. Nemůžeme ignorovat systém vykořisťování, válečného štvaní a nacionalistických bludů, které odsuzují pracující lid v Rusku k chudobě jen proto, že si Putin přeje vyjádřit své monarchistické „fantazie“ z jedenadvacátého století.
Nedovolíme, aby prošla soutěž zkreslujících historických faktů, v níž Ruská federace, která se pustila do „velmocenských“ představení stavěním na ekonomickém, politickém, vojenském a kulturním dědictví Svazu sovětských socialistických republik, není pozadu za USA a jejich spojenci. Nedovolíme, aby dějiny 20. století, napsané všemi utlačovanými světa, proletáři, říjnová revoluce 1917, revoluce v Číně, Vietnamu, na Kubě a v dalších zemích, války za nezávislost, velké vítězství sovětských národů proti fašismu, byly zkresleny americkými a evropskými imperialisty, gangy NATO, neofašisty na Ukrajině a v Polsku, ale ani ruským nacionalismem.
Toto Putinovo prohlášení bylo také nesporným důkazem toho, jak pokryteckým způsobem zneužil prestiž Sovětského svazu, zejména vítězství druhé světové války, k vlastní demonstraci síly. Tyto demonstrace, které postrádají jakoukoli důvěryhodnost a upřímnost, jsou odrazem jeho carských aspirací, navíc jsou zneužitím odkazu SSSR. Putin může mít pravdu jen v tom, že dnešní Rusko, které má imperiální ambice, nemá nic společného se Sovětským svazem, který byl sedmdesát let zastáncem míru, rovnosti a pokroku jménem pracujících národů světa.
Hlavním důvodem dnešního utrpení pracujícího lidu Ruska, Ukrajiny a dalších bývalých sovětských zemí je absence socialismu. Protesty, které před několika týdny zahájili ropní a energetičtí pracovníci v Kazachstánu, aby vyjádřili své požadavky, které se rozšířily po celé zemi, stejně jako nevyřešené problémy s hranicemi, které odhalila loňská válka v Karabachu, jsou toho pouhými ukazateli. Národy bývalých republik Sovětského svazu se snaží žít pod hrozbou nezaměstnanosti, chudoby, reakce, diskriminace a války. V důsledku ničemných pokusů těch, kteří vybudovali dnešní kapitalistické Rusko nad rozpuštěním Sovětského svazu, se velká část světa proměnila v oblast, vždy náchylnou k provokacím.
Samozřejmě, provokace, jež USA po léta prováděly, aby obnovily svou upadající hegemonii, oživily západní alianci, jejímž cílem bylo prosadit své vlastní zájmy, hrály v tomto vývoji rozhodující roli. Touhy USA a NATO, které jsou nepřáteli lidí už více než sedmdesát let a byly hlavními aktéry rozpadu zemí, ničení vzácných statků lidí a měst, obklíčení Ruska, vydláždily cestu dnešním konfliktům. Ti, kdo si z trosek bývalé Jugoslávie vyrobili nepřátelské národy a loutkové státy, nemohou mít právo říci ani slovo o územní celistvosti, svrchovanosti a diplomatických právech východoevropských národů, natož být jejich ochránci.
Tento proces navíc zviditelnil vnitřní rozpory západní aliance a jasně odhalil, že mezi těmito aktéry neexistuje žádná zásada ani důvěra. Absence socialistické osy a rozpuštění Sovětského svazu mají absolutní roli v tom, že se „nedostatek zásad“ stává normou v mezinárodních vztazích.
Rozpory nebo dohody mezi imperialisty a činy, které nazývají „rovnováhou mocenské politiky“, nemohou v žádném případě sloužit ve prospěch národů. To platí i pro postoj Erdoganovy vlády, která se snaží využít situace, pozvedá nacionalismus doma a hledá novou ekonomickou a politickou cestu do zahraničí, a buržoazní opozice Turecka, která očekává demokracii od NATO.
Vyhlídka na mimořádně nebezpečnou a zničující válku pro všechny národy v oblasti je nesmírně vysoká a znepokojivá. Všichni komunisté a milovníci míru mají palčivou povinnost zabránit realizaci této možnosti.
Komunisté nemluví jazykem nacionalismu, rasismu a militarismu, ale jazykem požadavků pracujícího lidu na rovnost, svobodu a bratrství!
22. 2. 2022