Feminizace migrace

Péče a nový, citový imperialismus

 „I když je dobře placená, topíte se ve spoustě práce… Je také značně deprimující. Jediné, co můžete dělat, je, že mu dáte veškerou svou lásku [dvouletému americkému dítěti]. Při nepřítomnosti mých dětí mohu ve své situaci většinou udělat jen to, že dám všechnu svou lásku onomu Dítěti. „

Vicky Diazová, domácí pečovatelka v Beverly Hills, která musela zanechat své děti ve své domovské zemi 1

„Žiju tady v tomhle hostelu, a moje přednášky jsou dobré, ale nemůžu si promluvit s mámou. Nemůžu jí nic vyprávět. Nemůžu se jí dívat do tváře. Nemůžu ji obejmout. … Já matce chybím také. Jednou půjde máma do penze, ale kolik let už mi bude?“     

Priya, vysokoškolská studentka z Keraly (Indie), jejíž matka pracuje jako posluhovačka v zahraničí 2

Migrace, péče, odtok péče a pečovatelské řetězce

Dějiny migrace jsou staré jako lidstvo samo. Od samého počátku lidé migrovali, aby si někde jinde vybudovali novou, nadějnější existenci. Dnes se migranti často odpoutávají od svých domovských zemí v důsledku válčení, politického útlaku nebo kruté chudoby.  Stephen Castles and Mark J. Miller píší: „Migrace se stala soukromým řešením veřejného problému.“4 Migrující pracovní síla je také samozřejmě spjata s myriádou dalších problémů, jimž jsou takoví dělníci vystaveni.

Zaměstnavatelé, náborové agentury – stejně jako vysílající i přijímající státy – vydělávají na tvrdé práci a příspěvcích migrantů. Pro vysílající země je migrace úspěšnou rozvojovou a růstovou politikou. Nejen že snižuje míru nezaměstnanosti, ale také jim poukazuje peníze. Některé státy prodávají obraz migrujícíh žen tím, že je vychvalují coby „ekonomické hrdinky“, které se obětovaly nejen pro své rodiny, ale i pro národ. 5 Přijímající země mají také zisk z tvrdé, ale málo placené práce migrantek. Tyto státy dokáží snižovat nedostatek pracovních sil v sektorech jako informační technologie nebo zdravotnictví a domácí péče, a poskytují rodinám vyšší střední třídy možnost soukromé péče o děti nebo staré lidi coby druh omezené náhražky za smršťující se sociální stát. Mají také prospěch z odlivu mozků z vysílajících národů – z přečerpávání vysoce vzdělaných odborníků z jejich domovských zemí, kde se jim dostalo vzdělání, do ekonomicky rozvinutých zemí. A samozřejmě s využitím dostupnosti nízko placených domácích pečovatelek jsou relativně privilegované rodiny v bohatých zemích schopné získávat vyšší životní úroveň.             

Novým globálním trendem je překvapivě vysoký počet migrujících žen. V minulosti to byli převážně muži, kdo chtěl do vzdálených zemí; ženy je toliko následovaly. Ale za posledních 20 let se toto natolik změnilo, že ženy tvoří dnes přes polovinu všech migrantů. Navíc migrující ženy se často stávají hlavními nebo i jedinými nositeli rodinných příjmů. Saskia Sassenová tomu říká „feminizace přežití“ – společnosti, vlády i státy stále více závisejí na práci žen coby pracovních sil. Podmínky nezbytné k práci a přežití stále více padají na bedra málo placených, chudých a vykořisťovaných migrantek. 6

Nástup „feminizace migrace“ je v rozvinutých zemích celosvětovým společenským a demografickým trendem, protože stárnou populace všeobecně a konkrétně ty starší a roste počet žen v placených pracovních silách (celkově přes 50 %, a téměř 70 % žen v některých rozvinutých zemích). To vše přispívá k nárůstu požadavků na „pečovatelskou práci“- v sektorech jako zdravotnictví, ošetřování, stravovací služby, hotely, domácí práce a péče o děti a o staré nebo nemocné, a také na domácí práce a vedení domácností. 7 Ta je současně soukromá i veřejná, a tudíž rozbíjí tuto dvojakost.

Selmin Kaşka sestavila seznam pěti hnacích sil celosvětového zesilování požadavků na domácí práci: (1) v mnoha evropských státech neoliberální politika oslabuje sociální stát, mezi jiným škrty v poskytování bezplatných veřejných služeb; (2) demografické faktory, jako je stárnutí populace; (3) přeměna společensko-ekonomické úlohy žen feminizací pracovních sil vede k potřebě pomáhat zvládat naplňování rodiny i kariéry; (4) další komercializace a komodifikace domácí práce, jež bývala (a často stále je) neplacená – a když ne, tak je téměž vždy placená velmi uboze; a (5) skutečnost, že v některých zemích, zlášť na Středním východě, je „přijímání a držení cizinců“ pro domácí práce symbolické postavení, po němž touží mnohé ženy, ať už jsou součástí placených pracovních sil či ne. 8  

Mnozí zaměstnavatelé nejen že výslovně vyhledávají cizinky; často se rozhlížejí po určitých národnostech, jako po Filipínkách. Někdy je dána přednost migrantkám bez dokladů, protože se tím zvýší zaměstnavatelova kontrola a moc nad nimi. 9 Zahraniční pomocnice v domácnostech lze najít ve všech druzích relativně privilegovaných domácností – v domovech rodin vyšší střední třídy a výše postavených; u lidí, kteří žijí sami, samotné matky a otcové; u starých nebo nemocných. Za touto prací migrující ženy vykonávají to, co Bridget Andersonová nazývá „tři C – cleaning, cooking, caring“ (úklid, vaření, péče; v češtině by zřejmě odpovídaly tři ze známých „pěti Pé“- poklízení (pracovitost), plotna, péče; pozn. překl.). 10 Domácí práci lze rozdělit na „praktickou“, to je orientovanou na výkon (produkci), a na „společenskou“ (sociální), čili obory orientované na péči. Ta první vyžaduje „starat se“ a obsahuje práce jako vaření, praní nebo úklid, zatímco ta druhá sestává ze „zájmu“ a shrnuje péči a lásku coby duševní, citovou práci. Tato duševní práce vyžaduje citové zapojení a nelze ji praktikovat bez vroucnosti a něhy. Pečovatelky zvyšují kvalitu domácího života a navíc předávají soustu citu svým zaměstnavatelům. 11

Nadnárodní pracovní trh vede k novému trendu: „Ženy, které normálně pečují o mladé, staré a nemocné ve svých vlastních chudých zemích, se stěhují, aby pečovaly o mladé, staré a nemocné v bohatých zemích, ať už jako služky či vychovatelky nebo jako poskytovatelky denní péče či domácího ošetřování. Je to vysávání péče.“12 Vysávání péče svým „vyvážením péče a lásky z chudých do bohatších zemí“ 13 vede ke globálnímu přerozdělování nebo dokonce k nerovnému, nespravedlivému rozdělování pracovních sil pečovatelek – protože teď to, co bohaté státy mají v docela slušném rozsahu, zvlášť v jejich výsadnějších sektorech, značně chybí kdekoli jinde. 14 Už odčerpávání mozků má své zápory – ale odčerpávání péče bude mít následky dalekosáhlé a dokonce nezvratné.

Mnoho migrantek, v naději na zlepšení osudů a životů svých rodin, zanechává za sebou po nadcházející roky své rodiny a děti, někdy dokonce i batolata. Tato migrace ovšem vede k „deformování a narušování obyčejů Třetího světa. Skutečně, jak celé vesnice jsou bez matek, tet, babiček a dcer… dochází k tomu, že se poskytovatelky péče a citové zvyklosti ze Třetího světa vytrácejí. 15

Přesto se matky, i když z velké dálky, starají stále. Posílají peníze a dárky, svým dětem naslouchají a hovoří s nimi po telefonu, stále jim věnují péči. Protože to ale nemůže stačit, musí se víc snažit ostatní. Rhacel Salazar Parreñasová zdůrazňuje, že když migruje manžel, žena přebírá úlohu matky i otce. Ale když migrují manželky, otcové často odstoupí a péči o děti nechávají na ženském příbuzenstvu. Parreñas proto vítá, když se manželé migrujících žen vzdají své tradiční patriarchální role a chopí se zodpovědnosti za své děti a domovy. 16

Nicméně pokud tak neučiní, jejich místa a povinnosti zaujmou ostatní ženy: babičky, tety, sestřenice, dokonce i chůvy. Tudíž ženy-migrantky, které pracují v domácnostech a pečují o děti v bohatých zemích, si někdy najímají chůvy do svých vlastních domovů v chudých zemích. Takto se mezinárodní pečovatelské řetězce na zemském jihu i severu rozvíjejí coby nadnárodní sítě, umožňující obnovu každodenního života. 17

Pečovatelské řetězce obsahují celé řady osobních spojnic mezi lidmi napříč Zemí, založené na placené i neplacené pečovatelské práci, v nichž je každá pečovatelka závislá na práci jiné pečovatelky. 18 Výsledkem je „globalizace mateřství“. 19 Tato komodifikace péče spojuje ženy podle pohlaví, ale odděluje je podle rasy, třídy a etnického původu. S touto komodifikací se už tak značně nízká hodnota, připisovaná reproduktivní práci, dále snižuje. Barbara Katz-Rothmanová píše: „Když ji vykonávají matky, nazýváme ji mateřstvím…když ji vykonávají najaté síly, nazýváme ji nekvalifikovanou.“20 Ačkoli péče je společensko-duševní práce, jež by měla být drahá – pomocnice v domácnosti vykonávají pečovatelskou činnost u těch, které jejich zaměstnavatelé nejvíce milují, u jejich dětí, rodičů, v jejich domovech, a dělají to vždy s láskou- tato tvrdá práce je podhodnocená a je získávaná za nízkou cenu.

Tyto ženy už byly pečovatelkami ve svých domovských zemích, aniž by za to byly nějak placeny. Teď vykonávají podobnou práci v rozvinutých zemích, tentokrát za nízkou mzdu, i když za vyšší, než na jakou by dosáhly doma. Státy jako Filipíny nebo Srí Lanka dokonce propagují migraci žen, když poskytují snazší přístup k zákonem požadovaným povolením či dokladům nebo poskytují institucionální podporu; například šestiměsíční kurz na Filipínské ženské univerzitě zaručuje diplom hospodyně, správce domácnosti. Na samotných Filipínách je přes 1 200 agentur, které hledají „vhodné“ domácí pracovnice pro bohaté rodiny „prvního světa“. 21

Život domácích pečovatelek

Péče musí být organizována, uskutečňována a poskytována ve všech druzích společenských seskupení, protože „lidský život, jak známo, by byl bez pečovatelských vztahů nepředstavitelný“. 22 V případě nedostatku nebo narušení pečovatelské činnosti a vztahů je blaho lidsva ohrožené. 23

V některých případech jsou pečovatelky nuceny bydlet v domech společně se svými bohatými zaměstnavateli, aby byla záruka, že budou po ruce celých 24 hodin. To je ovšem izoluje od vnějšího světa a téměř jim to znemožňuje zařadit se do jejich nové společnosti. V mnoha případech může být vztah mezi zaměstnávající rodinou a pečovatelkou podobný vztahu „pán a sluha“, což hanobí lidská práva, talent i odbornost. Přes jejich dosažené vzdělání a dovednosti se změna zaměstnání a posun po kariérním žebříčku se pro tyto ženy stávají většinou nedosažitelnými. 24  

Ještě škodlivější je fakt, že se spolubydlením se tyto pomocnice v domácnosti stanou téměř bezmocnými v případech diskriminace, vykořisťování a zneužívání – včetně věznění, násilí, sexuálního obtěžování a/nebo znásilnění. 25 Odnímání dokladů, špatné nebo žádné placení, odepírání času na odpočinek (nebo dokonce volna v nemoci!) nebo neplacení přesčasů jsou spíše pravidlem než výjimkou. Vzhledem k soukromé podstatě domů je téměř nemožné nalézt ženy, jimž hrozí zotročení. Protože mnohé migrantky pracují bez povolení k pobytu a/nebo bez pracovního povolení, jejich situaci zhoršuje strach z deportace a zakročit proti těm, kteří se vůči nim proviní, je takto ještě těžší.

Vyrovnávání se s migrací

Migrující ženy jsou v paradoxní situaci. Na jedné straně je jejich domovské země je velebí coby „hrdinky“, za to, že posílají domů peníze a přispívají k rozvoji a růstu. Jejich manželé a rodiny je oslavují, protože si teď mohou dovolit žít lépe než kdy předtím (dobré a zdravé jídlo, soukromé školy, hračky, lepší bydlení atd.). Jejich zaměstnavatelé na bohatém severu si jich občas váží, neboť oceňují zvýšenou potřebu pečovatelské práce. Na druhé straně některé migranty jsou kriticizované a odsuzované. Jejich děti častokrát vyjadřují vůči svým matkám nesouhlas a negativní pocity. Neustále se samy sebe ptají – dokonce i celé roky poté, co migrační proces skončil a rodina je opět spolu – zda jejich mámy skutečně musely jít, proč je vlastní mámy opustily, zda neexistovaly jiné alternativy než zanechat děti kdesi doma. Sousedi migrantky kritizují, zvlášť o to víc, čím větší bohatství rodiny migrantek získávají, za to, jak jsou tyto odcházející ženy „materialistické“. Nakonec, říkají občas pokradmu, tyhle ženy dokázaly opustit děti a manžely jen aby vydělaly peníze.

A to jsou velice často i přesně tytéž věci a přesvědčení, jež mají samotné migrující ženy. Migrantky takto mají sebereflexi a sebekritiku – a čelí jim. 26

Jiným problémem, často přehlíženým, je rozpor v třídním postavení migrantek. Většina z nich má vysoké vzdělání a akademickou kvalifikaci. Mnohé pracovaly v zaměstnáních střední třídy, i když neadekvátně placených. S migrací je vymění za zaměstnání v ekonomicky bohaté zemi, což migrantkám a jejich rodinám doma přináší mnohem vyšší příjem, ale těmto zeměstnáním je připisováno nižší postavení a jsou považována za nízko kvalifikovaná a snadná. Přesun tudíž s sebou nese společenský pokles, protože pečovatelství je podceňované, ale zároveň znamená vzestup, protože nové zaměstnání s sebou přináší vyšší příjem a tudíž společenský vzestup. 27

Miliony dětí migrantek jsou zasaženy také. Generace dětí vyrůstá, aniž by u sebe měly matku. Následky dlouhodobého odloučení, zvlášť ve velmi ranném věku, mohou být zničující. Dalším negativním aspektem je skutečnost, že teď, když vztah mezi dítětem a matkou nemůže být založený na přímé péči, mění se na „péči penězi“. Lze to nazvat „komodifikací mateřství“. 28 Ačkoli matky přinášejí svým dětem obrovské oběti, důvěra ve vztazích matky a dítěte se rozpadá a děti často pochybují o tom, proč jejich matky vlastně odešly.

Studie odhalují, že děti migrantek jsou častěji nemocné než ostatní děti; častěji než jejich přátelé, kteří žijí s matkami, zažívají tyto děti návaly zlosti, rozčarování a apatie. Tady pozorujeme „nespravedlnost v práci, spojenou s nedostatkem citu těchto dětí, s přebytkem vřelosti, jemuž se těší jejich protějšky v Prvním světě“ – přinejmenším navenek. 29 Čas, energie, srdečnost a vášnivost – ale také péče, cit, laskavost a, ano, láska – jsou přenášeny z dětí migrujících žen na děti jejich zaměstnavatelů, které teď vlastní všechno: krásné hračky a velké pokoje, přepychové oblečení a donré školy, pečující chůvy a zbožňující rodiče. Tyto děti dostávají veškerou svobodně rozdávanou lásku a cit, jež jejich rodiče a rodiny jsou schopni a ochotni poskytovat, plus veškerou koupenou lásku a cit svých chův. Samozřejmě, hodně z toho je iluze, protože děti bohatých často trpí jistým druhem citového narušení, daným tím, že smysluplnou péči nelze zkrátka koupit a zaplatit.  

Přesto, co se tak těžce dostává mezi chudé, nepřiměřeně se nacházející na jedné části zeměkoule, je v nepoměrně větším množství rozložené na jiné.   

Pečovatelství viděné feministickýma očima

Z pohledu žen střední třídy v rozvinutých zemích je „osvobození“ od neplacené domácí práce atraktivní a pochopitelnou touhou. Ačkoli díky technice je většina domácích prací už menším břemenem, celkové množství hodin domácí práce se pro ženy ani nesnížil, ani není rovným dílem sdílený s muži. Ženy tudíž stále nejsou zbaveny domácích prací, což činí některé druhy pomoci v domácnosti atraktivními, zvlášť když pracují ve značně náročných správních zaměstnáních, jež spolykají soustu času. 30 Pracovní síly málo placených zahraničních pomocnic v domácnosti to všechno mění.

Vyšší střední třída, odbornice v bohatých zemích, které si mohou dovolit takto konat, „využívají svou třídní výsadu k tomu, aby se vykoupily z pohlavní podřízenosti“ – v jejich případě najímáním hospodyněk ze zahraničí. 31 Tím se zbavují domácí a pečovatelské práce. Nicméně rostoucí mezera mezi severem a jihem a narůstající chudoba na globálním jihu znamená, že migranty, které převezmou pečovatelskou činnost, mají jen pár dalších možností volby, mají-li zvýšit ekonomické zabezpečení a zaručit přežití svých rodin. A tak se zdá, že emancipované ženy svolí k tomuto pohlavně nerovnému, hierarchickému dělení práce (rozdělení na veřejná = mužská; soukromá = ženská), a pojí si je s celosvětově rasistickým dělením práce mezi ženy. 32

Polly Toynbeeová to hodnotí kriticky: „Unikly domácímu otročení jen tím, že jej přenechaly jiným utlačovaným ženám. Prapory málo placených žen se spolu s praním špinavého prádla chopily domácích povinností, jež odvrhly pracující ženy, které opustily domov. Uvolnění a prolomení skleněného stropu ctižádostivých je možné jen díky flotile neviditelných, neslyšitelných žen.“ 33 Parreñasová to nazývá „mezinárodním dělením reproduktivních pracovních sil… ty jsou souběžně tvarovány globálním kapitalizmem a pohlavní nerovnoprávností ve vysílající i v přijímající zemi.“ 34

Protože reproduktivní a pečovatelská činnost zůstává v ženských rukou – už ne v rukou vzdělaných, někdy dokonce zcela osvobozené ženy, ale tentokrát v rukou etnicky i společensky „jiné“ ženy, která plní reprodukční a pečovatelskou činnost po celý život – narůstající podíl žen na placené práci nemůže změnit úlohu pohlaví, spojující ženy s pečovatelskou činností. 35 Takže „navzdory rostoucí feminizaci pracovních sil nedochází k poklesu feminizace reproduktivní práce [tj. různých forem poskytování péče].“ 36

Arlie Hochschildová obrací pozornost k dalšímu aspektu tohoto problému. Profesionálky ve vysoce náročných správních a řídících zaměstnáních v rozvinutém světě jsou zavázány k práci po kapitalistických liniích: dlouhá pracovní doba, přehnané úkoly, tvrdé podmínky, krutá konkurence; plus samozřejmě minimalizace všech překážek v práci, včetně domácích prací nebo času na rodinu, protože zaměstnání má přednost vždy, v jakékoli době. Takový je agresivní kapitalizmus. Tudíž nastupuje neustále rostoucí potřeba „pečovatelského průmyslu“, vstupujícího, aby pomohl. 37 

Pro ženy vyšší střední (nebo odborně-technické) třídy na zemském severu není neobvyklé pracovat dlouhé hodiny ve stresujícím zaměstnání, zatímco jejich domácí pečovatelky trpí přetížením podobnou prací – samozřejmě ve stále úmornějších podmínkách.     

Podle Hochschildové: „Dvě ženy pracující za peníze, to není špatná myšlenka. Ale dvě pracující matky, které se cele oddají práci, to značí, že se dobrá myšlenka zvrtla. Nakonec ženy Prvního i Třetího světa jsou malými hráči ve větší ekonomické hře, jejíž pravidla nepsaly.“ 38 Při tom všem nesmíme samozřejmě zapomínat, že tu jsou také ženy, které patří ke kapitalistické třídě a které pracovat vůbec nepotřebují, a přitom je u nich dokonce ještě pravděpodobnější, že si najmou pomocnice v domácnosti, než u jejich protějšků z vyšší střední třídy – jednoduše proto, že jim to dovoluje jejich obrovský majetek.  

Péče v neoliberálním světě

S rostoucí neoliberalizací a zvětšující se propastí mezi severem a jihem není složité předpovědět rostoucí úbytek péče. Viděno z této perspektivy, je jen ztěží možné považovat péči za „soukromé“ téma; péče je nepochybně celosvětově tématem politickým. Co více, Fiona Robinsonová říká: „Rozhodnutí týkající se poskytování a přidělování péče mají zásadní morální význam, protože jsou tím hlavním k přežití a bezpečí lidí po celém světě.“ 39 Celosvětově jsou pečovatelské vztahy „vytvářené mocenskými vztahy, prvotně určovanými pohlavím, třídou a rasou. Ty jsou postupně uspořádávané projevy a závažností neoliberální globalizace a historickými i současnými koloniálními a nekoloniálními vztahy. 40 Proto musí být negativní následky neoliberálního kapitalizmu do diskusí o zahraniční pomoci v domácnostech a o těch, kteří ji vykonávají zahrnuty. 

Zatímco v minulosti mnohé evropské země nabízely sociální podporu, v posledních dvou desetiletích většinou sociální stát okleštily a na domácí obyvatelstvo uvalily krutá úsporná opatření. Učinily tak různými způsoby: omezení práv na sociální dávky a jejich objem, zpoplatnily dříve bezplatné služby a zprivatizovaly zodpovědnost za sociální zabezpečení. 41 protože stát ruší pečovatelská a zdravotně ošetřovatelská střediska, zodpovědnost za rostoucí výdaje na pečovatelské úkoly na sebe bere rodina. Tudíž privatizace dříve státem poskytované podpory vede k úbytku podpory péče výměnou za závislost na trhu. 42 Trh stále více odprodává, odprodává pečovatelskou práci komukoli – za předpokladu, že kupující má dost peněz nebo prostředků. Trh zatím neuskutečňuje tento privatizační proces jen pomocí legalizovaných pracovních sil. Je dobře známou skutečností, že „evropské ekonomiky dlouho z nezákonné práce ilegálních migrantů v restauračních profesích, domácím úklidu a soukromé ošetřovatelské péči profitují a v momentální praxi ji odpouštějí.“ 43 „Tento systém je nezákonný, ale funguje. Kdyby v něm nebyly [migrující] ženy, z nichž většina pracuje načerno, domácí péče by se úplně zhroutila. Proto je toto tolerováno, víceméně potichu.“ 44

Skutečnosti pomocnic v domácnosti odhalují feminizaci migrace a globalizaci mezinárodního trhu práce. Vztahy vykořisťování a závislosti se přesouvají z národní na mezinárodní úroveň; otázka posluhování se rozšiřuje z třídního problému na etnický a nezinárodní jev. 45 Reproduktivní práce v Západním světě se přenáší z místních žen na migrantky. Rozdíly mezi těmito ženami se prohlubují, zároveň se upevňují systémy rozvrstvení a rozšiřuje se mezera mezi mít a nemít, mezi majetnými a nemajetnými, uvnitř rozvinutých zemí i mezi chudými a bohatými státy. 46 Proto musíme kriticky hodnotit rozvojové modely vnucované Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem, jež jsou založené na „růstu“ a utahování opasků, jež nutí učitelky, právničky, doktorky a další vzdělané a přitom nezaměstnané nebo ožebračené odbornice stát se služkami, ošetřovatelkami nebo vychovatelkami v rozvinutých zemích. 47

Pečovatelské sítě zahrnují přenos společensko-citových zvyků, kde přijímající společenství má prospěch z odsávání společensko-citového kapitálu zemského Jihu. 48 Pečovatelské sítě proto odrážejí koloniální vztah: v minulosti imperiální mocnosti pomocí nátlaku, síly a vražd kradly z Afriky a Asie vzácné suroviny. Kolonializmus naší doby si zabírá sociální dobro duševní práce. Což Arlie Hochschieldová nazývá „novým citovým imperializmem“. 49

Zatímco „starý“ kolonializmus byl nebo je otevřeně surovým a na muže soustředěným imperializmem, současný kolonializmus je v tomto případě méně krutý, ale v žádném případě není zbavený nátlaku. Je soustředěný na ženy, protože láska a péče, nepostradatelné k uskutečňování reproduktivní činnosti, se stala „novým zlatem“. 50 Přesto by měl být tento citový imperializmus odsouzený stejně jako všechny ostatní formyimperializmu. Migrující ženy se zdánlivě mkohou rozhodnout k odchodu. Jsou ale donuceny ekonomickými tlaky a břemeny, které je nutí k tak složitým rozhodnutím. Trvající mezera mezi zemským severem a jihem je sama o sobě druhem nucení, násilí, útlaku a krutosti. Proto nelze považovat rozhodnutí k migraci za rozhodnutí „svobodné vůle“. 51

Fiona Robinsonová zdůrazňuje, že závislost zemského severu na zemském jihu na dodávání pečovatelské činnosti – reproduktivní činnosti a úkolu zachovat život – rychle narůstá. To ve skutečnosti otevřeně nabourává konzervativní představy o tom, že jih Země je „závislý“ na severu. 52 Krom toho migrantské pomocnice v domácnostech zůstávají významnou složkou místní, národní a dokonce i mezinárodní infrastruktury. I když ani domácí práce, ani pomocnice v domácnostech obvykle v analýzách globální ekonomiky obsaženy nejsou, ve skutečnosti jsou její důležitou složkou. Tudíž síla migrantských pomocnic v domácnostech je mnohem větší, než si většina z nich uvědomuje: kdyby pomocnice v domácnostech ve velkoměstské konglomeraci, dejme tomu v Manhattanu, vstoupila na den či na pár dní do stávky, rozvrátily by tím všechny části města a městská ekonomika by byla paralyzována. 53

Proto, nehledě na mnohé nesnáze a bezbrannost, jimž jsou migrující pomocnice v domácnosti vystaveny, jejich síla, odvaha a odhodlání překonat všechny potíže, zapojit svůj talent poskytovat péči a tvrdě pracovat, aby zajistily a umožnily svým rodinám a společenstvím tam doma přežít a společensky si polepšit, si zaslouží zdůraznění a respekt. Domácí pečovatelky nejsou jen oběťmi uvnitř této tvrdé gloální ekonomiky, ale i aktivními činiteli, ženoucími se za lepší budoucností svých rodin i sebe samotných. Jejich zkušenost představuje energický boj proti ekonomickému i společenskému strádání a překážkám. 54 Ředitelka ženské organizace OSN Michelle Bacheletová chválí „nezlomnost a odhodlání těchto žen při nalézání způsobů jak přežít a dokonce vzkvétat“. 55

Stále ještě zbývá kriticky zhodnotit globální kapitalistický systém, jenž nutí matky, aby opustily vlastní rodiny a pečovaly o jiné, aby se v rámci tržní ekonomiky postaraly o ně místo toho, aby zůstávaly doma a pracovaly ve svých vlastních komunitách. Modely růstu, vnucené Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou, donutily rozvojové země přispívat k dalšímu zhoršování situace. Na severu Země je také nutno kritizovat imperialistický systém, kde mentšina relativně zámožných jednotlivců z relativně zámožné vyšší střední třídy (a vyšší třídy) dokáže využívat systém zahraničních migrujících pracovních sil k čerpání z bídně placené práce jiných – kteří jsou přiváděni do jejich domovské sféry, aby zaplnili mezeru, která je přirozeným protipólem životního stylu blahobytných odborníků a vyšších tříd. Co činí toto zvlášť komplikovaným, jak podotýká Hochschildová, je, že mnoho žen-profesionálek (ale i mužů) může být v zaměstnání v situaci, kdy příliš pociťují, že nemají jinou možnost, ačkoli jejich podmínky lze jen stěží srovnávat v tomto ohledu se zahraničními pomocnicemi v domácnosti, které zaměstnávají.                  

Jedním z nejproblematičtějších nedostatků, jimž jsou migrantské pečovatelky vystaveny, je právo na péči – to je právo na to, aby mohly pečovat o sebe, spolu s právem pečovat o své vlastní rodiny. Migrantky by měly mít právo na rodinný život a na to, aby byly opět se svými dětmi. Kdyby byly rodiny znovu spojeny, nadnárodní pečovatelské řetězce by byly oslabeny nebo by dokonce vymizely. To by si vyžádalo společensko-politické změny a reformy pečovatelské činnosti. Rozsáhlejší změny by obsahovaly poskytování veřejných peněz pro domácnosti, zprofesionalizování pečovatelské činosti, posílení jejího společenského postavení a legalizaci pracujících migrantek – to všechno jsou kroky správným směrem. 56 Nakonec musí být nahrazen současný vykořisťovatelský systém patriarchátu, rasové nerovnoprávnosti, kapitalizmu a imperializmu. Ale pro okamžitý a základní první krok je nutno bojovat za zaručení práva dětí na to, aby za každé situace byly u svých matek (a stejně tak nebyly odloučeny od svých otců), aby se mohly opět podílet na rodinném životě, dokonce i tehdy, když mámy pracují. 57

Monthly Review

Přeložil Vladimír Sedláček

Zuhal Yeşilyurt Gündüz je mimořádná profesorka Oddělení politických věd a mezinárodních vztahů na Baskentské universitě (Ankara/Turecko).

Poznámky

1. ↩Rhacel Parreñas, Servants of Globalization: Women, Migration, and Domestic Work (Stanford: Stanford University Press, 2001), 87.
2. ↩Lise Isaksen, Uma Dave, and Arlie Hochschild, “Global Care Crisis: Mother and Child’s-eye View,” Sociologia, Problemas e Praticas no. 56 (January 2008): 67.
3. ↩Stephen Castles and Mark J. Miller, The Age of Migration: International Population Movements in the Modern World, 3rd edition (London: Guilford Press, 1998), 8–9.
4. ↩Arlie Russell Hochschild, “Love and Gold,” The Scholar & Feminist Online 8, no.1 (Fall 2009), http://sfonline.barnard.edu.
5. ↩Annelies Moors, cited in Selmin Kaşka, The New International Migration and Migrant Women in Turkey: The Case of Moldovan Domestic Workers, MIREKOC Research Projects, 2005–2006, http://portal.ku.edu.tr, 12.
6. ↩Saskia Sassen, “The Excesses of Globalisation and the Feminisation of Survival”, Parallax 7, no. 1 (2001): 103.
7. ↩Sonya Michel, “Beyond the Global Brain Drain: The Global Care Drain,” The Globalist, October 20, 2010, http://theglobalist.com.
8. ↩Kaşka, The New International Migration and Migrant Women in Turkey, 10.
9. ↩Bridget Anderson, “A Very Private Business: Exploring the Demand for Migrant Domestic Workers,” European Journal of Women’s Studies, no. 14 (2007): 247–64.
10. ↩Bridget Anderson, Doing the Dirty Work? The Global Politics of Domestic Labour (London: Zed Books, 2000).
11. ↩Helma Lutz and Ewa Palenga-Möllenbeck, “Care Work Migration in Germany, Semi-Compliance and Complicity,” Social Policy and Society 9, no. 3 (July 2010): 420.
12. ↩Arlie Russell Hochschild, “Love and Gold,” in Barbara Ehrenreich and Arlie Russell Hochschild, eds., Global Woman. Nannies, Maids, and Sex Workers in the New Economy (New York: Metropolitan Books, 2003), 17. (Note that this is a different version of the essay with the same title that appeared in The Scholar & Feminist Online.)
13. ↩Ibid.
14. ↩Michel, “Beyond the Global Brain Drain.”
15. ↩Isaksen, Dave, and Hochschild, “Global Care Crisis,” 75.
16. ↩Rhacel Salazar Parreñas, Children of Global Migration: Transnational Families and Gendered Woes (Palo Alto: Stanford University Press, 2005).
17. ↩Maria Kontos, “European Policies in the Wake of the Globalisation of Care Work,” Gunda Werner Institute, 2010, http://gwi-boell.de.
18. ↩Arlie Hochschild, “The Nanny Chain,” American Prospect, December 19, 2001, http://prospect.org.
19. ↩Parreñas, Servants of Globalization, 61.
20. ↩Cited in Rhacel Salazar Parreñas, “Migrant Filipina Domestic Workers and the International Division of Reproductive Labor,” Gender & Society 14, no. 4 (August 2000): 562.
21. ↩Wolfgang Uchatius, “Das globalisierte Dienstmädchen,” Zeit Online, August 19, 2004, http://zeit.de.
22. ↩Fiona Robinson, The Ethics of Care: A Feminist Approach to Human Security (Philadelphia: Temple University Press, 2011), 2.
23. ↩Ibid, 11.
24. ↩Francesca Bettio, Annamaria Simonazzi and Paula Villa, “Change in Care Regimes and Female Migration, the ‘Care Drain’ in the Mediterranean,” Journal of European Social Policy 16, no. 3 (2006): 281.
25. ↩Michel, “Beyond the Global Brain Drain.”
26. ↩Isaksen, Dave and Hochschild, “Global Care Crisis,” 65–66.
27. ↩Kontos, “European Policies in the Wake of the Globalisation of Care Work.”
28. ↩Parreñas, Servants of Globalization.
29. ↩Hochschild, “Love and Gold,” in Global Woman, 22.
30. ↩Christine E. Bose, “The Interconnections of Paid and Unpaid Domestic Work,” The Scholar & Feminist Online 8, no. 1 (Fall 2009), http://sfonline.barnard.edu.
31. ↩Rhacel Salazar Parreñas, “Migrant Filipina Domestic Workers and the International Division of Reproductive Labor,” Gender & Society 14, no. 4 (August 2000): 562.
32. ↩Alexandra Harstall, “Das Dienstmädchen kehrt zurück,” Globalisierung, Migration und Zukunft, September 10, 2005, http://glow-boell.de.
33. ↩Polly Toynbee, “Mothers for Sale,” Guardian, July 19, 2003, http://guardian.co.uk.
34. ↩Parreñas, “Migrant Filipina Domestic Workers and the International Division of Reproductive Labor,” 569.
35. ↩Helma Lutz, “Transnationale Dienstleistungen im Haushalt. Migrantinnen als Dienstmädchen in der globalisierten Welt,” Bund demokratischer Wissenschaftlerinnen und Wissenschaftler, September 15, 2006, http://bdwi.de.
36. ↩Annelies Cooper, “Disempowered ‘Heroes,’ Political Agency of Foreign Domestic Workers in East and Southeast Asia,” e-International Relations, July 6, 2011, http://e-ir.info.
37. ↩Hochschild, “Love and Gold,” in Global Woman, 20.
38. ↩Ibid.
39. ↩Robinson, The Ethics of Care, 3, 3.
40. ↩Ibid, 3, 5.
41. ↩Bruno Palier, “Is There a Social Route to Welfare Reforms in Europe?,” paper presented at the annual meeting of the American Political Science Association, Philadelphia, 2006, http://citation.allacademic.com, 4–7.
42. ↩Helma Lutz, “Intime Fremde: Migrantinnen als Haushaltsarbeiterinnen in Westeuropa,” Eurozine, August31, 2007, http://eurozine.com.
43. ↩Stephanie Zeiler, “EU Makes Africa its Deputy Sheriff: EU Migration Policy,” Qantara.de—Dialogue With the Islamic World, November 30, 2007, quantara.de.
44. ↩Bernd Kastner cited in Lutz and Palenga-Möllenbeck, “Care Work Migration in Germany, Semi-Compliance and Complicity,” 427.
45. ↩Alexandra Harstall, “Das Dienstmädchen kehrt zurück.”
46. ↩Bose, “The Interconnections of Paid and Unpaid Domestic Work.”
47. ↩Robin Broad, “Book Review – Global Women, Nannies, Maids, And Sex Workers In the New Economy,” YES! Magazine, July 18, 2004, http://yesmagazine.org.
48. ↩Kontos, “European Policies in the Wake of the Globalisation of Care Work.”
49. ↩Hochschild, “Love and Gold,” in Global Women, 27.
50. ↩Ibid, 26.
51. ↩Ibid, 27.
52. ↩Robinson, The Ethics of Care, 10.
53. ↩Ai-jen Poo, “Domestic Workers Bill of Rights, A Feminist Approach for a New Economy”, The Scholar and Feminist Online, 8, no. 1 (Fall 2009), http://sfonline.barnard.edu.
54. ↩Robinson, The Ethics of Care, 9–10.
55. ↩Michelle Bachelet, “Address by Michelle Bachelet on the Occasion of the Adoption of the ILO Convention and Recommendation on Domestic Workers,” UN Women, June 13, 2011, http://unwomen.org.
56. ↩Kontos, “European Policies in the Wake of the Globalisation of Care Work.”
57. ↩Isaksen, Dave, and Hochschild, “Global Care Crisis,” 76.