MOHAMMAD OMIDVAR, mezinárodní mluvčí íránské strany Tudeh, objasnil německému listu Unsere Zeit skutečnou povahu Islámské republiky a rozsáhlé demonstrace, jež v ní teď probíhají
Unsere Zeit: V Íránu se protesty rychle změnily z těch, které se týkaly vraždy Mahsy Aminiové, na ty, které se týkaly celkové situace žen. Můžete stručně popsat, jaká je tato situace? Jaká jsou omezení práv žen kromě patrného (předepsaného) oblečení?
Mohammad Omidvar: K pochopení kořenů a příčin současného povstání proti zpátečnickému režimu v Íránu je nezbytné poznamenat, že v posledních dvou letech jsme svědky stále rostoucích sociálních nepokojů a protestů.
Došlo k řadě stávek napříč různými průmyslovými odvětvími, z nichž nejvýraznější byla dlouhá stávka v zemědělsko-průmyslovém komplexu cukrové třtiny Haft-Tapeh v Sushehu, stávka v Hepcu, společnosti vyrábějící těžké stroje v Araku, tisíce smluvních pracovníků v ropném a petrochemickém průmyslu, stávky a protesty učitelů téměř ve všech městech Íránu a protesty desetitisíců důchodců.
Hlavní příčinou těchto protestů byla zhoršující se hospodářská situace v důsledku neoliberální politiky režimu, kterou podpořily a ocenily Světová banka a MMF, a sankce uvalené USA.
Podle vládních statistik žije více než 40 procent obyvatel pod hranicí chudoby a nezaměstnanost, zejména mezi mládeží v některých provinciích, dosahuje až 70 procent.
To bylo spojeno s bezprecedentní korupcí a rozsáhlým potlačováním demokratických práv a svobod, zejména po fingovaných volbách v roce 2021 a po dosazení Ibrahima Raisiho, jednoho ze „soudců smrti“ při masakru tisíců politických vězňů v Íránu v roce 1988, do funkce prezidenta. Mezi popravenými byly stovky vůdců naší strany, kádrů a někteří z nejvýznamnějších íránských spisovatelů, odborářů a studentských aktivistů.
V posledních čtyřech desetiletích byly ženy v Íránu vystaveny tomu nejnelidštějšímu možnému zacházení. Podobně, jako to vnucují zpátečničtí vládci Saúdské Arábie a Talibanu v Afghánistánu, byla ženám v Íránu upírána jejich nejzákladnější lidská práva, včetně práva kontrolovat své tělo a vybírat si šaty. Stejně jako zrušení povinného šátku požadují ženy v Íránu osvobození od středověkých a zpátečnických zákonů vnucovaných islamistickým režimem, které je diskriminují v celé řadě oblastí:
– Manželství – Islámská republika zpočátku snížila věk pro uzavření manželství na 9 let u dívek. V roce 2002 jej parlament zvýšil na 13.
– Rozvod – žena se může rozvést u soudu pouze na základě rozhodnutí soudce, zatímco muž se může rozvést na základě ústního prohlášení.
– Péče o dítě – péče o dítě je automaticky svěřena manželovi nebo jeho rodině. Rozvedená žena ztrácí péči o dítě, pokud se znovu vdá, i když její předchozí manžel zemřel.
– Cestování – vdaná žena nemůže získat pas nebo vycestovat do zahraničí bez písemného souhlasu svého manžela.
– Dědictví – vdova zdědí pouze 12,5 procenta majetku svého manžela, ale vdovec zdědí celý majetek své manželky. Syn zdědí dvakrát více než dcera.
– Práce – ženám je zakázán vstup do soudnictví nebo kandidatura na prezidentský úřad.
– Segregace – od škol po univerzity, stejně jako ve zdravotnictví, jsou ženy segregovány od mužů. Co se týče přístupu k lékařkám, to vyvolalo značné zdravotní problémy pro ženy, zejména ve venkovských oblastech.
Mnoho íránských náboženských vůdců v posledních letech popsalo ženy jako „polovinu muže“, protože nemají stejnou „mozkovou sílu“ jako muži.
Jak hodnotíte prohlášení o solidaritě, zejména ze strany političek z EU? Pomáhají v boji za práva žen v Íránu?
Pokud jde o naši stranu, pevně věříme v mezinárodní solidaritu dělnických a komunistických stran a pokrokových sil všude na světě, s bojem íránského lidu a v posledních týdnech s hrdinným bojem žen, mládeže a studentů proti despotickému režimu v Íránu.
Jsme také přesvědčeni, že americký imperialismus a vedoucí představitelé EU nemají na srdci zájem íránského lidu. Jejich politika je zaměřena na naplnění jejich strategických cílů v oblasti.
Dějiny, včetně převratu v Íránu v roce 1953, který provedly CIA a MI6 (za pomoci BBC), který svrhl zvolenou vládu Mohammada Mosaddeka a obnovil šáhův loutkový režim a vedl k popravám a věznění členů Tudehu, ukázala, že pokud jde o světový imperialismus vedený USA, chce loutkové režimy s cílem plundrovat zemi a budovat vojenské základny v oblasti, aby prosadil své hegemonistické cíle.
Írán je mnoha lidmi – bez ohledu na režim, který tam vládne – vnímán jako bašta v mezinárodním antiimperialistickém boji proti NATO, EU a USA. Zároveň jsou tam potlačovány a pronásledovány pokrokové síly, v neposlední řadě členové strany Tudeh. Jak vidíte tuto komplikovanou situaci?
Jsme přesvědčeni, že současný režim v Íránu z třídního hlediska reprezentuje zájmy velké obchodní a byrokratické buržoazie, která slouží kapitalistickému systému. Politická struktura tohoto kapitalistického systému v Íránu je založena na politickém islámu, kde nejvyšší vůdce režimu je „zástupcem Boha na Zemi“, a tedy především zákonů a vládních struktur v zemi.
Režim v posledních 40 letech používá „antiimperialistickou“ rétoriku k prosazování svých oblastních a mezinárodních cílů. Stojí za zmínku, že před rozšířením sankcí se většina íránského obchodu uskutečňovala se Západem.
Během imperialistické války proti Iráku v roce 2003 Írán podpořil invazi a umožnil americkým bojovníkům a bojovníkům NATO využívat íránský vzdušný prostor. Ještě na vrcholu revoluce na počátku 80. let se íránští vládci tajně setkali s plukovníkem Oliverem Northem v Teheránu a dohodli se, že pomohou USA v boji proti sandinovské vládě v Nikaragui – nechvalně proslulý skandál Írán-Contra.
Za zmínku stojí také to, že vůdci režimu nepopírají touhu znovu založit „islámskou říši“ v oblasti i mimo ni. Mezi politiky režimu patří podpora nejreakčnějších sil v oblasti, od jejich vměšování do Iráku a podpory Tálibánu v Afghánistánu až po vměšování do některých bývalých sovětských národů.
Stručně řečeno, režim v Íránu je reakční kapitalistický, jeho jediným zájmem je zůstat u moci. Íránští vůdci nevěří ani nepřijímají koncept „imperialismu“ a v případě potřeby se projevili jako silní antikomunističtí spojenci Západu.
Útok na naši stranu v roce 1983 byl proveden s pomocí CIA, MI6 a turecké MIT. V polovině roku 1982 byli dva vysoce postavení představitelé režimu pozváni do pákistánského Islámábádu, kde se setkali se zástupci britské MI6, kteří jim předali kufříky smyšlených zpravodajských informací proti organizaci a aktivitám strany Tudeh v Íránu. Tyto zpravodajské informace byly použity k přípravě podkladů pro útok na naši stranu 6. února 1983. Londýnské The Times v úvodníku následujícího dne uvítaly potlačení strany Tudeh režimem.
Unsere Zeit | Sozialistische Wochenzeitung – Zeitung der DKP (unsere-zeit.de) 11/2022
překlad VSE
