Skip to content

Všeobecný základní (nepodmíněný) příjem: Trojský kůň

Následující řádky popisují situaci v Irsku (nebo spíše, chcete-li, v Irské republice). Irsko je možná daleko a navíc za mořem, ale pro nás v ČR tu jsou dvě společná vodítka – i my žijeme v EU, a, šířeji, v kapitalismu. Soudím, že pravděpodobnost, že by tady ona instituce nebo onen systém chovaly lépe než v Irské republice, je poměrně nepatrná. (Pozn. překl.)

Vypuknutí covidu-19 odkrylo do očí bijící nerovnost v bydlení, zdravotnictví, vzdělání a zaměstnání v Irsku i v celém takzvaném „rozvinutém světě“. To vedlo k obnovení výzev některých skupin ke všeobecnému základnímu příjmu pro všechny obyvatele. 

Některé z těchto návrhů jsou dobře míněné a věří, že to jsou prostředky k ukončení nerovnosti a chudoby. Skutečností je, že by neukončily ani jedno; jediné, co by přinesly, bylo poskytnutí prostředků k masivnímu přesunu majetku od nejchudších k nejbohatším a privatizaci zbytku státních služeb. 

Původní sociálně demokratický návrh všeobecného základního příjmu (Universal Basic Income; UBI; v ČR je běžně používán výraz základní nepodmíněný příjem, ZNP; pozn. překl.) byl vnímán coby přídavek k sociálním dávkám, jenž by podstatně pomohl těm nejzranitelnějším. Bohužel lačné oko kapitalismu, jako vždycky, vidí příležitost toto obrátit ve svůj prospěch. 

V roce 1791 napsal Theobald Wolfe Tone v „Prohlášení pro přátele svobody v Irsku“ (Manifesto to the Friends of Freedom in Ireland):

„Když aristokracie předstoupí, lid ustoupí; když lidé předstoupí, aristokracie, která se bojí, že zůstane pozadu, se vmísí do našich řad a povýší se na ustrašené vůdce nebo zrádné pomocníky.“

Trochu archaický jazyk, ale pocit je dnes stejně skutečný jako tenkrát před lety. V ZNP vidí kapitalisté živnou půdu, z níž lze převzít veškerý státní majetek a, čekaje na skok k uchvácení, vmísit se do debaty. Ta část zájmové skupiny ZNP, která to myslí dobře, musí vzít v úvahu politický systém vlády, v němž žijeme v Irsku a v němž ostatně žije i zbytek vyspělého světa. Žijeme v neoliberálním imperialistickém světě, kde převládající politický přístup upřednostňuje nízké daně, kapitalismus volného trhu, deregulaci podnikání a privatizace, to vše spojené s ústupem vlád od poskytování veřejných služeb. 

Tento návrh je trojským koněm kapitalistické třídy. nemylte se: kdyby byl zaveden, nebyl by pomocnou rukou pro ty, kteří jsou ve společnosti nejzranitelnější; byl by metodou, jíž by vlády mohly odstoupit od poskytování všech veřejných služeb. Všechny by byly privatizované, jedna po druhé, a předané skutečným mocipánům rozvinutého světa: nadnárodním společnostem a finančnímu kapitálu.

Vláda by nahradila svou společenskou zodpovědnost všeobecným základním příjmem (ZNP). Jakmile by byly všechny služby zprivatizované, ZNP by byl mírně a dočasně zvyšovaný, a to až do příští krize v kapitalistickém cyklu rozkvětu a úpadku. Ona krize by poté byla použita coby omluva ke snížení ZNP na úroveň pro kapitalistickou třídu přijatelnější.

Masová privatizace služeb by vedla k převedení veškerých státních prostředků do soukromých rukou v přívalu majetku nevídaném od slavných dnů koloniálního drancování těmi, kteří jsou teď považováni za „rozvinutý (vyspělý) svět“. Jakmile by vlády přestaly poskytovat služby, podnikání by byly sníženy daně, což by kapitálu přineslo ještě větší zisky. 

Kdyby to nestačilo, ti nejzranitelnější, v naději, že jim ZNP pomůže, by své platby ZNP předali kapitalistické třídě ve formě soukromých nájmů, soukromých zdravotních služeb a spousty dalších služeb, jež uváznou v privatizování státních prostředků. 

Místo ZNP by pracující měli mít UPS – Universal Public Services (všeobecné veřejné služby). S veškerým bohatstvím, jež pracující vyprodukují, je tím nejmenším, co by stát měl zaručit, všeobecné veřejné zdravotnictví, bydlení a vzdělání, spojené se státní zárukou zaměstnání, v němž by všichni pracující byli pod ochranou odborů, s plným právem na kolektivní vyjednávání. 

Společnost nevytvořily firmy ani vlády: vybudovali ji pracující. Jak to, že nejsou pracovní místa, když máme krizi bydlení, krizi zdravotnictví, přeplněné třídy ve školách a neodpovídající infrastrukturu, od vody po vysokorychlostní širokopásmové připojení k internetu, a mnohé další. O práci by se mělo rozhodovat podle potřeb společnosti, ne podle podnikatelské potřeby zisku. Dokud je práce závislá na zisku někoho dalšího, nebude nikdy hotová. Bude se plýtvat zdroji, vyrábět další značka barev, jogurtů, zubní pasty – cokoliv, co bude třeba k naplnění bankovních účtů elity. 

Poskytnutí všeobecné veřejných zdravotních služeb, bydlení a vzdělání je jednou ze základních potřeb, abychom měli zdravou, kvalitně vzdělanou společnost, schopnou pracovat na výrobě pro potřeby společnosti a vytváření bohatství k poskytování těchto služeb.   

Mnozí na levici, stejně jako v případě ZNP, se nechali přesvědčit zrádnými pomocníky, kteří se vmísili do našich řad, aby uvěřili, že neexistuje jiná alternativa než 12½procentní daň z příjmu právnických osob, a že pokud by se zvýšila, došlo by k exodu přímých zahraničních investic. Tyto investice sem přišly, aby těžily z naší mladé, vzdělané a kvalifikované pracovní síly. Dostávají výhody našich mladých lidí za iluzorní 12½ procentní daň. Velká většina platí jen nepatrné procento, někteří téměř nic.

V nedávném soudním řízení v New Yorku se přišlo na to, že Coca-Cola platila v Irsku daň ve výši pouhých 1,4 procenta ze zisku 7,2 mld. $ (!) v letech 2007–09, čímž okradla irský lid o 800 milionů $ – a celé to zařídil irský stát.

Musíme budovat ekonomiku pro společné dobro, kde má prospěch každý a na nikoho se nezapomíná, Irsko, kde můžeme všichni dosáhnout svého plného potenciálu, kde všichni pracujeme spolu jeden pro druhého, kolektivně, nejen ve prospěch nepatrné elity. 

 

Jimmy Doran pro The Socialist Voice, 4. prosince 2020 

Překlad Vladimír Sedláček