Skip to content

Panorama – 5. týden

Situace v Mali a Burkině Faso zmíněná v minulé Panoramě nebyla rozhodně pomíjivou událostí na druhém konci světa. Intenzivně jsou v této části Afriky zapleteni světoví hráči. Dnes Mali vypověděla francouzské diplomaty  a po celé zemi probíhají proruské a protifrancouzské manifestace. K pochopení situace je třeba znát vývoj událostí. Mali je jednou ze zemí, kde působí organizace Islámský stát Velké Sahary (Islamic State in the Greater Sahara, dále IS-GR). Působení této organizace se stalo záminkou pro Francii, jejíž kolonií v letech 1892-1960 bylo Mali a další okolní státy, aby do oblasti poslala svoje ozbrojené síly.  K Francii se přidaly další země na základě slibu Francie dosáhnout na různé výhody v této zemi. Své kontingenty poslaly např. Řecko nebo Belgie. Tyto vojenské síly nastolily profrancouzskou vládu, ale nedošlo k výraznějším výsledkům v otázce omezení působení IS-GR. Malijská armáda tedy požádala o pomoc ruské nevládní armádní jednotky WAGNER (2020), aby vypomohly s výcvikem místních jednotek. Tyto jednotky společně s malijskou armádou zaznamenaly výrazný postup v boji proti IS-GR. Následně mající podporu malijského lidu svrhli profrancouzskou vládu.

Armádní vláda prohlásila, že nebude organizovat volby nejméně 4 roky, dokud se plně nestabilizuje situace a nedojde k definitivnímu vypořádání se s IS-GR. Francie a její spojenci následně vyhlásili embargo na malijské produkty a k vyzvali k uzavření malijských hranic ze strany jejich sousedů. Tato opatření mají samozřejmě dopad na slabou malijskou ekonomiku. Celá země je na nohou a masové demonstrace po celé zemi vyjadřují podporu ruským silám a nesouhlas s embargem. Často se vykytují hesla jako „konečně jsme skoncovali s francouzským kolonialismem.“ Na demonstracích vlají ruské vlajky vedle malijských.

V západní Africe se šíří úspěšný vzor malijského převratu. Podobná situace je v Burkině Faso. Demonstrace také propukají v sousedním Senegalu. Ve všech těchto zemích je také patrná pomoc Číny kontrastující s vojenskou prezentací západní velmocí.

Ani v Mali, ani ostatních okolních zemích nemůžeme hovořit o třídním hnutí, které by směřovalo k socialismu. Události bychom mohly považovat za národně osvobozenecký boj namířený jako proti IS-GR, Francii a EU. Dokládají to i častá hesla: „Chceme rozhodovat o svých vlastních záležitostech.“

 

Do Číny se sjíždějí účastníci letošních zimních olympijských her. I když olympijské hry možné vnímat různě idealisticky, i zde jsou patrné veškeré indoimperialistické rozpory a také mechanika koncentrace kapitálu, na kterou jsou krátké různé velkohubé politické proklamace. Čína je dnes jednou z mála zemí, která má ekonomický i lidský potenciál zorganizovat tak rozsáhlý mítink. Kapitál aktivní ve sportu podpořil zájem Číny hry zorganizovat a Olympijský výbor vyslyšel potřebu trhu.

Nejrůznější podnikatelské kolosy aktivní ve sportovním průmyslu okamžitě zapomněly na svoje politická přesvědčení a liberální ideály a začaly usilovat o čínské objednávky. Mezi ně patří např. firma se sídlem v Itálii TechnoAlpine, která vyrábí pro hry umělý sníh. Poprvé v historii se bude sportovat výhradně na umělém sněhu. To využila západní propaganda k nařčení Číny, že na takový megalomanský projekt použije vodu, kterou by normálně využívali místní zemědělci a vůbec lidé žijící v oblasti. Číny se zastal OV, který předložil studii o ekologické údržnosti her v Číně: bude využita voda z roztálého loňského sněhu, která se sbírala do retenčních nádrží vybudovaných za tímto účelem. Stejně tak se brání i TechnoAlpine, pro kterou hry znamenají největší zakázku, jakou se jim kdy  podařilo získat a vůbec neřeší politické zřízení v Číně.

Stejně tak proklamace typu, že sportovci neměli být na hry vůbec vysláni, že by se tak neměly čínští diktátoři podporovat a že jsou sportovci v nebezpečí, že hry by se měly sabotovat, vyznívají jalově a jsou házením hrachu na zeď. Vysílací práva, peníze investované do sportovních výkonů i reklamy je třeba zhmotnit a na „hrdinství“ není čas. Samotní sportovci se k této problematice vůbec nevyjadřují a naopak si pochvalují výborně zorganizované testování a ochranu čínské populace před covidem.

Opět i zde je patrné, že ekonomické zájmy (jednotlivých zaangažovaných firem, podnikatelů ve sportu, v masmédiích, ale také Číny samotné) jsou mnohem silnější než politické záměry a proklamace. Ani ty země, jejichž rétorika, potažmo ekonomické zájmy, které reprezentují, jsou diametrálně rozdílné, si nedovolily hry sabotovat, protože by se dostaly do rozporu s dalšími velmi silnými ekonomickými zájmy.

 

3.

V minulých dnech vycestoval do Moskvy maďarský premiér. Viktor Orbán prohlásil, že jeho cesta je mimo jiné mírovou misí, protože střední Evropa nemá zájem na konfliktu Ruska se západem. Považuje střední Evropu za region, který by nesl nejhorší následky, tudíž Maďarsko má zájem na míru a mírových jednáních. Dal svou zemi za příklad: „Jsme členy NATO, EU, ale máme také excelentní snahy s Ruskem.“ Řekl, že sankce směrem k Rusku jsou nesmyslné a pro Maďarsko nevýhodné, protože maďarské firmy ztratily velký a pro ně zásadní trh a to bez náhrady. Je také známo, že ruské firmy investují v Maďarsku, např. zde budují jadernou elektrárnu. Maďarské firmy s pomocí Ruska realizují velké investice např. v Egyptě a Sýrii. Orbán se také vyjádřil v tom smyslu, že logické ruské pochybnosti a námitky byly ze strany NATO a západních států účelově ignorovány.

Velmi zajímavé je pročíst maďarské informační zdroje. Byť se jedná o zemi V4, člena EU i NATO, jejich rétorika je naprosto odlišná od našich zdrojů. Pro srovnání např. zde: https://hungarytoday.hu/orban-putin-meeting-russia-nato/

I na případu Maďarska je naprosto jasný rozkol jednoty vlčí smečky EU, NATO a kapitalistického světa vůbec. Ani samotné Maďarsko není mimo tento systém: ti, kteří reprezentují prozápadní kapitál, samozřejmě chtějí Orbána svrhnout.

 

Všechny události, které byly vyhodnoceny jako důležité v průběhu minulého týdne včetně dneška, dokumentují a odrážejí velmi výrazné a stále se prohlubující indoimperialistické rozpory. Antagonismy mezi jednotlivými kapitalistickými centry a jejich uskupeními se projevují na různých místech ve světě, ale mají velmi podobný vzorec. Jasně krystalizuje spojenectví Číny a Ruska, na druhé straně USA, Kanady, Británie a EU. Na druhé straně jsou kapitalistické rozpory hlavně na straně západních rádoby spojenců velmi fragmentarizované a jejich pozice slabší vzhledem k ekonomické síle Číny, ruským zdrojům energií i vojenskému potenciálu. Avšak ani Rusko, ani Čínu není možno chápat jako andělská společenství. I tyto země reprezentují zájmy koncentrovaného kapitálu a určitě není možné označit spojenectví s jedním nebo druhým pólem za správnou volbu. Z toho vyplývá, že jakékoliv snahy podporovat buržoazii vlastního státu s odůvodněním, že je nutné vybrat si ze dvou zel a že jsme vlastenci, je nesmyslná. Jedinou cestou, která reálně vede k mírovému soužití lidí, národů a zemí je socialismus a tedy cesta k němu.

 

4.

Vzhledem k prohlubujícím se rozporům kapitalistického světa dochází pozvolna k aktivaci na straně těch, kteří systém zpochybňují a vidí jako jediné smysluplné řešení jeho svržení a nastolení cesty k socialismu a komunismu. KS Řecka (dále KKE) vydala rozbor mezinárodní situace komunistického a dělnického hnutí. Tento dokument vyplynul z online jednání komunistických a dělnických stran, které se uskutečnilo online 28. 11. 2021 z iniciativy KKE a KS Turecka.

V hodnocení publikovaném 26. 2. na stránkách stranických novin Rizospastis se dočteme, že hlavními problémy jsou:

  • Mezinárodní komunistické hnutí je i nadále ovlivňováno ideologicko-politickou nejednotou. Mezinárodních setkání se účastní strany jako např. KS Francie nebo Španělská KS, které hrály vůdčí roli v oportunistickém proudu tzv. „eurokomunismu“, a další strany, které jsou součástí Strany evropské levice (PEL) a „levicové“ skupiny v Evropském parlamentu – GUE/NGL, která, jak bylo vyhodnoceno, sklouzla do pozice jakési reprezentace PEL v EP. Účastní se dokonce i strany, které odmítly marxismus-leninismus, srp a kladivo a dehonestují výstavbu socialismu v SSSR.
  • Otázka účasti či podpory komunistických stran v „levicových“ a „progresivních“ vládách vznikajících v kontextu řízení kapitalismu je i nadále klíčovým bodem ideologicko-politických konfrontací. Především z toho důvodu, že některé strany zdůvodňují tento naprosto chybný a zavádějící krok prostřednictvím různých  ideologických konstruktů, jako je „humanizace“ kapitalismu, „demokratizace“ EU, „etapy cesty k socialismu“. Je tak pěstován klam, že kapitalismus je možné usměrňovat a řídit. Takové síly přehlížejí zákony řídící kapitalistické hospodářství a de facto a neodvolatelně reakční charakter buržoazního státu, který nelze popřít žádným narativem o spravedlivém kapitalismu. Tyto síly odkládají boj za socialismus jako „dlouhodobou perspektivu“ a v praxi přebírají obrovskou odpovědnost vůči lidem, protože se vzdávají namáhavé každodenní práce mobilizace sociálních sil, které mají zájem na střetu s monopoly a kapitalismem. (Pozn. redakce: Sem patří příklad z našich končin, kdy účast KSČM na podpoře vlády přispěla k likvidaci této strany z politické scény ČR, i přes proklamace jejích představitelů, že mají vše pevně pod kontrolou, že lidem je třeba pomoci alespoň trochu. Podobným a ještě výraznějším příkladem je situace Portugalské KS, které se po její účasti na podpoře vlády podařilo ve volbách, které proběhly 30. 1. 2022 získat 4,4 %, o celá 2 % a 6 poslanců méně, než měla v minulém období, kdy také podpořila buržoazní vládu v zemi. Je to nejnižší volební výsledek KSP od pádu diktatury v Portugalsku.)
  • Zmatek kolem pojmu imperialismus: tytéž síly nepřistupují k imperialismu na základě leninských kritérií, tedy jako ke kapitalismu v nejvyšším stádiu, tedy monopolním stádiu, ale zjednodušují jej synonymem: agresivní zahraniční politika. Přehlížejí tedy, že v dnešní době se střetávají monopoly, kapitalistické státy a jejich různá spojenectví v boji o suroviny, energii, nerostné bohatství, přepravní cesty komodit a podíly na trhu. Ještě horší je, že některé strany odmítají, že konkurence mezi monopoly je základem vyostřování rozporů na mezinárodní úrovni.
  • Pro tyto strany se problém omezuje na agresivní zahraniční politiku USA, NATO nebo některých dalších velmocí, kterou selektivně interpretují jako „imperialistickou agresi“ a navrhují tzv. „multipolární svět“ coby lék na vše. Tak tyto strany podporují klamné iluze, že může existovat mírumilovný kapitalismus.
  • „Antifašistická“ spolupráce s buržoazními silami. V některých stranách vznikají zmatky tím, že kapitalistický systém v různých případech hraje do karet různým fašizujícím nebo fašistickým skupinám, a využívá je k prosazování různých plánů buržoazie jako na Ukrajině. Dokonce i některé síly, které uznávají, že fašismus je výtvorem kapitalismu, mají tendenci oddělovat toto téma od boje proti kapitalismu a jsou ochotny se spojit s buržoazními silami.

Hodnocení, ke kterému KKE dospělo na základě studia dějin 2. světové války, se dnes stává zásadním pro současný mezinárodní vývoj, kdy na Ukrajině USA, NATO a EU využívají fašistické síly pro své geopolitické zájmy a na druhé straně kapitalistické Rusko prosazuje zájmy svých vlastních monopolů. Jedná se tytéž síly, které usilovaly o rozpad SSSR a měly na něm lví podíl.

  • Dnešní přístup k Číně. Zásadní význam má dále otázka ideologicko-politické

definice toho, co je socialismus. Existuje mnoho stran, které překrucují představu socialismu. Před několika lety jsme čelili různým teoriím o „socialismu 21století“ nebo „socialismu blahobytu“. Dnes se pozornost zaměřuje na Čínu, která tvrdí, že buduje „socialismus s čínskými rysy“. Avšak to, co je tam budováno, nemá nic společného se socialismem ani s principy a vědeckými zákony socialistické výstavby. Socialismus znamená zespolečenštění výrobních prostředků, dělnickou moc a centrální plánování. Nic z výše uvedeného dnes v Číně neexistuje, naopak jsou to čínské monopoly, které určují vývoj a prosazují své volby, které mimo jiné vedou k obrovským sociálním nerovnostem a nespravedlnostem. To vše se děje prostřednictvím KS Číny.

  • Problematika boje o nadvládu v imperialistickém světě. Tato otázka není jednoduchá, protože vývoj ukázal, že v podobných případech došlo k rozsáhlým válečným konfliktům s obrovským počtem obětí. Dnes USA, které prozatím zůstávají největší politicko-ekonomickou a vojenskou imperialistickou mocností na světě, cítí, že jim Čína dýchá na záda. Kvůli zákonu nerovnoměrného vývoje kapitalismu vidíme čínské monopoly zaujímající přední pozice na globálním kapitalistickém trhu, stejně jako objem vývozu zboží a kapitálu.

Bohužel v této souvislosti se některé KS mylně pokoušejí aplikovat schémata minulosti a mluvit o nové „studené válce“. Čínu staví do pozice SSSR proti USA. Současná situace však nemá nic společného s konfrontací SSSR – USA, neboť dnes jsme svědky konfrontace založené na konfliktu mezi monopoly, tedy meziimperialistické konfrontace.

  • Je nevhodné, aby komunisté vedli politické kampaně, jako je ta, kterou vedla KS Kanady za propuštění finanční ředitelky Huawei, Meng Wanzhou, dcery prezidenta čínského monopolu, jejíž osobní jmění přesahuje 3,4 miliardy dolarů. Její zadržení bylo součástí boje high-tech monopolů. Je bizarní, aby KS bojovala za takovou osobu a dokonce sbírala peníze na kauci, která byla ve výši 7,5 milionu dolarů, a to v době, kdy jsou komunisté v desítkách zemí vláčeni před soudy (např. Ukrajina, Polsko), vězněni (např. Svazijsko), perzekuováni (např. Kazachstán), chladnokrevně zabíjeni (např. Pákistán, Indie). Jsou to oni, kdo potřebují naši internacionalistickou solidaritu.
  • Otázka jednoty. Nemůže existovat vykonstruovaná „jednota“ se silami zpochybňujícími a revidujícími základy marxismu-leninismu, jako jsou principy socialistické revoluce a výstavby, ve jménu myšlenky „držme se toho, co nás momentálně spojuje.“ Taková jednota, kromě falešného a matoucího obrazu, který by komunistům po celém světě předávala, je nebezpečná i proto, že polopravdy jsou v podstatě lži. Navíc taková jednota zakrývá neshody existující uvnitř komunistického hnutí a brání diskusi k jejich překonání. V případě, že komunisté nemají jasnou představu o současném imperialistickém světě a soustředí se pouze na dílčí problémy nebo jejich projevy, ignorují příčiny (tj. kapitalismus), rezignují na potřebu jeho svržení a rozhodnutí takové jednoty budou z taktického i strategického hlediska tragická. KKE si je vědoma všech těchto rozporů, ale zároveň vidí nutnost pokračovat v diskusích a otevřeně vést ideologicko-politickou konfrontaci, vyjasnit si problémy. Usiluje také o společné akce, pokud jsou proveditelné, a zejména o vyjádření internacionalistické solidarity.

Podporuje stávající formy výměny názorů a spolupráce mezi komunistickými stranami jako jsou mezinárodní, regionální a tematická setkání.

Ze všech sil posiluje formy spolupráce jako je Evropská komunistická iniciativa (ECI) a International Communist Review (ICR) s cílem vytvořit komunistický pól, který bude bojovat za revoluční přeskupení a skutečnou jednotu komunistického hnutí, vybavená naším světonázorem, marxismem-leninismem.

Nedávný 21. sjezd strany vypracoval důležitá kritéria vedoucí k užší spolupráci s komunistickými stranami:

  1. hájit marxismus-leninismus a proletářský internacionalismus,
  2. nutnost vytvořit v mezinárodním měřítku komunistický pól,
  3. bojovat proti oportunismu a reformismu, odmítnout středolevé řízení a jakékoli jiné variace strategie etap,
  4. hájit vědecké zákony socialistické revoluce a využívat je k hodnocení průběhu socialistické výstavby, poučit se z problémů a chyb,
  5. mít ideologickou frontu proti mylným představám o imperialismu, zejména proti těm, které oddělují jeho vojenskou agresi od ekonomického obsahu
  6. navazovat vztahy s dělnickou třídou.

 

Pozn. redakce: Domníváme se, že ve všech bodech zmíněných ÚV KKE je možné jasně rozpoznat neduhy komunistického hnutí v ČR, které se právě touto cestou dobré vůle směrem k liberální názorové většině dopracovalo k tristnímu stavu. Souhlasíme s definováním problémů mezinárodního komunistického hnutí i definováním nutných kroků. Není ani lepší natož jiná cesta!

 

Redakce KOMINTERNet – Dialogu  

3. 2. 2022