Jen několik dní před Republikánským národním shromážděním ve Spojených státech amerických se republikánský kandidát na prezidenta Donald J. Trump stal obětí pokusu o atentát 20letého mladíka, identifikovaného jako Thomas Matthew Crooks, původem z Pennsylvánie a republikánského zastánce; navíc došlo k jednomu úmrtí a dvěma zraněním v důsledku série nezdařených výstřelů.
Po incidentu na sebe nenechaly dlouho čekat vyšetřování, výpovědi a obvinění. Mnoho lidí začalo věřit, že ačkoli FBI oznámila, že střelec byl osamělý aktér, ve skutečnosti šlo o spiknutí demokratů nebo CIA; jiní věřili, že to mohl být útok zorganizovaný Ruskem, Íránem a dokonce Korejskou lidově demokratickou republikou; zatímco jiní zvažovali možnost, že šlo o strategii bývalého prezidenta USA získat větší volební podporu.
Kromě hypotéz, které se začaly šířit, se k útoku rychle vyjádřili různí lidé z politického světa. Mezi těmito prohlášeními můžeme vyzdvihnout následující: prezident Spojených států, Joe Biden, řekl, že volební násilí by nemělo být používáno, ale naznačil zapojení cizích zemí do tohoto aktu; Vladimir Putin a Si Ťin-pching útok odsoudili, ale využili této situace k posílení svého kritického diskursu vůči americkému bezpečnostnímu systému a ujistili se, že jejich systémy jsou „nadřazené“; v Evropě Pedro Sánchez a Emmanuel Macron útok odsoudili a považovali ho za přímý útok proti liberálním demokraciím a lidské důstojnosti, ale zdá se, že nejisté pracovní podmínky svých pracujících nepovažují za lidskou důstojnost; v Latinské Americe, podobně jako Evropané, obvinili López Obrador a Gabriel Boric skutečnost, že jde o útok proti demokracii, jak se to stalo v jiných případech, přičemž jako příklady uvedli Luise Donalda Colosia a Martina Luthera Kinga; Javier Milei a další reakční představitelé buržoazie využili situace k obvinění „mezinárodní levice“ ze zoufalství, i když pro taková obvinění neexistuje žádný základ. Konečně nejkurióznější je případ premiéra Státu Izrael Benjamina Netanjahua, který kromě odsouzení útoku začal zvažovat i možnost, že by mohl trpět podobným útokem, a ukázal tak, že nejen, že si není vědom svých činů, ale používá i diskurz dvojího metru.
Z těchto obvinění lze na základě abstraktní analýzy vyvodit jen málo. Vezmeme-li však v úvahu každý ze sektorů ekonomického zájmu hlav států, které k incidentu mluvily, můžeme vyvodit několik závěrů: v celém západním světě byl čin odsouzen jako demokratická anomálie a odporující morálce a lidské důstojnosti, ale každý se snažil obviňovat své politické rivaly a minimalizovat, jak by tyto spory mohly poškodit dělnickou třídu; uvnitř Spojených států zesílily buržoazní spory o militaristickou a imperialistickou roli země, protože mnoho lidí, včetně politiků v samotné vládě USA, považuje za neživotaschopné nadále vojensky a ekonomicky podporovat Izrael, Ukrajinu a Tchaj-wan; pro Rusko je v zájmu republikánského kandidáta vyhrát volební soutěž, protože pokud bude Trump znovu zvolen a splní své sliby o ukončení logistické podpory Ukrajiny, jeho intervence v této zemi by mohla být výrazně usnadněna; Současný americký prezident deklaroval zásah cizích zemí do pokusu o atentát, což ukazuje, že je v jejich zájmu zvyšovat globální napětí mezi jednotlivými imperialistickými sektory; zbytek vládců národů imperialistického centra, přestože útok odsoudili, zametli ho pod koberec a hájili své příslušné zájmy.
S ohledem na to můžeme potvrdit to, co říká nadpis tohoto článku: meziburžoazní konflikty se vyostřují a s nimi se vyostřuje i třídní boj. Tato událost ukazuje, že buržoazie není homogenní, na rozdíl od toho, jak se chce jevit, protože každý podnikatelský sektor se snaží nadále zvyšovat své zisky v závislosti na svých zájmech a partnerech, i když to znamená podporovat válečné konflikty, které zanechávají tisíce mrtvých – s vědomím, že zbrojní průmysl se postavil ve prospěch těch, kdo se snaží pokračovat v genocidě v Palestině, zatímco značná část velké buržoazie uzavřela své pozice s Trumpem.
S tímto scénářem, který máme před sebou, dělníci, studenti a komunisté nesmí bránit ani nejkosmopolitnější – nebo pokrokové – sektory buržoazie, ani nejšovinističtější buržoazii našich zemí, ale musíme pokračovat v budování naší politické a třídní nezávislosti, abychom vytvořili nás jako předvoj nového světa.
Publikováno v El Machete
newworker.us
Zdroj: In defence of communism
Překlad: Kolektiv Kominternetu