Článek zveřejněný v deníku „Rizospastis“, orgánu ÚV Komunistické strany Řecka (KKE)
„Spolupráce více stran navázaná ve Francii pod názvem „Lidová fronta“ (Front Populaire), aby – jak se říká – kladla překážky volbě krajně pravicového premiéra, je prezentována jako příklad, který se hodí i pro naši zemi.
Jedná se o volební program, který byl krátce po výzvě k předčasným volbám oznámen politickými silami, které vedly prosazování zuřivých protilidových politik z vládních pozic, jako je Socialistická strana (Parti Socialiste-PS), nebo byly testovány v pasti, dezorientaci a zmírnění nespokojenosti lidí, jako je Melenchonův La France Insoumise (LFI) a mutantní komunistická strana (Parti Comuniste Francais-PCF).
Jejich spolupráce není nic nového. „Protipravicové“ a „protikrajně pravicové“ fronty mají dlouhou historii v místních, parlamentních a prezidentských volbách ve Francii, přičemž posledním příkladem jsou parlamentní volby v roce 2022, kdy tyto síly vytvořily NUPES (Nouvelle Union Populaire Ecologique et Sociale).
Přesto, jak se potvrdilo v evropských volbách a v posledních letech, „nezatarasili cestu k posílení krajní pravice“, přestože tvrdí, že toho jsou schopni.
Strana Le Penové, jejíž krajně pravicové a fašistické názory jsou v současnosti ve vztahu k minulosti vyhlazovány, znovu potvrzuje svou roli užitečného pomocníka buržoazie a jejího politického systému, který se nyní nachází na prahu premiérského úřadu a zároveň se projevuje jako favorit pro prezidentské volby. Nezapomínejme, že Macron krátce po svém zvolení sám diskutoval s Le Penovou dokonce o vytvoření vlády „národní jednoty“, zatímco nyní se zdá, že v některých regionech podporuje – zřejmě nikoli bez odměny – „anti krajně pravicové“ kandidatury „Lidové fronty“.
Pohled na program, v jehož rámci se strana Melenchona (dominantní kandidát na premiéra Front Populaire – Lidové fronty) zúčastnila evropských voleb, odhaluje úsilí, které je vyvíjeno, aby se rozhořčení lidí nad Macronovou politikou opět stalo neškodným rámcem pro dominantní systém. Vágními prohlášeními a známými bludy se tuto nespokojenost pokoušejí proměnit v obranu či toleranci převládající protilidové politiky, které slouží jak současná vláda, tak Le Penová.
Podívejme se na několik příkladů: V otázce vysokých cen prezentují jako řešení „zavedení trvalé daně z přebytečných zisků, která se rozšíří na všechna odvětví, nejen na energetiku“, a také „zřízení daně z finančních transakcí (…), aby se zabránilo spekulacím“. Ve Francii, podobně jako v Řecku, klade sociální demokracie a její satelity důraz na superzisky monopolů, které jsou modifikovány podle zájmů svých akcionářů, využívajících možností, které nabízí protilidová legislativa. Zároveň zametají pod koberec enormní ziskovost francouzských a zahraničních obchodních gigantů, která je zajištěna především intenzitou pracovního vykořisťování a nesčetnými, rozhodně legálními prostředky, „legálními“ a institucionalizovanými daňovými výjimkami, nad kterými nejen přimhouří oči, ale které hrají hlavní roli v jejich expanzi…
Dále požadují „nastolení skutečné evropské fiskální rovnosti prostřednictvím zrušení slev, které neoprávněně dostávaly nejbohatší evropské státy. Německo, Nizozemsko, Dánsko, Rakousko a Švédsko musí zaplatit svůj podíl z evropského rozpočtu…“. Toto je starost „Front Populaire“: Požadovat lepší podmínky pro francouzský kapitál v konkurenci s jinými státy!
Pokud jde o platy, požadují opatření, aby byla „povinná transparentnost v každé společnosti a stanovena maximální povolená mzda, aby se snížil rozdíl 1 až 20, který existuje mezi nejnižším a nejvyšším platem ve společnosti“. V jejich programu chybí i deklarace ke zvýšení mezd, zvláště v dnešních podmínkách vysokých cen. Naopak propagují… spravedlivější vyrovnání mezd směrem dolů a tomu říkají „spravedlnost“!
V jiných ohledech se obávají … „demokratizace podniků“ a žádají „strop podílu na zisku rozdělovaném akcionářům za účelem lepší distribuce bohatství…!“. Ve skutečnosti říkají, že je možný… spravedlivější kapitalismus, kde budou zároveň prosperovat obchodní zisky a lidové potřeby.
V otázkách imperialistické války je jádrem jejich postojů evropská „strategická autonomie“, která vede k větší militarizaci a intenzitě vykořisťování, aby mohla účinněji hájit zájmy svých monopolů, samozřejmě doplňkově k NATO. Zde je identifikace s Macronovou vládou více než viditelná, přičemž ke stejné trase se sbíhají i pozice Le Penové strany.
„Tím, že Evropská unie souhlasí s tím, že se postaví za NATO, je součástí strategie USA k eskalaci napětí po celém světě (…) Odmítáme jakékoli spojení s jinou mocností,“ poznamenávají a dodávají, že je potřeba „zajistit naši geopolitickou a vojenskou autonomii”…
V dnešních podmínkách nastávající nové krize a válečných příprav, kdy EU a Francie přecházejí do „válečné ekonomiky“, se po parlamentních volbách pro francouzský kapitál zvětšují možnosti, jak a kdo bude velet vládě v protilidové politice, jakož i za její podporu ze strany všech buržoazních stran. K tomu vlastně slouží i „Lidová fronta“ ve Francii, která odhaluje les za stromem protikrajně pravicových hesel a potvrzuje nadčasovou roli sociální demokracie pro stabilitu systému…“.
Zdroj: In defence of communism
Překlad: Kolektiv Kominternetu