Úryvek z článku v Rizospastis, tiskovém orgánu Ústředního výboru KKE, publikovaného 2.–3. srpna 2025 pod názvem „Aspekty boje v rámci hnutí proti imperialistické válce a v solidaritě s palestinským lidem“:
Někteří tvrdí, že válku lze zastavit nebo zabránit její eskalaci. Izrael může například ustoupit pod tlakem mezinárodní solidarity nebo na základě akcí, jako je bojkot izraelských výrobků a společností.
Pravdou je, že ať je protestní hnutí proti válce sebevíc silné a masivní, nemůže jí zabránit. Je utopické věřit, že „mocní“ mohou ustoupit pod tlakem lidu nebo že například EU lze donutit k obraně Palestiny. Tato představa ignoruje a podceňuje skutečnou podstatu imperialistické války: Je to válka podporovaná obrovskými zájmy kapitalistických podniků a buržoazních států; za tím se skrývá boj na život a na smrt o místo v imperialistickém systému, o rozdělení území a sfér vlivu.
Tato představa zachovává iluze a bludy o schopnosti buržoazních institucí a mezistátních imperialistických aliancí stát se „mírovými“ pod „lidovým tlakem“. Způsobuje, že protiválečné hnutí usiluje o různé dočasné mírové dohody zprostředkované imperialisty, a mění ho (hnutí) v zastánce různých dočasných a křehkých příměří.
Jinými slovy, zatímco imperialistická válka je v plném proudu, eskaluje a rozšiřuje se a dělnická a lidová hnutí se na to musí připravit, takovéto postoje vedou k uspokojení se současným stavem. To činí boj lidu zranitelným vůči propagandě volající po dočasných kompromisech s pistolí namířenou u hlavy. Ačkoli existuje potenciál pro rozšíření konfrontace a zpochybnění dominantní politiky, tato představa v podstatě neutralizuje radikalizaci a udržuje utopickou myšlenku, že jestřábi války se mohou stát holubicemi míru.
V konečném důsledku zastírá fakt, že válka je inherentní podstatě kapitalismu a pramení z jeho samotných zákonů. To, co se v době míru nazývá „konkurenceschopností“, „ziskovostí“ a „dobýváním nových trhů“, má v době války podobu masového ničení, genocidy a dobývání území.
Logicky se tato představa příliš neliší od té, kterou prosazují síly, jež tvrdí, že výsledkem lidového hnutí musí být „progresivní“, „levicová“, „hrdá“ vláda atd., která dokáže vyvést zemi z války, přispět k „progresivní“ změně v poměru sil v EU nebo vyhlásit „neutralitu“.
Otázka, zda protiválečné hnutí může uspět nebo zda může poskytnout cestu ven z imperialistické války, proto musí být zodpovězena z pohledu samotného hnutí. Pokud zůstane pouze protiválečným protestním hnutím, hlasem proti válečným zvěrstvům, masovou lidovou reakcí, která na dilema „válka, nebo mír?“ jednoduše odpovídá „mír“, je jisté, že nebude schopna otevřít cestu ven z války.
Koneckonců existuje historický precedens pro ukončení válek uprostřed rostoucích revolučních hnutí. Existovala hnutí, která zpochybnila a svrhla buržoazní moc. To se stalo během Říjnové revoluce a následné revoluční vlny v Německu, Maďarsku, Itálii a dalších zemích. Existují však i negativní příklady, jako je oddělení národně osvobozeneckého, protiokupačního a odbojového boje od boje o moc v řadě zemí a historických období.
Klíčovou otázkou je proto dělnické a lidové hnutí, které se rozvíjí na základě současného vývoje války na Blízkém východě a na Ukrajině, proti řeckému zapojení do obou válek, v solidaritě s palestinským lidem a jeho bojem, s cílem získat antikapitalistickou a antimonopolní orientaci, zpochybnit buržoazii, její moc v zemi a zájmy velkého kapitálu a obchodních skupin.
Proto se od dnešního dne musí toto hnutí zaměřit na řešení základní příčiny války, skutečného nepřítele: imperialisty a jejich rivaly, samotný kapitalistický systém. Zejména v tomto kritickém okamžiku musí být jeho jádro založeno na principu „žádná důvěra ve vládu a buržoazii, v jejich stát a jejich politický systém“.
Musí bojovat proti zájmům buržoazie země, která je zapojena do imperialistické války, ať už přímo nebo nepřímo. Z tohoto hlediska se musí zaměřit na válečné přípravy na ekonomické a politické úrovni. Na pracovišti musí vyvrátit rétoriku ve prospěch intervence. Ve strategických odvětvích (přístavy, letiště, telekomunikace, infrastruktura) musí zabránit tomu, aby se dělníci stali komplici masakru a jeho pachateli. Na univerzitách a ve výzkumných centrech se musí postavit proti jakémukoli spojení s cíli NATO. Ve městech a okresech, které jsou součástí válečných plánů, musí bojovat proti základnám a další infrastruktuře NATO. Musí v praxi zničit pokusy o získání souhlasu dělníků se zapojením do války.
Musí být propojena s širšími boji dělníků a lidu proti vykořisťování, s boji lidových sil proti politikám podporujícím monopoly. Musí přispět k vytvoření sociální aliance mezi dělnickou třídou, dalšími lidovými silami, farmáři a osobami samostatně výdělečně činnými, která se zaměří na celý systém vykořisťování a imperialistických válek vedených ve prospěch monopolů. Proto musí být hnutím založeným na masových organizacích dělníků, lidových sil, studentů, odborových svazů a sdružení.
Hnutí, které neuklouzne na banánové slupce buržoazních alternativních vládních řešení ani se nestane odrazovým můstkem pro přeskupení buržoazního politického systému, ale přispěje k radikalizaci dělnických – lidových sil, posílí jejich důvěru ve vlastní sílu a schopnost střetnout se s kapitalistickým systémem. Nebude vytvářet nové iluze o „přechodných vládách“ v rámci kapitalismu, které údajně vyvedou zemi z války a opíraje se o podporu euroasijského bloku připraví cestu ke svržení systému.
Toto hnutí odhalí a nebude tolerovat pokrytectví sil, jako je sociální demokracie. Zatímco mají na rukou krev a zpečetili svou spolupráci s vražedným státem Izrael, dnes opět mávají palestinskou kúfijí a předstírají, že demonstrují za „svobodu pro Palestinu“ ve snaze zahladit svou odpovědnost.
Půjde o hnutí, které si nezvolí imperialistický tábor ani nebude živit iluze a bludy, že k lidovému východisku může vést změna poměru sil ve prospěch tábora „vzrůstajících“ imperialistických sil (eurasijského bloku). Vyjádří svou bezvýhradnou solidaritu s bojem palestinského lidu a všech národů bojujících proti imperialismu. Bude bojovat za vyhlídky na odtržení země od imperialistických aliancí NATO a EU, spolu s bojem o moc dělnické třídy.
Podmínky pro zrání takového hnutí se dnes vytvářejí prostřednictvím každodenních bojů a iniciativ, které posilují antikapitalistickou orientaci a bojují proti buržoazním a oportunistickým myšlenkám. Ty budou určeny charakteristikami dnešního hnutí, jak je uvedeno výše.
Členové a kádry KKE a KNE (Komunistická mládež Řecka – pozn. red.) dnes vedou tento boj v rámci dělnicko-lidového hnutí, propagují politiku strany a její program, aby zdůraznili potřebu protiútoku, rozchodu a svržení současného systému a uchopení moci pracujících a lidu. To bude definitivní cesta vpřed pro lid.
inter.kke.gr
Vybrala, přeložila a upravila redakce KPKV