Rusko nemá právo podnikat útoky napříč Ukrajinou. Konflikt však nelze chápat jinak než neúnavnou snahou Spojených států rozšířit NATO až k ruským hranicím a vojensky ho obklíčit.
NATO mělo být zrušeno v roce 1991 současně s Varšavskou smlouvou. Jeho další existence a rozšiřování směrem na východ dokazují, že jeho primárním účelem není obrana, ale že je zaměřeno na zazdění Ruska.
Bezpečnostní požadavky Ruska, včetně toho, aby NATO na svých hranicích nerozmisťovalo rakety, jsou vcelku rozumné. Jen si představte reakci USA, kdyby Rusko na své jižní hranici instalovalo jaderné rakety, namířené proti americkým městům: k invazi do Mexika by již došlo.
Bidenova vláda od počátku využívá současného napětí jako záminky k prosazení vlastních strategických cílů. Patří mezi ně: rozmístění většího počtu sil NATO na ruských hranicích; uvalení přísnějších sankcí; zastavení expanze prodeje ruského plynu do Evropy a přitáhnutí evropských mocností, jako je Německo, blíže k americké pozici.
Nic z toho však nemění skutečnost, že nedávné vojenské údery proti cílům na celé Ukrajině jsou ze strany Ruska naprosto neospravedlnitelnou reakcí a naprostým porušením práva ukrajinského lidu rozhodovat o své vlastní budoucnosti.
Biden už týdny trvá na tom, že se blíží nebo už vlastně začala masová invaze na Ukrajinu. Je to pro ruského prezidenta Vladimira Putina vážná možnost? Náklady ruské ekonomiky na obsazení celé Ukrajiny by byly obrovské, zejména proto, že by dozajista čelila tuhému odporu, zejména na západě země. Důsledky pro ruský a ukrajinský lid by byly katastrofální.
Rusko je velká země, která zdědila část vojenské techniky bývalého Sovětského svazu. V poměru ke 145 milionům obyvatel má ale malou ekonomiku: má jedenáctý největší HDP na světě hned po Jižní Koreji s 51 miliony obyvatel, v čísle 10 jen těsně před Austrálií s 25 miliony obyvatel.
Ukrajina s 43 miliony obyvatel je ještě chudší, s menším HDP než Nový Zéland s 4,7 miliony obyvatel.
To dokládá, že hospodářský rozvoj řadí Rusko spíše mezi země „poloperiferie“ – jako je Brazílie, Čína, Turecko nebo Mexiko – než mezi velmi bohaté, technicky vysoce rozvinuté ekonomiky Severní Ameriky, západní Evropy, Japonska a Austrálie. Roční vojenské výdaje Ruska ve výši 60,1 miliardy amerických dolarů jsou navíc absolutně nepatrné ve srovnání se 778 miliardami dolarů, které utratily USA.
Rusko a Čína sice stále výrazně zaostávají za hospodářským rozvojem nejbohatších a nejrozvinutějších zemí, ale stále ovládají velká území a v případě Číny má v absolutních číslech velkou ekonomiku, s HDP na druhém místě za USA.
Kriticky, Rusko a Čína uskutečňují vlastní ekonomické a vojenské strategie nezávislé na zájmech kapitalismu USA a někdy s nimi v rozporu. Pro americké vládnoucí uspořádání je to nepřípustné a vysvětluje to všechny ty řeči o „ovládnutí“ Číny a úsilí o rozšíření NATO.
Ani Rusko, ani Čína nemají možnost rozvinout invazní jednotky zasahující po celé zeměkouli, jako to udělaly USA v Iráku. Ve svém odhodlání vymanit se z obklíčení USA a vtáhnout další území a obyvatelstvo do svých vlastních ekonomických projektů jsou však obě připraveny zasahovat do záležitostí svých sousedů, někdy se strašlivými důsledky.
Od roku 2011 poskytuje Rusko zásadní vojenskou podporu al-Asadově diktatuře v Sýrii. Čína, obklopená americkými základnami v západním Pacifiku, reagovala tím, že překročila vrchol svých jižně východoasijských sousedů, aby ovládla Jihočínské moře.
Primární povinností těch, kdo to s mírem myslí vážně, musí být odmítnout Američany vedenou kampaň obklíčení a konfrontace.
V Austrálii to znamená odmítnout AUKUS (třístrannou bezpečnostní smlouvu mezi Austrálií, V. Británií a USA; pozn. překl.) a celou tu prohnilou vražednou vojenskou alianci s USA. To však neznamená, že bychom měli podporovat kroky ruské nebo čínské vlády; to by byl pošetilý antiimperialismus.
Situace na východní Ukrajině je složitá. Je chybou zavrhnout protestní hnutí Euromajdan 2013-14, které svrhlo bývalého prezidenta Viktora Janukovyče, jako nic jiného než puč podporovaný USA, který provedli ultranacionalističtí fašisté, i když ti jistě poskytli pouliční bojeschopné svaly a USA byly v zákulisí velmi aktivní.
Hnutí mělo masovou základnu na západě země, ale stejně tak i anti-Majdan na jihu a východě. Faktory motivující obě strany v tomto konfliktu mají kořeny v kombinaci kulturních, jazykových, historických a ekonomických faktorů. Obojí bylo vedeno nebo ovlivňováno kapitalistickými oligarchy, kteří se starali o své vlastní zájmy.
V Donbasu nemůže existovat vojenské řešení. Navzdory tomu USA a další mocnosti NATO dělají vše pro to, aby konflikt znovu rozdmýchaly. Nejenže pumpují na Ukrajinu zbraně za miliardy dolarů, ale poskytují i vojenský výcvik, včetně speciální jednotky pro speciální operace praporu Azov, což je jednotka složená z neonacistů, stavící proti jakémukoli kompromisu.
V poslední době, a západní sdělovací prostředky to ignorují, je v rozporu s minskými dohodami z roku 2015 rozmístění více než 120 000 ukrajinských vládních vojáků podél linie kontroly oddělující ukrajinské a separatistické síly.
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) informovala o četných porušeních příměří napříč linií kontroly. Nejhrozivější je, že Británie, USA a Kanada svůj personál z pozorovatelské mise OBSE nedávno stáhly.
Zdá se, že ukrajinská vláda, na kterou USA naléhaly, vážně uvažovala o tom, že by se pokusila tato území získat zpět silou. Pro Putina to byla červená čára. V kombinaci s odmítnutím USA a jejich spojenců vážně zvažovat bezpečnostní obavy Ruska se rozhodl uznat samozvané republiky v těch částech Donbasu, které ovládají separatisté.
Ve válečných podmínkách se tyto správy stejně staly ekonomicky a vojensky závislé na Rusku, ale je důležité zdůraznit, že lidé na Donbasu by měli mít právo sami rozhodovat o své budoucnosti.
Kromě strašlivého ničení a ztrát na lidských životech bude eskalace konfliktu posilovat násilný autoritářský nacionalismus prosazovaný vládami Ruska a Ukrajiny, kde je již nyní využíván k potlačování opozice. V obou zemích je demokratický prostor silně omezen a válka by jej vytlačila ještě více, ku prospěchu kapitalistických oligarchů. Ruské vojenské údery dnes tuto dynamiku jistě posílí.
Rusko musí zastavit své útoky a dostat se z Ukrajiny. USA a jejich spojenci musí ustoupit, stáhnout své rakety od ruských hranic a rozpustit NATO. V době, kdy změna klimatu představuje největší existenční hrozbu, jakou kdy náš druh poznal, je tím posledním, co lidstvo potřebuje, aby drahocenný čas, zdroje a životy byly promrhány na novou válku.
Sam Wainwright 24. února 2022
[Sam Wainwright je celonárodní spoluorganizátor Socialist Alliance. Článek je aktualizován ve světle nynějších ruských úderů na cíle na Ukrajině a jeho vpádu do zón mimo oblasti již kontrolované separatisty na Donbasu.]
NATO expansionism behind Ukraine conflict | Green Left
překlad Vladimír Sedláček