Vražda vlivného íránského generála Sulejmáního během jeho návštěvy Iráku americkými raketami odpálenými z dronu na bagdádské letiště otřásla důvěryhodností americkéhoprezidenta. Chvějí se americko-íránské vztahy zvláště vyhrocené poté, co vloni Trump vypověděl dohodu s Íránem uzavřenou za Trumpova předchůdce Obamy, a to jistě není z amerického pohledu žádný vlastizrádce; vzrůstají obavy zahraničních politiků o svou bezpečnost.
Šlo o první americký vojenský útok na regulárního představitele cizí armády od sestřelení letadla japonského admirála Jamamota, inspirátora a velitele japonského útoku na havajskou základnu USA Pearl Harbour, což se stalo za druhé světové války a oba státy byly ve válečném stavu. Írán ani USA dosud v oficiálně vyhlášené válce nejsou.
Prezident USA, především na sociálních sítích, a následně mnohá buržoazní média spustila pokřik, že generál Sulejmání byl terorista. Ovšem jím řízené jednotky Íránských revolučních gard bojovaly proti Islámskému státu a zasloužily se o mnohá vítězství proti němu na severu Iráku. Po zradě spojeneckých Kurdů loni na podzim americká administrativa odvrhla dalšího spojence a pomáhá tím zpět na nohy rozprášeným silám IS. A již v roce 2001 působil generál Sulejmání v operacích proti Tálibánu v Afghánistánu po boku USA.
Ve vyhrocené atmosféře Trump navíc „zaperlil“, když vyhrožoval americkými útoky na íránské kulturní památky a následně hrozby odvolal; prý nevěděl, že se to nesmí. Zlehčoval také sílu íránské odvety, 38 zraněných amerických vojáků na základnách v Iráku bylo přiznáno až po zhruba dvaceti dnech. 27. 1. 2020 na východu Afghánistánu spadlo americké letadlo s vysokými důstojníky CIA, mezi nimiž byl i muž, jenž řídil operace na Blízkém východě a konkrétně i zabití Sulejmáního. Analytička Tereza Spencerová v Parlamentních listech v této souvislosti položila otázku: „Odkud vzal Tálibán příslušnou raketu k sestřelení letadla, na které až dosud neuměl dostřelit?“
Známá novinářka na stránkách iprima.cz také komentovala Trumpovu „dohodu století“, která má prý řešit izraelsko-palestinský konflikt. Podle očekávání s konečnou platností pohřbila jakoukoli vyhlídku na životaschopný palestinský stát. Palestincům přisuzuje roli okupovaného a Izraelem kontrolovaného národa, za což jim slibuje někdy v budoucnu jakýsi bakšiš v podobě ekonomického úplatku. Byla to ironií osudu palestinská samospráva, která žije z amerických i izraelských dotací a dlouhé roky udržovala při virtuálním životě iluzi „dvou států“. Nyní ale Trumpovu dohodu odmítá, neboť jí ani nic jiného nezbývá. Jedinou reakcí tak zůstává jen nová intifáda. Afghánistán a celý Blízký východ se mění v pohřebiště velmocenských zájmů.
Donald Trump sice může snadno zvítězit v senátní fázi procesu impeachmentu, který ohrožoval jeho očekávané listopadové znovuzvolení. V kombinaci s novými obchodními dohodami i stavem americké ekonomiky jako takové, jsou jeho naděje podle názoru Spencerové opravdu vysoké. Nicméně výbušná situace, kterou Trumpova politika pomohla vytvořit na Blízkém východě, může přimět jeho voličskou základnu otočit se proti němu. Prioritou by nyní tedy mělo být rychle zařadit zpátečku. Jenže už izraelský ministr zahraničí Abba Eban si kdysi povšiml, že „historie nás učí, že lidé a národy se chovají moudře teprve tehdy, když vyčerpali všechny ostatní možnosti.“
Ilja Jihlavský
30. 1. 2020