Haló noviny přinesly 16. července reportáž o bezdomovcích v Denveru. Objevilo se několik negativních ohlasů typu „Proč právě Denver, když jinde (rozuměj jinde v USA) je situace kolem bezdomovců horší?“ Autor si prostě vybral Denver (aniž by cítil potřebu českému čtenáři vysvětlit, proč). Ale není nic jednoduššího, tedy když máte v dosahu věrohodné zdroje, se podívat i jinam – samozřejmě uvnitř hranic Spojených států amerických. (pozn. překl.)
Seattle má třetí největší populaci lidí bez domova v zemi. Podnikatelské zájmy přinesly do listopadových voleb slabě zastřený dodatek vyhlášky proti bezdomovcům zavádějícím způsobem přezdívaný „Soucitný Seattle“. Iniciativa byla začátkem září vyškrtnuta z hlasování kvůli překročení pravomocí měst ve státním právu, zůstává však otázkou mezi kandidáty na městské funkce. Zde Gary Tolman, bytový aktivista za Freedom Socialist Party (Svobodnou socialistickou stranu), zpovídá Tye Reedovou, spolupředsedkyni House Our Neighbors (Ubytujte naše sousedy), koalice, která je proti tomuto opatření a agituje za skutečná řešení bezdomovectví.
Gary Tolman – Co říká společnost Compassion Seattle (Soucitný Seattle), že dělá, a co skutečně dělá?
Tye Reedová – Dodatek je k naší listině, městské ústavě. Je to velký planý slib. Nebylo to napsáno s určitostí, kromě toho, když je někdo v táboře, musí se přestěhovat. Ale ty řeči o službách v oblasti duševního zdraví, o budování jednotek, o spravedlivé odměně pro dělníky, to je ve vzduchu. Napsali tuhle pohádku lidem, kteří se nezabývají bezdomovectvím a je těžké s tím bojovat, protože lidé ve městě opravdu zoufale hledají řešení.
Existuje návrh, že bychom měli pořídit 2 000 nouzových nebo trvalých bytových jednotek a použít 12 % z našeho všeobecného fondu na ubytování lidí. Zaměstnanci městské rady určili, že kvůli tomu, že není vše přesně definováno, se s některými standardy už setkáváme, třeba že bychom měli pomáhat financovat zdraví v chování. Kdyby byla loni městská rada schválila daň JumpStart, už se mohlo stavět 2 000 jednotek.
Pokud novela projde, dojde k tomu, že zdvojnásobíme naši v současnosti neúspěšnou grantovou strukturu, kdy dáváme miliony a miliony dolarů těm samým neziskovkám, jež nedostatečně platily své pracovníky, přeplácely své generální ředitele a nedokázaly řešit problémy těch, o které se údajně starají.
Lidé, kteří předložili změnu stanov, jsou většinou milionáři a miliardáři, investoři do nemovitostí a developeři, technologické společnosti.
Titíž podnikatelé jdou proti dani JumpStart, malé dani pro velké podniky za každého zaměstnance s vysokými příjmy, aby se uhradily úlevy v důsledku Covidu a trvalé dostupné bydlení. Není to ani zdaleka dost a bojují i s tím, takže tihle lidé to nemyslí vážně.
Gary Tolman — Jaká je v tomto ohledu historie demokratů a neziskovek?
Tye Reedová — Vím, že někteří demokraté, zejména v Seattlu, jsou si vědomi toho, co se děje, dokonce i světová Nicole Macriová [členka Sněmovny reprezentantů za Seattle a okolí], naši kampaň nepodpořili. Lidé jako demokrat a člen Sněmovny rep. Frank Chopp chtějí své jméno na letáku pro voliče House Our Neighbors nebo na našem seznamu podporovatelů. Ale nevytáhli se, aby v tomto boji pomohli.
Podle mě to svědčí o jejich spoluvině. Jsou dost chytří na to, aby nevystoupili proti, ale také aby nevystoupili ve prospěch nás, protože pak by mohli začít bojovat se svými firemními dárci.
Někteří vedoucí pracovníci z různých ubytovacích služeb, kteří nebyli spojeni se skutečnými problémy v terénu, jej podpořili a přispěli k jazyku.
Gary Tolman — Proč jste se zapojila do kampaně?
Tye Reedová — Zhruba v době, kdy jsem skončila s prací v neziskovce, jsem poskytovala přímou pomoc táborům v Ballardu a přišel tento dodatek vyhlášky.
Oslovila mě Tiffani McCoyová z novin Real Change (místní bezdomovecký tisk, něco jako český Nový prostor; pozn. překl.). Řekla jsem si: „Měli bychom dát dohromady všechny, kteří nejsou spojeni s neziskovým průmyslovým komplexem, ne demokratické politiky, kteří si jen vzájemně pomáhají, kteří šli protestovat. Měli bychom dát dohromady všechno, co potřebujeme, abychom vyřešili bezdomovectví.“ A to byl náš plán, dát dohromady ty nejlepší nápady od lidí se skutečnými zkušenostmi.
Ale potom se obec kvůli novele stanov rozhodla vést kampaň Ne. Chceme předložit radikální legislativu, která bude reagovat na všechny problémy. Jen musíme ztrácet čas bojem proti té vyhlášce, která jen ublíží lidem. Takže jsem jen naštvaný člověk, kterému na tom záleží.
Gary Tolman — Co by se podle vás mělo udělat na pomoc těm, kteří nemají střechu nad hlavou?
Tye Reedová — Mým řešením je progresivní zdanění s cílem získat bezpečné pozemky se službami, hygienickými stanicemi, sociálním bydlením postaveným městem, které je pod kontrolou města, odkud nelze lidi vystěhovat. Mým řešením je vyšší minimální mzda. Stále plýtváme penězi na pomoc s pronájmem bytů neziskovkám, abychom je předali pronajímatelům, a nestavíme sociální bydlení s nízkými příjmy. Nikdo nežádá o dávku na nájem, lidé chtějí cenově dostupné nájemné.
Gary Tolman — Co mohou lidé udělat, aby pomohli zastavit Compassion Seattle?
Tye Reedová — Pokud jste připojeni ke skupině, zapojte je do tohoto boje. Promluvte si o tom se sousedy. Vstupte do koalice, zapojte se. Sedněte si ke stolu k diskusi. Promluvte si s lidmi s prožitými zkušenostmi.
Lidé v naší koalici chtějí slyšet od lidí, kteří mají takovou zkušenost, kteří se snaží vyvinout alternativy, abychom mohli bojovat s městem za lepší alternativy k tomu, co děláme právě teď.
Gary Tolman — Kdo je zapojený do boje s tímto dodatkem stanov?
Tye Reedová — Jo, někteří lidé byli opravdu nápomocní, zvláště když nám pomohli vytvořit jazyk pro opoziční prohlášení. Třeba Dee Powersová z The Waystation (seattleské koordinační středisko veřejného dárcovství; pozn. překl.), což není oficiální organizace nebo tak něco, je to jako centrum, kde lidé získávají zdroje a já je miluju.
Lidé, kteří jsou těmto snahám skutečně oddáni, lidé z koalice Lived Experience, kteří skutečně žijí na ulicích, žijí ve svých vozidlech, nebo kteří jsou jen krůček od této hrozby, lidé, kteří jsou přímými servisními pracovníky těchto neziskovek. Protože vědí, že zametání (problémů) nefunguje, vědí, jak je destabilizující, vědí, že tu není žádný přístřešek, žádné bydlení. (Autorka sama žije v obytném automobilu. Pozn. překl.)
„Když jdou po tak zranitelných lidech, kteří nemají kam jít, pak víme, že příště jsme na řadě všichni.“ Tye Reedová
Gary Tolman & Tye Reedová, říjen 2001 pro americký list Freedom Socialist
překlad Vladimír Sedláček