Pokus o analýzu rozporu
Po nepokojích ve Washingtonu 6. ledna 2021 se mezi Filipínci na internetu objevila fotografie muže držícího walis tambo (filipínské koště) uvnitř Kapitolu. Tím mužem byl Kene Brian Lazo, filipínský přistěhovalec, který byl později obviněn z několika trestných činů.
Když v davu uviděli jihovietnamskou vlajku, vyjádřili někteří Vietnamci na sociálních sítích znechucení, zatímco jiní se tím pyšnili.
Již 4. srpna 2018 byl Enrique Tarrio, který se označuje jako Afro-Kubánec a vyrůstal v miamské Malé Havaně, jedním z desítek černošských, latinskoamerických, asijských a asijských mužů, kteří pochodovali po boku bělošských rasistů v Portlandu v Oregonu.
Tarrio je vůdcem Proud Boys, otevřeně misogynních pouličních rváčů, kteří si říkají „západní šovinisté“. Joey Gibson stojí v čele Patriot Prayer, skupiny na severozápadě Pacifiku, která se staví proti „antifům“ (antifašistům) a levičákům. Je napůl Japonec a těží z tohoto dědictví, aby propagoval „multikulturní“ program skupiny. Gibsonův zástupce Tusitala „Tiny“ Toese je Samoan. Tarrio, Gibson a Toese popírají, že jejich organizace jsou rasistické. Tyto skupiny však hrají významnou roli v dnešní krajní pravici.
Účast a vedení v takových skupinách barevnými lidmi není nic nového. V roce 1994 James J. Johnson, Afroameričan, spoluzaložil “vlasteneckou” partu s názvem E Pluribus Unum a stal se mluvčím neorganizované milice v Ohiu.
Proč tyto muže přitahují xenofobní skupiny spojené s nadvládou bílých? I když barevní tvoří malou menšinu ultrapravice, jejich přítomnost je pro mnohé nevysvětlitelná a znepokojující. Tento jev ve skutečnosti odhaluje hluboké třídní rozpory uvnitř každé rasové, etnické nebo jiné sociální skupiny v kapitalismu. Vzestup fašistických hnutí a přítomnost barevných v nich lze pochopit pouze v kontextu boje mezi třídami.
Fašismus a drobné podnikání. Lev Trockij, marxistický myslitel a spoluvůdce ruské revoluce, analyzoval a agitoval proti vzestupu fašismu ve 20. a 30. letech. Trockij vysvětlil, že fašismus je posledním pokusem velkých firem v době hospodářské krize rozdrtit odpor pracující třídy vůči extrémním úsporným opatřením a represím. Kapitalisté financují masové hnutí složené z drobných podnikatelů a zoufalých nezaměstnaných ve snaze oddělit je od strany pracujících.
Není žádným překvapením, že Tarrio, Gibson, Kene Lazo a další účastníci ultrapravicových podniků vlastní skutečné nebo falešné obchodní aktivity. Věří, že jejich činy posilují jejich třídní postavení.
Politické zespolečenštění ve vlasti. Pro barevné přistěhovalce často hrají roli zkušenosti jejich rodičů v zemích původu. Například většina starších Vietnamců v USA pochází z Jižního Vietnamu a přišli do USA jako uprchlíci. Mnozí si s sebou přinesli silné protikomunistické přesvědčení a postavili se proti sociálním hnutím za ekonomickou a rasovou spravedlnost.
Někteří přistěhovalci pocházejí z autoritářských režimů a staví vládu železné pěsti na roveň zákonu, pořádku a prosperitě. Většina současných filipínských migrantů v USA vyrůstala v době diktatury Ferdinanda Marcose, kdy byly konzervativní názory oficiálním dogmatem vyučovaným ve školách.
Ve zprávách o Proud Boys, kteří před útokem na Kapitol obdrželi příspěvky od členů čínské diaspory, se objevila žena, která řekla: „Musíte pochopit, jak se cítíme – přišli jsme z komunistické Číny a … moc si toho tady vážíme.“ Pro takové přistěhovalce je pravicovost cestou k zajištění „amerického snu“.
Cílem fašismu je však rozbít dělnickou třídu a její organizace, počínaje těmi na dně, včetně žen, barevných lidí a přistěhovalců. Prvním cílem jsou individuální práva a svobody, od svobody projevu a hlasovacích práv až po reprodukční svobodu. A v nejlepším zájmu drobných podnikatelů skutečně je být s pracujícími (zde doslova s dělníky; pozn. překl.), protože velké firmy je nakonec zradí.
Jednotná fronta k odražení reakce. Jednotná fronta je pro barevné a další utlačované menšinové skupiny naléhavou nutností, zvláště v době dlouhodobého hospodářského úpadku kapitalismu. V této formaci si různé skupiny udržují autonomii, ale spojují se pro společnou obranu. Je třeba radikálního vedení dělnické třídy, aby bylo zajištěno, že cíle fronty budou demokraticky dosaženy a nebudou zaprodány.
Jednotlivá barevná společenství porazit bílé rasisty a neonacisty nemohou. Ani barevní lidé dohromady je nemohou porazit izolovaně od svých bílých spojenců. Terčem fašismu je společně většina dělnické třídy: lidé barevné pleti, přistěhovalci, ženy, židé, muslimové, odboráři a levičáci.
Když budou konat společně, mohou účinně čelit krajní pravici. Příkladem snah o jednotnou frontu byla řada komunitně vedených antifašistických akcí, které se stavěly proti manifestacím „Na životech bílých záleží“ svolaným po celých Spojených státech 11. dubna 2021.
Průběžná jednotná fronta by byla klíčovým mechanismem sebeobrany barevných proti pravicovému násilí a budování multirasového dělnického hnutí. To je klíčové pro samotné přežití každého z nás.
SHARON M. QUINSAATová, říjen 2021
Sharon Quinsaatová se narodila a vyrůstala na Filipínech. Je profesorkou sociologie a žije v Grinnellu ve státě Iowa (USA). Je členkou Národní rady barevných soudruhů strany Svobodných socialistů a organizace Radikální ženy. Odezvy můžete poslat na smquinsaat@gmail.com.
Z dvouměsíčníku Vol. 42, No. 6 (December 2021-January 2022) – Freedom Socialist Party (socialism.com)
přeložil Vladimír Sedláček
P.S. překladatele: Můžu – a se mnou většina těch, kteří dočetli až sem – být odpůrcem trockismu, k němuž se strana Freedom Socialist Party otevřeně hlásí. Pokud ale moje paměť a používané prameny sahají, nikdo další se výše popisovaným jevem hlouběji nezabývá.