1)
Od 16. listopadu probíhala devět dní stávka kovodělníků v Cádizu (Španělsko). Stávkující usilující o zvýšení mezd zablokovali přístup do průmyslové zóny města a jejich stávka zasáhla velké monopoly sídlící v regionu. Kromě prudkého snížení mezd pronásleduje španělské pracující také vysoká inflace. Podle Národního statistického úřadu (INE) vzrostla inflace ve Španělsku v říjnu na 5,4 % kvůli rekordním rostoucím nákladům na energie.
Španělská vláda podporuje monopoly a pokračuje ve své ofenzívě proti dělníkům. V úterý 23. listopadu nařídila represivní akce. Nařídila nasazení policie – dokonce i obrněných vozidel. Policie zasáhla slzným plynem a gumovými projektily velkou demonstraci kovodělníků. Naopak další pracující a studenti podpořili stávku dělníků z Cádizu.
Komunistická dělnická strana Španělska vyzvala k solidaritě.
2)
Ve dnech 12. – 13. listopadu proběhl evropský summit Světové rady míru (WCC) ve Villa Nova de Gaia v Portugalsku. Summit se zabýval obecným vývojem v souvislosti s eskalací imperialistické agrese USA-NATO-EU, další militarizací EU a jejím pokusem o vojenskou autonomii. Na program jednání se také dostala organizace konference Politického a bezpečnostního výboru proti summitu NATO, který se bude konat na konci června 2022 v Madridu.
Konference přijala usnesení o solidaritě s venezuelským lidem, s kyperským lidem, vyzvala k ukončení okupace části ostrova a jeho znovusjednocení, jakož i usnesení odsuzující imperialistickou agresi proti Kubě a solidaritu s jejím lidem.
Po příslušných informacích byla také přijata rezoluce odsuzující obnovení řecko-americké dohody o základnách.
Summitu se zúčastnily mírové komise z Belgie, Kypru, České republiky, Itálie, Francie, Irska, Německa, Španělska, Turecka, z Portugalska a Řecka.
3)
Vláda USA uvolnila 50 milionů barelů ropy ze strategických zásob.
Vzhledem k tomu, že tržní kapitalistické soupeření o ropu eskalují, a to i mezi zeměmi produkujícími ropu a zeměmi s velkou spotřebou energie, Spojené státy se rozhodly postupně vyřadit ze svých strategických zásob 50 milionů barelů ropy. Cílem je pokusit se „udržet“ ceny „černého zlata“, které mají obecnější dopad na růst inflace (v USA dosáhla inflace v září 6,2 %).
Toto uvolnění ze strategických rezerv, které bude mít ve skutečnosti formu půjček a prodejů, je koordinováno s podobnými kroky jiných zemí – hlavních spotřebitelů ropy – zejména Číny, Indie, Japonska, Jižní Korey a Británie.
I když je samozřejmě 50 milionů barelů ropy velké množství, je třeba poznamenat, že v USA se spotřebuje asi 20 milionů barelů denně, takže má mít hlavně psychologický účinek na trh.
K výše uvedenému dochází i proto, že předchozí tlaky Bidenovy vlády na země produkující ropu, zejména Saúdskou Arábii, aby zvýšily své dodávky, neuspěly, přičemž další zasedání zemí produkujících ropu (OPEC+) je naplánováno na 2. prosince.
Krátce po rozhodnutí cena ropy klesla o 1,5 % a dosáhla 75,61 USD za barel. Další uvolnění strategických zásah oznámila Indie, která je třetím největším dovozcem a spotřebitelem ropy (5 mil. Barelů). Čína, Jižní Korea, Británie následovaly, ale neupřesnily množství ropy ze svých strategických zásob, které dají do oběhu.
4)
Cílené úsilí o další revitalizaci západní vojenské přítomnosti v Indickém oceánu a Pacifiku, tzv. „ANNUALEX “, jsou cvičení, která začala 21. listopadu za účasti v USA, Japonska, Indie, Austrálie a NOVĚ Německa ve Filipínském moři.
Cvičení „ANNUALEX“ pořádá japonské námořnictvo od roku 1996, naposledy v roce 2016. Pozvání USA na něj je velmi časté, nicméně letošní expanze účastníků je typická, zejména zaznamenáníhodná je účast Německ .
Je zřejmé, že centrem sporu je Tchaj-wan. Americká válečná loď Millius proplula tchajwanským průlivem, čímž iniciovala důrazné reakce Pekingu, kter se vyslovil v tom smyslu, že dochází ke zvýšení „rizika v oblasti bezpečnosti“ a „je ohrožována regionální stabilita“. Představitelé čínských ozbrojených sil uvedli, že Čína přijímá „všechna nezbytná opatření, aby čelila všem hrozbám a výzvám“ a chránila „svou národní suverenitu a územní celistvost“. Zároveň Washington zintenzivňuje úsilí společně se svými spojenci v regionu cílící na hospodářskou spolupráci s spojenci, aby posílil svou ekonomickou spolupráci v regionu, primárně s Thai-wanem, následovalo mu setkání obchodní zástupkyně USA Kathryn Thai s indickým ministrem obchodu a průmyslu P. Goyalem v Novém Dillí.
5)
Tripartitní „bezpečnostní“ spojenectví mezi USA, Austrálii a Spojeným královstvím, pod názvem „AUKUS“, které bylo vyhlášeno 15. 9. 2021, bylo jedním z důležitých bodů jednání ÚV KS Řecka. Hodnotí, že se jedná o významný posun imperialistických zájmů mířících na Čínu. Obsáhlý analytický materiál je dostupný v různých jazykových mutacích na adrese: https://inter.kke.gr/en/articles/The-impact-of-AUKUS-on-international-developments-and-the-stance-of-the-communists/
6) Ministr zahraničí USA Ant. Blinken ve středu zahájil pětidenní cestu do AFRIKY, konkrétně do Keni, Nigérie a Senegalu. Blinkenova mise není snadná, protože Čína se za posledních 20 let stala první zemí, která investovala v regionu, stala se největším vládním poskytovatelem úvěrů na tomto kontinentě, provádí obrovské infrastrukturní projekty v hodnotě stovek miliard dolarů.
Na tomto pozadí se zdá, že Blinken svojí cestou deklaruje „přítomnost“ USA a amerických monopolů v regionu, přičemž výběr tří afrických zemí, které navštíví, není náhodný.
7)
KS VENEZUELY odsuzuje vyloučení šesti dalších kandidátů strany z voleb.
Venezuelská komunistická strana podala stížnost jen několik hodin před regionálními a komunálními volbami v neděli 21. listopadu, protože Národní volební rada vyloučila 6 dalších kandidátů komunistické strany a lidové revoluční alternativy (APR), volební aliance, jejímž prostřednictvím se účastní voleb. Celkem bylo postupně eliminováno 14 kandidátů. KS Venezuely čelila největšímu útoku ve volebním procesu.
Ve skutečnosti byly všechny případy vyloučení učiněny Radou v době, kdy vypršela lhůta pro posouzení kandidatur. Podle venezuelské komunistické strany bylo porušeno každé pravidlo a kritérium, které bylo stanoveno, a žádná podstatná odpověď nebyla poskytnuta. Připomínáme, že desítky komunistických a dělnických stran z celého světa z iniciativy Venezuelské KS a KS Mexika vydaly společné prohlášení odsuzující „útok na jejich politická a volební práva“.
8)
Na ukrajinsko-běloruské hranici se odehrává spletitá geopolitická hra související mimo jiné s plynovodem „Nord Stream 2“ na úkor a pod záminkou náporu migrantů na polskou hranici. Projevují se zde vnitroimperialsitické antagonismy různých geopolitických uskupení souvisejících s upřednostňováním určitých energetických zájmů. Zatímco polská vláda apeluje na zastavení prací na plynovodu, evropské nejvyšší kruhy vnímají svoji závislost na ruském plynu.
Z událostí na globální scéně jsou jasné tři základní faktory současného vývoje. Jednak je to stále se zhoršující situace pracujících, dále pak přesun geopolitického těžiště mezi USA a Číny, coby největších světových ekonomik. Evropské problémy se stávají periferními, nicméně se v nich odráží rozporuplná spletitost kapitalistických zájmů, čímž se stávají potencionálními ohnisky eskalovaných konfliktů.
9)
V USA došlo k dvěma důležitým rozsudkům, navazujícím na události z minulého roku. Oba se týkaly politicky a ideologicky motivovaného násilí. 24. 11. byli odsouzeni tři muži, obvinění z vraždy 25 let starého černocha Ahmada Aurberyho. K vraždě, připomínající mentalitou pachatelů lynčování (populární aktivitu v USA hluboko do 20. století), došlo 23. února. Celá kauza výrazně upozornila na pokračující dědictví rasové nenávisti v americké společnosti, stejně jako na znovu vzrůstající násilí s tímto dědictvím spojené.
Další významnou kauzou, která vyústila v rozsudek zprošťující viny, byla kauza mladého Kyla Rittenhouse. Ten byl obviněný z vraždy dvou osob, při událostech z minulého roku v americkém městě Kenosha. V tomto wisconsinském městě, probíhaly v 25. Srpna 2020 nepokoje, v reakci na další zveřejněný případ policejní brutality. Sedmnáctiletý K. Rittenhouse byl v tu dobu napojený na nacionalistické a konzervativní skupiny, které se začali stavět do role strážců zákona a pořádku. Rittenhouse se tedy ozbrojil, a vyrazil do Kenoshy (z níž nepocházel, ani v ní nepobýval) „chránit“ město před jeho vlastními obyvateli. Po střetu s demonstranty, se mladý Rittenohuse zalekl početní přesily místních, a v panice vystřelil na několik osob, které jej pronásledovaly se zjevným záměrem ho fyzicky napadnout. Soud nakonec rozhodl, že vyděšený Rittenhouse jednal v sebeobraně.
Oba tyto případy vyvolaly a stále vyvolávají mnoho vášnivých reakcí. Jejich soudní dohra tak rozhodně není dohrou politickou. Ukazuje se stále více, že řada násilných střetů a nepokojů táhnoucích se od konce jara 2020, nebyla pouze nějakým jednorázovým výbuchem. I přes značný pokles těchto událostí od konce minulého roku a prezidentských voleb, je čím dál tím více zřejmé, že třídní, národnostní a hodnotové rozpory v americké společnosti jsou dlouhodobým problémem, který režim už neumí řešit. Volební vítězství J. Bidena z listopadu r. 2020, stárnoucího reprezentanta statusu quo a tradičního politického establishmentu, znamená pouze dočasné příměří mezi nevratně znepřátelenými skupinami obyvatel v USA.
Doufejme, že při vzrůstajícím zájmu americké veřejnosti o komunistické myšlenky dojde k vytvoření hnutí, schopného vystupovat v nadcházejících konfliktech jako představitel zájmů proletariátu a jeho spojenců, schopného před proletariátem různých ras, náboženství a pohlaví odhalovat liché sliby a bludy jako amerických konzervativců, tak amerických liberálů.
10)
V Bosně a Hercegovině (BiH) proběhly počínaje 23. listopadem několikadenní protesty horníků, nespokojených se svými příjmy a pracovními podmínkami. Několik set horníků ze sedmi různých dolů napříč BiH přišlo do Sarajeva (hlavního města BiH) před budovu vlády federace BiH. Jeden ze zástupců horníků, Abdel Fazlić, řekl: „Umírali jsme ve válce, umíráme v míru, takhle to již dál nejde.“ I přes velmi chladné počasí, horníci setrvali první noc protestů před budovou vlády. Občané Sarajeva jim nosili teplý čaj a jídlo na znamení solidarity. 1. 12. došlo k ukončení stávkových a protestních akcí, vláda BiH a představitelé energetického průmyslu souhlasili splnit většinu požadavků horníků.
Celá akce proběhla na pozadí vzrůstající krize v zemi. Problémy spojené s koronavirem, masovou imigrací a vzrůstajícím napětím mezi politickými vůdci z řad bosňáckého, srbského a chorvatského národa výrazně ohrožují stabilitu a bezpečnost země.
11) 24. 11. 2021 vynesl ústavní soud Indonésie rozsudek týkající se kontroverzního zákona o vytváření pracovních míst. Tento zákon byl přijat na počátku roku 2020. Okamžitě vyvolal obrovské reakce veřejnosti, zejména příslušníků dělnické třídy. Prakticky celý rok 2020 byl ve velkých městech provázen demonstracemi a násilím. Dělníci, odboroví předáci a příznivci pokrokových politických sil považovali tento zákon za výraznou ránu vůči postavení dělníků a zaměstnanců, zejména s ohledem na výši mezd a ochranu vůči libovůli zaměstnavatelů.
Samotný zákon, který rušil či upravoval zhruba 70 různých zákonů či jiných právních předpisů, vycházel zejména z představy neoliberálních přístupů k nastartování indonéské ekonomiky. Spočíval ve výrazných deregulacích pravidel upravujících vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, stejně jako deregulací pravidel upravujících ochranu životního prostředí. Cílem bylo přilákat zahraniční investitury a podnítit podnikání na více dynamickém trhu.
Protesty vůči přijetí zákona byly provázeny velkým množstvím případů policejní brutality. Existuje mnoho audiovizuálních záznamů, zachycujících policii v mlácení demonstrantů či jejich postřikování slzným plynem. I přes tyto překážky, bylo výsledkem protestů velké posílení dělnického hnutí. Různorodé politické síly se ke konci minulého roku spojily do zreformované Dělnické strany (jejím základem byla již dříve existující Dělnická strana). I přes zjevně sociálně demokratický a reformistický charakter této organizace musíme doufat, že přímá zkušenost s intenzivním třídním bojem posune nejuvědomělejší síly v Indonésii dále k revolučním pozicím. Přeci jenom není třeba zapomínat, že masové vyvražďování komunistů v této zemi proběhlo jen před pár desítkami let a represe vůči komunistickým myšlenkám jsou stále ještě tvrdé.
Ústavní soud Indonésie rozhodl, že zákon (známí také jako Omnibus zákon), byl přijat metodami odporujícím indonéské ústavě. Soud stanovil dvouroční lhůtu, v níž má být zákon revidován a přijat v souladu se zákonným legislativním procesem platným v zemi. Rozhodnutí soudu vyvolal nadšení v řadách dělnické třídy, která se svými aktivitami a nasazením stala vládě de facto rovnoprávným partnerem v nadcházející revizi zákona. Soud dále stanovil, že nedojde-li k odpovídající revizi ve lhůtě dvou let, bude zákon zcela zrušen.
12) Na Ukrajině pokračuje ekonomický úpadek a snižování životní úrovně. Když v roce 2013 proběhl na Ukrajině majdanský převrat, byla západním médii (včetně většiny českých), prezentována tato událost jako boj mezi demokratickými změnami a autoritářskými praktikami dosavadní vlády strany regionů. Po vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi novým režimem v Kyjevě a lidovými republikami na východě země, se pozornost světa stočila k národnostní otázce a k zásahům Ruska do událostí na Ukrajině. V souvislosti s událostmi z poslední doby se i nadále mluví o Ukrajině zejména v kontextu zahraniční politiky a jejího vztahu vůči Rusku.
O čem se ale příliš nemluví, je naprosté fiasko hospodářského vývoje této země pod reakčním, nacionalistickým režimem. Ukrajina byla již od svého vzniku země postižená korupcí a hamižností oligarchů a kapitalistických hospodářských elit. Mezi masami obyčejných lidí se mezi tím akumulovala chudoba, kriminalita, beznaděj a touha zemi masově opouštět s vidinou dosažení více rozvinutých evropských států. Jestliže se však režim snažil alespoň o nějakou míru sociálního smíru mezi vládnoucí třídou a masami vykořisťovaných, převratem v roce 2013 se to změnilo.
Novou sférou, do níž proniká tragická povaha ekonomických řešení kapitalistického režimu, je zemědělství. Zemědělství bylo a stále je jedním z nejdůležitějších hospodářských odvětví ukrajinského státu. Na venkově žije v roce 2021 12 milionů lidí, což odpovídá více než 20 % celkové populace. V minulosti existovala různá omezení na trhu s půdou, které chránila postavení drobných vlastníků a garantovala alespoň částečnou rovnost v celkové distribuci úrodné půdy. V létě tohoto roku však režim přišel s konceptem zcela volného trhu, který velmi rychle vytvořil podmínky pro koncentraci půdy v rukou zemědělských oligarchů.
Ruku v ruce s novými pravidly distribuce půdy přišla i špatná sklizeň úrody. Přesto že stát garantoval postiženým zemědělcům pomoc, ve většině případů ji neposkytl. V některých regionech již dochází k úprku zoufalých zemědělců do měst. Tam je však ekonomická situace podobně zoufalá, a tak jsou často tito lidé odkázání na živoření či emigraci.
Až do roku 2024 platí pravidlo, že půdu si v souladu s novými pravidly mohou na trhu kupovat pouze jednotlivci, aby nedocházelo k její příliš velké akumulaci. Toto pravidlo ale již agrární koncerny obcházejí, skrze skupování půdy přes své zaměstnance. De facto tak dochází k likvidaci malých a středních vlastníků a k triumfu velkého kapitálu na ukrajinské vesnici.
V kombinaci s klesajícími mzdami, privatizačním reformami ve zdravotnictví a zdražováním základních potřeb, se zcela jasně vyjevuje nelidská podstata režimu, který západní liberálové chválili za jeho demokratičnost a prozápadní orientaci, stejně jako západní konzervativci za jeho nacionalismus a antikomunismus.
13) 30. 11. ohlásil Jair Bolsonaro, současný brazilský prezident, svoji kandidaturu na prezidenta země v nadcházejících volbách v roce 2022. Bolsonaro, známý svými silně antikomunistickými postoji, korupčními skandály a napojením na reakční ozbrojené milice, se již dříve rozešel se svou mateřskou politickou organizací, Sociálně liberální stranou. Vzhledem k prudce klesající popularitě se mu nepodařilo nasbírat dostatek podpisů k založení vlastní strany. Spojil se tedy s menší, maloburžoazní Liberální stranou, jejímž členem se stal, aby mohl ve volbách kandidovat.
Úpadek Bolsonarovy politické kariéry by mohl být dobrou příležitostí pro přeskupení a posílení pokrokových sil v zemi. Je nutné mít na paměti, že žádné volební vítězství sociálně demokratických skupin nemůže trvale zabezpečit žádoucí politický vývoj v zemi. Avšak zklamání z velkohubých antikomunistů jako Bolsonaro a pokračující třídní zkušenost mohou vyústit alespoň ve zvýšený tlak na maloburžoazní a reformistické síly, směřující k tvrdšímu postupu vůči reakčním silám, odporu vůči imperialismu a posilování postavení chudých skupin obyvatelstva.