Článek zveřejněný v deníku „Rizospastis“, orgánu ÚV Komunistické strany Řecka (KKE)
„Spolupráce více stran navázaná ve Francii pod názvem „Lidová fronta“ (Front Populaire), aby – jak se říká – kladla překážky volbě krajně pravicového premiéra, je prezentována jako příklad, který se hodí i pro naši zemi. Číst dál
Autor: Nikos Mottas
Bylo 3. srpna 2008, kdy zemřel „patriarcha“ antikomunismu Alexandr Solženicyn. Spisy Solženicyna se staly hlavním zdrojem protisovětské hysterie a nehorázných pomluv proti prvnímu socialistickému státu. I dnes je Solženicynovo hlavní dílo „Souostroví Gulag“ víceméně považováno za antikomunistickou „bibli“ světových obhájců kapitalismu a antisovětské propagandy. Číst dál
Autor: Nikos Mottas
Během posledních 25 let (článek vznikl r. 2016 – pozn. red.) po vítězství kontrarevolučních sil v Sovětském svazu a východní Evropě, dominoval veřejné politické diskusi koncept „konec dějin, konec ideologií“. To je jistě velmi příhodný koncept pro dominantní třídu, buržoazii, v její snaze přesvědčit svět, že: 1) Socialismus nenávratně selhal, 2) Kapitalismus je konečným vítězem v řadě socioekonomických transformací dějin, 3) Každý argument pro nekapitalistickou společnost, kde budou výrobní prostředky socializovány v centrálně plánované ekonomice, je „nerealistický“ a „utopickou fantazií“. Číst dál
Zcela bez povšimnutí sdělovacích prostředků, 11. a 12. května uplynulo desetileté výročí založení Doněcké a Luhanské lidové republiky.
Výchozím bodem založení lidových republik je fakt, že Donbas spolu s Krymem je velmi silně ovlivněn ruskou kulturou. Ve velkých městech byl podíl obyvatel, pro které je ruština jejich rodným jazykem, více než 80% a v některých dokonce více než 90%. Obyvatelstvo Donbasu bylo také tradičně silně ekonomicky orientováno na Rusko a jasná většina preferovala vstup do Euroasijské celní unie. Silné spojení s Ruskem je také u většiny obyvatel průmyslových měst Charkov, Dněpropetrovsk a Záporoží a také na jihu Ukrajiny v okolí Oděsy. Během Euromajdanu zůstávalo zmíněné proruské obyvatelstvo převážně pasivní. Na Krymu však již v prosinci 2013 vznikly sebeobranné síly, což vysvětluje dobře organizovaný odpor po převratu. Číst dál
Generální tajemník strany AKEL (Progresivní strana pracujícího lidu) Stefanos Stefanou v prohlášení zhodnotil výsledek evropských voleb v roce 2024 a poukázal na to, že výsledek voleb není pro stranu uspokojivý. Číst dál
Autor: Nikos Mottas
S 9,30 % a více než 350 000 hlasy zaznamenala Komunistická strana Řecka (KKE) v evropských volbách 9. června velmi významný volební vzestup, čímž vyslala zvučnou pozitivní zprávu nejen pro dělnickou třídu a lidové vrstvy země, ale také pro celou zemi a Evropu.
Zatímco krajně pravicové, ultrakonzervativní a rasistické politické síly se prosazují v zemích EU (Francie, Německo, Nizozemsko, Španělsko atd.), vzestup volebního vlivu KKE je pro evropské národy majákem naděje. Číst dál
Vyjádření KPKV (Kolektiv pro práci, vědu a kulturu) k výsledkům eurovoleb v červnu 2024
Těsně před evropským volebním kláním jsme zveřejnili naše stanovisko (http://dialog.kominternet.cz/stanovisko-redakce-kominternetu-k-volbam-do-evropskeho-parlamentu/), ve kterém jsme charakterizovali souvislosti a subjekty kandidující ve volbách. Na tuto analýzu bychom chtěli navázat stanoviskem k povolební situaci. Začněme tím, že výsledek voleb pro nás není překvapením. Procházíme obdobím hluboké krize kapitalismu s negativními dopady na životy lidí, jejich práva a zdraví, na ekosystém, a která přináší nespravedlnost, zvýšenou míru vykořisťování, nejistotu a války. Přesto, že současná doba obdobím transformace v České republice podobně jako ve většině evropských zemích je lidové, třídní hnutí oslabeno a systematicky oslabováno. Číst dál
Do soukolí kapitalistického stroje byl vražen klín. Palestina se za sedm desetiletí okupace proměnila ve skutečně tvrdou překážku pro kolonialismus a rasismus, produkty vykořisťovatelského systému. I když je celé soukolí kapitalistického stroje mazáno a udržováno v chodu ohromnými zisky, krví a tmářstvím, jedna docela malá země dokáže celý stroj, celý systém destabilizovat. Číst dál
Přeložená verze článku publikovaného na atexnos.gr.
V posledních měsících došlo ve Venezuele k rychlému vývoji (psáno v roce 2016, pozn. red.). Od loňského prosincového volebního vítězství pravicově-reakční opozice až po nedávný atentát na armádního generála ve výslužbě jsme byli svědky řady událostí, které vedly k destabilizaci vlády Nicolase Madura. Osmnáct let od nástupu Huga Cháveze k moci, v roce 1998, se „Bolívarovská revoluce“ nebezpečně chvěje, zatímco konzervativní opozice je v protiútoku a řada vnějších činitelů (vláda USA, OAS atd.) se snaží zasahovat do vnitřních záležitostí země.
Krize ve Venezuele má dvě stránky: Na jedné straně vláda a její lidé čelí multidimenzionálnímu útoku imperialistických center, jejichž cílem je vyostřit situaci do takové míry, že případná (vnější) vojenská intervence by byla oprávněná. Útok na Venezuelu je třeba prozkoumat jako součást širšího rámce meziimperialistických, meziburžoazních rozporů a antagonismů, které – podporované americkou politikou – se odehrávají v Latinské Americe. Vyplývá to i z vývoje v Brazílii (7. největší ekonomika na světě), kde meziburžoazní konfrontace a skandály vyvolávající politické orgie vedly k rezignaci prezidentky Roussefové. Číst dál
Bylo to 24. března 1999 – před 17 lety (text vznikl r. 2016 – pozn. red.) – když ozbrojené síly NATO zahájily barbarské bušení proti lidu Jugoslávie. Několik kilometrů severně od řeckých hranic vtiskla Severoatlantická aliance vlčí smečky svou krví potřísněnou značku poslednímu velkému masakru 20. století. Bylo to tehdy, když se balkánský poloostrov opět stal akčním pólem imperialistů a Federativní republika Jugoslávie (nebo to, co z ní zbylo) se zřítila mezi mlýnské kameny euroatlantických zájmů.
Bylo to poprvé v historii NATO, kdy se rozsáhlá vojenská operace uskutečnila bez – alespoň konvenčního – souhlasu Rady bezpečnosti OSN. Účast ve zločineckých vládách členských států aliance (převážně USA, Spojeného království, Německa, Francie) si samozřejmě již našla vhodnou záminku: bylo to ukončení domnělé „agresivity“ vlády Slobodana Miloševiče v regionu Kosova. Aby ospravedlnili nadcházející vojenskou intervenci, byli vůdci gangu NATO (Clinton, Blair, Schroeder atd.) zapojeni do bezprecedentního veřejného politického nepokoje a předstírali, že se „starají“ o budoucnost albánské menšiny v Kosovu. Číst dál
Autor: Nikos Mottas
9. listopad je mezníkem pro ty, kteří proměnili antikomunistickou propagandu v profesi. Je to den, kdy v roce 1989 začalo ničení takzvané „Berlínské zdi“.
Od té doby každoročně pozorujeme menší či větší fiesty o „pádu zdi“ a obnovení kapitalismu v Německé demokratické republice (NDR). Vítězové studené války na těchto fiestách zapojují svou antikomunistickou fantazii, aby oslavili „velkou událost“ – například v roce 2014, během 25. výročí, byla mezi oficiálními hosty v Berlíně mizerná loutka mezinárodního imperialismu Michail Gorbačov.
Více než 27 let (psáno r. 2016 – pozn. red.) v rámci pomluv proti skutečně existujícímu socialismu vedou buržoazní historiografie, buržoazní média i různí oportunisté válku překrucování historie Berlínské zdi. Záměrně haní Německou demokratickou republiku a úspěchy socialistické výstavby, zatímco se pokoušejí manipulovat evropské a mezinárodní veřejné mínění známou, protivědeckou a antihistorickou rovnicí mezi komunismem a fašismem. Číst dál
9.června 2024 se v Řecku bude konat hlasování do Evropského parlamentu, kde bude zvoleno 21 europoslanců země. Komunistická strana Řecka (KKE) a dalších 30 politických stran se účastní voleb. Je třeba připomenout, že v předchozích evropských volbách v roce 2019 získala KKE 5,35 % a získala dva europoslance.
Po celém Řecku se konají shromáždění KKE. Její kádry navštěvují pracoviště, dělnické a lidové čtvrti a vyzývají lidi, aby v nadcházejících volbách volili stranu.
KKE svou účastí v evropských volbách ukazuje, že byla jedinou stranou, která s pocitem odpovědnosti včas varovala lidi před neměnným protilidovým a reakčním charakterem EU.
KKE se může dívat lidem do očí. Není svázána velkými zájmy (myšleny zájmy velkých kapitalistických hráčů – pozn. red.). Proto stojí v popředí bojů za práva dělnické třídy, zemědělců, osob samostatně výdělečně činných, vysokoškoláků, mládeže, mužů a žen. Číst dál
Evropské volby v Řecku: Hlas pro KKE vysílá antiimperialistické a protiválečné poselství
Důležitým rozdílem ve volební kampani, kterou KKE vede s cílem agitovat pracující, je ten, která se týká mezinárodního vývoje, zapojení EU a Řecka do imperialistické války na Ukrajině a také do masakru palestinského lidu.
Všechny buržoazní politické strany zamlčují vývoj na válečných frontách a skrývají příčiny konfliktů, odpovědnost EU, ale i USA a NATO.
Na rozdíl od buržoazních stran KKE poznamenává, že Evropská unie má spolu s USA a NATO vedoucí roli v imperialistických válkách a intervencích. Podporuje Izrael, okupační stát, který podnítil genocidu proti palestinskému lidu. Silně jej financuje a vyzbrojuje, aby proléval krev palestinského lidu. Podporuje imperialistickou válku Saúdské Arábie proti Jemenu a ve jménu boje proti Húsíům, pod záminkou ochrany plavby, zřídila vedle americko-britské operace Guardian prosperity imperialistickou operaci Aspides (Štít). Společně zapalují oblast Rudého moře, čímž znásobují riziko všeobecného požáru. Číst dál
O víkendu 8. a 9. června se v členských zemích EU otevřou volební místnosti u příležitosti voleb do Evropského parlamentu. I když i v České republice je možné zaznamenat nesouhlas s členstvím v EU, který se projevil i volební účastí více subjektů, jež otevřeně proklamují zájem z Unie vystoupit, žádná z těchto zájmových skupinek nepředkládá v mnoha ohledech alespoň náznak řešení současné krizové situace.
Jejím nejnebezpečnějším důsledkem je světová válka. EU je jejím významným, relativně samostatným aktérem, jak správně ve svých stanoviscích uvádí Komunistická strana Řecka (KKE – jejich překlad přikládáme níže). EU však není nahodilým politickým uskupením bez sociálně-ekonomických kořenů, je politickým vyjádřením konkrétních korporátních skupin současného kapitalistického světa. Je jedním z hlavním imperialistických ekonomických bloků, aktivně se účastnících a eskalujících světovou válku. Tato skutečnost má pochopitelné dopady nejen na možnosti mírového soužití lidí, sociálně-ekonomická práva a životní podmínky, ale také na reálnou suverenitu zemí a národů. Udržovat nadále země a národy v tomto žaláři s hesly o reformě často i základních, vstupních kamenů EU, je život ohrožující. Volat po návratech k “původnímu poslání evropské integrace” je nepochopením toho, že tyto základy mají hlavní podíl na současném charakteru EU. Navrhovat vystoupení z EU bez souběžných kroků, které protrhnout řetězy dekadentního kapitalismu, může být pochopitelným a zoufalým voláním o pomoc lidových mas, nikoliv však realistickým politickým programem. Číst dál
Upravit z rozmaru historická fakta a přizpůsobit je příběhu, který škodí suverenitě národů, je opět sázkou vlády USA proti kubánskému národu. To je to, o čem je výpověď, kterou tyto noviny před několika týdny umocnily, týkající se operace amerických speciálních služeb koncipovaných – když ne – za účelem „změnit režim“ na Kubě.
Operace Streaming, což není příliš nový termín, má mimo jiné za cíl přepsat historii Kuby, poskytnout přeslazený popis kapitalismu před rokem 1959 a samozřejmě představit obílenou verzi neokolonie a roli USA v této historii.
Jejich cílem je rozložit to, co nazývají oficiální verzí kubánské historie, a ovlivnit zejména mládež. Vycházejí ze skutečnosti, že Kuba čelí nejen ohromným peripetiím ekonomické situace, ale také procesu větší složitosti reality s existencí nových ekonomických aktérů a jejich sociálním dopadem.
Usilují proto o to, aby po šesti desetiletích konečně zvítězilo myšlení a hodnoty promytého, idylického kapitalismu, zbaveného katastrofy, kterou tento systém s sebou nese pro velkou většinu v nerozvinutých zemích a stále více v prvním světě.
Za tímto účelem mají mediální stroj a zdroje, aby se pokusili prosadit v digitálních sociálních sítích, ve kterých hyperbolizují jak problémy, kterými zde trpíme, tak výhody takzvaného amerického snu, to vše formulované vládou USA, která, jak bylo oznámeno, zaručí v roce 2024 pro tyto účely nejméně 50 milionů dolarů. Číst dál
Autor: Nikos Mottas.
Původně publikováno v atexnos.gr
Ernesto Che Guevara je nepochybně historickou postavou komunistického hnutí 20. století, která přitahuje zájem lidí z široké škály politických ideologií. V letech následujících po jeho zbabělé vraždě v Bolívii se Che stal revolučním symbolem pro různé marxisticky orientované, levicové a progresivní strany a organizace – od trockistů po militantní leninisty a od sociálních demokratů po anarcholibertariány. Značný počet těch, kteří obdivují argentinského revolucionáře, sebe identifikují jako „antistalinisté“, nenávidí a proklínají Stalina, zatímco často odkazují na takzvané „zločiny“ Stalinovy éry. Co je protimluv a ironie historie, je následující: Sám Che Guevara byl obdivovatelem Josifa Stalina. Číst dál
Strategie EU pro umělou inteligenci a akt o umělé inteligenci:
Výňatky z tematického dokumentu Kostase Siettose
Umělá inteligence se objevuje v rámcových programech EU pro výzkum a vývoj od roku 2004 se zvláštním zaměřením na robotiku. Strategie umělé inteligence byla zveřejněna v roce 2018 1, 2 v souvislosti se zesílenými meziimperialistickými antagonismy ve kterém je zdůrazněno, že “… Je nezbytné, aby EU i nadále usilovala o vytvoření prostředí, které bude stimulovat investice a využívat veřejné financování k mobilizaci soukromých investic.s cílem postupně zvyšovat investice na celkových 20 miliard eur ročně během tohoto desetiletí.” Existují tři hlavní výzvy: Číst dál
V mnoha evropských zemích se také letos slavil 8. nebo 9. květen jako konec druhé světové války, jako Den osvobození od fašismu a války a/nebo jako Den vítězství. Přestože se příslušné dny osvobození slaví v každé zemi v různý den, v Itálii 25. dubna, ve Francii na konci srpna osvobozením Paříže, v Nizozemsku 4. a 5. května, v mnoha zemích se konají vzpomínkové akce a vzpomínky na osvobození a osvoboditele.
Letos se FIR zaměřila na jednoduché poselství, které zní:
„Na památku 8. května 1945, Dne osvobození od fašismu a války, požadujeme od politiků ve všech evropských zemích: Přestaňte tolerovat a podporovat války na Ukrajině, na Blízkém východě a v dalších částech světa! Lidé teď potřebují mírové rozhovory!“ Samozřejmě nás také znepokojuje blížící se postup krajní pravice v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, ale 8. květen musí také vyslat jasný signál pro mír v těchto válčících časech. Politicky široce založená německá mírová iniciativa formuluje u příležitosti 8. května: „Mír v Evropě není možný bez Ruska. Zavazujeme se k evropské bezpečnostní architektuře, která rovnoměrně zohledňuje bezpečnostní zájmy všech, v níž se konflikty řeší mírovou cestou v duchu Immanuela Kanta a zbraně se stávají nadbytečnými. Naše planeta je příliš zranitelná a vývoj zbraní hromadného ničení příliš nebezpečný na to, aby další velká válka byla byť jen vzdálenou možností.“ S tím souhlasíme. Číst dál
Autor: Nikos Mottas
4. dubna uplynulo 75. výročí od podpisu Severoatlantické smlouvy 12 zeměmi ve Washingtonu DC. Záminkou pro založení Severoatlantické aliance (NATO) byla ochrana před „sovětskou agresí“ i – domnělé – upevnění míru na evropském kontinentu těžce zraněném druhou světovou válkou. Jak však historie ukázala, skutečné důvody vzniku aliance neměly nic společného s obranou nebo mírem.
Přestože NATO bylo oficiálně vytvořeno v roce 1949, myšlenka jeho zrodu byla připravena již před několika lety. Winston Churchill ve svém emblematickém projevu ve Fultonu ve státě Missouri 5. března 1946 ve skutečnosti položil základy pro vytvoření antikomunistické vojenské „Svaté aliance“ proti Sovětskému svazu a socialistickým zemím. Když Churchill mluvil o „železné oponě, která leží napříč Evropou“, zdůraznil, že „komunistické strany nebo pátá kolona představují rostoucí výzvu a nebezpečí pro křesťanskou civilizaci“ (1). Číst dál
Redakce Kominternetu zveřejňuje překlad vynikajícího příspěvku Komunistické strany Řecka (KKE) ze zasedání Evropské komunistické aktivity (ECA) k otázkám minulosti, současnosti a budoucnosti antifašistických front a spojenectví, boje proti fašismu a nacismu. V rámci tohoto tématu rozebírá jak samotnou podstatu a charakteristiky fašismu a nacismu, tak i taktiku a strategii dělnicko-lidového hnutí a komunistických subjektů. Plně se ztotožňujeme se všemi tezemi textu, které se týkají současnosti. Souhlasíme také s velkou většinou názorů, jež se vztahují k minulým zkušenostem. Odlišné názory máme zejména na body č. 6, 8 a 9 – politika Lidové fronty byla ve své době v zásadě správná a rozhodně neměla být netřídním antifašistickým spojenectvím, jak dokazuje mnoho údajů. Avšak velmi problematický byl její výkon zejména v některých vlivných kapitalistických zemích – např. ve Francii či v USA, což mělo nejen zde negativní dopady na politiku komunistických a dělnických stran po osvobození – ve Francii, Itálii, v Řecku. V jiných zemích, kde byla tato politika realizována na třídních základech, např. v Československu, po určitou dobu v Jugoslávii, v Albánii, v Bulharsku, v budoucí NDR naopak vedla k socialistické revoluci. Číst dál