Leon Tager, bulharský komunista židovského původu, byl držen v táboře nucených prací ve své vlasti až do 24. června 1941. Dva dny poté, co nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, Tager nečekal na pokyny od své strany, do které vstoupil v roce 1933. Vloupal se do skladů vojenského tábora, ukradl batoh plný výbušnin a uprchl.
O šest dní později se v bulharském přístavním městě Ruse ozvala obrovská exploze, po níž následovaly plameny, které zachvátily sklady paliva.
V odvážné akci jednotlivce se Tagerovi podařilo zničit zásoby paliva určené pro nacistický Wehrmacht, který začátkem téhož měsíce již zahájil tažení směrem k Moskvě. Během této akce Tager bojoval s německým vojákem střežícím zařízení, kterého ubodal k smrti. Jednalo se o jednu z prvních partyzánských akcí v Bulharsku proti nacistům a profašistické bulharské vládě.
Z taktického hlediska byla mise úspěšná. Vedla však také k Tagerovu zajetí. Jelikož do té doby pracoval v místním přístavu, byl zanedlouho identifikován a zatčen fašistickou policií, v jejímž zajetí byl několik dní mučen s cílem získat jména jeho soudruhů z podzemí (ilegality – pozn. překl.). Tager mučení odvážně snášel a ani jednoho spolubojovníka nezradil. Sedmnáctého listopadu byl odsouzen k trestu smrti a měsíc poté, 15. prosince ve dvě hodiny ráno, byl fašistickými úřady ve věznici v Ruse popraven oběšením. Po pádu fašistického režimu, v období Lidové republiky, byl Tager uznán za národního hrdinu Bulharska a rafinerie v Ruse byla až do r. 1989 pojmenována právě po něm. Konec Lidové republiky však vedl k odstranění jeho jména.
Jméno Leona Tagera není v Den památky obětí holokaustu zmíněno. Proč? Stopu lze nalézt v obhajobě, kterou předložil během svého soudního procesu v Bulharsku, ve které napsal: „Obžaloba záměrně ignoruje skutečnost, že jsem v Bulharsku nikdy nebyl souzen, a že mě britské koloniální a sionistické úřady vyhnaly.“
Tager – který v roce 1933 vstoupil do Bulharské komunistické strany – byl již dříve deportován z mandátní Palestiny, nad kterou vládla britská koloniální správa, kam dorazil jako sionista v roce 1923. Rychle byl však ze sionismu rozčarován a vstoupil do řad Komunistické strany Palestiny, jíž pronásledovaly jak imperialistické úřady, tak sionistické instituce, které ruku v ruce spolupracovaly na jeho vyloučení z řad Histadrutu, odborového svazu na Palestinském území, a na jeho následné deportaci.
Jeho otec, Yosef Tager, byl známý právník, sionistický aktivista a redaktor sionistického týdeníku Shalom. V roce 1921 jeho rodina emigrovala do Palestiny a usadila se v Tel Avivu. Leon, tehdy osmnáctiletý, opustil studium a začal pomáhat svému otci při zemědělských pracích v citrusových hájích. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany a publikoval články v jejím podzemním tisku. Zasazoval se o spolupráci mezi Araby a Židy a o společný boj proti britské nadvládě.
V srpnu 1933 Tager pomohl zorganizovat demonstraci v nedaleké Jaffě proti pokračování britského mandátu. Místo setkání přepadla skupina vedená Jehudou Arazim a Davidem Friedmanem, členy Hagany jednajícími na základě pokynů britské tajné služby. Tager byl zatčen, tři měsíce vězněn v Jeruzalémě a následně deportován do Bulharska.
Tager nebyl sám. Mnoho komunistů vyhnaných z Palestiny ve dvacátých a třicátých letech 20. století hrdinně bojovalo proti fašismu. Leopold Trepper vedl jednu z nejdůležitějších sovětských zpravodajských sítí v západní Evropě, žádná ulice v Izraeli nenese jeho jméno. Jerachmiel Lukachar zemřel při obraně Stalingradu, přesto po něm není pojmenován ani jeden kibuc. Marcel Langer velel 35. brigádě protinacistického odboje v jižní Francii; na jeho počest nese jeho jméno ulice a stanice metra v Toulouse, nýbrž ani jedno místo v Izraeli. Sionistická historiografie jejich úsilí zcela vymazala.
To by nemělo překvapit nikoho, kdo zná zúčastněné síly. Irgun, jedna z klíčových organizací v povstání, které Den památky obětí holokaustu připomíná, byla sama vymazána z veřejného povědomí, protože nepatřila k dominantnímu politickému proudu. Marek Edelman, jeden z vedoucích Židovského socialistického svazu „Bund“ v Polsku, a jedna z nejpozoruhodnějších osobností 20. století, byl izraelskou delegací téměř vyloučen z oslav 50. výročí povstání ve varšavském ghettu. Pokud takto zacházejí dokonce i s politickými rivaly, co lze očekávat od toho, jak budou zacházet s těmi, které pomohli vyhnat do Evropy?
Od oficiální sionistické historiografie nelze nic očekávat. Zbývá jen vyprávět příběhy těch, které se snaží vymazat. Jedním z nich byl Leon Tager (1903–1941): partyzán, Žid, Bulhar, komunista, antifašista – a hrdina.
Zo Haderech
Vybrala a přeložila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu