Drazí soudruzi,
drazí delegáti,
vážení účastnící 18. sjezdu SOF,
jménem Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska, české členské organizace SOF a jediné třídně orientované odborové centrály na prostoru bývalého Československa – zakládající země a později místa centrály SOF – bych rád poděkoval za možnost se účastnit tohoto historického setkání avantgardy odborového hnutí v jednom z nejkrásnějších měst světa.
Děkujeme za možnost účasti na 18. sjezdu i za pohostinnost italské odborové centrály USB, která je dnes tím nejlepším dědicem odkazu Giuseppe la Vittoria a vynikajícím reprezentantem italské pracující třídy, která bojuje o svou důstojnost s antisociálními vládami, s domácími vykořisťovateli a jejich strukturami a s nadnárodními korporacemi.
Co můžeme říct o současné situaci u nás doma, v České republice? Doba naivního optimismu o koexistenci mezi člověkem a kapitalisty skončila. Neexistuje jeden jediný sociální problém, který by byl vyřešen. Doba pandemie koronaviru byla využita pro sanování ztrát velkokapitálu a ke špehování politických oponentů a ke všemožnému omezování práv. Tato tendence pokračuje. Namísto řešení problémů českých lidí pravicová vláda volá po přítomnosti americké armády v zemi a aktivně se účastní ukrajinské krize – jako servilní služka zkorumpovaného kyjevského režimu, který demokraticky smýšlejícímu lidstvu smrdí. Česká vláda je pobočkou kyjevské vlády. Česká vláda zásobuje kyjevský režim zbraněmi. Česká vláda dává byty a sociální výhody ukrajinské věrchušce, protože česká pravicová vláda potřebuje nové a nové pravicové voliče, kteří pohrdají potřebami českých pracujících. Proto je Ukrajina vzorem pro české vládní struktury. A proto musíme udělat vše proto, aby Česko neovládla ukrajinská politická kultura. Aby Česko úplně neotrávil antikomunismus, revize historie a hloupé uctívání kapitalismu, který je založen na bezohledném vykořisťování, na kriminálních vztazích a na korupci.
Česku vládne buržoazie – ta je ze své podstaty protilidová, protinárodní. Buržoazie vždy zradila. V minulosti nás buržoazie prodala Hitlerovi. Nic se nezměnilo. Teď nás prodává Washingtonu, Bruselu, Bonnu, Tel Avivu. V Česku roste cenzura a represe. Je jen jeden správný názor. O neomylnosti neoliberalismu, o zbožštělé vůdčí roli Spojených států a EU. O tom, že bude vždy někdo jiný rozhodovat o naší budoucnosti. V Česku roste represe, pravicová vláda si vynucuje poslušnost. Pravicová vláda ožebračuje a chce mít poslušné žebráky. Česká vláda trestá schvalování války a sama schvalovala všechny agrese NATO, včetně bombardování Jugoslávie, rozvratu severní Afriky a Blízkého Východu. Česká reakce je loajálním maňáskem sionistické entity a tato skutečnost je naše největší hanba. Česká vláda je přívěskem Knesetu, pokud ji zrovna neřídí telefonáty německého kancléře nebo faxy americké administrativy. Koneckonců německý velkokapitál může v naší zemi nakonec rozhodnout o všem. Politika je taková, jakou ji chtějí nadnárodní koncerny. A politické strany? To jsou jen dvě či tři frakce místní oligarchie. Na skutečně lidovou stranu stále čekáme. Bude to strana bez kompromisu, strana odvážná a odhodlaná. Bude to strana pracujících pro pracující. A bude to strana rudá!
Sen o ostrovu konjunktury uprostřed Evropy, založený na přítomnosti německého automobilového průmyslu, skončil. Čeští pracující se pomalu probouzejí do reality. Je to realita vykořisťování, cenzury, neschopnosti pravicových nebo tzv. levicových vlád, je to realita beznaděje a chudoby, sociální krize, která se urychluje s diktátem spekulantů – prudce rostou ceny energií, potravin, pohonných hmot a nemovitostí. Současný režim je výhodný jen pro zloděje, pro kriminálníky, pro dekadenty, pro kolaboranty s EU a paktem NATO – koneckonců tento neoliberální režim imperialistického satelitu si vychovává svoji vrstvu antikomunistických hlupáků uzavřených do sociální izolace, motivovaných vlastním egoismem. Antikomunismus a bezvýhradná oddanost USA, EU, paktu NATO a sionistické entitě je po 30 let oficiální ideologií, která plodí leda sociální a morální bídu a sterilitu. Kapitalismus je rakovinou českého národa. Je historickým omylem a neštěstím. Ale dějiny neskončily!
Oportunismus a neskrývaná spolupráce s oligarchií i účast na kapitalistických strukturách vymazala tzv. levici z české politické scény, která začíná připomínat omezenou polskou politickou scénu – i s dogmaty, které toto omezení přináší. Reformismus selhal. Reformismus zradil a selhal. Sociálnědemokratické recepty odhalily svou podstatu kolaborace s vládnoucí třídou a reformismus tzv. levicových stran reprezentovaných kariérismem, nepotismem, pasivitou a obsahovou prázdnotou oprávněně ztratil důvěru tisíců našich lidí. Jestliže tzv. levice propadla, jestliže její potentáti opouštějí jako krysy potápějící se loď a jestliže mladí kariéristé již nemohou pomocí sociální demagogie uspokojovat své konzumní potřeby, česká třídně orientované odborové hnutí je zde – a neselhalo, nezradilo. Čekáme na našeho budoucího spojence, na stranu politické avantgardy. Naše barva je červená, naším programem je prospěch pracující třídy. Neskrýváme to. Nejdeme s každým. Nejsme hračka, se kterou by si pohrávali mocní podle jejich zájmu.
Dobře vidíme roli trojského koně reformistických odborových centrál, které jsou dotovány Evropskou komisí či různými nadacemi typu Nadace Rosy Luxemburgové, aby tupily ostří třídního boje, aby ohlupovaly české pracující, aby je krmili iluzemi a aby uklidňovaly jejich oprávněné rozhořčení. Česká třída kapitalistů, česká panská třída spolu se zahraničním kapitálem a s imperialistickými strukturami jakými jsou koncern EU a kriminální pakt NATO vedou dlouhodobý nerovný třídní boj proti českým pracujícím. Úlohou našich odborů je být právě tou zbraní ve velké bitvě našich českých lidí o důstojnost a spravedlnost, o budoucnost bez kapitalismu.
Nemluvíme o sjednocování tzv. levicových sil. Neztrácíme čas. Nechceme v naší zemi žádnou Syrizu, žádné Podemos, nechceme žádný socialismus v projevech a na papíře, nechceme kosmetické změny, nechceme žádný kapitalismus s lidskou tváří. Ta proklamovaná jednota tzv. levice, to je jednota ve žvanění, jednota možná kavárenských stolků. Mluvíme o třídní jednotě. O jednotě pracujících, kteří mají stejnou třídní zkušenost, stejné potřeby, kteří cítí stejnou nutnost žít důstojně a žít v naději, že budoucnost pro sebe a svoje děti nebyla nikým ukradena. To jsou naši jediní spojenci – pracující.
Sami, jako třídně orientovaní odboráři, pracujeme v komplikovaných podmínkách, napravujeme negativní reputaci o odborovém hnutí, které díky sociálním demokratům znamená v očích českých pracujících synonymum pro korupci, demagogii, faleš a pokrytectví. Nejsme sociální demokraté a získáváme si důvěru. Nejsme zkorumpovaní fondy EU, dotacemi, která si budují loajalitu ve strukturách odborářských bossů, kteří obhajují své pozice falešnými sliby.
Podpořili jsme požadavky našich pracujících v sektoru veřejné dopravy, bojovali jsme za lepší pracovní podmínky v sektoru služeb, který je opravdu extrémním příkladem vykořisťování, pohrdání právy zaměstnanců a nerespektování zásad bezpečnosti práce. Zastali jsme se zaměstnanců, kterým hrozilo masové propouštění v České poště a v Českých drahách. Upozorňovali jsme na zhoršující se bezpečnostní situaci na české železnici. Podmínky našich pracujících se zhoršují. Zaměstnavatelé preferují ilegální zaměstnávání, zvou ukrajinské zaměstnance, protože jsou levnější. Nabízíme svou pomocnou ruku všem pracujícím, i pracujícím z minorit. Neděláme rozdíly. Jsme jedna třída.
Stojíme v opozici proti kapitalismu, proti korupci, proti vykořisťování. O demokracii nemluvíme, demokracii vyžadujeme. Proto jsme se stali – na rozdíl od tzv. levice, která je součástí systému – terčem režimní represe. Řeknu Vám mou osobní zkušenost: Za poslední dva až tři roky jsem čelil ze strany české tajné policie řadě intervencí do soukromí, odposlechům a zachycování korespondence, desítkám prohlídek bytu, konspiracím, šikaně a psychickému teroru bližních. Bylo to únavné. Ale tlak přináší protitlak. A budoucnost, to je rudá budoucnost, to není kapitalismus. Kapitalismus umírá, kapitalismus shnil. I přes tento tlak říkám to, co řekl brazilský architekt a komunista Oscar Niemeyer: Je to revoluce. Revoluci nezastavíte!
Samozřejmě nezapomínáme na internacionalismus, který je jednou z nejdůležitějších hodnot SOF a našeho hnutí obecně. Proto z tohoto místa zdravím zástupce odborů všech zemí, které jsou sužovány imperialismem, které bojují za svou suverenitu, za svoje právo rozhodnout o vlastní budoucnosti. Zdravíme delegáty států vzdorujícím imperialistické blokádě – zdravíme bojující Sýrii a Jemen, zdravíme revoluční Kubu a Koreu, zdravíme Íránce, Venezuelany, Nikaragujce a další. Posíláme bratrský pozdrav rasismem a okupací sužovaným Palestincům, vzdorujícím Libanoncům, stejně jako utlačovaným tureckým odborářům a všem revoltujícím dělníkům světa, kteří se neptají po svých právech, ale kteří si je i za tu nejvyšší cenu berou. Jsme internacionalisty, nežijeme v izolaci a víme, že naše síla je v akční spolupráci a jednotě.
S nadšením pozorujeme akce řeckých militantních odborů PAME, které jsou pro nás dlouhodobě inspirující. S nadšením vidíme vzestup italského hnutí pod prapory USB a mladých komunistů. Těší nás, že se francouzští odboráři čím dál více obracejí k SOF a že se v naší mateřské organizacemi setkáváme s odbory z bývalé Jugoslávie. Dobře víme, že je náš historický dluh napravit absenci třídně orientovaného odborového hnutí v bývalém bloku středo a východoevropských socialistických zemí, kde by masový protitlak vyřešil problémy milionů lidí zbídačovaných a zotročovaných neoliberálním diktátem. I tento svět je dostatečnou odpovědí na otázku konce historie, kde měl být restaurovaný kapitalismus navždy její poslední kapitolou. Nic neskončilo, budoucnost není uzavřená, boj pokračuje!
Musím zde zmínit naše arabské bratry. SOF vždy podporovala emancipační snahy arabského lidu. Koneckonců moje budoucí manželka je Syřanka. Jsme solidární s bojem proti terorismu, proti blokádě, proti imperialistické intervenci – a podporujeme všechny snahy o jednotu proti korupci kapitalistických a proimperialistických struktur, podporujeme boj proti osmanské, sionistické a americké okupaci. Řeknu Vám něco, za co budu v České republice utlačován: Neznám nechutnější politiku, jakou je politika sionistů. To oni ukradli a zneužili památku obětí nacistické rasové represe a sami se učí od Hitlera a Himmlera, jak provádět etnické čištění a rasovou nadvládu. Je to odporné a odsouzeníhodné. Ale sionismus tady nebude navždy a já věřím ve spravedlnost, v mír, v lidskost ve a spolupráci příslušníků všech tří komunit. Imperialismus záměrně zasel konflikty mezi lidmi, socialismus – to je spolupráce bez ohledu na národnost, na vyznání, na původ! A to je i program, za který vystupujeme.
V souvislosti s rusko-ukrajinskou válkou plně sdílíme stanovisko SOF, stanovisko sdružení komunistických stran světa a souzníme s prohlášením tajemníka KS Řecka Koutsumpase. Sovětský prostor, bez odlišení národnosti, trpí absencí státu pracujících, trpí diktátem oligarchie a reakce, která pohrdá miliony svých lidí – a ospravedlňována šovinismem bohatne z jejich potu a krve. Nevybíráme si z frakcí oligarchie, z těchto kriminálních struktur – jediným našim spojencem je pracující třída! Samozřejmě, chceme mír. Ale mír znamená válku oligarchii!
Na závěr mi dovolte poděkovat našemu soudruhovi George Mavrikosovi za jeho obrovské nasazení, za vynikající příspěvek k renesanci třídního odborového hnutí na mezinárodní úrovni a za velkou podporu a pochopení, jakého se našim českým odborářům z jeho strany dostalo. Soudruh Mavrikos přišel do vedení SOF v nelehké době po transformaci, v době celosvětové krize třídně orientovaného odborového hnutí. Tento sjezd, stávající počet členů organizací pod praporem SOF a význam boje naší federace pro dělnickou třídu národů světa od Latinské Ameriky přes Afriku po Asii, je dostatečná vizitka vzestupu SOF v nelehkých podmínkách posledních desetiletí. Za české třídně orientované odboráře tedy dodávám krátký vzkaz: Děkujeme Ti za vše!
Drazí soudruzi, na konec mého vystoupení Vám ještě sdělím jednu osobní poznámku. Jsem vděčný za to být zde s Vámi na 18. sjezdu SOF a jsem upřímně šťastný, že mohu mezi svými bratry ze 133 zemí světa strávit svůj narozeninový den, který vychází na 8. května – český den Vítězství nad fašismem.
Děkuji Vám za pozornost!
Ať žije 18. sjezd SOF,
ať žije SOF,
ať žije proletářský internacionalismus!
Fotografie: http://www.idcommunism.com/