Skip to content

Glosa: Stefanos, kluk k zamilování

Patrně většina z nás má děravý přehled o politických stranách v evropských zemích, ale řeckou Syrizu zná asi každý, kdo si občas přečte noviny. Strana, která si udržuje, nebo udržovala image tzv. Moderní radikální levice, vyhrála v roce 2015 volby do parlamentu právě proto, že apelovala na sílu lidového hnutí, kritizovala zvýhodňování velkého kapitálu, skloňovala ve všech pádech právo pracujících na důstojný život. Její slovník a vystupování tehdejšího předsedy strany, pozdějšího premiéra Alexise Tsiprase, zviklal nejednoho komunistu. “Třeba se Syriza poučila a opouští svoje dobře natrénované oportunistické pozice,” uvažovali mnozí. Volební preference dostaly zatěžkávací zkoušku po referendu v létě 2015, kdy na obskurně položenou otázku, zda se podřídit nebo ne diktátu mezinárodních finančních kruhů s ohledem na ohromný státní dluh země, zradil Tsipras jednoznačné NE řeckého lidu a přijal všechny podmínky mezinárodních finančních dohlížitelů na řeckou ekonomiku. Odstoupil a ihned vyhlásil další volby, ve kterých Syriza setrvačnou silou znovu obhájila renomé strany s největší volební silou.

Naprostý rozpor mezi rádoby prolidovým slovníkem a skutečnou politikou, stejně jako poměry sil v řecké ekonomice, nedovolily, aby Syriza zopakovala vítězství v následujících volbách a v roce 2019 tak vláda přešla na tradiční pravicovou stranu Nová Demokracie. Pro Syrizu začala (opět) cesta z kopce a úbytek volebních preferencí a v parlamentních volbách v květnu a v červnu 2023 byl propad hlasů důvodem, proč Tsipras rezignoval na post lídra strany.

Syriza začala hledat nového kandidáta na svého prvního člena.  V Řecku byla letos rekordní vedra, což patrně zapůsobilo na úsudek členů strany. To by však představovalo lepší vysvětlení. Bohužel oportunistická politika, snaha mírnit kapitalismus v rozletu a politika tzv. reálného dovedly tuto stranu skutečně do bizarní situace.

Do arény souboje o předsednické místo nastoupili 4 borci: právnička a bývalá ministryně práce a sociálních věcí Efi Achtsioglou; Nikos Pappas, který byl ministrem pro digitalizaci; Stefanos Tzoumakas, bývalý ministr zemědělství a ekonom Euklidis Tsakalotos, bývalý ministr financí. Prostě hoši a děvčata z lidu. Jejich působení v řecké vládě by vydalo na výživnou učebnici oportunismu a kam až může tato rádoby smysluplná politika dovést. Jejich protilidová opatření, prokapitálové zákony a rozpočty by jim mohla závidět ledaskterá pravicová strana. Nikdo nebyl nadšený z této skvadry, když tu se najednou z ničeho nic zjevil jako Deux ex machina – mladý, krásný princ.

Nepřijel na koni, ale letadlem z Miami. Představil se jako Stefanos Kasselakis, bývalý špičkový manager království Goldman Sachs (jeden z věřitelů Řecka), posléze majitel ohromné obchodní firmy, rozmáchl se mečem a pravil, že on je tady, aby porazil Mitsotakise, současného předsedu vlády. Nikdo neví, odkdy je členem Syrizy. Abychom byli přesní úplně poprvé se objevil na kandidátce Syrizy v minulých parlamentních volbách na nevolitelném místě a předvolebním kláním prošel prakticky bez povšimnutí. Prostě kde se vzal, tu se vzal. Jeho zájem o politické klání v Řecku v době voleb dodává, že na kandidátku ani nedodal aktuální fotku! Do stranických voleb žil v Miami.

Vypadá skvěle, je mladý, je fotogenický, má vzdělání z prestižních univerzit, dobré vztahy s americkou ambasádou, zná svět a je v balíku. Ale hlavně nemá žádnou politickou agendu. Prostě nic. Jenom říká, že porazí Mitsotakise a Syriza vyhraje. Krásný princ je tu proto, aby zvítězil. To stačí. Skočil na vnitrostranického volebního oře, vytáhl balík peněz, které sypal do volební kampaně a své prezentace. Kam oko dohlédlo, byl krásný Stefanos s úsměvem holywoodského herce.

Celý srpen bylo možné číst a poslouchat komentáře členů Syrizy, že přece nejsou padlí na hlavu, aby volili někoho, koho neznají. Že jsou stranou s historií, s tradicí lidového hnutí, se stranickou strukturou, mají lidí dost a vůbec, přece neberou prošlé léky, aby volili takového dobrodruha.

Přišel den voleb – a voilá! Stefanos dostal 45 %. Druhá byla Achtsioglu, která ztrácela téměř 10 %. Všichni ostatní kandidáti zůstali pod hranicí 10 %. Oba první kandidáti postoupili do druhého kola, kde Stefanos opět exceloval s více než 55 %. Z  toho by mohlo vyplývat, že členové Syrizy jsou případ pro dr. Chocholouška. Bohužel ani lék ani jiná terapie pro Syrizu nevymyslel ani Pfitzer, stejně jako neexistuje naděje pro oportunistickou levici coby politický směr. Pro úplnost dodejme, že hlasovat mohli všichni členové a voleb se zúčastnilo 150 tisíc (!!!) členů této strany. Kde se vzali a zda se v Syrize množí dělením se nám nepodařilo z dostupných zdrojů dohledat.

Nacházíme se  v době hluboké krize kapitalismu. Na jedné straně extrémní koncentrace kapitálu, soustředěná moc, exekuce pod kontrolou kapitálu a na druhé omezené možnosti kapitálu k další expanzi, dalšímu zvětšování. Tato skutečnost vyvolává protilidový tlak primárně ekonomický. Obava z lidové reakce má okamžitý efekt v podobě narůstající perzekuce. Státy, potažmo daňoví poplatníci svojí prací podporují ohromné podnikatelské subjekty před krachem. Narůstají mandatorní výdaje státu. Patová situace přivádí na scénu nejrůznější ambiciózní egoisty a vychytralce, kteří mají pocit, že by mohli vládnout. Případně mají své vlastní ekonomické zájmy, nebo reprezentují zájmy nějaké více či méně periferní skupiny. Ale kdokoliv je zvolen, narazí na realitu nemožnosti řídit kolos valící se po Marxem dokonale definované trajektorii kapitalismu.

Asi nevíce je patrná vyprázdněnost oportunistické levice. Kapitál není ani ochoten ani schopen  nasypat mezi lid měďáky, které by stranám typu Syrizy posloužily jako argumentační plocha pro bláhovou možnost dialogu a dohody s kapitálem. Proto ani oportunistická levice dnes pro kapitál v krajních podmínkách (koncentrace a krize) nepovažuje oportunisty za řešení. Někde se ještě okrajově dokáží uplatnit ve formě různých rádoby vlasteneckých uskupení. Kapitálu zůstala jediná možnost: různé podoby fašismu, nacismu a rasismu.

A oportunistické levici? Bláhová naděje zabalená v růžovém papíru s velkou mašlí.

 

VKJ