Putinova válka má mrazicí dopad na svobodu projevu – a to nejen v Rusku.
Ačkoliv západní vlády vyjadřují vážné znepokojení nad tvrdým zákrokem proti ruským televizním a rozhlasovým stanicím, které kritizovaly invazi na Ukrajinu, provádějí analogickou cenzuru pod praporem odporu proti ruské propagandě a „dezinformacím“.
Probíhá vážná snaha o vypnutí kritického myšlení o geopolitických příčinách konfliktu. Putinova agrese je připisována psychologickým tikům – názorové články spekulují, že může být na steroidech, nebo dokonce, že byl během covidu vyveden z míry společenským distancováním. Ruským krokům nelze rozumět – je prostě šílené, špatné a nebezpečné je znát.
Tento poslední bod vede k horečnému spěchu pranýřovat a bojkotovat všechno ruské, jež se neslučuje se souběžnou chválou ruských mírových demonstrantů.
Ruské kočky mají zákaz účasti v soutěži krásy koček; ruský dub byl diskvalifikován z Evropského stromu roku. Je ohrožována socha Bedřicha Engelse v Manchesteru, postavená v Sovětském svazu, navzdory tomu, že velký německý revolucionář, který žil a pracoval v této zemi, zemřel v roce 1895 a Rusko je už více než tři desetiletí kapitalistické.
Koordinovaný útok establishmentu a sdělovacích prostředků cílí na britské mírové hnutí, přičemž útočné články zkreslují koalici Stop the War (Zastavte válku) jako pro-putinovskou a snaží se zdiskreditovat giganty mezinárodní žurnalistiky, jako jsou John Pilger a zesnulý Robert Fisk.
Zásah labouristického vedení proti protiválečným hlasům je mnohem drastičtější než cokoliv pod vedením Tonyho Blaira. To však odráží zbytkovou paranoiu vládnoucí buržoazie, jež stále vystupuje jako studený pot při pomyšlení, že v letech 2015-19 vedl významnou politickou stranu muž míru a že jeho přímý útok na agresivní zahraniční politiku Británie se u veřejnosti setkal s úspěchem, když jej v roce 2017 vyslovil.
Demokratické síly musí ze strachu vládnoucích kruhů čerpat odvahu. Poukazuje na své vědomí, že v této zemi existuje pevná základna skepse vůči zahraničním válkám.
Krize, kterou vyvolal ruský útok na Ukrajinu, nás nebezpečně přiblížila jaderné válce. V současnosti „oficiální“ politika nevidí žádnou cestu, jak to překonat – výzvy k uklidnění situace a k příčetnosti musí přijít zdola.
Na levici to znamená prosazovat ukončení války prostřednictvím rozhovorů.
Linie „vyzbrojit Ukrajinu“, která je v některých kruzích prosazována, je vzhledem k ruské agresi pochopitelně populární. Rusko je však vojensky mnohem silnější než Ukrajina. Na bojišti ho nelze porazit, pokud se do toho nezapojí NATO, což by vedlo k totálnímu jadernému vyhlazení všech stran.
Argument „vyzbrojte Ukrajinu“ se spíše opírá o to, že ruská invaze bude tak nákladná z hlediska opotřebení, že Putin ustoupí nebo bude svržen.
To jsou ale vzdálené vyhlídky a Rusko krvácející do té míry, že se jeho morálka zhroutí, je plán vytvořený po vzoru zkušeností USA z Vietnamu nebo Afghánistánu – porážek, které trvaly desítky let a vyžádaly si otřesné náklady na lidský život a zkázu.
Nikdo upřímně se obávající o Ukrajince to nemůže považovat za rozumnou možnost, ačkoliv by to bylo ideální z hlediska zbrojařských firem profitujících z dodávek zbraní.
Místo toho musíme prosazovat to, co jeden přední bojovník za mír nazval „off ramp“ (opusťte hlavní trasu) – způsob, jak přesvědčit Rusko, aby se stáhlo z Ukrajiny.
Víme, že Rusko vzneslo vůči Spojeným státům nejrůznější bezpečnostní požadavky, například vzájemné omezení rozmístění raket, které by se daly předložit výměnou za stažení.
Válečníci budou namítat, že to „odměňuje“ Rusko za porušování mezinárodního práva.
Skutečnost je však taková, že Západ nemůže Rusko zastrašit, aby ustoupilo – vždyť se o zastrašování Ruska snaží už léta. Sankce se také obecně neukázaly jako účinné při podkopávání nepřátelských vlád. Jen prostřednictvím rozhovorů můžeme doufat, že tuto noční můru ukončíme.
Redakční sloupek MorningStaru, 4. března 2022
https://morningstaronline.co.uk/
Překlad Vladimír Sedláček