Společná zemědělská politika (Common Agricultural Policy; CAP) je nesmírně nákladný systém finanční podpory zemědělství Evropské unie, jež představuje polovinu celkového rozpočtu EU a představuje „temnou duši“ projektu EU. Přesto je ve sdělovacích prostředcích diskutována či předkládána jen vzácně, zřejmě proto, že je také nejdražším, nejškodlivějším a nejkontroverznějším programem EU.
EU navzdory své rétorice svobodného trhu každým rokem vykupuje milióny tun nadbytečné produkce za zaručené tržní ceny a v obrovském množství je shromažďuje. Což vede k horám másla a rýže a k celým jezerům vína a mléka, předtím, než jsou produkty hromadně odprodávány nejchudším národům světa v procesu zvaném dumping.
CAP také odměňuje větší producenty víc než drobné zemědělce. Protože CAP tradičně odměňuje zemědělce, kteří produkují víc, větší statky dostávají dotace mnohem vyšší. Podle Zprávy o rozvoji lidstva z r. 2003 průměrná dojnice v EU dostala v roce 2000 roční finanční příspěvek 913 $, zatímco jedné lidské bytosti v subsaharské Africe bylo zasláno v průměru 8 $ (!). Stejná Zpráva za rok 2005 popsala CAP jako „extravagantní, vyvolávající zmatek na světových trzích s cukrem“. Výsledkem je, že mnozí zemědělci Třetího světa se nedokáží udržet v tak levné konkurenci z Evropy, která je vytlačuje z půdy a nutí celé populace ke tvrdé závislosti na dodávkách dotovaných Evropskou unií.
V r. 2007 britská vláda v odpovědi na otázku písemně předloženou parlamentem otevřeně přiznala, že v předcházejícím roce státní sklady EU nahromadily 13 476 812 tun obilovin, rýže, cukru a mléčných výrobků a 3 529 002 litrů vína. V lednu 2009 EU také vykoupila a dále subvencovala vývoz třiceti tisíc tun másla a 109 000 tun sušeného mléka do třetího světa.
Před několika lety Sdružení italských producentů rýže (AIRI) vyhlásilo, že půl miliónu tun rýže sklizené z polí, 20 % roční produkce EU, z čehož téměř polovina pocházela z Itálie, se ocitlo v ohrožení, že shnije, a mělo by být použito na pomoc nejchudším lidem světa. Ředitel AIRI Roberto Carriere řekl: „Pokud EU tyto zásoby co nejrychleji nevyužije jako potravinovou pomoc, zkazí se a budou muset být zničeny.“
Ale mluvčí Evropské komise Gregor Kreuzhuber prohlásil: „Ne! Máme obrovský strukturální přebytek a musíme vyvažovat trh. Je špatné říkat, že se to dá vyřešit buď vržením zboží do třetího světa nebo jeho vydáním coby potravinové pomoci, musíme reformovat sektor.“ Přesto je stále větší množství rýže hrnuto do takzvaných intervenčních zásob, skupováno jako potravinové produkty za garantované ceny podle zemědělské politiky EU.
Spíše než nárůst produkce zajišťuje tento proces Evropské unii „cenovou stabilitu“ a EU volá po „reformě“, což znamená vymýtit pracovní místa a radikálně snížit výkonnost průmyslu. AIRI odhadla, že daňoví poplatníci v EU zaplatili přes 100 miliónů Eur za zásoby rýže a jen její skladování přijde měsíčně na víc než jeden milión (!) Eur. Tento šílenstvím trpící příklad destruktivní podstaty CAP lze znásobit jakýmkoli množstvím zemědělské produkce vypěstované v EU.
Brusel stále požaduje, aby Afrika zrušila obchodní bariéry, vytvořené na ochranu obléhaných afrických ekonomik, a dovolila tak, aby zboží z EU zaplavilo její nestálé, křehké trhy. Formálně to je zorganizováno v Lomské úmluvě mezi EU a téměř sedmdesáti afro-karibsko-pacifickými státy.
CAP se nechystá produkovat potraviny pro lidi. Je to model vzniklý z potřeby komplexního politického svázání uvnitř EU. Jako součást této politické dohody dostávají zemědělské členské státy jako Francie, Španělsko a Portugalsko více peněz v rámci CAP. Nakonec to deformuje zemědělský rozvoj v členských státech podle potřeb EU i samotné CAP. To nejen že ničí tyto domácí produkce, ale i vytváří podmínky pro hlubší imperialistický nekoloniální vztah s takzvaným třetím světem.
Brian Denny (organizátor kampaně NE Evropské unii – ANO demokracii)
Sepsáno před hlasováním o brexitu. Publikováno v britském časopisu The Country Standard; překlad Vladimír Sedláček