1) Válka na Ukrajině a souvislosti
Oběti války
Ukrajinské ministerstvo zahraničí zveřejnilo 9. července odhad 32 700 zabitých ruských vojáků během jejich invaze, probíhající od 24. února. Kromě toho vyčíslilo ztráty jednotlivých typů zbraní a vojenské techniky ruských ozbrojených sil.
Měsíc starý ukrajinský odhad vlastních ztrát uvádí odhad 10 tisíc zabitých, 30 tisíc zraněných a 5 600 zajatých vojáků Ukrajiny.
Ukrajinský odhad zabitých ukrajinských civilistů k 7. červenci činí minimálně 28 081. Téměř 800 mrtvých civilistů uváděly k 7. červenci takzvané lidové republiky Donbasu. Zaznamenáno je 34 zabitých cizinců ze 17 zemí, mezi nimi jeden Čech (a žádný Slovák).
Rusko dle dostupných zdrojů své odhady obětí na jakékoli straně bojiště nezveřejňuje.
Pokud jsou zveřejněné odhady počtu obětí věrohodné, znamená to, že imperialistická válka na Ukrajině zapříčinila od února t. r. už minimálně 71 tisíc lidských obětí. To je více než polovina odhadovaných obětí válek v bývalé Jugoslávii v letech 1991-2001, kde šlo o více než 10 let trvající konflikt, zatímco v případě Ukrajiny jde o méně než pět měsíců války.
Už v květnu ale byly různé oficiální odhady obětí války i podstatně vyšší. Jejich snížení nasvědčuje tomu, že nyní uváděná čísla jsou zřejmě bližší skutečnosti. (Srovnej: https://kominternet.cz/panorama-20-tyden)
Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva ověřil k 3. červenci 2022 celkem 4 889 mrtvých civilistů během ruského vojenského útoku na Ukrajinu (srovnej s ukrajinským odhadem 28 081 ze 7. 7.!), z toho 335 dětí. Dále bylo hlášeno 6 263 zraněných.
Tato čísla ještě více zdůrazňují fatální důsledky konfliktu dvou imperialistických bloků, jehož obětí jsou v první řadě nevinní lidé. Nelze pominout ani obrovské materiální ztráty, které jsou činěny v zájmu monopolů obou stran války, míto investice do rozvoje společnosti. Naše redakce se jednoznačně ztotožňuje se stanoviskem, že viníkem konfliktu nejsou ani Rusové, ani Ukrajinci, ale imperialistický systém a ruská a ukrajinská buržoazie, která naplňuje protilidovou politiku v zájmu svých monopolů, v případě Ukrajiny však v prvé řadě loutkovodičů ze strany mamutích monopolů Západu.
https://twitter.com/MFA_Ukraine
https://en.wikipedia.org/wiki/Casualties_of_the_Russo-Ukrainian_War
https://www.statista.com/statistics/1293492/ukraine-war-casualties/
*
Sílící represe a protiválečný odpor v Rusku
Agentura AP (The Associated Press, USA) uvedla, že v Rusku se navzdory perzekuci šíří protesty proti válce na Ukrajině. Za šíření „nepravdivých informací o armádě“ přitom v ruském oligarchickém režimu hrozí až 10 let vězení. Je třeba podotknout, že české buržoazní sdělovací prostředky informují výhradně o protiválečných protestech v Rusku, ale lid Ukrajiny líčí jako jednotně stojící na straně ukrajinské buržoazie a amerického imperialismu. O represích prováděných ukrajinskou vládou proti bojovníkům za mír na Ukrajině se občanům České republiky informace nijak nedostává.
8. července byl k sedmi letům vězení za protiválečnou propagandu odsouzen moskevský opoziční radní Alexej Gorinov. Diváci byli za potlesk odsouzenému vykázáni ze soudní síně.
Novinářka Maria Ponomarenko byla za své protiválečné aktivity uvězněna v psychiatrické léčebně, uvedly 4. července západní sdělovací prostředky. Kromě toho jí hrozí až 10 let vězení.
Nadace Svobodné Rusko 5. července uvedla, že podle zpráv Ruských železnic došlo od března do června v Rusku k 63 vykolejením vlaku, většinou na západě země, a více než polovina z nich souvisela s poškozením trati. Na sociálních sítích se začali hlásit ruští partyzáni k provedeným akcím proti přepravě vojsk a munice na Ukrajinu. Výbuchem bylo zničeno několik železničních mostů.
Koncem května ruské sdělovací prostředky informovaly o pátrání po „militantní organizaci anarchokomunistů“, kteří provedli sabotáž na železniční trati u Moskvy.
Zaznamenáno bylo také 23 žhářských útoků na ruská rekrutační střediska a bylo zatčeno několik pachatelů. Přitom v loňském roce k žádnému takovému útoku nedošlo.
Je však možné, že nemalou část z těchto činů mohou mít na svědomí ukrajinské diverzní skupiny, které již samy prohlásily, že operují na území Ruska, případně i západní zpravodajské služby, bez jejichž krytí si lze činnost ukrajinských diverzních skupin jen obtížně představit. Ostatně zpravodajská podpora Ukrajiny je ze západních zdrojů potvrzována velmi často, je logická a zákonitá.
Tyto informace jasně ukazují zostřující se represe proti obyvatelům na obou stranách fronty. Oba režimy se snaží udržet náladu podporující válku, jakékoliv slova o míru z obou stran, z úst vládnoucí třídy jsou jen fíkovým listem zakrývajícím nenasytnost imperialismu, která nezná hranic a občany považuje jen a pouze za nástroje k získávání zdrojů a výhodných pozic na světovém kolbišti.
*
Dokončení zákazu Komunistické strany Ukrajiny
Komunistická strana Ukrajiny byla 5. července trvale zakázána po rozhodnutí soudu ve Lvově, který odevzdal veškerý její majetek státu.
KS Ukrajiny byla postižena již zákazem komunistických symbolů v roce 2015 a následným zákazem účasti ve volbách. Dovršení soudních procesů vedoucích k zákazu strany následuje po rozpuštění všech politických stran a organizací označených za „proruské“, ke kterému došlo 14. května t. r.
Strana se potýkala s antikomunistickými zákony a perzekucí již od roku 2006, tedy poměrně dlouho před státním převratem v roce 2014. V parlamentních volbách v roce 2012 získala 13,18 % hlasů, čímž se stala čtvrtou nejsilnější parlamentní stranou. V té době měla asi 115 tisíc členů.
V souvislosti se zákazem ukrajinských stran označovaných za „proruské“ se objevuje kritika, že stejně není měřeno fašistickým organizacím. Přitom „dekomunizační“ zákony z roku 2015 jsou zaměřeny výslovně na odsouzení „komunistických a nacionálně socialistických režimů“.
Nelze popírat, že část zakázaných stran a organizací bezpochyby sympatizovala s Putinovým režimemě, což ukrajinský stát ve válečném stavu nemohl tiše tolerovat. V tomto smyslu je licoměrné odsuzovat politickou perzekuci na Ukrajině a bagatelizovat nebo dokonce podporovat politické pronásledování jakékoli politické opozice v Rusku a Bělorusku, které ozbrojenému útoku žádného nepřítele nečelí, naopak samy vedou a podporují nespravedlivou dobyvačnou válku.
https://levaperspektiva.cz/clanky/komunisticka-strana-ukrajiny-definitivne-zakazana/
https://en.wikipedia.org/wiki/Communist_Party_of_Ukraine
https://en.wikipedia.org/wiki/Ukrainian_decommunization_laws
*
Protichůdné postoje k válce na Ukrajině
Svaz komunistů Ukrajiny zveřejnil počátkem července podrobné stanovisko k válce na Ukrajině, které na rozdíl od stanovisek některých ruských a proruských sociálšovinistických stran a organizací neznamená fatickou podporu ruského ani jiného imperialismu. Český překlad jsme přinesli 7. 7. (https://kominternet.cz/prohlaseni-svazu-komunistu-ukrajiny-o-valce-a-ukolech-delnicke-tridy/)
Konstatuje např., že „vývoj válečného konfliktu na ukrajinském území ukázal, že jeho předním trendem je přerůst v otevřený střet mezi dvěma imperialistickými bloky: Rusko a jeho spojenci a NATO. To znamená přerůstání války do jaderného konfliktu a vznik reálného nebezpečí vyhlazení lidstva.“ Jak odlišné postoj oproti některým „komunistům“, kteří žvaní o tom, že Rusku údajně není imperialistické.
Prohlášení vyzývá ke svržení moci buržoazie na Ukrajině, v Rusku i v zemích NATO.
Svaz komunistů Ukrajiny se od roku 2015 nemůže účastnit voleb v důsledku antikomunistických zákonů. Nefiguruje však v seznamu oficiálně rozpuštěných organizací, pravděpodobně v důsledku toho, že úředně registrován nebyl. Údaje o členské základně nejsou k dispozici.
Společné stanovisko Ruské komunistické dělnické strany a několika organizací z Donbasu a Běloruska zveřejněné 7. 7. oproti tomu kriticky a vzhledem k některým otázkám výběrově podporuje ruskou imperialistickou agresi.
https://en.wikipedia.org/wiki/Union_of_Communists_of_Ukraine
http://solidnet.org/article/Russian-CWP.-/
*
Setkání ministrů zahraničí G20 na Bali
7.-8. července se na indonéském ostrově Bali konalo setkání ministrů zahraničí skupiny G20, tj. 20 největších ekonomik světa, přesněji 19 států a Evropské unie (jejíž členské státy Německo, Francie a Itálie jsou členy G20 i samostatně).
Jednání se neslo v atmosféře kritiky velké části (ale zdaleka ne většiny, jak by se mohlo zdát na základě zpráv českých režimních médií) účastníků proti ruskému ministru zahraničí S. V. Lavrovovi za ruskou invazi na Ukrajině. Z toho důvodu se Lavrov neúčastnil části akcí a nebyla pořízena ani společná fotografie.
Čínský ministr zahraničí Wang I 8. července na summitu G20 vyzval k prosazování skutečného multilateralismu, mírového soužití a oboustranně výhodné spolupráce.
Vyzval také členy G20, aby upřednostnili rozvoj a posílili spolupráci v oblasti zmírňování chudoby, boje proti COVID-19, infrastruktury a zeleného rozvoje.
Wang I ve svém projevu zdůraznil, že Čína bude nadále naléhat na mírová jednání a podporovat dialog o ukrajinské otázce a vždy stojí na straně míru.
Členové G20 diskutovali o tématech, jako je příměří a ukončení nepřátelských akcí, postpandemická hospodářská obnova, průmyslové a dodavatelské řetězce a potravinová a energetická bezpečnost, přičemž se shodli, že je nutné plně prokázat důležitou roli G20, posílit multilateralismus, snížit nedostatek důvěry a zabránit globálnímu rozdělení.
Wang samostatně jednal s ministrem zahraničí USA Antony Blinkenem i s ministrem zahraničí Ruska S. V. Lavrovem.
Wang je na cestě po Asii, zahrnující návštěvy Myanmaru, Thajska, Filipín, Indonésie a Malajsie.
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ministr-lavrov-predcasne-opusti-schuzku-skupiny-g20-na-bali-pise-dpa/2228953
https://english.news.cn/20220708/b593c7c3fc8d4593a475d3c82ee7374b/c.html
*
Mezi Švýcarskem a Ruskem letadlem jen přes Afriku
Ruské vládní letadlo s diplomatickým personálem, stahovaným do Ruska po jeho vystoupení z Rady Evropy, letělo 6. července z Moskvy do Basileje 9 hodin přes Turecko a Tunisko a následně stejnou cestou zpět, protože výjimku pro vstup do svého vzdušného prostoru mu ze zemí EU poskytla pouze Francie. Přímá cesta by trvala 3 hodiny. Jde jen o nejkřiklavější z mnoha případů, kdy se musejí letadla a lodě složitě vyhýbat prostoru buďto Ruska a jeho spojenců nebo naopak bloku EU+NATO v důsledku imperialistické války na Ukrajině.
Známý je případ plánované červnové cesty ruského ministra zahraničí Lavrova do Srbska, která musela být zrušena v důsledku zákazu průletu ruského letadla nad územím sousedních států Srbska.
https://www.businessinsider.com/russian-aircraft-adds-6-hours-flight-time-avoid-eu-airspace-2022-7
*
Demonstrace na podporu ruské agrese
8. července se v Praze konala demonstrace svolávaná proti současné vládě, ve skutečnosti se však orientovala výrazně na podporu ruské agrese na Ukrajině. Někteří z asi 200 demonstrantů drželi ruské vlajky a podporovali ruskou agresi proti Ukrajině, vyjadřovali se také proti opatřením proti šíření koronaviru (ačkoli v současnosti v tomto ohledu žádná nařízení neplatí). Zazněla ruská hymna, jejíž melodie byla odcizena SSSR. Pořadateli bylo několik fyzických osob z nacionalistické scény, akci nezaštiťovala žádná politická strana ani organizace. Okrajově byli přítomni i řadoví členové KSČM. Na demonstraci byl dokonce zatčen muž s vytetovaným hákovým křížem, což opět dokazuje přítomnost fašistů mezi podporovateli putinovského Ruska.
Zadržení individua s nacistickým tetováním a celkové složení a jednání účastníků nacionalistické demonstrace názorně ilustruje, jaká scéna podporuje ruský oligarchický ultrareakční režim. Zatím nemáme dostatek spolehlivých důkazů o tom, jak se s vyhrocením konfliktu na Ukrajině diferencovala fašistická scéna Evropy. Zdá se být však jasné, že minimálně její nemalá část stojí za současným režimem Ruska.
Ostatně přítomnost neonacistů v ruských ozbrojených složkách nejen ve válce na Ukrajině byla již dříve doložena vícerými zdroji.
Fašismus je pouze nástrojem vládnoucí třídy k potlačení pracující třídy. Různé fašistické skupiny dezorientovaných jednotlivců se přichytávají na aktuální témata a nabízejí „svá“ řešení. Můžeme zmínit například to, že fašistická scéna ucítila příležitost v minulosti podporovat spravedlivý boj Palestinců proti izraelskému útlaku. Taková pozice je čistě účelová a nelze fašisty podezírat z podpory jakýchkoliv emancipačních snah. Nebezpečí fašismu je vzhledem k velice nízké uvědomělosti pracující třídy a k neexistenci avantgardy bohužel stále aktuální.
2) Koronavirus doma i ve světě
V Česku od konce června znovu výrazně přibývá osob s nově prokázaným onemocněním COVID-19. Od 27. června přesahuje v každém pracovním dni počet zjištěných případů 1000, 8. července to bylo 1840.
O rok dříve bylo denně zjištěno jen 200-300 případů, přesto oproti současnosti platila povinnost nosit respirátor ve veřejné dopravě, obchodech, nemocnicích a dalších společných vnitřních prostorách včetně pracovišť (ačkoli plošně porušovaná), byly omezeny hromadné akce a do restaurací se smělo jen s testem nebo očkováním. Letos zůstávají všechna mimořádná opatření zrušena a jsou obnoveny masové akce typu hudebních festivalů s účastí až desetitisíců lidí bez jakýchkoli restrikcí a s mizernou hygienou. Výrazně zesílilo mezinárodní cestování, s výjimkou části Asie a celého Ruska a Běloruska, kde tomu brání v prvním případě primárně epidemické a v druhém případě výhradně politické důvody. Při mezinárodních cestách zpravidla rovněž již neplatí žádná mimořádná opatření.
Dobrovolné nošení respirátorů se téměř vůbec nepraktikuje ani v místech vysokého výskytu nemocných, natož jinde. Pokud budou některá protipandemická opatření znovu povinná, lze předpokládat, že budou schválena velmi pozdě, až za skutečně vážné situace, a jejich dodržování bude ještě slabší než minule. Zájem o čtvrtou dávku očkování lze také očekávat podstatně nižší než o předchozí, tím spíše, že navzdory mnoha proklamacím nakonec očkovaní v praxi nejsou nijak zvýhodněni oproti ostatním.
Ministerstvo zdravotnictví navzdory varovným výsledkům covidových testů chce šetřit na krajských hygienických stanicích a od příštího roku zrušit 134 pracovních míst, zřízených kvůli pandemii.
Na Slovensku v posledních dnech také strmě narůstá počet zjištěných případů až k 1000 za den.
V Německu se počty nově nakažených pohybují kolem 100 tisíc denně. Povinné jsou respirátory v MHD a potvrzování bezinfekčnosti na letištích.
Až přes 200 tisíc nakažených denně dosahuje Francie. Jedinou mimořádností tam přesto zůstává, že neočkovaní cestovatelé ze zahraničí a návštěvníci zdravotnických zařízení a jsou povinni se testovat. Počty ke 200 tisícům sahají i v USA, kde centrálně neplatí žádná už protipandemická omezení.
Jen pozvolna a opatrně uvolňuje protipandemická omezení Čína. V Šanghaji byla například otevřena kina, ale jen s rozestupy mezi diváky, povinnými respirátory, kontrolou zdravotních potvrzení a měřením teploty. V posledních dnech vykazuje celá Čína jen stovky nakažených denně, např. k 7. 7. byl sedmidenní průměr 380. Nošení roušek je povinné jen v určitých regionech Číny a někde jen za určitých okolností, přesto zcela běžné. Čína nadále uplatňuje politiku „nulové tolerance“.
Pandemie je na ústupu v KLDR. 8. července byl hlášen denní nárůst o 1590 případů horečky (není jednoznačně uvedeno, že šlo ve všech případech o koronavirus) a celkový počet nakažených v zemi přesáhl 4 764 950. Oproti tomu např. 14. května přibylo za den 296 180 nakažených. Poslední dostupný údaj o počtu obětí je z 15. června a činí 73.
Od února 2020 je v KLDR nepřetržitě povinné nošení roušek ve vnitřních i vnějších prostorách, s určitými výjimkami, někdy ze zdravotního hlediska značně pochybnými – zatímco roušky běžně nosí rolníci na polích nebo návštěvníci parků, téměř nikdy je nepoužívají účastníci zasedání vedoucích stranických orgánů, a to ani na akcích s tisíci účastníky v uzavřených prostorách bez rozestupu. Zda to někdo alespoň v duchu reflektuje na domácí scéně, není známo, nicméně před světem je kvůli tomu země oprávněně terčem posměchu.
V Jižní Koreji je nových případů kolem 20 tisíc denně. V Japonsku sahá k 50 tisícům. V Jižní Koreji je povinné nošení roušek ve vnitřních prostorech a venku na shromážděních více než 50 osob. V Japonsku je dobrovolné, ale téměř všeobecné uvnitř i venku, což zde však má tradici už z doby před koronavirem.
Desetitísové přírůstky byly zjištěny v posledních dnech v mnoha dalších zemích a překvapivě i na Tchaj-wanu, kde se dříve téměř nevyskytovaly. Rozsáhlé restrikce zavádí od 11. července čínské Macao (667 tisíc obyvatel) kvůli několika desítkám případům nákazy denně.
https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/covid-roste-ale-valek-chce-skrty-na-hygienach-40402035
https://github.com/CSSEGISandData/COVID-19
https://english.news.cn/20220708/beb58608df544c74bcf36c55a1ce96cb/c.html
https://www.kldr.info/category/zdravotnictvi/
https://www.japan-guide.com/e/e2234.html
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/macao-covid-opatreni-kasina-v-macau_2207092052_ula
*
3) Další zprávy z domova
Předsednictví ČR v Radě EU
ČR v těchto dnech hostí řadu mezinárodních akcí u příležitosti zahájení českého předsednictví Radě Evropské unie (1. 7. – 31. 12. 2022). Český rozpočet na zajištění tohoto předsednictví činí 1,7 miliard Kč. S ohledem na to, jak slabé slovo má Česko jako poměrně malý stát v rámci Unie, je tedy předsednictví dosti nákladnou záležitostí.
Navzdory 18 let trvajícímu členství ČR v EU a dlouholeté prounijní politické propagandě nemá Unie mezi obyvatelstvem zdaleka jednoznačnou podporu. Zatímco v referendu v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 77,33 % obyvatel, průzkumy agentury STEM poukazovaly na podporu pouhých 43 % pro členství v roce 2012 nebo 38 % v letech 2015 a 2016. Průzkum v roce 2018 uváděl 53 %. V letošním roce, již po vypuknutí války na Ukrajině, je to dle průzkumu 54 %. Podpora přijetí eura dle letošního průzkumu činí 44 %.
https://www.mvcr.cz/clanek/zakladni-ramec-predsednictvi-cr-v-rade-eu.aspx
*
Transparentní účty kandidátů na prezidenta ČR
Kandidáti na prezidenta ČR zveřejnili v souladu se zákonem 9. července své transparentní účty. Aktuálně se o funkci prezidenta republiky uchází 18 kandidátů, z toho dvě ženy. Mezi kandidáty je člen KSČM Josef Skála, prezentující se jako „kandidát českých vlastenců“, tzn. nekandidující otevřeně pod značkou této strany. Postoj komunistů k podpoře tohoto kandidáta i k volbě prezidenta obecně rozhodně není jednoznačný.
Výsledný počet kandidátů bude kromě jejich přihlášení či stažení kandidatury záležet na nasbírání 50 tisíc podpisů v petici, pokud nebudou kandidáti navrženi minimálně 20 poslanci nebo minimálně 10 senátory. To se týká i J. Skály.
Volby prezidenta proběhnou 13. a 14. ledna a v případném druhém kole 27. a 28. ledna 2023. Veškeré dění kolem nich dokazuje již půl roku předem, a ostatně dokázaly to již předchozí přímé volby, že se jedná o nákladné panoptikum sloužící k odvedení pozornosti od skutečných problémů a vytvoření zdání skutečné vlády lidu.
*
Vznik PRAKu
Skupina konzervativně a nacionalisticky orientovaných aktivistů kolem kandidáta na prezidenta republiky Josefa Skály (KSČM) avizovala 7. července založení „společenství PRAK (Proti Represím A Kriminalizaci)“. Ve svém ustavujícím prohlášení uvádí, že „cílem tohoto společenství bude Právní Pomoc Proti Politické Perzekuci. Proto budeme sledovat případy osob, které jsou perzekvovány či přímo trestně stíhány nebo dokonce vězněny za svobodné projevy svého přesvědčení. Budeme s těmito případy seznamovat veřejnost i úřady a podle svých možností pomáhat postiženým osobám. Chceme přitom spolupracovat s každým, kdo projeví o spolupráci seriózní zájem. Věříme, že k takové součinnosti najdeme i kvalifikovanou právní pomoc svobodomyslných advokátů a dalších erudovaných právníků.“ Je to sice potřebná a v podstatě pokroková iniciativa, nicméně s ohledem na politické aktivity a „úspěchy“ svých protagonistů se lze obávat, že nebude příliš funkční a poslouží spíše jen jako nástroj ke zviditelnění v rámci politické kampaně. S ohledem na postoje přinejmenším části aktérů lze také předpokládat obhajobu ruské a proruské propagandy.
*
4) Další zprávy ze světa
Bývalý japonský premiér zavražděn
8. července byl na setkání s voliči zavražděn bývalý japonský premiér (v letech 2006-2007 a 2016-2020) Šinzó Abe z Liberálně demokratické strany. Střelec byl na místě zadržen. Abe byl pokládán za konzervativce a pravicového japonského nacionalistu. Nechvalně se proslavil zpochybňováním nebo zlehčováním japonských válečných zločinů z 2. světové války a důrazem na remilitarizaci. Jeho postoje vedly ke zhoršení vztahů s Jižní Koreou (s níž má Japonsko diplomatické vztahy od r. 1965), tak i k eskalaci již tak nepřátelských vztahů s KLDR (s níž diplomatické styky nemá; v roce 2002 byl členem delegace neúspěšně jednající s Kim Čong Ilem). Usiloval však o zlepšení vztahů s ČLR a v roce 2014 se setkal se Si Ťin-pchingem.
Vrah Abeho se přiznal k politickému motivu svého činu.
Ve volbách do Sněmovny radních, horní komory japonského parlamentu, 10. července jasně zvítězila Liberálně demokratická strana ziskem 34,43 %, čímž získala oproti předchozímu období 10 mandátů navíc a má 119 poslanců. Druhá Ústavně demokratická strana, považovaná za liberální a středovou nebo „středolevou“, získala 12,77 %. V celosvětovém srovnání je zajímavý zisk Japonské komunistické strany 6,82 % a 11 křesel, což je však o dvě méně než při minulých volbách v roce 2019.
https://en.wikipedia.org/wiki/Shinzo_Abe
https://en.wikipedia.org/wiki/2022_Japanese_House_of_Councillors_election
*
Rezignace britského premiéra Johnsona
7. července rezignoval na své funkce předseda vlády Spojeného království Velké Británie a Severní Irska Boris Johnson, který je současně předsedou Konzervativní strany. Ministerským předsedou zatím zůstává do zvolení nového.
Johnson byl spojen s řadou politických skandálů, mimo jiné např. s okázalým porušováním protipandemických opatření v době, kdy pod náporem nákazy kolaboval zbídačený britský zdravotní systém. Kromě toho se proslavil nereálnými předvolebními sliby, ze kterých nic nesplnil, např. výstavbou 40 nových nemocnic. Mnoho jeho výroků bylo kritizováno jako lži nebo zavádějící tvrzení.
Na povaze politiky Spojeného království se odchodem Johnsona a jeho náhradou jiným konzervativním premiérem bezpochyby nic nezmění. Konzervativní strana má s 43,6 % hlasů z parlamentních voleb v roce 2019 pevně v rukou dolní i horní komoru parlamentu a je nejsilnější i v regionálních orgánech.
Labour party neboli u nás zpravidla nepřekládaná Strana práce získala 32,2 % hlasů a ostatní strany jsou se dělí o zbývajících 24,2 %. Strana hlásící se k marxistickému pojetí socialismu mezi nimi není.
https://en.wikipedia.org/wiki/Boris_Johnson
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_political_parties_in_the_United_Kingdom
*
Protesty holandských zemědělců
V Holandsku od června probíhá další vlna rozsáhlých zemědělských protestů, zahájených již v roce 2019. Rolníci se obávají toho, že vládní opatření ke snížení znečištění oxidy dusíku a čpavkem na polovinu do roku 2030 donutí mnoho farmářů výrazně snížit počet hospodářských zvířat nebo chov zcela ukončit. Vládní odhady hovoří o plánovaném uzavření asi 30 % chovů.
6. července policie střílela na traktor, jehož řidič se pokoušel zablokovat dálnici. Incident se obešel bez zranění. Traktoristé blokují veřejné komunikace a nákupní centra.
https://en.wikipedia.org/wiki/Dutch_farmers_protests#Summer_2022
*
Nepokoje na Srí Lance
Srílanský prezident Gotabaya Rajapaksa i premiér Ranil Wickremesinghe 9. července oznámili rezignaci po vniknutí demonstrantů proti zhoršující se ekonomické situaci do rezidencí prezidenta i předsedy vlády. Před sídlem premiéra se shromáždilo asi 100 tisíc lidí. Dobytý palác byl útočníky následně vypálen. Prezident ani premiér ve svých sídlech nebyli.
Srí Lanka trpí nejhorší finanční krizí v novodobých dějinách, takže miliony lidí se potýkají s problémy s nákupem potravin, léků a paliva. Policie se snaží rozhánět masové nepokoje. Je přerušena školní výuka a kolabuje doprava.
Státní moc je terčem kritiky za korupci a vyhrožování odpůrcům.
Politickou moc na Srí Lance drží (nebo dosud držel) od roku 2019 prezident Gotabaya Rajapaksa se svou rodinou. Prezidentova strana Lidová fronta Srí Lanky, hlásící se k sociáldemokratismu a sinhálskému nacionalismu, stojí v čele Srílanské svobodné lidové aliance, jež v roce 2020 vyhrála parlamentní volby ziskem 59,09 % hlasů. Součástí této koalice 17 stran (!) je Komunistická strana Srí Lanky s jedním z 225 poslanců. Mezi velkým množstvím mimoparlamentních stran je několik socialistických a trockistických.
https://edition.cnn.com/2022/07/09/asia/sri-lanka-protest-president-saturday-intl-hnk/index.html
https://www.bbc.com/news/world-asia-62108597
https://en.wikipedia.org/wiki/Politics_of_Sri_Lanka
https://en.wikipedia.org/wiki/Communist_Party_of_Sri_Lanka
Připravila redakce KOMINTERNet-Dialogu.
Uzávěrka 11. 7. 2022 ve 20:00.