Válka na Ukrajině poslední záminkou pro Finsko a Švédsko ke vstupu do NATO
Švédské království a Finská republika podaly 18. května žádost o přijetí do Severoatlantické aliance (NATO). Aby bylo jejich členství možné, musí přihlášku schválit parlamenty všech stávajících 30 členských států. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se nechal 13. května slyšet, že „není nakloněn“ vstupu Finska a Švédska do NATO a že Turecko jejich vstup nepodpoří. Zdá se však, že mu jde spíše o mediální pozornost, posílení vlastního významu v domácí i zahraniční politice a získání výhod za „umoudření“, než že by byl skutečně odhodlán rozšíření NATO zablokovat.
Erdogan kritizuje Švédsko a Finsko za údajné hoštění organizací, usilujících o vznik samostatného Kurdistánu, mezi nimi Kurdské strany pracujících (PKK), kterou Turecko považuje za teroristickou. Přitom PKK je považována za teroristickou nejen ze strany Turecka, ale i USA a EU. Tato strana, původně se hlásící k marxismu-leninismu, přijala později vlastní ideologii založenou na anarchosocialismu a jiných myšlenkách Abdullaha Öcalana, v Turecku od roku 1999 až dosud vězněného.
Ve Finsku pro vstup do NATO hlasovalo 188 poslanců z 200. Proti bylo několik poslanců (ne všichni) Levé aliance, odštěpené v roce 1990 od Komunistické strany Finska a hlásící se k „demokratickému socialismu“. Proti NATO vystupuje i Komunistická strana Finska, která je však mimoparlamentní s výsledkem pouhých 0,13 % v parlamentních volbách v roce 2021. Zveřejňuje nejasnou, všeobecnou argumentaci proti NATO, proti výdajům na zbrojení, proti válkám a za mír, zjevně však není schopna přinést reálné řešení a zaujmout jasné stanovisko.
Ve Švédsku se proti členství v NATO postavily dvě opoziční parlamentní strany, Levicová strana (bývalá KS Švédska) a Strana zelených. Současná mimoparlamentní KS Švédska, ve volbách získávající jen stovky hlasů a tedy výsledky blízké 0 %, zveřejňuje na svých zřídka aktualizovaných internetových stránkách opět jen všeobecné protiválečné deklarace a výzvy proti NATO.
Dle dostupných informací se po ruské agresi proti Ukrajině značně zvýšila podpora finského a švédského obyvatelstva pro ukončení neutrality a vstup do NATO. Dokazuje to naprostý neúspěch politiky ruského impéria, které v Evropě ztrácí podporu a kredit, rozbíjí a pohřbívá protiválečné hnutí a mimořádně silně upevňuje síly imperialismu USA a jeho spojenců a jejich podporu ze strany lidových mas, které se oprávněně obávají válečného konfliktu rusko-ukrajinského typu. Pokrokové hnutí zůstává v obtížné situaci, kdy odsuzováním ruské agrese může navenek splývat se západním imperialismem, ale naopak její podporou nebo relativizací zpívá jedním hlasem s fašisty a ostatní ultrapravicí.
S ohledem na skutečnost, že Finsko i Švédsko jsou již před vstupem do NATO pevnou součástí západní koalice vedené USA a vojensky s NATO spolupracují, nepředstavuje jejich vstup do aliance zásadní změnu v domácí ani zahraniční politice a do značné míry je jen formalitou.
Tisíce obětí imperialistické války na Ukrajině
Zprávy Organizace spojených národů uvádějí k 15. květnu 3 668 zabitých a 3 896 zraněných civilistů od vypuknutí ruské imperialistické agrese proti Ukrajině 24. února. Počty zemřelých vojáků jsou velmi nejasné, zveřejňovány jsou různé naprosto odlišné odhady. The New York Times zveřejnil 19. dubna, tedy již před měsícem, odhad padlých ukrajinských vojáků v obrovském rozmezí 5 500 – 11 000. Britská vláda zveřejnila 25. dubna odhad 15 tisíc zabitých vojáků Ruska a jeho spojenců. K 15. květnu britské ministerstvo obrany odhadovalo ruské (a „proruské“) ztráty přibližně v rozmezí 58 – 63 tisíc vojáků, bez rozlišení zabitých, zraněných a zajatých. Ukrajina k 17. květnu uvádí 28 tisíc zabitých ruských vojáků. Ruský stát a armáda údaje o ztrátách ukrajinské strany a jejích spojenců z řad žoldnéřů z různých zemí, instruktorů a rozličných jiných činitelů NATO velmi dlouhou dobu nezveřejnila. Poslední údaje proruských činitelů pocházejí z 10. května a uváděly téměř 53 tisíců zajatých, zraněných a padlých ozbrojenců bojujících na ukrajinské straně (nejen armády). Ohromné rozdíly dávají tušit, jak obě strany konfliktu tak či onak manipulují s pravdou ve prospěch svých mocenských zájmů také v rámci hybridní války.
I kdyby byly pravdivé nejnižší odhady, představuje imperialistická válka otřesnou tragédii pro vykořisťované vrstvy a národy zejména Ukrajiny, tzv. lidových republik, řadové ruské vojáky – rekruty s vyloučením jakékoliv naděje na pozitivní, tím méně pokrokové vyústění konfliktu. Od samého počátku voláme po jejím okamžitém ukončení a stažení všech ozbrojenců do bezpečné vzdálenosti. Víme však, že takový v současnosti žel nereálný krok přivede na svět imperialistický mír, hrozící dříve či později přerůst do dalšího otevřeného konfliktu. A to až do situace, dokud se národy bojujících stran nesjednotí, nezorganizují a nevzbouří proti oběma vládnoucím oligarchiím a neujmou se moci.
Uprchlická krize
Úřad vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky v polovině května uvedl, že od začátku ruské invaze uprchlo z Ukrajiny přes šest milionů lidí. České vízum dostalo 343 tisíc lidí (což je suma blížící se počtu obyvatel Brna). 415 tisíc ukrajinských občanů odešlo na Slovensko.
Stovky romských uprchlíků z Ukrajiny přespávají od začátku května na pražském hlavním nádraží. K 9. květnu jich bylo téměř 500, k 16. květnu cca 300-400. Tato situace pochopitelně vzbuzuje u nemalé části českého obyvatelstva obavy a jitří protiuprchlickou a protiromskou nenávist
14. května začalo obsazování stanového městečka pro ukrajinské uprchlíky v Praze-Troji s kapacitou 150 míst, která je jednak nedostatečná, jednak je určeno jen pro dočasné ubytování a není známo, co bude s uprchlíky dál, pokud dobrovolně neodejdou jinam.
Ve stejné době, kdy část Čechů projevuje šovinistické tendence a xenofobní obavy, žije v zahraničí až 250 tisíc občanů ČR a až 2,5 milionu lidí českého původu.
Úsilí o ukončení závislosti EU na ruských fosilních palivech
Evropská komise 18. května představila plán REPowerEU, jehož cílem má být ukončení závislosti Evropské unie na ruských fosilních palivech a řešení klimatické krize. Plán počítá s úsporami energie, diverzifikací dodávek energie a zrychleným zaváděním obnovitelné energie, která nahradí fosilní paliva.
Problém bude jistě představovat naprostá neochota zdrcující části obyvatelstva zemí EU, v vychovaných v konzumním stylu života a plýtvání, jakkoli šetřit čímkoli, takže přimět je k tomu bude moci jen růst cen energií, který ale nejdříve postihne nejchudší, zatímco nesmyslné plýtvání ze strany takzvané střední třídy a buržoazie bude pokračovat.
Kromě toho zavádění obnovitelných zdrojů energie je velmi drahé a nemalá část obyvatelstva na ně nedosáhne bez štědrých dotací, které ale není odkud financovat (bez přerozdělení majetku, respektive alespoň mnohem výraznějšího zdanění bohatých, což je v kapitalistickém systému málo pravděpodobné a obtížně uskutečnitelné).
Evropská komise uvádí, že na podporu REPowerEU je již k dispozici 225 miliard EUR ve formě půjček v rámci RRF (nástroje pro oživení a odolnost).
Že by Evropská unie dokázala širokým lidovým masám dotovat obnovitelné a ekologicky šetrné zdroje energie tak, aby nebyly dostupné jen bohatým, se nezdá pravděpodobné nikomu, kdo nevěří na pohádky. Například osobní elektromobil je nyní v Česku dostupný od 1,1 milionu Kč, podobný benzínový vůz za 550 tisíc Kč, tedy za polovinu. Pro zdrcující většinu zájemců je i taková cena zcela mimo jejich možnosti, proto si koupí starší ojetý benzínový nebo naftový vůz například jen za několik desítek tisíc Kč, funkční starší elektromobil však dostupný není. Cena vodíkového automobilu začíná na 1,7 milionu Kč. Kromě toho se objevily informace o tom, že podle plánu mají být od r. 2029 součástí každého nového rodinného domu střešní fotovoltaické panely. Žádný zdroj neuvádí, kdo bude toto zařízení hradit. Těžko si lze představit, že by tak v celkovém objemu činila Evropská unie či jiné orgány. Stále reálnější hrozba postupného vyvlastňování osobního majetku ze strany vládnoucí třídy, jejího státu a institucí tak bude ještě zesílena.
Nákup a instalace solárních panelů na rodinný dům stojí minimálně desítky, ne-li stovky tisíc Kč, což je pro velkou část domácností rovněž nemyslitelné. Využití například na velkých bytových domech nebo podnicích je u nás dosud také poměrně okrajové, a to i ve srovnání s mnohem méně rozvinutými zeměmi.
Kromě ekonomických otázek je třeba doplnit, že nemalá část tzv. obnovitelných zdrojů znečišťuje životní prostředí podobně či dokonce více než fosilní paliva a vládnoucí oligarchie plundruje přírodu tisícerými jinými způsoby, např. zbrojením a válkami.
Podobné kampaně imperialistických struktur mají ve skutečnosti jiný cíl: zlikvidovat část kapitálu na přesyceném světovém trhu na účet většiny obyvatel a uvolnit prostor pro zhodnocování kapitálu nového, dle představ západní buržoazie mnohem více ziskového.
Každopádně, ať už bude úsilí EU o energetickou nezávislost na Rusku jakkoli pro ni obtížné a bolestné, Rusko na něj zřejmě doplatí více než EU a je to další ukázkou naprostého krachu imperialistické politiky ruské oligarchie, vedoucí svou zemi k obrovskému úpadku a utrpení. Narůstat bude také závislost Ruska na Číně.
13,6 milionů těžce podvyživených malých dětí
Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) uvedl ve zprávě z 17. května, že těžkou podvýživou trpí ve světě 13,6 milionu dětí mladších pěti let. Mezi nejzasaženější země patří Afghánistán, kde těžká podvýživa v letošním roce zasáhne asi 1,1 milionu dětí, což je téměř dvakrát tolik než v roce 2018. Počet těžce podvyživených dětí prudce narůstá i v afrických zemích, trpících dlouhými obdobími sucha a nedostatkem pitné vody.
Nedostatek potravin dále prohloubí válka na Ukrajině a s ní související ukončení nebo radikální omezení vývozu ukrajinského obilí, ale i ruského obilí a hnojiv v důsledku sankcí.
Zmírnění sankcí proti Venezuele
Americká zpravod
ajská televizní stanice CNN uvedla 17. května, že USA zmírní některé energetické sankce proti Venezuele, aby podpořila dialog mezi prezidentem Nicolasem Madurem a opozicí a aby bylo umožněno Venezuele prodávat více ropy na mezinárodním trhu a snížit tím energetickou závislost světa na Rusku.
Jen o den dříve Bidenova administrativa oznámila, že uvolňuje některé sankce proti Kubě z Trumpovy éry, mimo jiné povoluje více komerčních a charterových letů.
Je jasné, že zdánlivě přátelským přístupem k latinskoamerickým zemím neusilují USA o jejich rozkvět, ale o nastolení vazalských režimů plně podřízených USA.
Pandemie v Koreji, Číně i jinde
V Korejské lidově demokratické republice bylo dle zprávy Státního mimořádného protiepidemického velitelství k 18. květnu 18:00 více než 1 978 230 lidí nakaženo horečkou, z toho více než 1 238 000 lidí se uzdravilo a více než 740 160 lidí je léčeno. Počet mrtvých činil 63.
Od 17. května 18:00 přibylo za 24 hodin 262 270 nakažených a jeden člověk zemřel.
Sdělovací prostředky konstatovaly 12. května proniknutí pandemie COVID-19 do země, současné denní zprávy o počtu nakažených horečkou však neuvádějí přímo, že jde o nákazu COVID-19. V minulosti KLDR zpravidla neinformovala o žádných obětech na svém území, a to ani v případě rozsáhlých přírodních katastrof.
K zajištění distribuce léků byli povoláni zdravotníci Korejské lidové armády. Byla přijata řada mimořádných opatření jako vzájemná izolace jednotlivých obytných jednotek a pracovišť, podrobnosti však nebyly zveřejněny. Zatímco sdělovací prostředky hovoří o zhoubné pandemii a ukazují záběry hygieniků v kompletních ochranných oděvech a roušky již od února 2020 nejen u chodců ve městech, ale dokonce i u rolníků na polích, prezídium politbyra jednalo 17. května bez roušek. O propagandistické i zdravotní příhodnosti takového postupu lze oprávněně pochybovat.
Jižní Korea (Korejská republika), kde byla v dubnu ukončena většina mimořádných opatření, měla za 17. květen 31 352 nových případů nákazy koronavirem, což bylo 60,71 případů na 100 tisíc lidí (v Česku je to nyní jen cca 4 případy na 100 tisíc) a 31 zemřelých.
Oproti tomu celá Čína (1,4 mld. obyvatel vs. 51,78 milionů v jižní Koreji a 25,78 milionů v KLDR) oznámila za 17. květen jen 175 nových případů nákazy a jedno úmrtí. Přesto Čína pokračuje v politice „nulové tolerance“ a přísných uzávěr lokalit, kde se objevily případy nákazy, což vede k problémům v zásobování a celkovému snižování životní úrovně obyvatel.
Čínský portál Global Times 18. května uvedl, že v Šanghaji 78 skupin WeChat, které šířily fámy o prevenci a kontrole epidemie COVID-19, bylo pozastaveno a 46 uživatelů, kteří jako první zveřejnili nepravdivé informace, bylo potrestáno.
Celosvětově bylo k 17. květnu zaznamenáno 523 756 996 případů nákazy koronavirem a s nákazou zemřelo 6 292 314 lidí. Nejvíce nakažených bylo dosud v USA (82,7 milionů, 999 tisíc úmrtí), Indii (43,1 milionu, 524 tisíc úmrtí) a Brazílii (30,7 milionu nakažených a 665 tisíc zesnulých).
Ačkoli žádná země světa nedokáže šíření pandemie zcela zamezit, pro USA je první místo smutné statistiky opravdu ostudnou vizitkou.
Vítězství komunistů v univerzitních volbách v Řecku
V Řecku se dne 18. 5. 2022 konaly na všech univerzitách volby do studentských spolků. Na kandidátních listinách sice nenalezneme názvy politických mládežnických organizací, ty však za univerzitními kandidátkami oficiálně stály, fakticky je vytvářely jakožto reprezentanty svých politických linií. Ve volbách zvítězila kandidátka s názvem Panspoudastiki KS Komunistické mládeže Řecka (KNE) – mládežnické organizace Komunistické strany Řecka (KKE). Získala 33,43% hlasů, druhá se umístila 27,66% kandidátka podporovaná vládnoucí konzervativní Novou demokracií, na třetím místě skončili klasičtí („staří“) sociální demokraté (PASOK) se ziskem 10,13% hlasů. Listina podporovaná novou sociální demokracií Syriza získala pouze 2,54% hlasů.
Vítězství komunistické kandidátky bylo dáno zejména silnými pozicemi na tradičních univerzitách velkých měst. Je dalším potvrzením životaschopnosti, modernosti a potenciálu revolučního komunistického hnutí, pokud se drží zásad marxismu-leninismu, je svým třídním charakterem proletářské, rozvíjí o nové podněty vědeckou teorii a pracuje moderními propagandistickými formami. Takového úspěchu dosáhli mladí řečtí komunisté naposledy r. 1986.
Připomeňme, že velkého úspěchu dosáhli před několika lety v podobných volbách také mladí italští komunisté zejména v severní Itálii.
Řecké komunistické hnutí představuje v posledním desetiletí zřejmě nejkvalitnější revoluční sílu v Evropě. V tomtéž období se stále více vzmáhá dělnické hnutí a obrozená komunistická strana také v Itálii.
Míra inflace dál narůstá
Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku činila v dubnu 2022 14,2 %, uvedl 10. května Český statistický úřad. V lednu to bylo 9,9 %.
Některé odborové organizace proto začaly usilovat o zvýšení mezd uprostřed roku, ačkoli většina zaměstnavatelů k němu přistupuje zpravidla od 1. ledna (pokud vůbec). Jejich úsilí však naráží na nízkou odborovou organizovanost a aktivitu zaměstnanců, jejich velká část není odborově organizována buďto z obav z problémů se zaměstnavatelem nebo naopak kvůli špatné pověsti odborů, které zejména v posledních dekádách namnoze slouží k zajišťování privilegií svým představitelům a nezřídka hájí spíše zájmy zaměstnavatelů.
Vláda projedná zvýšení minimální mzdy, která nyní činí žalostných 16 200 Kč. Českomoravská konfederace odborových svazů požaduje 18 200 Kč.
Ve 4. čtvrtletí 2021 (poslední zveřejněný údaj) činila průměrná hrubá měsíční nominální mzda 40 135 Kč, to je o 4 % více než ve stejném období roku 2020. Spotřebitelské ceny se ale v tomto období zvýšily o 6,1 %. Proto mzda reálně klesla o 2 %, uvedl Český statistický úřad 7. 3. 2022. Průměrná mzda za 1. čtvrtletí letošního roku a související statistické údaje budou zveřejněny 7. 6.
11. sjezd KSČM a úsilí o „vlasteneckou frontu“
V sobotu 14. a neděli 15. května se v Brně uskutečnil 11. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy. Nepřinesl žádnou změnu směřování strany, žádnou zásadní personální obměnu ani žádné překvapení. Předsedkyní byla opět zvolena Kateřina Konečná, od svých 21 let v roce 2002 nepřetržitě poslankyně nejprve českého a následně evropského parlamentu (ale členka KSČM teprve od roku 2005), osoba zcela odtržená od světa běžných pracujících lidí, jejichž zájmy formálně hájí. Aparát dlouholetých stranických byrokratů a kariéristů, zcela odtržených od světa pracujících, posílil nově zvolený místopředseda Ludvík Šulda.
Sjezd nedokázal ničím mediálně zaujmout a nevzbudil velkou pozornost, ostatně jako strana samotná. Vnější politické komentáře výstižně konstatují, že většina dřívějších voličů zjevně dala přednost populistickým oligarchickým hnutím ANO (původní význam zkratky Akce nespokojených občanů, dnes již ji nepoužívá) a SPD (Svoboda a přímá demokracie) a KSČM nabízí voličům jen to, co celá řada politických stran a hnutí, ne-li všechny (všeobecné proklamace všeobjímajícího dobra pro všechny). Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v říjnu 2021 získala KSČM 3,60 % hlasů a žádný mandát, čímž ukončila své 31 let trvající parlamentní angažmá. Až na vzácné výjimky jsou pro stranu naprostým krachem každé další volby do zastupitelstev krajů a obcí, nemluvě o Senátu. Dosud má ještě 13 krajských a 1426 obecních zastupitelů a jednu poslankyni Evropského parlamentu, předsedkyni strany Kateřinu Konečnou. Současné průzkumy volebních preferencí přisuzují KSČM podporu 2 %.
Příznačné pro současné směřování strany bylo hlasování o odsouzení ruské imperialistické agrese na Ukrajině, které podpořilo jen 33 delegátů, zatímco 178 bylo proti a 45 se zdrželo. Ačkoli v některých projevech zazněly i hlasy odsuzující nacionalismus, zůstaly ve straně zcela okrajové a většinou opovrhované.
Zatímco předchozí sjezdy byly doprovázeny snahou menšiny delegátů o dosažení radikalizace politiky strany a alespoň částečně i související kádrové obměny, nynější sjezd podpořil 88,8 % hlasů v čele strany Kateřinu Konečnou, jež nikdy nepatřila k zastáncům revolučního pojetí socialismu, a oba navržení protikandidáti se vzdali nominace v její prospěch. Jedním z nich byl kandidát „českých vlastenců“ (ale fakticky KSČM) na prezidenta republiky Josef Skála, formálně představující (ve skutečnosti fiktivní) radikální křídlo strany. Důraz nejen prezidentské kampaně na sjednocování „vlastenců“ znamená spojenectví i s bizarními nacionalistickými, rasistickými a zfašizovanými skupinkami a „osobnostmi“, na veřejných akcích se tak KSČM mísí a splývá například s příznivci a nositeli symboliky xenofobní a krajně nacionalistické hudební skupiny Ortel s neonacistickými kořeny (Conflict 88, číslo odkazuje na nacistický pozdrav Heil Hitler!), stoupenci SPD, Volného bloku nebo České suverenity, jejíž předsedkyně Jana Volfová, vyfotografovaná v přátelském objetí s Josefem Skálou, je také první místopředsedkyní Bloku proti islámu. Prezidentský kandidát strany se nechvalně proslavil účastí na „vlasteneckých setkáních“ v Příčovech s neonacisty, jejichž fotografie s neonacistickou symbolikou nebo při hajlování jsou dostupné na internetu. Jedním z nich je například dřívější představitel Autonomních nacionalistů Sever Adam Berčík, v roce 2009 pořádající pochod neonacistů v Ústí nad Labem ke 120. výročí narození Adolfa Hitlera. Na „vlasteneckých setkáních“ v Příčovech a jiné „vlastenecké akci“, pořádané SPD, byl Skála přítomen společně s předsedou krajně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti (a předtím soudně rozpuštěné Dělnické strany) Tomášem Vandasem. Se Skálou v Příčovech na fotografii pózoval nacionalistický, protiimigrační a protiislámský sociolog Petr Hampl v tričku „Defend Bohemia“ od neonacistické firmy Radical wear.
Dalšími kádry „vlastenecké fronty“ jsou např. bývalý předseda dřívější ultrapravicové strany Právo a spravedlnost a zakladatel Společnosti pro kulturní identitu – Lipový kříž Petr Bahník, poslanec SPD Jiří Kobza s přátelskou vazbou na neonacistickou Generaci identity, na jejímž shromáždění se nechal slyšet, že „v podstatě od nás nikdo napravo už není“ nebo člen rady Národní domobrany Marek Obrtel s vazbou na Národní demokracii kolem vyhlášeného antisemity a šovinisty Adama B. Bartoše.
V období 11. sjezdu KSČM byla ohlášena koalice KSČM, hnutí Slušní lidé (vnímaného jako pravicové až ultrapravicové), Strany práv občanů Zemanovci a organizace Nezávislí společně pro město Brno do říjnových voleb do brněnského zastupitelstva. Za KSČM tuto koalici povede bývalý soudní exekutor Martin Říha, za Slušné lidi boxer Zdeněk Pernica, vyhlášený mimo jiné vyzýváním k násilí proti sexuálním menšinám. Slušní lidé mají Nejvyšším správním soudem pozastavenou činnost kvůli nedodržování zákona a nemohou samostatně kandidovat.
Ve Znojmě se pro budoucí komunální volby spojila KSČM s ČSSD a Zemanovci, zřejmě v mylné představě, že 0 + 0 + 0 = 1. Stejně jako v případě Brna je politováníhodná, ale v případě KSČM typická inklinace k Zemanovcům, vyznávajícím doslova (dokonce i v názvu) kult prezidenta republiky Miloše Zemana, který se mnohokrát veřejně projevoval antikomunisticky, patřil k předním aktérům kontrarevoluce 1989-1990 a je oddaným zastáncem prozápadního, imperialismu podřízeného směřování naší země.
Podobných „vlasteneckých“ koalic spojujících ultrapravici inklinující k fašismu a falešnou ultralevici, na které nezbylo už nic komunistického kromě názvu, lze očekávat více. V Praze například zazněly silné hlasy po volební koalici s SPD. Zdá se však, že SPD jako dobře financovaný a zdatně vedený projekt zazobaného podnikatele Tomia Okamury nemá zapotřebí se snižovat ke spojenectví s neschopnou a politicky i fyzicky umírající KSČM, proto do komunálních voleb i ve volbách prezidenta republiky postaví vlastní kandidáty a KSČM opět ostrouhá.
Barrandovský most – 40 let bez alternativy
16. května začala rekonstrukce pražského Barrandovského mostu, do roku 1990 mostu Antonína Zápotockého, která má trvat do konce srpna. Nejvytíženější komunikace v Praze a zřejmě i celé republice byla uvedena do provozu v roce 1983, její druhá část o pět let později. Restaurovaný kapitalismus nebyl schopen za déle než tři dekády zajistit ani pravidelnou údržbu, čímž se most dostal do havarijního stavu, ani dostatečně kapacitní objízdné trasy. Po jeho otevření už v širokém okolí žádný další most Vltavu nepřeklenul, nepočítáme-li most nedokončeného Pražského okruhu, který však neslouží primárně ke spojení obou vltavských břehů, protože pravobřežní napojení je umožněno až u středočeského Vestce.
S postupem rekonstrukčních prací se očekávají dopravní kolapsy ve velké části Prahy. Železniční a tramvajová doprava není v oblasti dostatečně rozvinutá a kapacitní, aby mohla nahradit dopravu silniční, metro zde nejezdí vůbec.
6. května získala Praha pravomocné stavební povolení pro Dvorecký most, který by částečně ulevil zátěži mostu Barrandovského, má však sloužit jen tramvajím, autobusům, cyklistům a pěším. V současnosti se uvádí, že most má být dokončen v roce 2025. Pražský radní pro dopravu Adam Scheinherr (bezpartijní za sdružení Praha sobě) navrhl v březnu 2022 most pojmenovat po bývalé ministryni zahraničních věcí USA Madeleine Albrightové, která sice byla českého původu, ale více než tím se proslavila svou podporou imperialistických válek.
Připravila redakce KOMINTERNet-Dialogu.
Uzávěrka 19. 5. 2022 ve 20:00.