Systematické sledování domácích médií v týdnu mezi 12. a 19. lednem by mohlo snadno vyvolat dojem, že hlavním a téměř jediným problémem světa je, zda bude v České republice zvolen za prezidenta bývalý generál nebo podnikatel. Výsledek prvního kola a diskuse, která se následně rozpoutala, velmi plasticky reflektují stav české společnosti. K analýze výsledku se vrátíme na konci tohoto textu, ale velmi důležité jsou souvislosti v širším měřítku.
Události na světové scéně však byly také velmi výrazné. Rozhodně není možné říci, že žijeme v době klidu, pohody a harmonie. Snažili jsme se tedy vybrat reprezentativní vzorek světových událostí, které jsme rozdělili do dvou tematických oddílů: Události ve světě kapitálu a reakce lidového hnutí. Na závěr hodnotíme mezidobí prezidentské volby v ČR před blížícím se druhým kolem.
Události ve světě kapitálu
Od počátku ledna bylo v německých médiích diskutováno možné odstoupení ministryně obrany Kristiny Lambrechtové, která reprezentovala sociální demokraty ve spolkové vládě. Došlo k němu 16. ledna. Lambrechtová uvedla, že odstupuje proto, že neustálé propírání její osoby v masmédiích znemožnilo smysluplnou a objektivní debatu na téma bezpečnosti německých občanů. Hlavní kritika její osoby však spočívala v tom, že velké zbrojařské koncerny byly nespokojené s rytmem uvolňování 100 miliard eur, které německá vláda alokovala na vojenské vybavení Bundeswehru. Tyto podnikatelské giganty tlačily na vládu, aby zakročila. Novým ministrem obrany byl 19. 1. jmenován další sociální demokrat Boris Pistorius.
14. ledna byli na Západním břehu izraelskou policií zastřeleni dva mladí muži, další 19letý také izraelskou policií postřelený mladík podlehl zraněním. 16. ledna byl zastřelen 14letý chlapec. 19. ledna právě, když byl dokončován tento text, další dva mladí Palestinci přišli o život během zásahu izraelské armády nedaleko města Jenin v severní části Západního břehu.
Erdoganův tiskový mluvčí Ibrahim Kalim uvedl, že v nejbližších dnech je pravděpodobný turecký vojenský zásah v severní Sýrii. Ministři obrany obou zemí se sešli v Moskvě v prosinci 2022 a domluvili podmínky míru, ale Turecko trvá na tom, že Sýrie nedodržuje domluvené podmínky a na hranicích „není bezpečno“. Sýrie měla zajistit stažení kurdských bojovníků od hranic s Tureckem do minimální vzdálenosti 30km, což se údajně nestalo. Sýrie naopak prohlašuje, že s Ankarou nebude jednat (další mírová jednání byla naplánována na polovinu února), pokud Turecko bude nadále okupovat syrské severní oblasti.
Boje na Ukrajině nejenom že pokračují, ale jejich intenzita se zvyšuje. Informace o konkrétních událostech jsou však neověřitelné a možnost pochopit situaci na bojištích je tedy prakticky nemožná. O kulminaci bojů a rozrůstání konfliktu jasně svědčí množství vojenské techniky, zbraní a dalšího vybavení, které putují na Ukrajinu ze zemí NATO. Jedná se o mnohem účinnější zbraně a komplexnější systémy, než na začátku konfliktu. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg slibuje další rychlé dodávky zbraní a další bojové techniky. V minulých dnech byly zaznamenány intenzivní vojenské aktivity v Donbasu. 18. ledna se zřítil vrtulník pro mimořádné přesuny, ve kterém zahynulo 18 osob včetně tří dětí a vedení ministerstva vnitra (ministr Denys Monastyrský, jeho náměstek a státní tajemník). Spekuluje se, co bylo příčinou.
Britský ministr obrany Ben Wallace prohlásil, že Británie posílá na Ukrajinu dosud největší zásilku techniky. Konkrétně se jedná o 14 bojových vozidel Challenger 2, 8 mobilních děl AS90, stovky vojenských transportérů včetně obrněných vozidel typu Bulldog, vybavení k budování mostů, desítky vzdušných systému UAS na podporu dělostřelectva, 100.000 nábojů do děl, raketové systémy GLMLRS, Starstreak a další systémy středního doletu, náhradní díly k modernizaci 100 bojových vozidel a jiných obrněných vozidel.
Kyjev navštívila americká delegace vedená viceministryní obrany Wendy Sherman. Ukrajině se dostalo ujištění o americké podpoře, vojenské pomoci a také rozvoji působení amerických podnikatelských subjektů na Ukrajině.
Na mnoha místech planety hoří otevřené válečné konflikty s nejrozsáhlejším ve všech směrech na Ukrajině. Jedná je o konflikty mezi různými imperialistickými zájmy. Hlavně v případě Ukrajiny je zřejmé, že její lid se „ocitl v nepravou chvíli na nesprávném místě“, když kyjevská vláda a prezident přenechali zemi coby válečné pole pro střet velmocí: Ruska a tzv. západních zemí soustředěných v paktu NATO.a
Zároveň s válečnými konflikty se množí případy politicko-ekonomických skandálů. Např. v Itálii byla zadržena Monica Rosana Bellini, účetní Antonia Pantzeri, bývalého europoslance, který je stíhán v rámci korupční aféry praní špinavých peněz, které mířily z Maroka a Kataru k vlivným činitelům evroparlamentu (tzv. Qatargate). Pantzeri slíbil, že bude spolupracovat s vyšetřovateli, vysvětlí, jak celý systém fungoval výměnou za svou svobodu. Na konci roku byla také zatčena europoslankyně, tehdejší místopředsedkyně europarlamentu Eva Kajli z Řecka. Peníze z Kataru, Maroka a dalších zemí byly převáděny na společnosti, jejichž byli akcionáři příbuzní některých europoslanců a dalších vysokých evropských činitelů. Jednalo se o velmi rozsáhlou a složitou strukturu, která operovala ohromnými částkami. Tyto společnosti měly údajně podporovat aktivity neziskových organizací v různých zemích Evropy i mimo. V souvislosti s touto aférou byla zadržena také Luca Visentini, generální tajemnice Mezinárodní konfederace odborů (ITUC). Tato skutečnost je dokladem pravé tváře žluťáckých odborů a toho, komu ve skutečnosti slouží. Tyto aféry a mnoho dalších lokálních korupčních afér a různých typů střetů zájmů dokládají, že plamenná slova o zázračné ruce trhu jsou pouhou chimérou, pouhou proklamací směrem k voličům. Stejně tak jako hledání politika „čistého jak lilium“ je ve státně monopolní fázi kapitalismu naivním přáním. Všechny aféry, ať již se jedná o Qatargate nebo kšeftování s byty v Brně, dokládají propojení ekonomických zájmů s politikou na všech úrovních. Ti, kdo ve finále rozhodují o politickém dění, jsou držitelé kapitálu, podnikatelské kolosy, velké ekonomické zájmy a jejich monopoly a korporáty.
Údajná opatření „očištění“, „transparentnosti“, o kterých se EU dušovala, že okamžitě přijme po provalení katarské aféry, byla utopena v bahně zájmů monopolů, kterým slouží. To přímo dokládá přiznání zapletených do skandálu, že vypracovali ceník (!) rezolucí a pozměňovacích návrhů „na obranu lidských práv ze strany EU“. Poznamenejme, že před několika lety KS Řecka hovořila o „obchodu a průmyslu řešení lidských práv“, ale bez přímých důkazů byly jejich správné dedukce považovány za strašení neexistujícím bubákem.
V Davosu se jako každoročně sešlo Světové ekonomické fórum. Téma, které rezonovalo nejvíce, byla opět válka na Ukrajině. Nakonec tento konflikt je globálně největším ekonomickým podnikem. Prostřednictvím videohovoru se zúčastnil prezident Ukrajiny Zelenskij, který znovu apeloval na západní spojence, aby intenzivněji podpořili ukrajinské vojenské síly většími zásilkami zbraní a techniky. Jeho harašení zbraněmi podpořil i Stoltenberg, který prohlásil, že Rusko rozhodně nepřesvědčí diplomacie a je třeba zvítězit zbraněmi. Také vyzval ekonomické lídry, aby velkoryse přispěli ke zbrojení Ukrajiny. I zde je zřejmé, jak prostupné a spojené nádoby jsou ekonomika a politika v kapitalistickém, imperialistickém světě a jak křehký, ba přímo nemožný je trvalý mír.
Velmi zajímavý byl proslov reprezentanta Číny, viceprezidenta Li Che, který hovořil o společném, globálním prospěchu a blahobytu, za nějž je zodpovědné podnikání, velké firmy, které generují ohromné zisky. Jako příklad dobré praxe prezentoval systém fungující v Číně. Několikrát zopakoval, že blahobyt není možný, pokud neexistuje zisk, a zisk – jak víme – generují podnikatelské kolosy, kapitál. Tak podnikatelé, ať již čínské subjekty nebo zahraniční, mají přímou zodpovědnost za to, aby byly ziskové, protože na zisku závisí blahobyt všech. Stejně jako evropská oportunistická levice apeloval na dobré stránky podnikatelů, kteří musí (jako v Číně!) pochopit, že tento zisk je třeba investovat do blahobytu těch, kteří se podílejí na jeho produkci, tedy pracujících. Také zdůraznil, že nemá na mysli nějaké rovnostářské rozdělování společenského bohatství. Opět nabídl příklad Číny, jejíž ekonomika sice roste, ale ne všichni čínští pracující mají stejný podíl při rozdělování zisků. Rovněž světovým ekonomickým hráčům předestřel, že v případě stupňování krize může Čína pomoci aplikovat její úspěšný systém i v zemích s největšími problémy.
Spokojme se s řečnickou otázkou místo komentáře: Existuje snad ještě někdo, kdo si myslí, že Čína realizuje vlastní cestu k socialismu?
Reakce lidového hnutí
Nespokojenost lidí se stále se zhoršujícími životními podmínkami, narůstající nejistota (ekonomická, sociální, bezpečnostní) napříč planetou je na první pohled zřejmá. Každodenně přibývá nejrůznějších protestů a projevů lidové nespokojenosti. Vyjmenujme alespoň některé z těch, jež jsme zaznamenali během sledovaného týdne:
- Proběhla generální stávka odborů v Peru. Požadavkem byly nové volby. Shromáždění demonstrantů se dočkalo brutálního policejního zásahu s výsledkem mnoha zraněných a jednou mrtvou demonstrující. Od vypuknutí politické krize (7. 12. 2022) se jedná již o padesátou oběť.
- Ve Venezuele pod vedením komunistické strany stávkovaly a demonstrovaly odborové organizace za zlepšení platových podmínek a sociálních jistot.
- V Británii proběhla stávka a demonstrace zdravotnického personálu, kterou doprovázelo extrémní policejní násilí.
- Ohromná stávka a manifestace proti Macronovým důchodovým reformám proběhly ve Francii, kde by se měl posunout věk pro odchod do důchodu z 62 na 64 let. Zde dodejme, že argumenty typu: „Ať se nebouří, u nás je to 65,“ nejsou na místě. Věk odchodu do důchodu byl výsledkem lidového boje. Nikdo ho francouzským pracujícím nedaroval ze soucitu. Také doplňme, že všeobecné právo na důchod v Československu bylo ustanoveno až v roce 1948. Hranice odchodu do důchodu byla 60 let pro muže, 53 – 57 pro ženy (podle počtu dětí). Pracující v těžkých podmínkách (např. horníci) odcházeli na odpočinek již v 50 letech. Je sice pravda, že se průměrný věk zvýšil, ale můžeme počítat s takovou tendencí, když většina pracujících je vyčerpaná, frustrovaná, přepracovaná a podporovaná velmi chabou zdravotní a sociální péčí?
- Stávka pedagogických pracovníků v Portugalsku byla také masová.
- Tradiční manifestace na počest Rosy Luxemburg a Karla Liebknechta v Berlíně se letos těšila nebývalému počtu účastníků.
I když kapitalistický systém dnes není prakticky ohrožen, je silnější než kdy jindy, rozhodně není v defenzivě, přesto úsilí kriminalizovat i sebemenší odpor proti kapitalistickému statu quo je potírán. V minulých dnech byl zavražděn bývalý člen ÚV KS Pakistánu Latif Afridi. Afridi, 79letý právník se nacházel v bistru hlavního soudu, když k němu přišel atentátník a nastřílel do něj šest nábojů z revolveru. Vrahem, který uvedl politické pohnutky a jenž byl zadržen policií, byl jeho kolega.
I u nás se množí případy pronásledování za odlišné názory. Byl vyšetřován kapelník skupiny Kamelot Roman Horký, který na jednom ze svých koncertů veřejně popřál krásné pravoslavné vánoce všem Bulharům, Rusům a Ukrajincům s přáním konce nesmyslného konfliktu. Následně byl zaznamenán na videu obhájce v tzv. dezinformačních kauzách Luďka Růžičky, vedle kterého stojí, zatímco Růžička děkuje všem, kteří bojují proti banderovcům. Švejkovských sedm kulí jako v Sarajevu už není tak bezstarostně vtipných jako dřív.
Počátkem února by měl proběhnout soud s Josefem Skálou za nesouhlas s oficiální interpretací událostí v táboře Katyň v roce 1940. Podotýkáme, že zde existuje nebezpečí, že si exekutivní moc přivlastní právo interpretovat historii, měnit a upravovat výsledky vědeckého bádání, čímž si nezadá s goebbelsovskými způsoby nakládání s pravdou a blížila by se praktikám svaté inkvizice. Ve světové vědecké historické bibliografii je dostatek pramenných důkazů, že původcem masakru nebyla Rudá armáda. Ke kauze se vyjádříme ve speciálním článku.
Petr nebo Pavel?
Zde navážeme na situaci u nás. Po prezidentských volbách, kdy se do druhého kola dostali Petr Pavel a Andrej Babiš, se uvolnila stavidla boje za partikulární kapitálové zájmy, které velmi obratně zneužívají voličskou základnu. Podařilo se vyvolat klima, jakoby jediným problémem v republice byla osobnost prezidenta, jakoby „nevhodná“ volba znamenala konec světa. Zdůrazňujeme, že oba dva kandidáti jsou kandidáty vládnoucí třídy, reprezentanti buržoazie, ale ne stejného zájmového uskupení. Ani jeden není v žádném případě představitelem lidových zájmů. Jaké zájmy podporují kterého z nich, o tom je možné více nebo méně úspěšně spekulovat. Je však zřejmé, že jejich střet v třídně rozdělené antagonistické společnosti vytváří propast a nepřátelské postoje mezi pracujícími, kdy zastánci Andreje Babiše jsou chápáni jako méněcenní, jako ti, kteří nemají právo se vyjadřovat a vůbec jako lidi druhé kategorie. Debaty jednotlivých kandidátů rozhodně není možné popsat jako dialog budoucích hlav států. Vzájemné napadání a snaha najít slabé místo druhého, třeba na osobní linii pod heslem padni komu padni a vyhrát se musí za každou cenu, dokreslují celou situaci. Argumenty fanatických odpůrců či příznivců na podporu jednoho nebo druhého kandidáta také neobstojí. Debaty o tom, kdo byl víc „soudruh“, kdo zastupuje české zájmy, kdo se kulturněji vyjadřuje, kdo je menší zlo, nemají nic společného s hledáním východisek pro již dost zbídačeného pracujícího českého voliče. (Stanovisko redakce ZDE.)
Bohužel česká společnost je prostoupena náladami, které nelze nazvat jinak než fašistickými a nacistickými. Někteří spoluobčané jsou chápáni jako méněcenní, hloupější, protože mají jiný názor. Běžné jsou názory, že kdo má „hloupý“ názor, neměl by mít právo se vyjadřovat. I když se nejedná o diskriminační kritérium na základě národnosti, barvy pleti, náboženské příslušnosti, nebo jazyka, i tak se jedná o případ odpírání práv těm, kteří jsou označeni jako hloupí, nevzdělaní, nechápající, nemající „správný“ názor. Prohlubuje se rovněž konflikt mezi centrem a periferií. V některých prostředích je společensky nepřípustné odlišný nebo jen váhavý názor vyjádřit. Debaty kandidátů zapadají do stylu potyček plných urážek a invektiv na sociálních sítích. Pod kotlem pak nadšeně přitápí novináři, kteří si přivlastňují právo soudit. Do tohoto kontextu přirozeně zapadají i perzekuční aféry popsané výše.
Tento stav společnosti nepadá na hlavu pouze deklarovaným představitelům kapitálu, ale rovněž stranám oportunistické levice, ať již sociální demokracie, která se přímo a dlouhodobě podílela na vládě, nebo KSČM, jež dlouhá léta dokázala blokovat, až úplně rozpustit lidové revoluční síly, aby sama skončila na odstavné koleji vyprázdněné tzv. moderní levice. Absence lidového hnutí, komunistické strany, třídního odborového hnutí hendikepuje postavení českých pracujících, kteří se snadno nechají zatáhnout do pseudostřetů typu Babiš kontra Pavel, zatímco jejich životní úroveň prudce klesá, pracovní podmínky se zhoršují, vzdaluje se dostupnost náležité zdravotní a sociální péče, ve hře je jejich bezpečnost. Nutnost tvorby revolučního subjektu je na pořadu dne.
Připravila redakce KOMINTERNet-Dialogu.
Uzávěrka 19. 1. 2023 ve 20:00.
