Když se před více než deseti lety začaly v EU pod záminkou boje proti komunistickému „totalitarismu“ omezovat také formální politická a jiná práva, argumentovaly antisystémové strany nejen proti nesprávnému, nebezpečnému a účelovému srovnávání komunismu a nacismu, nejen proti historickému revizionismu, který podobné kroky doprovázel a doprovází, ale varovaly také před tím, že se tyto kroky vládnoucí třídy časem zákonitě rozšíří proti dalším politickým silám, ale především proti právům většiny lidí. Praxe ukázala pravdivost této prognózy.
Zřejmě posledním příkladem takového kroku je změna trestního zákona v Polsku, kde může až tříletý trest odnětí svobody dostat ten, kdo „vyrábí, eviduje nebo dováží, vlastní, prodává, nabízí, skladuje, uchovává, prezentuje, převádí nebo vystavuje v tištěné, elektronické nebo jiné podobě (…) komunistické symboly a myšlenky. Změna začne platit počátkem března 2023 a je jen otázkou, jaký dopad bude mít na vlastníky knih, plakátů, filmů, hudby a dalších podobných materiálů se zmíněnou symbolikou (včetně období PLR), jak bude zacházeno s akademiky, kteří o podobných tématech bádají a přednášejí? Bude jim to zakázáno?
Polsko již dříve drasticky omezilo práva antikapitalistického hnutí. Proslulo zatýkáním a souzením různých členů komunistických skupin. Je jedním z hlavních realizátorů ničení památníků lidových vítězství, hrobů a monumentů Rudé armády – nejen osvoboditelky Polska, ale pravděpodobně i armády, která zachránila Poláky před masivnější fyzickou likvidací (v případě Čechů a zřejmě i Slováků nás zachránila před úplným zničením).
Jak správně upozornila Komunistická strana Řecka, tento hon na čarodějnice probíhá v 1/3 členských zemí EU. S podporou či tichým souhlasem orgánů EU. Není se čemu divit – dne 19. 9. 2019 přijala EU Deklaraci o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy, která za viníka druhé světové války považuje společně SSSR a nacistické Německo, členy EU jsou zpátečnické nacionalistické režimy Pobaltí, Polska a Maďarska, EU podporuje fašizoidní režim Ukrajiny, nadále hlásá nadřazenost a povýšenectví nad mimoevropskými zeměmi (viz letošní projev ministra zahraničí EU Josepha Borella, ve kterém označil EU za zahradu, která je obklopená džunglí) atd.
Premianty antikomunismu jsou v EU právě pobaltské státy a Polsko, částečně také Maďarsko, ze zemí mimo EU samozřejmě Ukrajina. Všechny odstranily za letošní rok dohromady stovky památníků Rudé armády a lidových vítězství. Jakou souvislost má přitom současné Rusko a Rudá armáda? Jakou souvislost mají komunistické myšlenky, marxismus se současnou válkou na Ukrajině? Krom její věcné a oprávněné kritiky žádnou. Vládnoucí buržoazie si pojišťuje své pozice proti možnému lidovému hněvu a vzedmutí revolučních sil. Domnívá se totiž, jak mnohdy a mnohde prohlašuje, že základní chybou „demokracie“ minulosti bylo, že se nedovedla bránit proti „totalitě“. Jednak tím zcela ignoruje, že se jejich, tj. buržoazní „demokracie“ samozřejmě „bránila“ proti socialismu-komunismu velmi častou podporou autoritářských, otevřeně diktátorských či fašistických režimů, že touto cestou právě ona vytvořila nacismus. V našem případě zmiňme koncept tzv. autoritativní demokracie, který byl populární u vládnoucí třídy druhé republiky. Tím nám také nechtěně tato reprezentace sděluje, jakou cestou bude postupovat proti systémové alternativě.
Není to konec konců nic nového. Práva a svobody, o kterých tvrdí, že jsou jí vlastní, ani formálně ve většině kapitalistických zemí světa nikdy neplatily a neplatí. V posledním roce jsme však byli svědky urychleného utahování šroubů, jehož hlavní záminkou již není boj proti komunismu, ten je spíše součástí širší kampaně boje proti ruské propagandě a dezinformacím. Propaganda ruského státu na území EU jistě existuje, vždy však byla a dnes je ještě více neskonale slabší než dominantní propaganda, která podporuje západní imperialismus. A především – existence jakékoliv propagandy nemůže být důvodem pro omezování práv a svobod lidu, byť většinou formálních. Konkrétním příkladem zmíněného utahování šroubů je vypnutí desítek webů na žádost vlády ČR po zahájení invaze ruské armády na Ukrajinu, hrozby nejvyššího státního zástupce ČR Igora Stříže z 26. 2. 2022, že „schvalování“ ruského útoku na Ukrajinu může být kvalifikováno jako trestný čin a vést k trestu odnětí svobody až ve výši tří let. Stříž neopomněl dodat, že nemůže specifikovat, co ono schvalování znamená, že neznalost zákona neomlouvá. A příslušné orgány opravdu začaly konat – počet stíhaných lidí za údajné schvalování trestného činu, popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy, měl za celý rok dosahovat několika desítek. To zdaleka nebylo vše – EU přijala v červnu tohoto roku Kodex zásad boje proti dezinformacím. Na jeho tvorbě se podíleli největší kapitalističtí hráči globálního trhu – Meta, Google, Twitter, TikTok, Microsoft, kteří se jím zákonitě cítí vázáni. O co se tedy jedná? O výraz třídního splynutí nejdynamičtějšího kapitálu západního imperialismu a jeho politického vyjádření – EU. V logice těchto zájmů se pohybuje také jejich svoboda slova.
Zastánci linie hlavního proudu současnosti tvrdí, že kodex přeci nezasahuje do obsahu informací. Přímo jistě ne, to by ostatně nebylo vhodné v takovém materiálu přiznávat, ale vylučuje příjmy z reklamy, osobuje příslušným firmám právo odstraňovat účty, jež označí za falešné, fotomontáže atd. V ČR představila dne 27. 12. 2022 vláda informace o plánu pro boj s dezinformacemi. Hovořil o tom Michal Klíma, vládní zmocněnec pro oblast dezinformací (zřejmě šíření?), který by se mohl stát národním gestorem této politiky. Tento plán samozřejmě úzce navazuje na zmíněný eurounijní materiál. Všimněme si, že EU hodlá omezovat svobodu projevu dvěma cestami. V prvé řadě – předává „svým“ nejsilnějším kapitálovým uskupením právo rozhodovat o hranicích svobody projevu ve virtuálním prostoru, úzce s nimi spolupracuje na špehování a fízlování lidí. Tuto politiku zpovzdálí koordinuje. Jedná se o poměrně čitelný projev současného státně-monopolního stádia kapitalismu, kdy monopoly srůstají s buržoazním státem a přímo přebírají řadu jeho funkcí. Druhou cestou je snaha pojistit si právo na jediný (byť v buržoazních mantinelech!) správný názor zákonnými úpravami. Informace o takových přípravách zaznívají z EU, vláda ČR na konci prosince zmínila, že v prvé polovině r. 2023 by měla předložit zákon, jež stanoví podmínky „blokování konspiračních stránek na internetu“. Krom toho chce česká vláda v rámci „boje proti dezinformacím“ finančně podporovat „neziskové“ organizace a „nezávislá“ média. Jako by Česká televize, Český rozhlas, Člověk v tísni a podobné další hlavní opory současného režimu nebyly z veřejných prostředků syceny dost.
Ohlédněme se trochu do minulosti. Po chvílích radostného juchání nad pádem zemí reálného socialismu a bakchanáliích 90. let v prostředí loupeže za bílého dne začala západní buržoazie a její čeští spojenci hledat vnitřního nepřítele. Potřebovala ho – tak jako vždy v dějinách. Nejprve se zejména v USA a západní Evropě prosadilo hromadné fízlování a omezování práv lidí kvůli „boji s terorismem“. V posledních letech tuto „hrozbu“ vystřídaly dezinformace. Z jakého důvodu? Prostředí internetu najednou začalo vytvářet prostor pro zisk konkurenčním buržoazním a mocenským strukturám. V rámci tohoto boje, ale i mimo něj, stále větší část lidí získala alternativní informace a stala se mnohem kritičtěji naladěnou proti stávajícím pořádkům. Dominantní část vládnoucí třídy EU tak ztratila část prostoru pro zisky a kontrolu nad vědomím obyvatel. Proto byla nucena zasáhnout. Jelikož nemohla postupovat „demokraticky“, sahá k drakoničtějším opatřením.
Musíme ještě dodat, že tyto procesy probíhají na dvou ještě zásadnějších základech. V kapitalismu ani sociálního státu neexistuje demokracie na pracovištích, konec konců nefunguje reálný výkon rovného práva pro zaměstnance a dělníky a pro kapitalisty, stát a jeho instituce jsou nástrojem lobbistů a kapitálu, nikoliv zárukou a záštitou pro utlačované masy. Forma výkonu, zastřenost této diktatury demokratickými prvky se vyvíjí, ve většině světa včetně EU, ČR a SR se v posledních desítkách let vyvinula výrazně v neprospěch proletariátu a lidových vrstev. Tento proces od vypuknutí pandemie a začátku třetí světové imperialistické války akceleroval – viz příklady omezování odborářských a sociálních práv v Řecku, podobné snahy v Itálii, o neoliberální kroky v současném Finsku, již v tomto procesu demontáže práv omezená práva na stávku v Německu či Velké Británii. Pokud se tomuto tlaku nepostaví protiváha z řad uvědomělé, vzdělané a organizované masové opozice, mohou být lidská práva a životní úroveň většiny lidí i v nejvyspělejších zemích vržena o stovku let zpět. To vše v kontextu rodící se světové války a s ní spojených přírodních katastrof – tedy pokud lidé a příroda tuto katastrofu přežijí.
Proces omezování lidských práv probíhá také v zemích mimo EU – již jsme jmenovali Velkou Británii, ale hovořit je možné také o USA, Rusku, Ukrajině a dalších zemích. Jelikož žijeme v prostoru EU, považujeme za správné kritizovat zejména její mocenské struktury.
Jiří Charvát