Athény 18. června 2022
Vážení soudruzi,
vážení reprezentanti a členové hostitelské organizace PAME,
vážení soudruzi z dalších bratrských organizací Světové odborové federace,
předem Vám děkuji za možnost, aby se jediná česká třídně orientovaná odborová centrála zúčastnila této konference na velmi aktuální téma.
Spolu s vlnami pandemie koronaviru a s počátkem krize na Ukrajině na Českou republiku udeřila očekávaná krize. Je to krize silnější než minulé. A dopadá na pracující a na tzv. střední třídu, která ještě nedávno vzývala kapitalistickou konjunkturu a loajálně pasivně přihlížela ke všem nemocem neoliberalismu.
Začnu osobní vzpomínkou. Vzpomínám si, bylo to tuším před čtyřmi roky byly naše ukazatele dlouho pozitivní, mluvilo se o konjunktuře, o skvělé životní úrovni (se kterou se však velká část pracujících reálně často nesetkala). Naši řečtí přátelé nás varovali, že tuto situaci „blahobytu“ zažili – a po něm přišla krize. Máme ji i u nás. Nedostupné bydlení, lidé zotročení hypotékami a všemožnými dluhy a exekucemi, extrémní zvýšení cen potravin, pohonných hmot a energií. Žije se hůř. Máme pravicovou vládu, jejíž jediná starost je být nejloajálnějším členem paktu NATO a defacto další válčící stranou na Ukrajině. Tato vláda nemá zájem o české lidi. Tato vláda si pozvala své voliče odjinud a přijala dokonce zákon, který diskriminuje cizince z dalších zemí i české občany. Ti jsou překvapeni, když najednou vidí sociální cítění od dlouhodobě antisociální pravice. Je to sprosté, je to účelové.
Tato vláda je nejhorší za uplynulých 30 let a stejně špatná je i opozice. Chybí třídně orientovaná organizace. Pocity lidí předběhly to, co jim nabízí politické strany. Věříme, že získáme důvěru lidí, že naše odborové hnutí posílí. I když jej dost poničila politika reformistů a jejich pokrytectví, kde silná slova jen zakrývala jedinou snahu – aby se odborářské aristokracii žilo ještě lépe.
Jsme proti této vládě, proti snahám o destrukci sociálních práv, proti liberalizaci zákoníku práce. A samozřejmě se vyjadřujeme odmítavě k imperialistické válce. I k té nejaktuálnější, k proxy válce paktu NATO s Ruskou federací na ukrajinském území. Přijali jsme stanovisko sdružení komunistických a dělnických stran Solidnet a souhlasili jsme i se shodným postojem řeckých komunistů, které vyjádřil svými slovy generální tajemník Koutsumpas. Je to třídní stanovisko. Nevyzýváme k pacifismu a víme, že skutečný mír je v době existence konkurence mezi imperialistickými bloky nemožný. Mír je s imperialismem neslučitelný. Mír je neslučitelný se zájmy buržoazie, oligarchie, třídy kapitalistů, která vládne nad osudy pracující třídy ve velké části světa. Oligarchie nechce mír. Chce větší zisky i za cenu války, i za cenu dlouhého krveprolití. Na co pacifismus? K čemu laciné proklamace? K čemu fráze reformistů? Sociální demokraté v odborech se plně zapojili do propagandy paktu NATO, plně akceptují vítání statisíců ukrajinských lidí jen proto, že tito lidé mají bohužel sloužit jako pojistka českého neoliberálního režimu a jako levná pracovní síla. Reformisté se u nás vyjadřují proti válce, za mír, zároveň za intenzívnější podporu ukrajinské vlády a za větší zapojení do paktu NATO. Je to pokrytectví, je to nebezpečné pokrytectví. My říkáme: Válku válce! Protože skutečně chceme mír. Ale kde ten mír nalezneme? Jedině ve válce oligarchii! Jedině ve válce kapitalismu! Jedině v odpovědi na třídní boj, který vedou kapitalisté proti pracujícím třídám národů světa. Tím se lišíme od reformistů, i kdyby byli sebevíc natřeni načerveno.
Jsme jako vy organizace s charakterem třídní orientace. Jako jediná taková v naší zemi a jediná na území někdejšího Československa. Po třídní orientaci je poptávka. Lidé chtějí vidět věci jasně. Už není možné žít v iluzích. Konzumní sny jsou pryč, kapitalismus nikoho nespasil. Naopak. Bída roste, chudoba roste, roste zadlužení, roste zneužívání citlivé sociální situace třídou kapitalistů, roste diskriminace, vykořisťování je synonymem pro podnikání – a roste i politický tlak, zesiluje cenzura, kapitalisté žádají plnou loajalitu. Kdo nejde s paktem NATO, kdo má jiný názor, kdo požaduje důstojný život pro ty, kteří se živí prací, a ne vykořisťováním a spekulací, ten je utlačován. Začíná prosakovat represe. Jsme to my, kdo žádáme práva a svobody, nikdo jiný. Nemáme politické spojence. Levice, tzv. komunistické strany, se zabývají samy sebou a odbory pro ně nejsou lukrativní. Díváme se do Řecka a Itálie a boj našich soudruhů je opravdu inspirativní. I boj studentů. To je chytrá strategie i taktika, je to velká zkušenost, postupná cesta kupředu – a velká ideologická vyspělost. My se učíme. V politickém životě se není o koho opřít. Italští soudruzi ví, o čem mluvím. Ta situace je obdobná, i když v Itálii už jsou nějaké slibné vyhlídky. U nás ne. Řekové jsou naprosto šťastní. Co komunista to odborář. U nás ne. Potřebujeme skutečnou politickou avantgardu, nikoli sociální izolaci a uspokojení konzumních potřeb několika pasivních kandidátů. K tomu vyšla v novinách Rizospastis skvělá analýza, hovořila nepříjemná slova.
Často v projevech zaznívá snaha o jednotu. My jsme u nás doma jednotu nezažili. Neměli jsme partnera. Já nejsem pro takovou jednotu. To je jednota s reformisty, jednota v pasivitě. Já jsem pro jednotu jen s pracujícími, kteří díky svým zkušenostem daleko lépe chápou náš program než ti, kteří byli roky zavření v kancelářích! To je moje zkušenost. Když se rozhlédnu, vidím komunisty a odboráře ve všech sektorech! Tomu já říkám jednota. A počet odborářů se navyšuje, roste jejich síla. A čteme to každý týden, už vidíme právě zde stále častější úspěchy. My si probojováváme cestu, na které bylo za třicet let příliš mnoho překážek. Jak víte, spolu s rakouskými soudruhy jsme ve střední Evropě pod praporem SOF sami. Ale jsme ta jiskra, co zažehne plamen. Není to o tom, že bych tomu věřil. Věřím. Je to o tom, že je to nutnost!
Děkuji Vám za Vaši pozornost, za pozvání, za možnost vystoupit a neocenitelnou zkušenost, která musí být aplikována v naší vlasti, v České republice, která musí být zase v budoucnu vlastí všech pracujících – zdravá a důstojná země bez špinavé oligarchie, bez bossů a bez vykořisťování!
Ať žije SOF,
ať žije řecká pracující třída,
ať žije proletářský internacionalismus!