Redakce internetového časopisu Kominternet se ohrazuje vůči vystoupení ukrajinského prezidenta Zelenského k Parlamentu ČR, které proběhlo ve středu 15. 6. prostřednictvím videoprojevu. Činíme tak proto, že nevnímáme Zelenského jako oběť války, ale jako spoluviníka vypuknutí a pokračování válečných událostí.
Nemáme přitom na mysli pouze osobu V. Zelenského, ale režim, který představuje. Ukrajina byla po rozpadu SSSR zemí, která měla mnoho problémů. Ekonomických, sociálních i politických. Bylo však šlechetným dědictvím SSSR, že vytvořil z Ukrajiny životaschopný stát, ve kterém mohli spolu žít Ukrajinci, Rusové a další národy jako rovnoprávní občané. Tato národnostní harmonie se stala křehkou pod tlakem již zmiňovaných problémů, kterými trpěla ukrajinská společnost. Neexistovala ale žádná reálná bezpečnostní hrozba pro celistvost ukrajinského státu. A to ani ze strany ruských separatistů, ani ze strany cizích států. Bodem zlomu se zcela jednoznačně stal nacionalistický převrat z roku 2014. Tato událost otevřela cestu k občanské válce a nepřátelství mezi národy obývajícími Ukrajinu.
Způsob, kterým je prezentován současný rusko-ukrajinský konflikt ze strany vládnoucího režimu v ČR, jakoukoliv chronologii událostí obchází. Letitá občanská válka na Ukrajině, která předcházela ruskému útoku, je zapomenuta. Po dobu jejího trvání (a de facto pokračování jako součásti rusko-ukrajinského konfliktu) byla v lepším případě ignorována, v horším případě byla interpretována jako podvratná ruská akce vůči bránící se Ukrajině. Na zájmy, tužby a práva obyvatel Donbasu a jiných částí východní a jižní Ukrajiny se nehledělo. Bombardování měst ze strany ukrajinského dělostřelectva se nezmiňovalo. O zločinech, jakými byl masakr v Oděse, se v českém prostředí také příliš neinformovalo.
Krom válečných zločinů a otevřeného násilí, se ukrajinský režim po roce 2014 vyznačoval zvyšující se represí vůči politické opozici. Zatýkání, zákazy a zastrašování dosáhly zcela nových rozměrů v posledních měsících (od vypuknutí války). I přes neustálé zprávy o bojové morálce a rozhodném odporu Ukrajinců to vypadá, že režim představovaný prezidentem Zelenským je schopen si udržet autoritu pouze při zákazu a potlačení politické opozice. Tato represivní opatření se netýkají pouze „proruských“ stran a organizací. Jsou symptomatická pro režim, jehož jediným jazykem je násilí a jeho jedinou identitou jsou konflikt a nenávist.
Vedle násilí ozbrojeného a politického, existovala ještě symbolická rovina, v níž hnal nacionalistický režim mnohé ukrajinské občany pryč z náruče ukrajinského státu. Zcela otevřená rehabilitace a oslava ukrajinský fašistů a kolaborantů z druhé světové války, nevybíravé verbální útoku politiků na ruský národ, antikomunistický vandalismus a ponižování veteránů Velké Vlastenecké války otevíraly prostor pro vypuknutí občanské války, která přerostla ve válku mezinárodní.
Tyto skutečnosti neuvádíme proto, abychom snad obhájili ruský útok na Ukrajinu. Ten je veden kapitalistickým režimem v zájmu ruské buržoazie. A ohrazovali bychom se vůči němu se zvýšenou intenzitou, kdyby české politické vedení vyjadřovalo podporu Rusku. Ale na politické události je třeba se dívat komplexně. Jenom proto, že se jedna strana konfliktu dopouští zločinu, neznamená to, že opačná strana je v právu.
Nejedná se pouze o příčiny vypuknutí války. Již na začátku prohlášení jsme uvedli, že prezident Zelenskyj je spoluviníkem jejího pokračování. Co tím máme na mysli? Cílem ukrajinského režimu není pouze odrazit ruský útok, ale ovládnout veškeré území, které považuje za ukrajinské. To znamená včetně území, kde si obyvatelstvo nepřeje být součástí Ukrajiny a kde se snažil násilím obyvatelstvo přinutit k setrvání v rámci Ukrajiny již v předchozích letech. Ukrajinské vedení nekompromisně trvá na udržení všech příčin, které vedly k vypuknutí války. Trvá na vstupu do NATO, pokračuje v politické represi, pokračuje v diskriminaci ruského jazyka a ruského obyvatelstva, odmítá zasáhnout proti ozbrojeným fašistům a trvá na násilném znovusjednocení Ukrajiny bez jakýchkoliv pevných záruk autonomie místního obyvatelstva. Ve svých nereálných snahách sází na to, že NATO a EU budou důsledně Ukrajiny podporovat až do „konečného vítězství“. Proto se ve vystupování ukrajinského režimu projevuje arogance a nedostatek smyslu pro realitu. Tato sázka se ale může režimu vymstít, obyčejným lidem se již mstí každý den.
Na závěr zdůrazňujeme, že upřímně soucítíme s ukrajinským lidem a veškerými obyvateli Ukrajiny, zasaženými válkou. Jeho utrpení je výsledkem jak katastrofální politiky domácích nacionalistů, tak západního vměšováni a stejně tak bezohledného útoku kapitalistického režimu Vladimíra Putina. Ale Zelenskyj není obyčejný Ukrajinec. Některé možná tento bývalý herec ošálil svými maškarními bály v bezpečných bunkrech. Ale nás ne. Není to ani Zelenskyj, ani jeho rodina kdo krvácí za „slávu Ukrajiny“. Jsou to obyčejní lidé, proletáři, kdo nesou na svých bedrech výsledky dlouhých let arogance, šovinismu a lživého vlastenectví. Jejich situace je těžká, téměř bezvýchodná. To co potřebují je spravedlivý a udržitelný mír. Nikoliv zbraně, vlaječky a Zelenského projevy.
Ostře také odsuzujeme rezoluci Poslanecké sněmovny PČR z téhož dne, která slovy potvrzuje desítky let trvající skutečnost: Režim v ČR je jedním z nejagresivnějších článků západního imperialismu, přestože je naše země v podstatě jeho polokolonií a vládnoucí představitelé jsou jen loutkami hlavních mocenských imperialistických zájmů. Horlivost těchto loutek však dle rčení “poturčenec horší Turka” v současných podmínkách daleko předčí zejména rétoriku vládců západního imperialismu. Ti ale takové sluhy potřebují. Když bude potřeba, stáhnou štěkajícího ratlíka zpět. Zatím své zadání plní.
Kdyby se jednalo jen o slovní rovinu, nešlo by o natolik vážnou věc. Jenže režim ČR (nejen vláda – i soukromokapitalistický sektor) zásobuje jednu ze stran této války množstvím zbraní, tedy má přímý podíl na vraždění na Ukrajině. Navíc se dle mnohých zpráv dostávají tyto zbraně do rukou ukrajinských a jiných mafií, teroristů hlásících se k islámu apod., aby následně mohly proudit k zpět do země původu a napomoci trestné činnosti.
Takovou praxi kapitalistického režimu a jeho vlády rozhodně odmítáme, protestovali bychom také proti posílání zbraní Rusku, jsme pro co možná nejrychleji uzavřený mír a budoucnost, o které si rozhodnou lidé konkrétních území bez zasahování imperialistických států a organizací, bez obou stran konfliktu, za co nejpokrokovějšího prostřednictví.
Redakce internetového časopisu Kominternet-Dialog