Požádali jsme Kommunistische Partei Deutschlands-KPD (Komunistická strana Německa), aby poskytla své stanovisko k nadcházejícím federálním volbám, které se mají konat v neděli 23. února:
Žádný hlas pro strany kapitálu!
23. února se v Německu bude volit do Bundestagu. Buržoazní média opět hovoří o „osudových volbách“. Nejde prý o nic menšího než o záchranu „demokracie“. Přízrak silné AfD je využíván k vydírání, abychom volili ostatní strany kapitalistického systému jako údajně menší zlo.
Na druhé straně je lživá demagogie AfD, která by nás přiměla věřit, že představuje „alternativu“, která se konečně postará o zájmy „malých lidí“.
Ale pravdou je, že žádná z kandidujících stran nezastupuje zájmy dělnické třídy.
Spolkové volby se konají v době vážné krize německého kapitalismu. Řada velkých automobilek a mnoho společností v jiných odvětvích ruší pracovní místa a útočí na těžce vydobyté zisky svých pracovních sil, zatímco ekonomická produkce klesá a nezaměstnanost opět roste (v současnosti na zhruba 6 procent). Na pozadí tohoto vývoje je zesílení konkurence v rámci imperialistického systému, v němž se německý kapitál musí smířit se zhoršením své pozice. Přes tyto tendence zůstává dominance německého kapitálu v EU relativně nedotčena. Německý imperialismus se vyzbrojuje na válku a otevřeně chce učinit celou společnost „vhodnou pro válku“.
Během kapitalistických krizí dávají strany různé odpovědi na to, jak by měl být systém během této doby řízen. Některé síly chtějí zabránit kolapsu domácí poptávky, jiné zdůrazňují zlevňování pracovní síly a neomezené vyvlastňování širokých mas. Všechny však mají společné to, že chtějí krizi překonat restartem akumulace kapitálu a zefektivněním vykořisťování dělnické třídy.
CDU/CSU: Všeobecný útok na zájmy dělnické třídy a širokých mas
Křesťanští demokraté požadují přísné dodržování „dluhové brzdy“, která vyžaduje, aby spolkové země nevytvářely žádný nový dluh, a zároveň omezují nový dluh federální vlády na maximálně 0,35 procenta hrubého domácího produktu každý rok. Nové zadlužení se v posledních letech vždy pohybovalo mezi dvěma a třemi procenty, takže se žádají dalekosáhlé škrty ve vládních výdajích. Kapitálu má být zároveň poskytnuta výrazná daňová úleva. Zvýšit se mají i osvobození od daně z převodu pozemků a dědické daně, z čehož budou mít prospěch hlavně bohatí. Tato opatření mají být umožněna masivními škrty v sociálních dávkách a vyššími daněmi pro pracující masy: „Nová jistota základního příjmu“ má zvýšit tlak na uchazeče o zaměstnání, aby přijali jakoukoli práci, a tím zvýšit teror vůči uchazečům o zaměstnání a také platit méně peněz potřebným. CDU a CSU hájí urychlenou přípravu na velké války: Extrémní zvyšování výdajů na obranu má pokračovat. Protože tato politika vyvolá odpor, připravuje se CDU/CSU na rozšíření policejního státu a další zintenzivnění autoritářského vývoje.
SPD: Lži, pokrytectví a politika pro kapitál
Sociální demokraté se prezentují na rozdíl od otevřeně protilidového programu CDU/CSU jako „dělnická“ strana, která se chce více zaměřit na „sociální témata“. Kromě toho SPD stojí za nehorázným přezbrojováním a přípravami na válku ve stejném rozsahu jako CDU/CSU. Vláda pod vedením SPD v posledních letech v nebývalé míře eskalovala represe a rasistickou diskriminaci muslimů a migrantů obecně a její volební program opět vyzývá k „rychlým a důsledným deportacím“.
Zelení: světová válka, genocida, elektrická mobilita
Zelení svou daňovou politikou zvýhodňují bohaté a extrémně bohaté dědice. Pro kapitál má být vytvořeno „dobré konkurenční prostředí“, například prostřednictvím „investičních bonusů“, pomocí kterých kapitalisté dostávají peníze na investice, aby dosáhli zisku. Zelení, na rozdíl od svého vlastního zobrazení, také nejsou vůbec nakloněni ochraně klimatu. Dosud, i při účasti Zelených ve vládě, pokračuje znečišťování životního prostředí ve stejném rozsahu. Rozšíření veřejné dopravy nebylo nikdy realizováno. Ochrana klimatu má být i nadále zaváděna prostřednictvím obchodování s emisemi, aby velké průmyslové monopoly mohly i nadále vypouštět znečišťující látky.
Především jsou však Zelení možná nejvehementnějším hlasem pro větší zbrojení a válku. Jejich kandidát na kancléře Robert Habeck dokonce požaduje zvýšení výdajů na obranu na 3,5 procenta hrubého domácího produktu. A konečně, Zelení chtějí také rozšířit autoritářský stát prostřednictvím sledování, zákazu spolků a profesionálních zákazů „extrémistů“ a „důsledných“ deportací. Tento hluboce reakční program je ozvláštněn módními výrazy jako „feminismus“ nebo „antirasismus“ a v „politicky korektní“ terminologii – tedy v nástrojích, které mají vyjadřovat otevřenost a „pokrok“, a zároveň nic nestojí kapitál – ale Zelení jsou stranou kapitálu a války, stranou proti dělnické třídě.
AfD: glorifikace fašismu a politika pro kapitál
„Alternativa pro Německo“ je často prezentována jako opak „demokratických“ stran – ve skutečnosti je to součást těla stejného systému. Samozřejmě je pravda, že AfD se na rozdíl od svých rivalů opakovaně otevřeně kladně zmiňuje o německém fašismu a otevření fašisté a nacisté jsou v této straně nejen tolerováni, ale hrají i hlavní roli. Vláda AfD by masivně omezila práva migrantů, zesílila represe proti jakémukoli odporu a pravděpodobně by dovolila militantní neonacistům páchat jejich zločiny s ještě větší beztrestností.
V mnoha ohledech jsou ale rozdíly mezi AfD a ostatními stranami těžko rozpoznatelné. AfD totiž není jen krajně pravicová strana, ale především strana německého kapitálu. Požaduje také důsledné dodržování dluhové brzdy při současném snižování korporátních daní a poskytování úlev pro nejvyšší příjmy, což i zde bude znamenat především velký útok na příjmy dělnické třídy. Zároveň mají být provedeny razantní škrty pro nejchudší vrstvy dělnické třídy, například v podobě občanského příjmu nebo delší pracovní doby pro důchodce. Práva žen jsou vystavena zvláštnímu útoku: Potraty mají být pokud možno zakázány a ženy mají být poslány zpět ke sporáku. Postoj AfD k válce na Ukrajině by se neměl zaměňovat s protiválečným postojem: Je za ním myšlenka nezávislejšího německého imperialismu, nezávislejšího na NATO a EU. I kdyby byl konec německých dodávek zbraní na Ukrajinu samozřejmě vítán, geostrategické přeorientování německého kapitálu by neznamenalo mír, ale nové konflikty podél nových os.
FDP: Více peněz pro miliardáře a více válek
Vzhledem k aktuálně klesající relevanci FDP je zde třeba jen krátce zmínit, že volební kampaň FDP se zaměřuje na odmítnutí nového dluhu, a na zvláště výrazné snížení zdanění podnikatelů a bohatých.
Levice: Sociálně demokratická sůl v očích mas
Sliby Levicové strany o „bezpečném příjmu“, ‚mírovém řešení konfliktů‘, celostátním stropu nájemného, zrušení DPH na základní potraviny, vyšších důchodech a „právu na azyl“ stále přesvědčují mnoho levicově smýšlejících lidí v Německu, aby volili „Levici“, alespoň jako menší zlo.
Hlubší pohled ukazuje, že „demokratický socialismus“ Levicové strany nechce kapitalismus zrušit, ale učinit jej lidštějším, což je nemožné. Není to tedy socialismus, ale reformismus. Kdekoli byla Levicová strana součástí státní vlády, zavedla a prosadila protilidovou politiku kapitálu. Prosadila snižování počtu pracovních míst ve veřejném sektoru a privatizaci sociálních bytů, prováděla masové deportace, nechala levicové skupiny sledovat tajnou službou a provedla další útoky na dělnickou třídu. Navzdory své mírové rétorice je i Levicová strana součástí imperialistické válečné politiky: I když slovy odmítá dodávky zbraní Ukrajině, zdůrazňuje „právo Ukrajiny na obranu“, čímž samozřejmě nemá na mysli ukrajinský lid, ale režim vedený Zelenským, a vyjadřuje se ve prospěch sankcí proti Rusku. Postoj strany ke Gaze je z hlediska oportunismu těžko překonatelný: Odmítá mluvit o genocidě, klade rovnítko mezi palestinským odporem a genocidní okupační mocností a do značné míry podporuje extrémní represe hnutí solidarizující s Palestinci. Strana Levice nestojí proti posunu doprava; je to umírněné křídlo posunu doprava.
BSW: Iluze mírového a sociálního kapitalismu
„Bündnis Sahra Wagenknecht“ (Aliance Sahry Wagenknecht), odštěpená skupina Levicové strany, také slibuje zlepšení pro dělnickou třídu v některých oblastech: Posílení kolektivního vyjednávání, zvýšení důchodů a zrušení takzvaného „dvoustupňového zdravotního systému“. Kromě toho strana odmítá dodávky zbraní na Ukrajinu a do Izraele a nasazení německé armády v zahraničních misích.
Jiné požadavky jsou však přímým útokem na dělnickou třídu. BSW podporuje sankční režim zavedený Hartzovými zákony (neoliberální „reformy“ z let 2002-2005, kdy vládu SRN vedli sociální demokraté – pozn. red.) proti nezaměstnaným, kteří mají být nuceni přijmout téměř jakoukoli práci. Pokud jde o dědickou daň, strana zastupuje především zájmy bohatých dědiců. „Řešení“ změny klimatu má v podstatě a jednoduše vycházet z nových technologií – ze starého, nečestného slibu kapitalismu, který zatím vedl jen ke stále katastrofálnějšímu ničení životního prostředí.
Hlediskdm BSW jsou zájmy středně velkého kapitálu. Proto BSW požaduje státní výdaje na podporu průmyslu a zdanění největších kapitalistů – nikoli však malých a středních podniků. Mírová rétorika BSW nezpochybňuje imperialistický světový řád a zásadně se schvaluje i členství Německa v EU a NATO v kombinaci s iluzorním požadavkem na „mírovou sílu“ EU, která zakrývá charakter EU jako imperialistické konstrukce kapitálu a přispívá k ideologickému odzbrojení mírového hnutí a jeho usměrňování v souladu se systémem.
BSW ve skutečnosti není proti represivnímu buržoaznímu státu: Chce „zastavit nekontrolovanou migraci“, jako by migrační režim byl v současnosti „nekontrolovaný“ a ve skutečnosti nebyl státem vysoce regulován a represivně vynucován. BSW vytváří rasistickou a fakticky falešnou souvislost mezi migrací a „neúměrným nárůstem trestné činnosti s nožem, sexuálních deliktů a nábožensky motivovaného terorismu“, čímž záměrně podporuje rasistické rozdělení dělnické třídy.
BSW je stejně jako „Die Linke“ buržoazní strana, která se chce podílet na vládnutí v rámci kapitalismu a musí se proti ní bojovat jako proti politickému protivníkovi, její vliv na dělnickou třídu musí být zlomen.
Všichni dohromady proti AfD?
Mantrou, že velkým nebezpečím v těchto volbách je AfD a že je obzvláště důležité zabránit jejímu posilování, nás neustále krmí nejen levicové skupiny, ale i vládnoucí strany a jim blízká média. Vzor je známý z jiných zemí: Volit Macrona, aby zabránil vítezství Le Penové; hlasovat pro Harrisovou, aby zabránila vítězství Trumpa; nebo, z německých dějin, hlasovat pro Hindenburga, aby nedopustil vítězství Hitlera – s výsledkem, že Hindenburg vyhrál volby a jmenoval Hitlera říšským kancléřem.
Tato logika údajně „menšího zla“ je zásadně chybná. Zapomíná, že celkovým zlem je kapitalismus, který nevyhnutelně produkuje všechna malá i velká jednotlivá zla, bez ohledu na barvu vládnoucí strany. Zapomíná, že kapitalistický politický systém potřebuje ke svému fungování různé odstíny a domnělou „demokratickou rozmanitost“ a že k jeho stabilitě přispívají i „levicové“ strany, pokud nebojují se systémem samotným. Tato logika také zapomíná, že spolupráce s „demokratickými“ buržoazními stranami a vystupování po jejich boku proti AfD brání skutečnému třídnímu odporu proti AfD – tím, že komunisté působí jako součást „establishmentu“, a tím, že se AfD může nadále prezentovat jako jediná opozice.
Vyhodíme svůj hlas tím, že nebudeme volit?
Těchto federálních voleb – prvních celostátních voleb od našeho založení – se zatím jako komunistická strana účastnit nemůžeme. Bohužel na volebním lístku nebude žádná jiná strana, která důsledně zastupuje zájmy naší třídy. Proto nám zbývá jediné heslo: Žádný hlas pro strany kapitálu! Tentokrát dáváme neplatný hlas – s vědomím, že ti, kteří jsou u moci, se nebojí volebního bojkotu, že to z naší strany není zbraň, ale pouze postup kvůli nedostatku alternativ.
Jsme si vědomi, že nové společnosti, socialismu, nebude dosaženo volbami, ale pouze revolučním rozchodem s kapitalismem. Mnohem důležitější je dnes posilování odborů, boj za třídní kurz v nich a boj za lepší mzdy, za jednotu a solidaritu dělnické třídy, proti nasazení vojenských sil, proti militarizaci společnosti, a nakonec za život, který si zasloužíme, ale v kapitalismu na něj nikdy nedosáhneme.
ZDROJ: In defence of communismus
Vybrala, přeložila a upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu