Autor: Nikos Mottas
Člověk by si myslel, že po stále převládajících následcích kontrarevoluce v Sovětském svazu a východní Evropě antikomunistická kampaň, která se rozvinula během studené války, skončí. Nejen, že se tak nestalo, ale naopak, pokus o pomluvu socialismu-komunismu pokračoval v nezmenšené míře a v mnoha případech byl instrumentalizován, zejména ve Spojených státech a Evropské unii, prostřednictvím zakládání institucí a nadací, jejichž jediným cílem je falšování historie.
V tomto kontextu byla jednomyslným rozhodnutím Kongresu USA v roce 1993 zřízena nechvalně známá nadace Victims of Communism Memorial Foundation (VOC – česky Fond Památníku obětí komunismu – překl. red.) s deklarovaným posláním „vzdělávat Američany o ideologii, historii a odkazu komunismu“(1).
Dne 17. prosince 1993 podepsal americký prezident Bill Clinton zákon 103-1992 (2), který uznal VOC jako nezávislou organizaci, čímž povolil výstavbu „Mezinárodního památníku obětem komunismu na vhodném místě v rámci hranic okresu Kolumbie“. O mnoho let později, v červnu 2007, prezident George W. Bush slavnostně otevřel pomník věnovaný „obětem komunismu“ ve Washingtonu DC, zatímco v roce 2009 byla spuštěna internetová propagandistická stránka „Globální muzeum komunismu“ (3).
Mezi zakládajícími členy VOC lze najít zajímavá jména, jako je Zbigniew Brzezinski, známý a vlivný politolog a diplomat, který mimo jiné sloužil jako poradce prezidentů USA Lyndona Johnsona a Jimmyho Cartera. Dalším zakladatelem je Lev Dobriansky, diplomat a profesor ekonomie na Georgetownské univerzitě. Zatímco Brzezinského případ je víceméně známý, stojí za to zmínit několik skutečností o Dr. Dobrianském. Syn ukrajinských přistěhovalců, kteří se přestěhovali do USA v roce 1910, pracoval mimo jiné na americké ambasádě v Santiagu de Chile v letech 1975-76, jen pár let po krvavém puči podporovaném CIA, který svrhl zvoleného prezidenta Salvadora Allende a dosadil generála Augusta Pinocheta. V roce 1982, na základě rozhodnutí prezidenta Reagana, byl Dobriansky povýšen tím, že byl jmenován velvyslancem USA na Bahamách. Mimo jiné sloužil předsedovi výboru National Captive Nations Committee (Národní výbor uvězněných národů – překl. red.), protikomunistické organizaci založené v roce 1959 Eisenhowerovou administrativou, která udržovala úzké kooperativní vztahy s ukrajinskými fašisty, stoupenci nacistického kolaboranta SS Stepana Bandery (4). Viceprezidentem výše zmíněného výboru byl Jaroslav Štětsko, dalšími členy byli také vysoce postavení představitelé fašistických, neonacistických skupin, jako je Organizace ukrajinských nacionalistů a Antibolševická koalice národů.
Vedle Brzezinského a Dobrianského má klíčovou roli ve zřízení VOC Lee Edwards, pravicový akademik, který stál v 60. letech v čele vytváření protisovětské organizace Young Americans for Freedom (Mladí Američané pro svobodu – překl. red.). Po celá desetiletí Edwards sloužil jako významný vědecký spolupracovník ultrapravicového think-tanku Heritage Foundation (Nadace dědictví – překl. red.), který mimo jiné otevřeně podporoval válku v Iráku a vyjadřoval podporu zachování zadržovacího amerického střediska v zálivu Guantánamo. Ne náhodou patří mezi sponzory Heritage velké nadnárodní monopolní skupiny jako Mobil, General Motors, Chase Manhattan Bank a Pfizer (5).
Dalším charakteristickým aspektem VOC je složení jeho národního a mezinárodního poradního výboru, kde lze doslova najít nejlepší z nejlepších antikomunismu: Od prominentních postav antikomunistické historiografie, jako jsou Robert Conquest a Richard Pipes, až po průkopníky kontrarevolučních povstání ve východní Evropě jako Lech Walesa, Václav Havel, Emil Constantinescu a Sali Berisha, stejně jako kubánský kontrarevolucionář Armando Valladares. Kromě toho pohled na současné vedení nadace nenechává žádné pochybnosti o jejím silném propojení s vládním aparátem USA, přičemž bývalí a současní diplomaté, univerzitní profesoři, členové konzervativních think-tanků a vysocí úředníci ministerstev a dalších vládních agentur USA jsou aktivní ve správě VOC.
Před několika lety se obohatily vazby VOC na krajně pravicové a otevřeně fašistické skupiny. Přesněji řečeno, v létě 2021 se nadace rozhodla postavit nový pomník „obětem komunismu“ v Ottawě, čímž získala dary a finanční prostředky od řady konzervativních organizací se sídlem v Kanadě. Jedním z nich byl tzv. Generální výbor Spojených Chorvatů v Kanadě, který věnoval peníze na památku fašisty Ante Paveliče (6), zakladatele a vůdce nechvalně známého teroristického polovojenského hnutí Ustaša. Pavelić, který měl úzké osobní vazby na Hitlera a samotného Mussoliniho, vládl v NDH (tzv. Nezávislý stát Chorvatsko) – nacistickém loutkovém státě – od roku 1941 do května 1945. Mimo jiné byl morálním podněcovatelem vyhlazení nejméně 330 000 Srbů, 32 000 Židů a 25 000 Romů za druhé světové války. Kromě Paveliče měli zakladatelé VOC v úmyslu ocenit dva další zločince, rovněž členy Ustaše, Mile Budaka a Ivana Oršaniće, přičemž mezi kontakty nadace patří také maďarské fašistické skupiny, jako jsou členové Řádu rytířů Vitez, kteří vyvinuli pronacistickou činnost za druhé světové války.
Během inaugurace památníku „obětem komunismu“ dne 12. června 2007 ve Washingtonu DC prezident George W. Bush zdůraznil, že komunismus byl odpovědný za 100 milionů mrtvých ve 20. století, a tvrdil, že účelem pomníku je připomenout mladší generaci „komunistické zločiny“. Tato Bushova zmínka není náhodná, protože se skládá z oficiálního postoje VOC, propagovaného po léta všemi možnými způsoby, přes tištěná a online média až po placené reklamy na obřích obrazovkách na rušném newyorském Times Square. Jaký je však skutečný zdroj této teorie a jak přesná je?
I ten nejkreativnější scénárista hollywoodských sci-fi filmů by jen stěží mohl myslet na tak nehorázný omyl, který neobstojí v žádné vážné kritice. Kořen této nevědecké a nehistorické teorie leží v „Černé knize komunismu“ (7), kontroverzní a nespolehlivé knize z roku 1997, kterou vydal francouzský historik Stéphane Courtois. Hlavním závěrem této konkrétní práce je, že počet obětí „komunistických režimů“ během 20. století se odhaduje na 85 000 000 až 100 000 000 lidí! (8)
Aby Courtois a jeho kolegové dosáhli požadovaného počtu 100 milionů obětí, obviňují „komunismus“ téměř za každé zlo tohoto světa, dokonce i za úmrtí způsobená nejrůznějšími přírodními katastrofami, včetně hladomorů a pandemií. Na druhou stranu, pro tvrzení vyjádřená v „Černé knize komunismu“ neexistuje sebemenší vědecky podložený důkaz. Totéž platí pro obvinění (komunistických režimů – pozn. red.) ze strany předních antikomunistů, jako je britský historik, zaměstnanec MI-6 Robert Conquest a krajně pravicový ruský romanopisec Aleksandr Solženicyn (9).
Je jasné, že argument o domnělých milionech „obětí komunismu“ má za cíl dezorientovat veřejnou diskusi od každodenních zločinů kapitalismu proti lidskosti a otrávit vědomí mladších generací, aby si nebyla vědoma nutnosti sociálních bojů. V důsledku toho se nabízí následující otázka: Kolik generací lidí bylo zabito nebo zmasakrováno v důsledku kapitalistického vykořisťování, kolonialismu a imperialistických válek od Francouzské revoluce?
Poznámky:
(1). Jonathan Rauch. Zapomenuté miliony. Atlantik, prosinec 2003.
(2). “Přehled a stav vyúčtování”. Kongresová knihovna. 17. prosince 1993.
(3). Cílem online „Globálního muzea komunismu“ bylo „uctít více než 100 milionů obětí komunistické tyranie a vzdělávat budoucí generace o minulých a současných komunistických zvěrstvech“. Z neznámých důvodů byl web v roce 2022 offline.
(4). Sedm desítek let nacistické spolupráce: Americké špinavé malé ukrajinské tajemství, «Foreign Policy in Focus», fpif.org, 18. března 2014.
(5). Kotz, D (2015). Vzestup a pád neoliberálního kapitalismu. Harvard University Press, s. 74
(6). Památník obětem komunismu obdržel dary na počest fašistů, nacistických kolaborantů, CBC News, 23. července 2022: https://www.cbc.ca/news/politics/victims#communism-memorial-fascists-1.611280
(7). Courtois, St (ed), (1999), Černá kniha komunismu: Zločiny, teror, represe. Harvard University Press.
(8). Autoři účtují 60 milionů úmrtí Čínské lidové republice, 20 milionů Sovětskému svazu a 2 miliony úmrtí Kambodži a Korejské lidově demokratické republice.
(9). Zobrazit více: Nikos Mottas. Solženicyn – Prohnilé dědictví fašisty, Na obranu komunismu, 3. srpna 2016: http://www.idcommunism.com/2016/08/solzhenitsyn-rotten-legacy-of-fascist.html a Nikos Mottas. „Souostroví Gulag“: Odhalování antikomunistických výmyslů Solženicyna. Na obranu komunismu, 1. ledna 2018: https://t.ly/1Ya4w
* Nikos Mottas je šéfredaktorem časopisu Na obranu komunismu.
Zdroj: Nikos Mottas: The Spectre of Communism: Aspects of Anti-Communist Propaganda in Post-Cold War Era. (2024). Světová marxistická revue , 3(3), 41-52. https://doi.org/10.62834/v7zez250
Zdroj: In defence of communism
Vybrala, přeložila a upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu