Volby v USA
8. listopadu 2022 se v USA konaly volby do Senátu a do části Sněmovny reprezentantů. V některých místech se hlasy stále sčítají. Většina výsledků je však již sečetná. K překvapení části pozorovatelů se ve volbách zadařilo dobře Demokratické straně. Získala 48 ze 100 mandátů dostupných v Senátu. 49 mandátů pak získala Republikánská strana. Ve sněmovně reprezentantů utrpěla menší ztrátu (8 křesel).
V USA je zvykem, že ve volbách do kongresu vyhrává ta strana, která nemá zrovna prezidenta v Bílém domě. I pod tímto dojmem nahlašovali republikáni tzv. rudou vlnu. I přes drobné úspěchy se ovšem nedá říci, že se jednalo o uspokojivé vítězství pro Republikánskou stranu jako celek. Vypadá to, že v USA ustávají v politickém patu, pokračujícím od prezidentských voleb 2020.
V průběhu voleb, stejně jako bezprostředně po nich, se projevovaly mocenské boje uvnitř Republikánské strany. Donal Trump opakovaně kritizoval některé z republikánských kandidátů. Vypadá to, že část republikánů stojí o nového představitele strany. Může jím být výrazný guvernér státu Florida, Ron DeSantis.
Donald Trump od začátku pro republikány požehnáním i prokletím. Jednalo se o neobvyklého kandidáta. Po většinu svého života nebyl Trump republikánem. Nebyl ani politikem. Byl to milionář z New Yorku, který ale dokázal svým vystupováním zaujmout obyčejného Američana. Trump stavěl svoji kampaň právě na své jedinečnosti. Prezentoval se jako „muž zvenčí“, který vymete ustrnulou a přehnaně korektní politickou garnituru v USA. Po výrazném představiteli, jaký byl pro Demokraty Barack Obama, získali v Trumpovi republikání protiváhu. Osobnost, která reprezentuje určitou ideologii, určitý systém hodnot a styl života (byť třeba i jen zdánlivě).
Ale trumpismus měl i svá rizika. Étos „strany lidu“, která bojuje proti byrokratům a liberálním elitám, není pro republikány nic nového. I přes nezastřenou podporu ze strany magnátů a velkokapitalistů bylo oslovit dělnickou třídu v USA pro republikány vždy důležité. Jejich punc protisystémovosti byl ale vždy dočasný. Vždy se jednalo o celkem snadno prohlédnutelnou taktiku. Šlo o prostředek, jak získat moc. Po většinu předchozích dekád se republikáni spíše vnímali jako státotvorná strana, jejíž hodnoty jsou v USA normou. To demokraté byli vzpurní, zrádní, nespolehliví. Heslem republikánů by bylo „pokud se vám tady nelíbí, můžete jít pryč“.
Ovšem Trump tuto identitu prolomil. Srovnáme-li ho například s Ronaldem Reagenem, můžeme si všimnout důležitého rozdílu. Reagan byl státník. I přes jeho značné zločiny proti americkém lidu, dokázal objektivně svůj režim posílit. Jaké je Trumpovo resumé? Po 4 letech jeho vlády (jedná se o prvního prezidenta po 30 letech, který neobhájil svůj mandát) se USA zdály být na pokraji občanské války. Zemi zmítaly sociální bouře. Lidé bojovali proti policii. Ozbrojené skupiny bojovaly proti sobě navzájem. Trumpovi podporovatelé vnikli do Kapitolu. Po všech těchto událostech je možné se domnívat, že se Trump republikánům zkrátka nevyplatí. Dodává jim sílu, ale také je nepředvídatelný a neustále riskuje.
Jsou tyto volby návratem k „tradiční“ republikánské straně? A jaká by vůbec tato strana v současných podmínkách byla? Není třeba předbíhat. Uvidíme, zda se trumpismus ve straně vůbec podaří potřít (pokud se o to někdo skutečně vůbec pokusí). Ale i kdyby byl Trump ze hry, co bude nyní republikánskou ideologií? Od 80. let se jednalo o stranu, která kombinovala neoliberální ekonomický program, evangelicko-konzervativní hodnoty a intervencionismus v zahraniční politice. Může se ale k tomuto strana vrátit? Její neoliberální identita je nyní komplikovaná. Strana byl chtěla omezit dopady globalizace, vrátit do země průmysl a postavit se do cesty růstu konkurentů (zejména Číny). Zároveň ale stále trvá na tom, že nejlepším mechanismem pro stimulaci prosperity je neregulovaný volný trh, odmítá institucionální solidaritu, stejně jako státní intervence. Zdá se, že pro „hladký“ chod existence amerického kapitalismu je nyní vhodnější Demokratická strana, která kombinuje svůj neoliberalismus s falešným „humanismem“ a „progresivismem“.
Republikánská strana je tak nyní poněkud neprůhledná. Je stranou kapitalistů, ale také stranou boje proti „globalismu“ a v neustálém sporu s mnohými z těchto kapitalistů, které kritizuje za jejich „progresivismus“. Je stranou osobních svobod, ale také velmi konzervativních představ o tom, jak by jednotlivci měli žít své životy. Je stranou vlastenců, ale také stranou, která neví, jestli má vůbec chovat loajalitu ke „zdegenerovanému liberálnímu“ státu. Každopádně můžeme čekat, že v zahnívajícím kapitalismu, v upadající velmoci, budou tyto rozpory „překonány“ jen velmi bizarně a nedůsledně.
V Demokratické straně naproti tomu vládne mírné potěšení. Bidenovské křídlo podporuje status quo. Z dlouhodobého hlediska se to může zdát jako politická sebevražda. Demokraté přeci proti Trumpovi v roce 2016 prohráli právě proto, že pro většinu lidí představovali neprůhledné a bezcílné politikaření. Status quo je navíc v USA křehký a neuspokojivý. Ceny pohonných hmot jsou těžko únosné. V zemi bez odpovídající hromadné dopravy je to velký problém. Bezpečnostní situace je mizerný. Násilí ve společnosti je doslova cítit ve vzduchu.
Ale i přes tyto zjevné problémy není pravděpodobné, že by se Demokratická strana strana mohla zásadně přizpůsobit. V rámci dvoustranické diktatury jí připadla role strážce systému a zatím ji sehrává. Spoléhá se (podobně jako republikáni) na to, že voliči zkrátka nemají na vybranou. Žádná z dvou stran nikdy nepropadne zcela.
„Radikální“ křídlo demokratické strany reprezentované B. Sandersem a A. Ocasio-Cortezovou nebylo během voleb nijak výrazné. Je možné, že se v rámci podobných cyklů na nějakou dobu vytratí. Všechny sociálně demokratické iluze si v USA vždy procházely podobným vývojem. Nadšením, tvrdou reakcí ze strany mainstreamu a následným vystřízlivěním. Jediné, co dává tomuto křídlu život, je ostrost třídního boje v zemi. Ta vytváří potřebu „radikálněji“ působící alternativy pod kontrolou režimu.
Volby byly provázeny řadou incidentů. Zejména ze strany republikánů docházelo ke stížnostem vůči čistotě průběhu voleb. Pro část republikánů se jedná již o tradici táhnoucí se od posledních prezidentských voleb. Vypovídá to, spolu s řadou dalších jevů, o klesající prestiži volební šarády v zemi. Je čím dál jasnější, že se do americké politické kultury dostává nátlak a násilí jako legitimní prostředek. To je sice nebezpečné, ale řešením není volat po „demokracii“, nýbrž zajistit, aby v tomto boji byly masy lépe připraveny než režim a reakční skupiny.
Ze strany konzervativních komentátorů také zaznívaly stížnosti na samotný volební systém. Zejména na to, že údajně početnější demokratická města dokáží přehlasovat zbytek států. Jedná se strach pro konzervativce typický. Projevuje se i na úrovní prezidentských voleb. V těch nejde o to, který kandidát získá více jednotlivých hlasů, ale v kolika státech získá většinu (jakkoliv početnou). Ve volbách do kongresu ale neexistuje žádný podobný mechanismus. Obě strany provozují tzv. gerrymandering, při kterém překreslují volební okrsky tak, aby jim to více vyhovovalo. Obecně lze ale říci, že americký volební systém je již tak těžkopádný a jakékoliv snahy přidávat další překážky přímé volbě by byly jenom přítěží.
Generální stávka v Řecku
Připravila redakce KOMINTERNet-Dialogu.
Uzávěrka 13. 11. 2022 ve 20:00.