Z domova

Vysočina nejsou jen chaloupky a zvlněná krajina, lesy, kopce a skály, lyžovačka. Je to také semeniště talentů, jako je ředitel školy Vystrčil, nebo magisterka čtyř let práv Decroix. A hlavně plno pitomého antikomunismu, který má zakrýt lidem z regionu pravdu, že jsou díky výdobytkům kapitalismu až na pár šmelinářů a hospodských prostě v prdeli. Číst dál →

Sázet na celebrity, je možná myšlenka, jak najít cestu, aby se zpropagovala palčivá kauza. Sázet na celebrity (záměrně nepíši výraz „umělce“) je však sázka ošemetná a často se potýká s přirovnáním k sázce na zdechlého koně. Podobně je tomu s pláčem našich herců, hereček a muzikantů u příležitosti sionistického masakru v Gaze. Po roce už ze slz mnoho nezbylo, teď jde o všechno zde, nestaňme se druhým Slovenskem a Maďarskem a svou nynější vládu, která má na svědomí asi nejhlubší sešup životní úrovně lidí a největší zbohatnutí buržoazie, uchovávejme jako korunovační klenoty v katedrále. Herci hrají. Tedy bez urážky, protože herci hrají velké kusy. A v dějinách najdeme řadu příkladů nezměrné osobní odvahy a oběti, jako tomu bylo v případě Anny Letenské. Ale tady se hraje šmíra za poslední drobné. Číst dál →

Patetické video. Výzva. Ohrožení demokracie, kdy můžeme po nezdařené volbě přijít o všechno. O bezpečnost, o svobodu, o demokracii. To aspoň tvrdí herci ve svém videu adresovaném lůze, aby nedejbože nejen došla k volbám, ale především, aby nešmátrala v obálce příliš hluboko a zvolila jednu ze tří správných možností volby (pokud jim neujede noha a svůj hlas z fanatismu nedají dramatiku Cibulkovi). Je to takové angažované představení. Pro koho? Číst dál →

Kádry rozhodují vše. Netýká se to ani pseudolevicového slepence, ani jeho kritiků zprava. Je to spíš takové organizované neštěstí, zbytky pivní pěny na ubruse venkovské čtverky nebo kruh od Jihlavanky. Neštěstí. Ale s vtipnými pointami. Autor článku vybere jen několik z těch, díky nimž se bude našemu pracujícímu usínat lehčeji. Číst dál →

Vím, že je pozdě bycha honiti, i tak se ale vrátím k časté protitezi, totiž, že bychom měli být rádi a být vděční, že se „levice konečně sjednotila“, že ustoupily vyhraněné rozdíly, že táhneme za jeden provaz, že jsme se dokonce rozkročili tak, že lídry jsou i ultrapravicová vdova po milionáři či kariérní sionista. Máme tedy být rádi. A nemáme očekávat mnoho. Podpora dosavadního antikomunisty, exprezidenta, je pak takovým víkem, které se nezvedá. Číst dál →