Prohlášení Národního sekretariátu FGC (Fronta mladých komunistů) k vývoji na Ukrajině.
Uznání republik Doněck a Lugansk ruskou vládou je dalším krokem v eskalaci imperialistické konkurence na Ukrajině. Prvními oběťmi této soutěže, která po léta viděla jako protiklady USA-NATO-EU a Rusko, jsou obyvatelé Donbasu, oběti utrpení a deprivace a rozdrcené agresí ultranacionalistické ukrajinské vlády podporované USA, NATO a EU a strategie, které ruská buržoazie hraje s jejich kůží.
Pouze ruské jednostranné politické uznání republik Donbasu, které dnes ovládají méně než polovinu území Doněcké a Luganské oblasti, není zárukou skutečného sebeurčení místních obyvatel ani příznivého řešení konfliktu, který započal začátkem roku 2014, ani neřeší situaci vzniklou rozpuštěním nejistých minských dohod a jasnou vůlí ukrajinské nacionalistické vlády je nerespektovat. Spíše představuje politickou pasáž, kterou může ruská vláda použít k legitimizaci své vojenské intervence v regionu na žádost politických orgánů obou republik, což je podstatný protějšek veškeré drzé propagandy, kterou síly NATO ospravedlňují svou přítomnost v oblasti. To potvrzuje tendenci, která je dnes typická pro všechny kapitalistické mocnosti, používat mezinárodní právo tak, že si je svévolně vykládají pro vlastní potřebu a pohodlí.
Putinův projev se pokouší legitimizovat ambice ruských kapitalistů popisem oddělení Ukrajiny od Ruska jako „chyby“ a „vynálezu“ Lenina a bolševiků; přepisuje dějiny podle známé antikomunistické rétoriky, která říjnovou revoluci dokonce definuje jako spiknutí Západu proti ruské imperiální moci. Princip sebeurčení národů, který byl základem mnohonárodnostního charakteru Sovětského svazu, v němž socialismus po desetiletí umožňoval bratrské soužití desítek různých národů, etnických skupin a kultur, je definován jako chyba, která generovala nestabilitu.
Eskalace imperialistické konkurence na Ukrajině potvrzuje, že nacionalismus je největším nepřítelem dělníků a národů a velkým spojencem kapitalistů.
Většinové části ukrajinské buržoazie, které se nyní orientují na EU a NATO, zakládají svůj konsensus na ultranacionalistické a otevřeně rusofobní ideologii. Antikomunistické pronásledování zesílilo tváří v tvář rostoucí legitimitě extremistických skupin s kořeny v neonacismu, které se italská média nebojí prezentovat jako údajné obránce míru. Nacističtí kolaboranti za druhé světové války jsou přitom rehabilitováni jako protiruští „hrdinové“ a „vlastenci“.
Putinův projev reaguje pozoruhodně spekulativním způsobem, čerpá z jazyka velkoruského revanšismu, popírá samotnou existenci ukrajinského národa a bere za odkaz údajnou velkou sílu unitárního ruského státu v podobě carské říše. To odráží ambice oligarchií kapitalistického Ruska, jejichž společné zájmy Putin vyjadřuje.
Jak se již stalo v Jugoslávii a na Kavkaze, nacionalistickou nenávist využívají bossové k rozdělování lidí a pracujících, mobilizují je proti sobě v konfliktech řízených ziskovými zájmy jejich vykořisťovatelů.
FGC znovu opakuje svůj závazek bojovat proti imperialistickým plánům NATO, za jednostranné vystoupení Itálie z NATO a z každé imperialistické aliance. Znovu potvrzujeme svůj postoj proti jakémukoli zapojení Itálie do imperialistického konfliktu na Ukrajině: ani základna, ani voják, ani cent na válečné plány. Pokud chceme skutečně přispět k boji proti imperialistické válce, je oproti našemu domácímu imperialismu toto půdou pro okamžitou mobilizaci.
S ohledem na tuto skutečnost jsme odhodláni čelit propagandě válečného štvaní, kterou udržují velké oddíly italských médií, a to i za cenu uchýlení se k vymyšleným zprávám. Účast vlády a části italských monopolů na euroatlantických manévrech na Ukrajině generuje groteskní úroveň podpory pro válku, jako by se drzá propaganda USA-NATO-EU v posledních desetiletích neukázala jako systematicky nepodložená, od nechvalně známých zkumavek Colina Powella v OSN k ospravedlnění intervence v Iráku až po systematické lži proti socialistické Kubě.
Odsuzujeme pokusy a křížové tlaky, které se dnes zaměřují na komunistické hnutí a jejichž cílem je zbavit ho jeho revolučního charakteru a přeměnit ho na nátlakovou skupinu ve prospěch jedné z konkurenčních kapitalistických mocností nebo jejich příslušných imperialistických aliancí.
Znovu potvrzujeme solidaritu komunistické mládeže s lidem Donbasu, s ruským lidem a s ukrajinským lidem. Pracující každé země a národnosti mají společné zájmy a společné nepřátele. K bratrovražednému masakru za zájmy monopolů existuje alternativa, a ta spočívá právě v brázdě vyryté Říjnovou revolucí, proti níž Putin tak tvrdě útočí: boj všech pracujících a vykořisťovaných proti systému vykořisťování, který je základem imperialismu, za jinou společnost. Boj za socialismus je bojem 21. století a jedinou alternativou k barbarství, do kterého kapitalismus hrozí zatáhnout národy po celém světě. Není žádné třetí cesty.
(přeložil MP)