Uplynul měsíc od výskytu prvních případů covidu-19 v naší zemi, což všem ukázalo rozsah nerovnosti, diskriminace a vykořisťování, na nichž je založen tento režim.
Všechny podpůrné balíčky obsahovaly reakci na potřeby kapitalistů a zaměstnavatelů. Práva pracujících lidí a žen, po léta vybojovávaná na ochranu, jsou mnoha způsoby potlačována návaznými legislativními opatřeními, vládními oběžníky, a ztrácí se mezi řádky v dodatcích k současným zákonům. Nejen že pracující třídy nemají podíl na bohatství a hodnotách, jež vytvářejí, ale jsou také okrádány o fondy, vybudované jejich prací. Režim jednoho muže ignoruje potřeby a požadavky pracujících, vykořisťovaných, nezaměstnaných a žen. Nejnaléhavější a základní požadavek, zavřít všechno kromě nejzákladnější výroby a služeb a platit i ty pracovníky, kteří odešli, zůstal nevyslyšený. Veřejnost je nucena se rozhodnout mezi hladem a rizikem nákazy virem. V březnu přibylo k záplavě nezaměstnaných v zemi dalších 4-5 milionů lidí a právo na život milionů mužů, žen a jejich rodin je ponecháno osudu – viru.
Neexistuje důkaz, že by někdo dokázal dosáhnout na sociální podporu, o níž vláda neochotně opakovaně vyhlašovala, že je dosažitelná. Naopak vidíme, že veřejnost byla ponechána chřadnoucí přede dveřmi místních úřadů, aniž by se někdo zabýval jejími obavami, s prázdnýma rukama a zoufalá. Video naříkající romské ženy, když nedosáhla na pomoc a jeden úředník na ni křičel: „Zemři“, ukazuje nejkrutějším a nejzjevnějším způsobem, že základy systému, v jakém žijeme, jsou založeny na šmelinaření s ekonomickými, společenskými a politickými zdroji, a že veřejnost není vnímána jako hodna ochrany.
Bez práce jsou dva miliony žen
Ženy zakoušejí v zemi převládající nejhorší nerovnost a chudobu a jsou nejzranitelnější. Jsou zaměstnávané jako levná pracovní síla v nejistých, jednorázových a dočasných zaměstnáních, obvykle v potravinářství, zemědělství a službách. Většina z milionu žen, jež v Turecku pracují jako posluhovačky v domácnosti, je zaměstnaná bez jakékoli oficiální pracovní smlouvy, v provizorních a nejistých podmínkách. S touto pandemií čelí úplné ztrátě zaměstnání. Je jasné, že mnohem víc žen, propuštěných v důsledku pandemie, se připojí k téměř dvěma milionům nezaměstnaných žen, a společně se ženami nucenými odejít ze zaměstnání bez finančního vyrovnání budou zatlačeny zpět do svých domovů, kde čelí chudobě a hladu a nejsou nijak chráněny před násilím. Ty ženy, které ještě mají zaměstnání, pracují ve špatných a nezdravých podmínkách a pod stálým rizikem ztráty zaměstnání. Narůstá násilné, utlačující a sexistické chování. Pracující ženy jsou také svými šéfy nuceny převzít, kromě svých běžných povinností, zodpovědnost za „hygienu“ na pracovišti. U žen narůstají obavy a strach, že budou první na řadě při propouštění a být ekonomicky ještě závislejší na rodičích nebo manželích.
Životy zdravotnic jsou v ohrožení
Ženy, tvořící 70 % zdravotníků, jsou pandemií zasaženy nejvíce, vzhledem k jejich vysokému pracovnímu nasazení a novému riziku na pracovištích následkem viru. Odborní zdravotničtí pracovníci pořád ještě nejsou pravidelně kontrolovaní, zda nejsou zasaženi virem. Ženy pracující v sektoru zdravotní péče se velice obávají nárůstu objemu práce v nemocnicích, nebezpečí nákazy virem a zavlečení viru domů, neboť v místě chybí ochranná opatření. Ohrožení jejich životů je závažné. Podobně, vzhledem k chybějícím ochranným opatřením, čelí tomuto riziku najímané uklízečky a personál nemocničních jídelen; navíc jsou vystaveny diskriminaci, když – jak řekla jedna pracovnice – se s nimi zachází jako by samy byly virus.
Naléhavá ochranná opatření, potřebná pro ženy pracující v zemědělství
Od května bude narůstat počet sezónních dělnic v zemědělství. Bez rozhodné finanční a další podpory může být pandemie katastrofou v místech, kde nejsou ani základní nezbytnosti jako čistá voda, ubytování a náležité vybavení k naplnění potřeb diety tam, kde nejsou přijata ani základní opatření.
Násilí vůči ženám narůstá
Obavy z možného růstu násilí vůči ženám, když chybí zvláštní preventivní opatření, se během uplynulého měsíce bohužel naplnily.
- Podle údajů Turecké federace ženských organizací narostlo fyzické násilí o 80 %, psychické týrání o 93 %, žádosti o útočiště o 78 %, záznamy o nehodách (úrazech) o 100 % a počet případů násilí, kde byla odmítnuta právní podpora, vzrostl o 96 %.
- Platforma Skončete s násilím vůči ženám ve své březnové zprávě uvedla, že 29 žen bylo zabito, z toho 21 z nich od 11. do 31. března.
- Podle velitelství istanbulské policie vzrostlo v březnu domácí násilí o 38,2 %.
- Bylo zjištěno, že během tohoto období izolace byly ženy zakoušející násilí zanechány bez podpory, když hledaly pomoc na policejních stanicích, a ženy, které si myslely, že nemohou požádat o pomoc, protože soudy byly uzavřeny, také váhaly, mají-li podat stížnost.
V dělnických komunitách vidíme, že ženy jsou opuštěné v domovech, kde jsou jejich životy v ohrožení, aniž by jim stát podal na jakékoli úrovni pomocnou ruku, s pandemií použitou coby výmluva při odmítání pomoci ženám, které ji hledají, když násilí roste a je utajováno kvůli tomu, že stát nezavádí žádná preventivní opatření. Ačkoli násilí narůstá, Nejvyšší rada soudců a žalobců místo přijímání opatření na ochranu žen schválila v legislativě k zabránění násilí vůči ženám článek 6284, jenž ohrožené ženy znevýhodňuje. Ministryně pro záležitosti rodiny navzdory této skutečnosti oznámila, že „násilí klesá“ – což je naprostý nesmysl! Ženy mohou vidět, že ministryně zavřela oči nad skutečností a rozhodla se podat růžový obraz, ale také mohou vidět, že tento přístup dvojího metru je na úkor jejich životů, a hněvají se!
Stát vystavuje životy riziku, když neumožňuje placený odchod
Ženám, které už jsou vystaveny hladu, chudobě a opomíjení, a které tvoří nejohroženější složku z milionů lidí, kteří nejsou dostatečně ohodnocení, také narůstá domácí zatížení. Neplacené odchody, nespravedlivé propouštění a potlačování jejich pracovních práv prohlubují chudobu a odpírání volebního práva žen a zvyšují jejich strach z budoucnosti. Vláda, jež nedokázala zavést žádná opatření k placenému odchodu ze zaměstnání nebo účinnou a rozsáhlou finanční podporu, zanechala ženy, které se starají o děti, samotné v životním kritickém dilematu, když zakázala lidem mladším 20 let opouštět domovy. Ženy, které jsou osamocenými rodiči, po rozvodu nebo žijící v místě podle soudního příkazu, čelí ještě dalším potížím následkem pandemie.
Právo na zdravotní péči musí být chráněno
Dlouhá léta neoliberální politiky, během nichž byly zdravotní služby privatizovány a staly se zbožím, vedla ke zhroucení prevence ve veřejném zdravotnictví a k tomu, že není upřednostněna prevence a péče v případě nakažlivých nemocí; výsledkem je, že veřejnost zakouší vážné potíže. Stejně jako v mnoha dalších zemích bylo výchozím postojem vydláždit cestu „imunity stáda“, pod záminkou, že zdravotní systém nemá dostatečnou kapacitu, a to dokonce ještě předtím, než byla situace jasně pochopena, jako výsledek toho, že opatření přišla pozdě a nebyly jasné nejisté vládní výzvy, že lidé mají zůstat doma. Navíc ženy bez sociálního zabezpečení nebo s nejistým a nízkým příjmem, jenž nestačí na kvalitní zdravotní péči, jsou vystaveny ještě větším potížím v dosažení zdravotní péče. Ženy vystavené násilí se nemohou dostat ani k nejzákladnější lékařské pomoci vzhledem k riziku nakažení virem v nemocnicích a proto, že nemocnice upřednostňují potřebu bojovat s pandemií. Zdraví žen je ohroženo i tím, že je odkládán přístup k plánování rodiny, monitorování těhotenství, podpoře ochrany proti početí a během těhotenství, zdravotním službám pro rodiče s dětmi, chronickým onemocněním a obavám o zdraví vzhledem k menopauze. Už zvlášť ostře omezené právo na potrat bylo omezeno ještě víc.
Migrující ženy čelí hladu a smrti
Nejzranitelnější jsou ženy-uprchlice, a s pandemií jsou ještě neviditelnější a odsouzené k chudobě, násilí a ztrátě svých práv. v táborech, ve stanech, kontejnerech a slumech se snaží žít v těžkých a nehygienických podmínkách. Často nemají přístup k čisté vodě a mýdlu, a vzhledem k tomu, že je všeobecným jevem z nich dělat obětní beránky, jsou nuceny žít v těch nejhorších podmínkách.
Migranti a uprchlíci nedostávají nikde od místních úřadů žádnou podporu. Nemají ani žádné společenské organizace a fondy solidarity, ani jim městské nebo oblastní úřady neposkytují tolik potřebnou pomoc. Ženy-migrantky nemohou využívat žádnou podporu proti násilí vůči ženám, včetně SONIM (středisek prevence a monitorování násilí).
Diskriminační a nerovná vězeňská politika představuje pro ženy stále větší riziko
Viděli jsme, jak stát používá dostupný aparát proti lidem. Také jsme viděli, jak nekompetentně zvládnutý dvoudenní zákaz vycházení otevřeně porušovaly dokonce i továrny, jež nevyrábějí základní potřeby a jejich zaměstnanci byli nuceni chodit do práce.
Vláda, která během let věznila své odpůrce ze všech skupin a oborů, nadále drží ve vězení novináře, politiky, pravicové agitátory a demokratickou opozici a odvrací oči od vězňů, kteří potřebují léčiva nebo od dětí, vyrůstajících za vězeňskými zdmi. Vláda místo toho zavedla plně diskriminační a nerovnostářskou vězeňskou politiku, když propustila zločince, kteří spáchali sexuální a násilné zločiny, bez dalšího dohledu. Tato politika narušuje právo na život, zanechává ženy a děti zcela nechráněné vůči těm, kteří se snaží jim ubližovat, a je prakticky pozvánkou pro další úmrtí, násilí a zneužívání.
Boj, solidarita a organizace!
Pandemie covidu-19 opět ukázala, že turecký lid potřebuje politický režim, jenž mu dovolí žít lidsky, bez toho, že by pokračovala současná nerovnost a barbarské vykořisťování.
Jen pracující lidé, kteří jsou tvůrci veškerého života, mohou vytvořit společnost, v níž lidé budou žít a pracovat humánně. V tom je smysl existence Labour Party (EMEP)! EMEP vyzývá pracující i všechny muže, ženy a mládež, aby se sjednotili. Spojte se k boji, setrvejte v solidaritě a organizujte.
Samozřejmě nové prostředky a formy solidarity a organizace vyrůstají v souvislosti s pandemií, jež činí společenské rozestupy nezbytnými. Víme, že ženy dokážou zůstat silné a přežijí s odolností všude, kde jen mohou být, na svých pracovištích a ve všech sférách svého života; scházíme se, abychom zvýšili tuto solidaritu a založili vzdorující skupiny tam, kde žijeme, i na svých pracovištích.
Turecká vláda jednoho muže jen zplodila politiku prospívající vlastníkům kapitálu během této pandemie, zcela proti zájmům dělnické třídy a mas. Odmítaje tuto politiku, opakujeme základní požadavky dělnické třídy:
- Ochranu základní výroby a služeb, veškerá výroba by měla být okamžitě zastavena a všichni pracující, bez ohledu na to, zda byli v bezpečném či nebezpečném zaměstnání, by měli dostat zaplaceno, když odcházejí.
- Každému, kdo je bez příjmu, by měla být poskytnuta účinná, rozsáhlá a rovnoměrně rozdělovaná finanční pomoc.
- Výdaje za elektřinu, plyn a vodu by měly být placeny státem.
- Počínaje pracovníky zdravotní péče by měla být uskutečněna účinná, stálá a dostatečná preventivní a ochranná opatření pro pracovníky klíčových odvětví, jež musí zůstat v činnosti, včetně naplnění konkrétních potřeb žen.
- Také budeme pokračovat v boji za to, aby byl okamžitě vyhlášen plán prevence ve vztahu k násilí na ženách, aby se vláda zavázala, že bude chránit veškerá zákonná práva a ukončí plány na potlačení ženských práv a použije všechny prostředky k zajištění, že ženy jsou chráněny před násilím.
Turecká LABOUR PARTY (EMEP), 13. dubna 2020