Česká vláda servilně podporuje Zelenského režim ve válce a jak je pro české vlády příznačné, mnohdy je při tom papežštější než papež. Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že sázkou na tuto kartu může ČR vydělat při poválečné obnově. Opak je však pravdou.
Zásadním problémem číslo jedna je to, že vláda ČR neslouží a nezastupuje zájmy lidu téhle republiky. Druhým, neméně zásadním problémem je to, že jakožto vláda protektorátní nezastupuje příliš ani zájmy českých kapitalistů. Otevření obrovského trhu s levnou pracovní silou povede k odlivu investorů ze střední Evropy. K tomu ostatně už dochází řadu let, kdy jsme svědky toho, že řada továren zde uzavírá své provozy po skončení daňových a jiných výhod a přesouvá je jinam. Na rozsáhlých pláních českých průmyslových zón (čti skladišť a montoven) se tak bude prohánět leda vítr. Maximálně se posílí jejich skladovací a distribuční funkce. Opět tu nebude žádná přidaná hodnota.
V souvislosti se zelenou a zemědělskou politikou EU a Fialovy vlády však hrozí riziko, které jsme dosud nezažili. Tak nějak jsme si zvykli na likvidaci zdejší průmyslové výroby. Ale ve světle nynějšího nastavení zemědělské dotační politiky můžeme očekávat i přesun zemědělské výroby. Současný trend zemědělské politiky je osekat přísun financí pro velké agrokomplexy. Kdo potom i jim zabrání v přesunu na východ? Pro prodej nejen zemědělské půdy na Ukrajině již učinila Zelenského vláda příslušné legislativní kroky před eskalací konfliktu v únoru 2022. Přesunu zemědělské výroby do země s nejen levnější pracovní silou, ale také s nižšími standardy výroby nic nebrání. Český občan se tak možná dočká bochníku chleba za dvacet korun, ale už ne Šumavy ale Volyně plné pesticidů…
Na obnově paradoxně nevydělají příliš ani sami Ukrajinci (s výjimkou některých jejich oligarchů). Vzhledem k tomu, že žádný ze současných spojenců kyjevského režimu ani slovně dosud neodsoudil nárůst fašismu a potlačování demokracie na Ukrajině, nemůžeme čekat, že to udělá v budoucnu. Současný režim tedy dále přitvrdí své postoje vůči opozici a zejména levici, ale také vůči národnostním menšinám. Můžeme očekávat další osekání práv odborů a oposičních politických stran a přitvrzení nacionalismu ve veřejném prostoru ať už se použije jako katalyzátor frustrace z prohry nebo naopak euforie z vítězství. Jak jsme viděli na příkladu dějin Německa, nacionalističtí propagandisté dovedou efektivně využít obojího. Dojde sice k vytvoření řady nových pracovních míst, snad i zastavení dlouhodobé migrace ze země a stabilizaci ekonomiky. Ale to vše za cenu prakticky minimálních mezd, omezení zaměstnaneckých a občanských práv a převzetí vlastnictvích movitých i nemovitých výrobních prostředků zahraničním kapitálem (a s tím související odvod zisků mimo Ukrajinu).
Z mezinárodního hlediska poválečná obnova Ukrajiny napomůže plnění dalšího z dlouhodobých cílů imperialismu Spojených států, a sice destabilizace Evropy. Rozkol způsobí už samotná diskuse o tom, kdo bude EU zastupovat na mírových rozhovorech, následně pak sprint na Ukrajinu, kdo urve největší podíl zdrojů pro své kapitalisty. Případný přístup Ukrajiny do Evropské unie odčerpá významnou část unijních zdrojů s minimálním přínosem. Posílí se tedy plátcovská role současných členských států, včetně ČR, což opět povede k posílení skepticismu vůči EU v celé střední Evropě. Role bohatý Sever a chudý Jih dostane další rozměr v podobě Západ versus Východ. Prohloubení finanční a ekonomické krize v souvislosti s válkou a obnovou Ukrajiny povede také k nárůstu xenofobie a šovinismu v zemích EU. Zhoršení stability ekonomik dlouhodobě také vede k osekávaní zbytků sociálního státu a zhoršení postavení pracujících.
Tento odstavec přidám jen, abych nebyl obviněn z rusofilství. Zopakuji tedy, že na válce nevydělá ani proletariát Ruska. Má naprosto stejné vyhlídky jako ten ukrajinský. V případě ruského vítězství posílení nacionalismu a zostření režimu, byť také s posílením ekonomiky. V případě prohry destabilizace Ruska a možný návrat až do tragických devadesátých let se všemi důsledky.
Ať už válka na Ukrajině dopadne jakkoliv, vydělají na ní pouze ti, kdo ji rozpoutali – kapitalisté na obou stranách fronty. A doplatí na ni proletariát na obou stranách fronty. Ten čeká tvrdá směna – uvědomit si svoje postavení a vzepřít se mu.
Josef Podhájský