Autor: Avishai Erlich*
Lancet, přední světový lékařský časopis, zveřejnil výsledky studie London School of Hygiene and Tropical Medicine (LSHTM), v níž tvrdí, že údaje zveřejněné ministerstvem zdravotnictví Hamasu o úmrtích v Gaze jsou zaujaté směrem dolů. Skutečný počet palestinských mrtvých a nezvěstných v Gaze podle londýnských statistiků není 46 000, ale blíží se 70 000, tedy téměř 3 % populace, z nichž asi 59 % tvoří staří lidé, děti a ženy.
Mezi vzdělanými, levicovými a/nebo liberálními mladými lidmi po celém světě Izrael bitvu o Gazu dávno prohrál. Izrael je zodpovědný za genocidu. Pouze v Izraeli lze katastrofu v Gaze stále ignorovat. V takzvané izraelské demokracii je zakázáno sledovat „Al-Džazíru“ a BBC a na místních televizních stanicích se zabývají pouze tím, co Hamás udělal Izraelcům 7. října 2023, a ne tím, co Izrael od toho dne provedl.
Pokud se ve válce zabijí nebojující: starší občané, ženy, děti, mladiství a kojenci – je to mezinárodním právem považováno za vraždu a válečný zločin. Jsou-li zabity stovky nebo tisíce – je to považováno za masovou vraždu. Pokud je navíc zničen celý jejich životní prostor, nemocnice a kliniky. Pokud budou zničeny jejich školy a univerzity, kulturní instituce a místa uctívání. Pokud budou zničeny jejich dílny, farmy a sklady. Pokud jsou připraveni o živobytí a nemají peníze. Pokud jsou vyhladovělí a je jim zabráněno v distribuci základních produktů. Pokud jsou zbaveni přístřeší, léků, kanalizace, paliva a elektřiny. Pokud budou zničeny jejich vodovodní a kanalizační systémy. Pokud je jim bráněno v pohybu. Pokud jsou nuceni shlukovat se jako uprchlíci v izolovaných koncentračních táborech, kde není bezpečí a žádné životní podmínky. Pokud se jich v těchto koncentračních místech každý den zabijí desítky. Pokud tato situace trvá téměř 500 dní a oni umírají a umírají, někteří na přímé zásahy a někteří na nepřímé vedlejší škody. Pokud jsou zastřeleni, bombardováni, zraněni nebo nemocní – neléčení, hladoví a vyčerpaní a beznadějně zoufalí. Na takovou situaci se hodí pouze jediné označení: genocida, a to se děje v Gaze.
V moderní době došlo k poměrně dosti genocidám, existuje mnoho srovnávacích výzkumů na toto téma. Víme, že plány na genocidu se málokdy dělají roky dopředu (dokonce ani nacisté, nápad byl – ale konkrétní plán nebyl až do Wannsee v roce 1942). Genocida je dynamický a kumulativní proces, který závisí na konjunkturálních okolnostech a na podmínkách, které existovaly a umožnily provedení genocidy. Každá genocida má rysy, které ji odlišují a mají společné s ostatními genocidami. Ne každá genocida je stejná jako holocaust. Genocida je ale podle mezinárodního práva nejzávažnějším zločinem.
Na začátku „genocidního“ procesu – jsou vraždy, když to pokračuje znovu, začneme mluvit o „masovém vraždění“. Postupem času se odhalí jeho rozsah: jeho rozměry, metody a účel, a teprve potom to rozpoznáme jako genocidu. Žádný „holocaust“ ve výhledu nebyl, nepopírám holocaust, informace se pomalu sdružovaly do konceptu, který se razí později. Historická událost nemá předem jméno, svůj název dostává až zpětně.
Pojem „genocida“ se nemusí nutně vztahovat na vyhlazení celé etnické skupiny, za genocidu je považována i vražda části skupiny. Genocida může být spáchána také ze vzduchu (Hirošima) a na moři, ale především je prováděna na území ovládaném operátory. Genocida se také může rozšířit do dalších oblastí kontroly pachatele. V roce 2023 ministr financí Izraele (doplněno redakcí) Smotrich řekl, že Hawara na okupovaném Západním břehu Jordánu by měla být vymazána. Smotrich prohlásil: „Neexistuje žádná polovičatá práce, Rafah, Dir-El-Balah, Nuseirat, totální zničení. ‚Vymaž vzpomínku na Amáleka z pod nebes.‘ Pod nebem není místo.“ V té době bylo 1,5 milionu Palestinců v Rafahu, asi 100 000 v Dir-El-Balah a asi 100 000 v Nuseiratu. Dále Smotrich vyzval k ‚gazaizaci‘ Západního břehu Jordánu: „Al-Funduk, Nablus a Jenin by měly vypadat jako Jabaliya“. Ve Funduku je asi 1300 lidí, v Nábulusu asi 180 000 a v Jeninu asi 70 000. Koncept genocidy v Izraeli je dnes dynamický a neustále se rozšiřuje. Jsou do něj zahrnuti všichni Palestinci, ať jsou kdekoli, i když jsou občany Izraele, stejně jako ti, kteří stojí při nich, i když jsou Židé.
Genocida je soubor činů, které, jsou-li spáchány nebo jim není zabráněno, vedou k vyhlazení významné části populace. Toto je funkční definice genocidy. Nejen přímé vyhlazování lidí, ale také činy, které ničí podmínky existence lidí a vedou v důsledku k jejich vyhlazení. Mezi historiky je kladen důraz na výsledky akce. Podle mezinárodního práva je k obvinění strany z genocidy také vyžadován důkaz o úmyslu. U soudu je kladen důraz na úmysl, na odpovědnost a uvědomění obviněného, postavit jej před soud. To je jeden z rozdílů mezi tím, jak historici studují genocidu, a tím, jak ji zkoumají právníci. Proto Mezinárodní trestní soud v Haagu přikládá zvláštní význam prohlášením o záměru izraelských politiků.
Zastavte válečný stav – stáhněte se z Gazy
Objektivně válka v Gaze skončila, ale právní válečný stav trvá. To, co může udělat armáda, již bylo učiněno: IDF nemůže vrátit rukojmí a armáda nemůže nakonec fyzicky a ideologicky zlikvidovat celý Hamás. Území bylo obsazeno, vojenská organizace Hamásu je rozbita a většina jeho zbraní byla zničena nebo odebrána. Jeho schopnost ohrožovat Izrael byla otřesena. Otázka unesených rukojmích prodloužila válečný stav, který se změnil v partyzánskou válku, která může trvat roky. Válečný stav a přítomnost izraelské armády v pásmu Gazy jsou rozhodujícím faktorem v zoufalé situaci obyvatel Gazy. Bezvýsledné partyzánské bitvy také způsobují mnoho zbytečných obětí mezi bojovníky Hamasu, mezi izraelskými vojáky, ale zejména mezi palestinským obyvatelstvem uvízlým mezi Skylou a Charybdou. Hlavním důvodem politického patu je to, že se Trump nerozhodl. Existuje rozpor mezi tím, co chtějí Smotrich, Ben-Gvir a Netanjahu, a tím, co chce Bin-Salman.
Rozhodnutí, která nyní Izrael musí přijmout ohledně Gazy a Hamásu, jsou politická, nikoli vojenská. Izrael řídí zvolená vláda, nikoli vojenská junta. Otázka, co chce Izrael dál v Gaze, není jen vojenská otázka, je to především politické rozhodnutí, které závisí na vládě, kterou Izrael má nebo bude mít. Armáda nemá žádný mandát přijmout nebo odmítnout dohodu o rukojmích. Je to rozhodnutí kabinetu v čele s premiérem Netanjahuem. Armádě nepřísluší rozhodovat o zařazení Palestinské samosprávy do správy Gazy, jde o politické rozhodnutí, za které nese odpovědnost vláda. Případně rozhodnutí o zřízení „okupační správy“ pro Gazu, která učiní Izrael v mezinárodním právu odpovědným za civilní obyvatelstvo, rovněž náleží vládě, nikoli armádě. Případně rozhodnutí o přesídlení Židů do Gazy, jak navrhují někteří z Netanjahuovy vlády, také nepatří do armády, ačkoli má vojenské důsledky.
Pokračování ‚válečného stavu‘ dává Netanjahuově fašistické vládě výhody, které by jinak neměla: Udržování válečné solidarity: ‚Společně vyhrajeme‘, využívá strach o bezpečnost vlastní společnosti permanentní války. Podněcuje nábožensko-nacionalisticko-mesiášskou hegemonii. Netanjahuovi to usnadňuje získat spolupráci s opozičními stranami a s prezidentem Itzhakem Herzogem. Válečný stav také zastavil sílící protestní hnutí proti Netanjahuovi. Dalo mu to více času, aby se pokusil autokraticky změnit a reformovat politický systém: policii, soudnictví, rozpočet, školství a vyměnit šéfy armády.
* Sociolog profesor Avishai Erlich je členem strany Hadash (Demokratická fronta pro mír a rovnost). Tento článek poprvé publikoval Zo Haderekh, komunistický týdeník v hebrejštině.
maki.org.il
Zdroj: In defence of communism